Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tys to tady už jednou řešila vid? Nechápu co v jejich rodině ještě děláš. Nerozumím takovým povahám, co furt něco omílají, ale nejsou ochotny nic změnit. Zakladatelku už chápu víc, má dítě, ty ne, tak si najdi chlapa co bude chtít dvě děti a stebou.
Má rada je zatím vytrvat, časem se osamostatnit a pak ho kopnout do..
Jinak v mé rodině je taky kuriózní případ - bratranec má dvě stejně staré děti- jedno s milenkou, druhé - ADOPTOVANÉ s manželkou. Sice se s nimi moc nestýkáme, ale vím, že žije s manželkou- v době kdy to prasklo se vyřizovala ta adopce a ona o to dítě nechtěla přijít ![]()
Ahojky, napíšu Ti, jak bych se zachovala já. Zatím bych zůstala s dotyčným pánem, aby po dobu, co nemám práci, živil mne a naše dítě. Postupně bych začala pracovat na vybudování vlastního života a byla připravená k odchodu, až přijde vhodná chvíle.
Nebránila bych se ani navázání nové známosti s jiným pánem.
Myslím, že pokud on se chce věnovat cizí ženě a cizímu dítěti, ty máš nárok na to, aby se nějaký cizí pán (ve smyslu, jakože cizí pro tvého partnera) staral o tebe a vaše dítě.
Utíkat před problémy a tvářit se, že neexistují, to dělají jen srabi a posránci. Přesně takový mi připadá tvůj muž. Do toho více méně založil druhou rodinu jinde. Takového já bych si nemohla vážit, ani co by se za nehet vešlo a proto by byl pro mne asi tak na stejné úrovni, jako nějaká štěnice. On, bohužel, svým jednáním ukázkově předvedl, že Tebe si taky neváží a jsi pro něj jen kus hadru, když své záletnické chování dovedl k dokonalosti.
Předtím jste totiž evidentně museli procházet nějakým procesem nespokojenosti, ať už na jedné, nebo na obou stranách a skončilo to nejen nevěrou, ale i dalším miminem. Respektive nespokojenost ve vztahu řešil tvůj partner naprosto špatným způsobem. Vzhledem k jeho věku je to neomluvitelné, aspon pro mne. Já bych pochopila, kdyby mu bylo 18…ale ve třiceti vážně ne…takhle se partnerské neshody neřeší. Takhle se před nimi utíká a výsledek je narození dalšího miminka, které bohužel za nic nemůže.
@ArankaC. píše:
Jaj to je ještě horší, než zakladatelka. Proč ho nepošleš někam? To už nemáš žádnou sebeúctu?
Protože mu to chci vrátit! Nebo spíš chci, aby se mu to vrátilo a čekám na vhodnou příležitost, kdy ho kopnu do zadku. Rozešli jsme se několikrát od té doby a já jsem mu pak objevila na FB konverzaci s kamarádkou, v té době jsme byli skoro rozejítí, a on se tam vyjádřil „nastal u nás ve vztahu problém, ale zároveň mi všechno vyřešil“. Když se s ním rozejdu teď, tak on si řekne, že aspoň má dítě. Ne, já se s ním rozejdu až ho to bude nejvíc bolet!
![]()
Ja bych mu dala takovou bigamii ze by se z toho hosanek posral!!!
Já bych vzala peníze, dítě, svoje věci a na čas se odstěhovala k rodičům. Odtamtud zažádala o alimenty pro dítě a pro sebe, jako matku společného dítěte. Seznala bych si bydlení, třeba pronájem u rodičů a požádala si o příspěvek na bydlení. Rodiče by sice nájem museli zdanit, ale i tak byste měli trochu víc peněz. A nechtěla bych ho ani vidět.
Pokud jsi pragmatická a nad věcí, což teda nevypadá, píšeš, že máš nízké sebevědomí - tak bych se citově odtáhla, nechala se živit, tahala z něj peníze a ty si ukládala bokem na účet (třeba na účet na jméno sestry či mamky) a v okamžiku, kdy bych se cítila silnější, tak bych odešla.
Jo, a na nízké sebevědomí, až to trochu přebolí, je prý dobré jít na seznamku či na rande.cz.
@Samantha_cz píše:
Ahojky, napíšu Ti, jak bych se zachovala já. Zatím bych zůstala s dotyčným pánem, aby po dobu, co nemám práci, živil mne a naše dítě. Postupně bych začala pracovat na vybudování vlastního života a byla připravená k odchodu, až přijde vhodná chvíle.
Nebránila bych se ani navázání nové známosti s jiným pánem.
Myslím, že pokud on se chce věnovat cizí ženě a cizímu dítěti, ty máš nárok na to, aby se nějaký cizí pán (ve smyslu, jakože cizí pro tvého partnera) staral o tebe a vaše dítě.
Utíkat před problémy a tvářit se, že neexistují, to dělají jen srabi a posránci. Přesně takový mi připadá tvůj muž. Do toho více méně založil druhou rodinu jinde. Takového já bych si nemohla vážit, ani co by se za nehet vešlo a proto by byl pro mne asi tak na stejné úrovni, jako nějaká štěnice. On, bohužel, svým jednáním ukázkově předvedl, že Tebe si taky neváží a jsi pro něj jen kus hadru, když své záletnické chování dovedl k dokonalosti.
Předtím jste totiž evidentně museli procházet nějakým procesem nespokojenosti, ať už na jedné, nebo na obou stranách a skončilo to nejen nevěrou, ale i dalším miminem. Respektive nespokojenost ve vztahu řešil tvůj partner naprosto špatným způsobem. Vzhledem k jeho věku je to neomluvitelné, aspon pro mne. Já bych pochopila, kdyby mu bylo 18…ale ve třiceti vážně ne…takhle se partnerské neshody neřeší. Takhle se před nimi utíká a výsledek je narození dalšího miminka, které bohužel za nic nemůže.
@Anonymní píše:
Protože mu to chci vrátit! Nebo spíš chci, aby se mu to vrátilo a čekám na vhodnou příležitost, kdy ho kopnu do zadku. Rozešli jsme se několikrát od té doby a já jsem mu pak objevila na FB konverzaci s kamarádkou, v té době jsme byli skoro rozejítí, a on se tam vyjádřil „nastal u nás ve vztahu problém, ale zároveň mi všechno vyřešil“. Když se s ním rozejdu teď, tak on si řekne, že aspoň má dítě. Ne, já se s ním rozejdu až ho to bude nejvíc bolet!![]()
![]()
![]()
Tak tomu už opravdu nerozumím, ale nakonec je to tvůj život a tvoje trápení, já to můžu mít na háku… ![]()
No tak to znám, až na to, že jsem vdaná, nežijeme spolu a do toho máme ještě spolu mimčo. Nikdy to jiné nebude, fakt, jak by jsi psala o mě…Drž se, protože to je psycho a nejde z toho ven! ![]()
Děti nemáte, manželé nejste, mladá jsi, tak co řešíš? Dej mu sbohem.
@Anonymní píše:
Stalo se mi TO SAMÉ! Můj přítel si udělal dítě s jinou, akorát s tím rozdílem, že já bych dítě chtěla a nemám, nemám dostudované, nemám práci a děti jsem chtěla po svatbě. Strašně to bolí, strašně mě to zranilo a cítím hroznou křivdu!
A také mi přítel řekl, že se s nimi scházet bude a tečka! A že alimenty půjdou i z mého příjmu mu vůbec nevadí, to je prostě hotová věc. A ani mu nevadí, že naše případné děti připravil o dědictví, příjem, pozornost.
S tou ženskou být nechce, chce být se mnou, prý se s ní jenom vyspal, ona mu tvrdila, že bere prášky, svobodná matka. Malé město, všichni se tam zanjí, já jsem za totální chudinku/blbku/nevímco.
Nejhorší je ale jeho rodina - jdou se přímo po*** z dítěte. Vůbec jim nevadí, že když o něm přede mnou mluví, tak mě to bolí. Já jsem méněcenná, protože jsem ještě neporodila, oni jsou přítelova rodina. Já se mám obětovat.
jo a třešnička na dortě bylo, když mi řekl, že dvě děti, které jsem chtěla mít, si už nemůže dovolit díky tady tomuto, co má mimo s jinou ženou.
@Anonymní píše:Která žena má právo na klidný život? Ta první nebo druhá?
@Táta Pavel měl by se rozhodnout se kterou ženou bude mít rodinu a kde bude mít jen dítě a s matkou už to dál nepotáhne. Copak ženská nemá právo na klidný život?
@Katrinka píše:
A co by měl dělat? Hlavně zpytovat svědomí.
A co by z toho zpytování svědomí mělo vyplynout pro jeho další kroky vůči ženám?
@elis_an3 píše:
tak asi by měl projevit alespoň nějakou lítost, teď by se měl snažit u té ženy o kterou stojí a počítat s tím, že ta druhá bude potřebovat finance na dítě+jeho současná mu asi nebude jen tak věřit a bude stíhat
Jasně, lítost beru, mělo by mu to být líto, že dostal 5 lidí do blbé situace. A co když má rád obě a nemůže se rozhodnout? Co má dělat?
@Anonymní píše:
Jo, jsem úplně v háji. Nevím, co mám dělat. Žiju s ním, tak dlouho, že už asi nevím, co je normální a co ne. Alimenty si nechám stanovit, ale je to podnikatel a papírově je vyložený chudák. Mám VŠ, jsem vysoká, štíhlá, po porodu jsem nic nepřibrala, ale mám sebevědomí na nule. Prostě si říkám, že když odejdu, tak už zůstanu sama a nikdo mě nebude s dítětem chtít.
Nezoufej, je to blbá situace, ale určitě Tě někdo bude chtít, chlapů, kteří hledají ženu i s dítětem a ještě chytrou a pohlednou, těch je. Jen příště lepší výběr. Na Tvém místě, pokud bys byla schopna mu odpustit, bych mu dal nůž na krk (proboha obrazně!) a do týdne se rozhodni, se kterou chceš žít. A po týdnu, pokud by se nerozhodl, bych ho vypakoval a požádal o Předběžko na alimenty. Pokud nebude platit podle reálných příjmů, je to svině svinská a pak bych ho nešetřil.
@Anonymní píše:
Protože mu to chci vrátit! Nebo spíš chci, aby se mu to vrátilo a čekám na vhodnou příležitost, kdy ho kopnu do zadku. Rozešli jsme se několikrát od té doby a já jsem mu pak objevila na FB konverzaci s kamarádkou, v té době jsme byli skoro rozejítí, a on se tam vyjádřil „nastal u nás ve vztahu problém, ale zároveň mi všechno vyřešil“. Když se s ním rozejdu teď, tak on si řekne, že aspoň má dítě. Ne, já se s ním rozejdu až ho to bude nejvíc bolet!![]()
![]()
![]()
Hele, můj názor je ten, že já bych nic nevracela, ani bych nečekala, až se mu to vrátí, prostě bych se sebrala a šla, adios. Jenom ztrácíš čas. Nemáte děti, tak je to jednoduché, snad ani manželé nejste, je to přítel, tak proč se takhle trápit, je to zbytečné a my nežijeme věčně ![]()
Já ti nevím, je to hodně složité téma. A záleží na dalších okolnostech. Ano, biologicky je samec (zejména silnější) postaven na další rozmnožování, samice na ochranu hnízda a výběr ideálního oplodňovatele. Takže i fungování nevěry je jiné, chlap vyrazí na zteč, protože se chce pudově rozmnožovat dál (to že nechce, na tom nic nemění, ženou ho geny a hormony), u ženy je nevěra zase spojována se snahou být oplodněna kvalitnějším samcem, který ji a potomky lépe zajistí.
Myslím, že největší sviňárna u chlapa je rozmnožování bez zajištění potomků a matek, to považuju za obrovský hřích i v situaci, kdy si ho připustí jediná partnerka a jinak je věrný, ale nestará se.
K nevěře bez následků (oboustranně) jsem celkem tolerantní, pokud neohrožuje zdraví partnerky/partnera, ale samozřejmě to vypovídá o síle vztahu.
Z čistě biologického hlediska si myslím, že nevěra je užitečná, vytváří bohatší genofond. Z kulturního hlediska mám pocit, že monogamie byla kodifikována (tuším v 16. nebo 17. století) církví proto, že věděli, že to jde proti přírodě a že to bude v lidech vytvářet strach, pocity viny, frustrace z nenaplnění biologických potřeb a jak známo - strach a pocit viny je geniální nástroj na ovládání mas. Stejně např. dnes jsou takovým nástrojem marketing, peníze a zejména dluhy. Ale dost filozofie.
Myslím, že člověk by se měl natolik ovládat, že by měl respektovat tuto možná vnucenou, ale platnou společenskou dohodu a očekávání z ní plynoucí, aby se k nevěře uchyloval pouze ze zvlášť závažných pohnutek jako je fatální nefunkčnost vztahu. Riskovat konflikt zejména v rodině s dětmi při fungujícím vztahu tím, že se nedokážu ovládnout a zasouložim nebo dokonce počnu jinde, je moc špatné.