Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Ivcasta23 píše:
Dobrý den,
potřebuji poradit, uklidnit, podpořit…
mám 10letou dceru, která je zabejčený introvert…co s tím? Řešit nebo neřešit…
Nechce chodit na žádný kroužek (krásně maluje), nechce na tábor (loni byla…líbilo se, letos opět to její NECHCI!), chtěla jsem ji přihlásit na junáka mezi stejně staré holky, ale zase NECHCE…nezúčastňuje se společných akcí ve škole, nemá kamarády (ale touží po nich), učitelka to taky nemůže rozdejchat, protože prý takové zapšklé dítě v životě neviděla (dcera v září přešla na jinou školu).
Zabaví se jen hraním her na tabletu( u ostatního dlouho nevydrží - knihy, hry, malování, které ji baví), vyhraje si jen s dětmi od švagrové (2kluci)…
Teď co s tím… nechat ji nebo ji do něčeho dokopat…zase to nechci nutit násilím…po kamarádkách touží, ale nesnaží se je získat…tak nechápu…Poraďte, díky
Zvlastni.. Tohle mi uz prijde za hranou..
Ze jako v 10-ti nechce nic delat, nikam chodit?
Hodne by me trápilo, kdyby me dite fite nemelo zadne kamarady…
Myslim, ze by jí přispěl nejaky kroužek, kdyby to bylo hrozby, tak jo odhladis.
Takhle se chovala vzdy?
@ZuzaM píše:
No, myslím, že ty nejdůležitější roky socializaci jste už prošvihli. Za chvíli půjde do puberty a její introvertnost, schopnost socializace a nejspíš i nízké sevědomí se ještě zhorší. Dala bych jí na kroužek malování i když nechce, trvala bych na tom, že se musí zúčastňovat společných akcí ve škole a hlavně bych zapracovala na jejím sebevědomí. Spíš jí chval a říkej, že to zvládne, než abyste jí říkali, že je introvert, nemá kamarádky a dělá to všechno špatně. Ty nemáš jiné kamarádky, které by měly děti, se kterými byste se stýkali?
Tvl toto je blbá rada od extroverta. Myslíš, že když ji násilím donutíš na kroužek, tak tomu pomůžeš? Já jsem introvert a kdyby mě rodiče bývali nutili do něčeho co nechci, tak bych z toho měla trauma. Moje dcera 15 let je taky introvert, byla jak Tvoje dcera, s přestupem na osmiletý gympl je introvert pořád, ale má svoje cíle a za těmi si jde, má svůj svět, je také velmi nadaná na kresbu, věnuje se biologii. Introverti mají svoji cenu, ke štěstí nepotřebují mít kolem sebe lidi. Ona si dřív nebo později kamarádku najde, bude třeba jedna, ale bude, dej tomu čas. Já třeba kamarádky taky moc nemám, vystačím si se svojí rodinou, raději jsem s knížkou než někde na plese, to jen přes moji mrtvolu. A co? Nemusí být všichni společenští.
Být introvertem není nic špatného. Taky jsem taková byla, taky jsem toužila po kamarádech a našla je až na střední, kde jsem potkala holky, které byly podobné.
Do té doby jsem se zavírala u počítače, zabavovala jsem se hraním her. Vlastně to taky nebylo špatně, měla jsem bujnou fantasii, hry mi pomáhaly jí rozvíjet, udržet a zároveň se u mě rozvinula technická stránka věci- naučit se PC opravovat, starat se o něj (dnes si postavím nový PC bez problému). Proto pak ale taky bylo těžké zapadnout mezi „normální“ děti, hlavně holky na základce. Jejich pokusy o líčení, módu a podobně, mě prostě nebraly, a neberou do dnes, radši jsem se vracela domů k PC.
Bujná fantasie mi zůstala do dnes, na střední jsem jí pak rozvinula v podobně hraní DnD (u toho si člověk najde dost přátel), v 15 jsem začala jezdit na Larpy, naučila jsem se šít, zlepšila malování a dnes mám několik velmi dobrých přátel, které mám celých těch 15 let.
Jak já tvé dceři rozumím! Je mi skoro 30, vyloženě nejlepší kamarádku, spřízněnou duši, nemám, největší kamarádkou je mi moje mamka. Ve věku tvé dcery jsem chodila na výtvarný kroužek, bavilo mě to, ale kdyby tam nebyly ty ostatní děti, bylo by to pro mě lepší. Nenuť ji do toho.
Jako nemít ve třídě žádného kamaráda mi přijde divné. Taky jsem introvert, byla jsem plachá a stydlivá - skoro do 13 jsem se aktivitám i kroužkům vyhýbala (zlomil to přestup na gympl, kde se člověk oráchl, a taky získal nové podněty), ale vždycky jsem aspoň 2-3 kamarádky měla… S kým sedí? S tím se taky nekamarádí? Jinak obecně, jestli je jedináček, tak to bude mít v téhle rovině vždycky těžší - je to risk, nikde nevíte, co za dítě se vám vyvine, u introverta to je pak handicap na celý život (což hodně rodičům s vlastními sourozenci nedojde)… Nevím, jestli s tím psycholog něco zvládne. Takže bych asi počkala, za chvíli bude v pubertě, tak se to třeba změní samo. Nucení nemá smysl.
@unuděná Je ale otázka, zda by si tam ty kamarádky našla. Já jsem měla taky asi dvouleté období, kdy jsem kamarádky neměla a chtěla je mít. A mamka do mě pořád hustila, jak se mám chovat, abych je měla. Ale já jsem přece věděla, jak se chovat a kde poznat nové lidi. Ale nestála jsem o kamarádky, kvůli kterým bych si musela na něco hrát a kterým bych stejně nerozuměla. V kolektivu lidí, kde jsem sice mezi lidma, bavím se s nima, ale nerozumím si s nimi, je to nejnáročnější a člověk se tam může cítit ještě mnohem opustenejsi než sám u PC nebo knihy.
@_.Emilyyy píše:
Zvlastni.. Tohle mi uz prijde za hranou..
Ze jako v 10-ti nechce nic delat, nikam chodit?
Hodne by me trápilo, kdyby me dite fite nemelo zadne kamarady…
Myslim, ze by jí přispěl nejaky kroužek, kdyby to bylo hrozby, tak jo odhladis.
Takhle se chovala vzdy?
To není zvláštní, takových lidí je dost. Já mám ze 4 dětí 3 introverty. Dcera 10 let ve třídě má jen jednoho kluka kamaráda, ale jen mimo školu, protože ve škole se jim posmívají. Je hrozně hodná, je premiantka třídy, má bohatý vnitřní svět, věřím tomu, že bude mít co nabídnout, chce jít na osmiletý gympl jako její starší ségra. Introverti jsou hodně užiteční lidé, jen to mají v extrovertním světě těžší. Ale to neznamená, že kdo nechodí do společnosti, musí být nutně nešťastný, možná může být nešťastný kvůli tomu, že se ho okolí snaží někam zaškatulkovat tím, že na plesy se přece chodit MÁ, ale ne kvůli samotnému faktu, že by jim plesy a diskotéky chyběly. Já jsem do svých 40 let byla na jednom maturitním plese, jednom normálním a jedné diskotéce. A byl to fujtajbl, už bych to nezopakovala. Prostě to k životu nepotřebuju, jdeme do přírody, do ZOO, na procházku, do restaurace na jídlo, do aquaparku a je nám fajn.
@Tamtama píše:
Jak já tvé dceři rozumím! Je mi skoro 30, vyloženě nejlepší kamarádku, spřízněnou duši, nemám, největší kamarádkou je mi moje mamka. Ve věku tvé dcery jsem chodila na výtvarný kroužek, bavilo mě to, ale kdyby tam nebyly ty ostatní děti, bylo by to pro mě lepší. Nenuť ji do toho.
Dceri je 11, ale byla na tom byla podobne, kdyz byla o trochu mladsi. Ve skolce jsem slysela, ze si hraje sama, o deti nejak zajem nema. Po prestupu na zakladni skolu (bydlim v Holandsku a tady se chodi ve 4 letech) to bylo podobne, mozna 1-2 kamaradky, ale nejak nestala o hrani po skole apod. Ve skole si radsi delala nejake ukoly, skladala puzzle, nez si jit hrat s detmi ven. Tymove sporty ji neberou doted, ale chodi na gymnastiku a tancovani. Take je schopna se zabavit sama, s legem, kreslenim, tvorenim, ctenim.., ale casto si take hraje s kamaradkami. Pred par lety mela jednu kamaradku a pokud ta nemohla, nebyla doma atd.., tak byla dcera radsi sama. Kamaradky ma vetsinou o 1-2 roky starsi, velmi dobre si rozumi se svojí sestrenici, ktera je skoro o 4 roky starsi.
Tak mne napada, nemuze to byt tim, ze si treba se spoluzaky, vrstevniky nerozumi? Pises, ze krasne maluje..jak to ma s ucenim? Samozrejme to tak byt nemusi, ale muze. Najit nejakou kamaradku, ktera napr. take rada kresli? Muj tip..nenutit do tymovych sportu. To jsem zkousela u dcery (syn hraje basket, tak to parkrat zkusila), ale opravdu by to nebyla stastna volba..mozna casem, ale ted ne.
Já bych to nenucení brala, kdyby paní nepsala, že po kamarádech touží. Můj nejstarší je třeba taky v tomhle trochu jiný, nemá vyloženě kamaráda, ale jemu je to buřt. Přijde mi, že ho ostatní děti spíš rozčilují. Ale že by byl vyloženě introvert mi nepřijde. Myslím, že nejde říct, holka je introvert a tečka. Může to mít spoustu odstínů. Mohla se zacyklit, nic se jí nechce a je jen potřeba jí v tom pomoci. Může být jenom neakční. ![]()
@Ivcasta23 Nevim, jestli by ucitelka mela prohlasovat, ze takove dite v zivote nevidela..mozna by spis mohla navrhnout, co s tim? Nevim, jak to je v soucastnosti v Cesku, ale tady v Holandsku vychazi vetsinou prvni podnet..a take navrh, co s tim dal.. prave ze skoly.
Příspěvek upraven 13.02.20 v 09:31
@_.Emilyyy píše:
@listento
Rekla bych, ze s jedinackem to nesouvisi..
Neříkám, že tam je nutně kauzalita (ale subjektivně si to myslím - ale pochopitelně se můžu plést), ale korelace tam je. Ano, hromada jedináčků je s tím v pohodě - i jako introverti. Ale pokud to je takhle, tak to tomu nepřidá. Jde i o to, že hodně dětí ty kroužky odkouká od sourozenců (mladších i starších), navíc prostě nejsou sami a ty kamarády jim může zprostředkovat i ten sourozenec (třeba když si najde kamarády, co mají taky sourozence). Jasně, že tam je milion proměnných. I si dovedu představit, že by roli hrát nemuselo, ale myslím, že to obvykle to svůj efekt má.
Porovnat to bohužel nemůžu, ty rodinné konstelace má člověk obvykle jen jedny. ![]()
@ZuzaM píše:
No, myslím, že ty nejdůležitější roky socializaci jste už prošvihli. Za chvíli půjde do puberty a její introvertnost, schopnost socializace a nejspíš i nízké sevědomí se ještě zhorší. Dala bych jí na kroužek malování i když nechce, trvala bych na tom, že se musí zúčastňovat společných akcí ve škole a hlavně bych zapracovala na jejím sebevědomí. Spíš jí chval a říkej, že to zvládne, než abyste jí říkali, že je introvert, nemá kamarádky a dělá to všechno špatně. Ty nemáš jiné kamarádky, které by měly děti, se kterými byste se stýkali?
A čemu vadí, že je introvertka? Taky jsem byla taková, holčičí žvatlání o ničem mě absolutně nebavilo..na základce jsem měla jen jednu kámošku a na střední taky..no a co na ostatní jsem kašlala, ty interakce, které jsem měla mi stačily. Raději jsem si četla než se kolektivně zapojovala., přitom jsem komunikativní hodně, ale jen s kým chci a to je i nyní a v ničem mě to neomezuje..