Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Ostravak76 píše:
@adam75 Hele, já osobně jsem byl do role peněženky vmaninupulován. Jak se narodilo třetí dítě, tak jsem byl de facto pro dobro malého vyhozen z manželské postele. Ano, ve chvíli kdy jsem měl vážně chuť na intimitu (a to se nebavíme o plnohodnotném sexu), tak si vzala v posteli do náruče nejmenšího. Byl jsem ale příliš zamilovaný a tedy jsem to toleroval. Snad pochopíte jak to myslím. Jako manžela a milence mě odhazovala a já to nevěděl.Takže ano, po narození dítěte se oba musí snažit. Ona aby manžel v ní znovu viděl milenku, on aby ji maximálně podporoval.
takže je to ženy vina a ty nemáš sebemenší podíl.. aha
@jdukolem píše:
takže je to ženy vina a ty nemáš sebemenší podíl.. aha
Ano, mám na tom pochopitelně podíl viny, přesně asi 50%. Neměl jsem kývnout lehkomyslně na myšlenku, že děti budou s námi spát v ložnici. Jako nápad ze „sluníčkářského časopisu“ výborné, ale krutě selhávající v praxi.
@Ostravak76 já myslím, že jsme se bavili spis o situaci po prvním dítěti, kdy je žena v totálním šoku ze všeho… tohle je zřejmě trochu jiné, ale nevím, zkušenost nemám, tipla bych si, že tam bylo možná špatně i něco jiného.
@opulus píše:
@alimdar Přiznám se, že jsem z tebe trochu zmaten
Na jednu stranu souhlasíš se mnou na druhou stranu souhlasíš s @adam75 .
Přičemž bych řekl, že naše názory jsou velmi rozdílné, dokonce bych řekl, že opačné.
Přiznám se, že jsem překvapená, že jseš muž
. Mást muže je mým koníčkem
.
Ne, ted vážně, mě opravdu prijde, ze každý máte kus pravdy. Ty v tom, ze kolikrát zena muže vsune do role penezenky a pak se diví. I já znám takové a @adam75 zas v tom, ze někteří chlapi jsou nesamostatni a pak se jen diví, ze si musí uvarit kafe a dát pradlo do špíny. Jako ve všem, i tady si myslím, ze jeideal nekde uprostřed. Pro mě je kontakt, dotyk a i sex
tak zásadní a podstatná věc, ze si nedovedu představit tohle dopustit.
Mmch, proto reaguju az ted.
Vecer jsem obhospodarila deti a pak se věnovala pritelie. I se třemi detmi si umíme se navzájem užívat ![]()
@alimdar nám se nedávno stalo, že jsem strávila pár dní u přítele (obvykle se stýkáme, když jsou děti u druhých rodičů). Byly tam celkem 4 děti ve věku 4 - 15 let, biologicky různého původu
to nejmladší byl můj syn, pak jeho syn a dcera 8 a 15 a ještě jedna holčička (12), která s námi dvěma nemá biologicky nic společného
A bylo to naprosto v pohodě.
Počet dětí podle mě moc nehraje roli - večeři musíš udělat tak jako tak a jestli oloupeš o pět brambor víc, je fakt už jedno. V osm hodin děcka buď spaly nebo si šly po svých, příprava do škol splněná, my dva dospělí víno, dobrůtky, hudba, sex. A to oba chodíme do práce a makáme jak šroubi. Jsme jednou rodiče, tak toho máme na hrbu dost, ale navzájem si pomáháme.
A já to tedy neberu tak, že se věnuju dětem a pak se věnuju příteli, protože tím bych opravdu zase stavěla přítele na úroveň těch dětí. Jídlo a víno pro nás připravil on, večerní pohodu vytvořil on, když předtím s děckama udělal úkoly, pohlídal koupele a uklidil kuchyň po vaření.
@Kobliha51 píše:
@Premek_Oraca vnitřně těžce nese takové ty okamžiky, kdy on musí počkat, protože dítě tě potřebuje.
To už snad ani komentář nepotřebuje. Slza mi ukápla…
Já netvrdím, že je to tak správné. Já tvrdím, že tak jako žena prochází po porodu kvůli hormonálním a dalším změnám náročným obdobím, tak v lehčí formě prostě prochází po příchodu dítěte na svět i muž. V partnerství se v tu chvíli přerozdělují role a někteří muži to prostě blbě dávaj…
@Premek_Orac ale to asi nikdo nezpochybňuje. A tady je klíčové, jestli ten muž má určitou frustrační toleranci a zvládne to ukočírovat a ještě aktivně fungovat v rámci domácnosti anebo si dřepne do kouta a začne krčit rameny. Bohužel, předem se to dost těžko odhaduje.
Moje osobní zkušenost je, že u prvního dítěte jsem jej „začal brát“ tak nějak až po roce. Ženám se to špatně chápe, mají to nastaveno jinak, ale já jako muž jsem tak nějak nevěděl, co a jak s dítětem (rozuměj, novorozencem) vlastně dělat. Ne že bych jej nemiloval, nic takového, jen takový mírný pocit bezmoci. U dalších dětí to bylo jiné, čistě proto, že člověk tak nějak věděl, co jej čeká.
@adam75 mě poučovat nemusíš, my jsme spokojeny vsichni a život si užíváme plnymi dousky, společně s detmi i bez. Umime to vždy. A ano, deti potrebuji jiný druh péče nez partner a nemusí u toho byt muž staven na pozici dítěte.
Jinak si myslím, ze není třeba zdůrazňovat a vyzdvihovat, že oba chodite do práce
, to je snad normální a neni treba to obdivovat. Světě div se, my taky chodíme a to je ještě partner živnostník, takže nemá ani pevnou pracovní dobu a přesto vse zvladame s prehledem.
A nemůžeš srovnavat pár dní u pritele a plnohodnotným partnerský život, stravit společně par dnů je zcela jistě jine nez spolu bydlet. Nicméně ja partnerský problém nemam, já se zvládnu venovat vsem, stejně tak partner mě. Umime si to uzivat. Ani po porodu jsem exmanzela neodstrkovala a to ani po druhém, kdy byly deti 1,5 roku od sebe a fakt jsem mela honicku. V tomhle směru si troufam tvrdit, ze jsem dokonalá partnerka ![]()
@adam75 píše:
@Premek_Orac ale to asi nikdo nezpochybňuje. A tady je klíčové, jestli ten muž má určitou frustrační toleranci a zvládne to ukočírovat a ještě aktivně fungovat v rámci domácnosti anebo si dřepne do kouta a začne krčit rameny. Bohužel, předem se to dost těžko odhaduje.
No já že z těch reakcí žen to nevyplývalo takto rozumě, jak píšeš ty. A ano, dopředu k tomu mohou být indicie, ale predikovat se to nedá. Nejvíc to pak bývá o ochotě to vůbec zkusit řešit.
@adam75 nicméně zakladatelcin problém je jiny, ona se snazila a on to bojkotoval. Chápu, ze se přestává ponizovat a rezignovala.
@alimdar Nemohu určitě nijak posoudit jak se zakladatelka snažila. Ale rozuměl jí? Chápal o co jí jde? Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Může tam být prostý jazykový problém, nerozumí si. Ale i tento jde překonat. Držím zakladatelce palce, ať si věří, on se nakonec naladí na stejnou vlnu.
@adam75 píše:
@opulus jak si to má sám vyřešit? Možná vyvolat konstruktivní konverzaci se ženou a nabídnout svou maximální pomoc v péči o dítě, aby žena měla trochu času pro sebe a mohla se věnovat i partnerskému životu. On cítí problém, on má vyvolat řešení a nabídnout možnosti vyřešení.
Píšeš „sám vyřešit“, ale najednou předpokládáš, že na řešení pracují oba dva. Nějak automaticky předpokládáš, že ten druhý ten problém chápe, připouští a hodlá na řešení spolupracovat.
Stále předpokládáš, že žena s dítětem nemá čas, je unavená apod. Ale to vůbec nemusí být tím důvodem citového chladu k partnerovi. Zjednodušeně řečeno její citové potřeby zcela naplní dítě.
To, že by měl otec pomáhat tu nikdo nepopírá. Ale stane se, že žena dá najevo, že jeho pomoc v péči o dítě nepotřebuje.
@adam75 píše:
Sedět v koutě, krčit rameny a čekat, že to někdo vyřeší za něj - jo, to dělá malé dítě.
Pleteš se. Asi si nepřipouštítš, že jsou lidské povahy, které jsou v citové stránce uzavřenější, které o svých (po)citech neradi mluví. Málo kdo chce řešit něco nepřijemného a navíc v citové oblasti, kdy nevíme jak k tomu přistoupí ten druhý. Ani jedno však není znakem projevu dítěte.
@adam75 píše:
Výrok „chlap je do role peněženky vmanipulován“ jenom krásně vystihuje tvůj názor, že chlap je pouze pasivním prvkem a nikoli aktivním tvůrcem reality v domácnosti. Což já říkám, že je špatně.
K vmanipulování do této role dochází přístupem k partnerovi, když žena zjistí, že jej vlastně nepotřebuje, a to ani citově, ale vyhovuje jí, že dává peníze.
Než budu více reagovat, tak bych se chtěl zeptat co si představuješ pod pojmem „aktivním tvůrcem reality v domácnosti“?
@adam75 píše:
Mamahotel a schopnost upozadit se je dost něco jiného.
Nepíšu, že je to něco stejného. Já píšu co je projevem fixace ženy na dítě. A podle mého tato fixace úzce souvisí s citovým „odstřižením“ partnera.
Slovem „upozadit“ máš na mysli potlačit svoje potřeby? Troufám si říct, že to většina mužů dělá - upozadí své potřeby. Když to však pro ně trvá dlouho a nevidí pro ně žádný racionální důvod - začnou to řešit po svém.
U žen je to némlich stejné.
@adam75 píše:
@Ostravak76 já myslím, že jsme se bavili spis o situaci po prvním dítěti, kdy je žena v totálním šoku ze všeho… tohle je zřejmě trochu jiné, ale nevím, zkušenost nemám, tipla bych si, že tam bylo možná špatně i něco jiného.
V tom případě se každý bavíme o něčem jiném. Já se nebavím o žádném „šoku“. K citovému „odříznutí“ partnera může klidně dojít, i když máte vcelku pohodové dítě a třeba druhé, nebo třetí…
@Ostravak76 samozřejmě zde vidíme jen jednostranný nahled a nemůžeme to nikdo soudit. Ale 1,5 roku je dlouhá doba a to uz vyreseno mit mohli, dokonce měli. A upřímně. Myslíš, ze on vydrží bez sexu takovou dobu? Pro mě jako zdravou mladou ženu je to nepředstavitelné. Pak je zde možnost, ze je nemocný, ale tak to sbad má k ženě důvěru, aby se jí mohl svěřit ![]()