Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Ostravak76 píše:
@adam75 Hele, já osobně jsem byl do role peněženky vmaninupulován. Jak se narodilo třetí dítě, tak jsem byl de facto pro dobro malého vyhozen z manželské postele. Ano, ve chvíli kdy jsem měl vážně chuť na intimitu (a to se nebavíme o plnohodnotném sexu), tak si vzala v posteli do náruče nejmenšího. Byl jsem ale příliš zamilovaný a tedy jsem to toleroval. Snad pochopíte jak to myslím. Jako manžela a milence mě odhazovala a já to nevěděl.Takže ano, po narození dítěte se oba musí snažit. Ona aby manžel v ní znovu viděl milenku, on aby ji maximálně podporoval.
Ono je další věc, že ženy často i sobecky chtějí víc dětí. Kruci proč 3? Když mi nefunguje vztah, nebudu si dělat další dítě. Mají falešný pocit, že dítě jim vztah zachraňuje
A ono je to naopak, chladnou v posteli, manžel chladne nejspíš ještě více a pak je degradován do role peněženky, protože on přece tu rodinu se třemi dětmi neopustí.
@Ostravak76 píše:
@alimdar Nemohu určitě nijak posoudit jak se zakladatelka snažila. Ale rozuměl jí? Chápal o co jí jde? Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Může tam být prostý jazykový problém, nerozumí si. Ale i tento jde překonat. Držím zakladatelce palce, ať si věří, on se nakonec naladí na stejnou vlnu.
Problém vidím v tom, že i když o tom mluvili, tak to vydrželo hodně krátkou dobu. To je podle mě znakem toho, že tou komunkací řešili jen symptom problému.
Je dost pravděpodobné, že ten problém je v něčem jiném. A on asi moc nechápe, že je to pro ni dost důležité. Jsou na dobré cestě k odcizení, což by byla škoda.
@opulus píše:
Problém vidím v tom, že i když o tom mluvili, tak to vydrželo hodně krátkou dobu. To je podle mě znakem toho, že tou komunkací řešili jen symptom problému.
Je dost pravděpodobné, že ten problém je v něčem jiném. A on asi moc nechápe, že je to pro ni dost důležité. Jsou na dobré cestě k odcizení, což by byla škoda.
Asi tak, ale pokud je to skutečně tak, jak popisuje ona. Tak on uz o napravu zajem nemá a na místě zakl. Bych se prestala doprosovat a ponizovat, loudit o sec? Kde to jsme proboha ![]()
@Ostravak76 píše:
Moje osobní zkušenost je, že u prvního dítěte jsem jej „začal brát“ tak nějak až po roce. Ženám se to špatně chápe, mají to nastaveno jinak, ale já jako muž jsem tak nějak nevěděl, co a jak s dítětem (rozuměj, novorozencem) vlastně dělat. Ne že bych jej nemiloval, nic takového, jen takový mírný pocit bezmoci. U dalších dětí to bylo jiné, čistě proto, že člověk tak nějak věděl, co jej čeká.
Mám to velice podobné… já to mám subjektivně složitější v tom, že mě odradila velká závislost dítěte na matce. Takže jsem si asi nějak vnitřně začal připadat zbytečný.
@opulus píše:
Mám to velice podobné… já to mám subjektivně složitější v tom, že mě odradila velká závislost dítěte na matce. Takže jsem si asi nějak vnitřně začal připadat zbytečný.
Ale proč se dítě stalo závislým na matce? Protože to ona sama dopustila.
Ne, nejsem krkavci mazka, která odkládá své deti, nepochova, nepomazli, ale odmalička jsem se snažila je vest k určité samostatnisti, což se mi dnes v dobrém vraci.
@alimdar píše:
Asi tak, ale pokud je to skutečně tak, jak popisuje ona. Tak on uz o napravu zajem nemá a na místě zakl. Bych se prestala doprosovat a ponizovat, loudit o sec? Kde to jsme proboha
A jsme u toho zase… není to útok, jen povzdechnutí. „Chlap mě neposlouchá a tak se rozvedu“. Jen to prosím ne. Pokus o záchranu vztahu, zvláště pokud je tam dítě, zvláště pokud tam je jen pouhé banalitní „nedorozumění“ není nikdy ponižování, doprošování, loudění. On to tak nevidí, necítí. Pokud se zakladatelka rozhodne vztah ukončit, pro něj to může být docela rána z čistého nebe. Možná kvůli mým osobním zkušenostem, stále cítím, že pokud ve vztahu není něco opravdu špatného (alkohol, drogy, násilí…) tak to stojí za záchranu.
@opulus no tak ale pak ať se nediví… já taky nerada o některých věcech mluvím, ale to neznamená, že to za mě bude muset řešit někdo jiný. Tisíce výmluv a přitom by stačilo, aby se k tomu chlap postavil čelem.
@alimdar já dokonalá partnerka nejsem, nehraju si na hrdinku, občas toho mám plné brejle a stejně tak ten chlap. Jsou dny, kdy přijedu domů a jenom se svalím do postele a nic s přehledem nezvládám. Jenomže ono se to většinou nezblázní a doma se za to na mě nikdo nezlobí… Formulace „věnuju se dětem a pak se věnuju partnerovi“ je prostě divná a zaznívá „superženstvím“, které prosazuje například moje matka. V pětapadesáti má zdravotní problémy, je vyždímaná jak citron, protivná, vztahovačná. Děkuji, nechci být dokonalá. Ráda nechám druhé, aby se občas pro změnu postarali o mě.
@opulus píše:
Mám to velice podobné… já to mám subjektivně složitější v tom, že mě odradila velká závislost dítěte na matce. Takže jsem si asi nějak vnitřně začal připadat zbytečný.
Měl jsem to podobné po narození třetího dítěte. Miluji jej stejně jako předchozí dva. Ale žena se prostě nějak rozhodla spát s dítětem místo se mnou a pochopitelně, nejen intimní vztahy ochladly. K tomu každodenní zápřah, jak na její tak i na mojí straně. V té chvíli jsem byl opravdu nespokojen, ať jsem pracoval jak jsem pracoval, v náruči jsem měl prázdno nebo děti. Super, ale jako muže mě to neuspokojovalo. Pro zamilovanost jsem to neviděl.
@Ostravak76 píše:
A jsme u toho zase… není to útok, jen povzdechnutí. „Chlap mě neposlouchá a tak se rozvedu“. Jen to prosím ne. Pokus o záchranu vztahu, zvláště pokud je tam dítě, zvláště pokud tam je jen pouhé banalitní „nedorozumění“ není nikdy ponižování, doprošování, loudění. On to tak nevidí, necítí. Pokud se zakladatelka rozhodne vztah ukončit, pro něj to může být docela rána z čistého nebe. Možná kvůli mým osobním zkušenostem, stále cítím, že pokud ve vztahu není něco opravdu špatného (alkohol, drogy, násilí…) tak to stojí za záchranu.
proč si tedy neuvědomuje, že něco je špatně..že za ním partnerka musí dolézat kvůli chybějícím intimnostem? proč tedy pro tu záchranu vztahu něco nedělá?
@alimdar píše:
Asi tak, ale pokud je to skutečně tak, jak popisuje ona. Tak on uz o napravu zajem nemá a na místě zakl. Bych se prestala doprosovat a ponizovat, loudit o sec? Kde to jsme proboha
tobě nepíše X? Všimla jsem si toho už poněkolikáté…
Neřeší to zakladatelčin problém, ale moje babička říkala: pro šťastné manželství musí být oba dva stejně unavení.
Já pevně doufám, že se se zakladatelce podaří obnovit komunikaci, intimitu a vše co partnerství patří. Mimo jiné jsem znal třeba manželství, které nebylo to co tady nazýváte „šťastné“, ale funkční (každé manželství není pro zachování milenecké lásky ale pro výchovu dětí) a intimní problémy vyřešili prostě kalendářem. Každou středu se oholil, kolínská, čisté pyžamo… taky řešení. I když ne každý s ním musí nutně souhlasit.
@adam75 a vidis, ja to z pohledu téhle diskuze rozdeluju, protoze to mé věnování se partnerovi v tomto tematu znamená milovat se, mit sexna, mit intimni styk a to s dovolením budeme provozovat, když u toho deti nejsou. Jinak já prece nikde nepsala, ze jsem dokonalá žena, jen co se těch intimních veci napr. Po porodu tycrz. Navíc tam byl smajlik, tak si to mohla brat s nadsazkou. A věř, ze se partner starar i o mě. Vztah mamer vyvážený a proto jsme se rádi sestehovali
@Venetia píše:
proč si tedy neuvědomuje, že něco je špatně..že za ním partnerka musí dolézat kvůli chybějícím intimnostem? proč tedy pro tu záchranu vztahu něco nedělá?
Protože chování partnerky nemusí nutně vidět jako dolézání, nemusí vnímat vztah jako ohrožený. Jeho pohled na vztah nemusí být nutně stejný jako zakladatelky. Co tím chci říct? Zkoušet, zkoušet, zkoušet, pokud na něm (partnerovi a vztahu) zakladatelce záleží. Pokud nefunguje jedna cesta, tak možná bude fungovat jiná. Jenže se nikdy nedovíme, zda funguje, pokud to nezkusíme.
@Regina Hero píše:
tobě nepíše X? Všimla jsem si toho už poněkolikáté…
Zbytečný příspěvek, ale budiž. Píšu z mobilu a neopravuju, sorry
Já samozřejmě chápu, že muže štve, když partnerka ze začátku mateřství nemá náladu ani síly na intimnosti. I já jsem to tak měla cca první 3 měsíce. Málo spánku, únava, všechno nové…Ale když si to zpětně uvědomím, tak náš sex. život byl v té době sice mizerný, ale rozhodně mnohokrát lepší než teď. V té doby jsme spolu o tom mluvili, říkala jsem manželovi, že bych ráda, ale když naspím sotva 3 hodinky za celou noc, tak jsem prostě unavená a ta chuť moc není. Ale že časem se to zlepší a taky se to zlepšilo. On to chápal a říkal, že taky vlastně nemá chuť. U mě se ta chuť s lepším spánkem vrátila, u něj ne. Tehdy jsme spolu spali třeba jednou měsíčně, teď ani to ne. A celkově je to horší. Už se mnou prakticky ani nemluví. Dřívější společná témata už ho nezajímají, baví se jen s kamarády o fotbale, autech, práci a podobném plus je pořád na pc/TV/mobilu. Se mnou se o tomhle nebaví, protože by mě to prý nezajímalo a ani tomu nerozumím (bohužel je to pravda, ale aspoň bych ho vyslechla a kdyby to podal na mé „slepičí“ úrovni, třeba bych se byla schopná do diskuze zapojit). No a mé věci zas nezajímají jeho, taky nemám bůhví jak zajímavý život (pračka, sporák, žehlička, plíny). Společná témata NULA.
Jinak je mi samozřejmě jasné, že chyba je vždy na obou stranách! ![]()
zakladatelka