Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dcera (10let) introvert
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
25.1.22 17:43
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.1.22 17:46
@Anonymní píše:
@lucad77 on na začátku roku na kroužky chtěl. Na oba chodí od 5 let, je mu 10. Ale pokaždé, když má jít, tak scéna, že se mu nechce. Takže musí, protože chtěl. Loni i předloni to vypadalo stejně.
To stejné kamarádi, on by chtěl kamarády, ale neumí si je udržet. Vždycky to s ním někdo zkusí a po pár týdnech konec. Teď to zkouší ten sígr. Už jsem i uvažovala, že bych ho nechala, ale mně opravdu hodně vadí.
Nechala bych to být, ať si poradí sám, dle toho, co mi vyhovuje.. Pokud se dobře učí a žádné výchovné problémy s ním nejsou, proč je budu vyvolávat a zbytečně řešit? Každý jsme nějaký a každému vyhovuje něco jiného…
- Citovat
- Upravit
25.1.22 17:50
No tak ja osobne bych chtela psychologicke vysetreni. Tohle podle me neznamena byt introvert. Byt introvert znamena neco jineho.
Chapu dobre, ze nema ani jednoho kamarada? Tam bude nejaky uplne jiny problem, pripadne jina diagnoza.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.22 17:52
Nenechala, protože mám v rodině dost odrazující příklad toho, jak člověk dopadne, když na sociální kontakt rezignuje. Ten člověk není spokojený, je zatrpklý, osamocený, obviňuje své okolí, že mu nerozumí. A když už má někoho, s kým ten kontakt snese (rodina), tak je po nějakém kontaktu a přátelství tak hladový, že toho dotyčného až dusí a vysává, kontakt s ním je vyčerpávající a nepříjemný.
Já to mám někdy podobně, resp. měla jsem, naštěstí jsem se i díky tomu špatnému vzoru v rodině naučila s tím pracovat, řekla si, že takhle dopadnout nechci, že prostě někdy je třeba vystoupit ze své komfortní zóny a ten telefon zvednout, i když se mi zrovna nechce, nebo jít se spolužáky na akci, která není úplně můj šálek čaje. Ale ve výsledku jsem zjistila, že to vlastně nebylo tak špatné, pak mi spousta lidí začala říkat „my jsme si mysleli, že jsi divná, namyšlená, ale ty jsi vlastně docela fajn“ a postupně jsem zjišťovala, že tohle je mnohem lepší, než být ten podivín, co stojí sám v koutě. Na střední už jsem to měla poměrně dobře zpracované, ed v dospělosti mám docela dost kamarádů nebo známých (blízkých jen pár málo, ale stačí mi to), přátelské vztahy s kolegy v práci, se sousedy, žiju poměrně družný život, i když samozřejmě občas mám ráda svůj klid a nikdy jsem nebyla ten typ, co by pařil do rána a tančil na stole.
Mít takového syna, zkusila bych zapařit v literatuře a načíst si, jak pomoct introvertovi se socializovaná, nějaké triky, jak mu to usnadnit. V tomhle bohužel neporadím, já jsem se prostě donutila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.22 17:53
Povahu mu úplně nezměníš no… A nutit ho, to je kontraproduktivní. Akorát mu podsuneš pocit, že je s ním něco špatně. I když vzhledem k tomu, že by kamarády chtěl, tak ten pocit dost možná má sám od sebe. Každopádně si ale stejně myslím, že nemá smysl ho do toho tlačit.
Já to na základce měla dost podobně. Občas jsem se s někým kamarádila, ale ven jsem přestala chodit kolem těch třeba deseti let. Nikdo ze třídy mi doma fakt nechyběl. Pak nastal zlom, když jsem přišla na gympl. To mě nadchli tenkrát spolužáci, že tam nejsou žádný paka jako na základce. (Nechci aby to znělo nějak namyšleně, ale na tý základce to byla většina třídy fakt materiál. 
)
Ale ani pak to nebyl nějaký obří převrat. Mám to v podstatě jako @lucad77
Máma mě taky do ničeho moc nenutila. Jen si o mně dodnes myslí, že jsem Sheldon 
přitom byla a je úplně stejná. Plus ona si ještě myslí, že ostatní lidi jsou divný a tak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.22 17:55
@Jana525 nemá žádné kamarády. Měl ve školce, ale dali ho do jiné třídy.
Vždycky se někdo snaží, ale syn to neumí. Je jak slon v porcelánu. Má jiný smysl pro humor, jiné zájmy. Děti řeší hry na mobilu a on sopky nebo Lego. Ve třídě mají samé sportovce a jemu sport nic neříká.
Aktuálně si raději bude číst nebo skládat z Lega.
Co podle tebe znamená být introvert?
- Citovat
- Upravit
25.1.22 17:59
@Anonymní píše:
@Jana525
Co podle tebe znamená být introvert?
Introvert je člověk, který je zaměřený na kvalitu (hloubku) vztahu na úkor kvantity. Extrovert to má naopak - preferuje kvantitu.
Introvert ale neznamená člověk, který není schopný žádných kvalitních sociálních kontaktů. To už je asociál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.22 18:04
Můj syn (9 let) je taky slušný introvert, ale má a drží si u sebe alespoň toho jednoho nejlepšího kamaráda, plus umí celkem vyjít s kýmkoli, když jsme například hromadně s kamarády na chalupě nebo na nějaké akci. Nestraní se vyloženě kolektivu, jen nevyhledává společnost dalších lidi a co se týče komunikace, tak tam ho odmala učím, že na zprávy se odpovídá, telefony se berou, lidé se zdraví, i když o ně nestojí atd. Občas pro trénink domluvím třeba videohovor s tím jeho kamarádem (přes mamku - nemá ještě mobil) nebo s jiným kámošem, jehož rodiče znám. Introverze je jedna věc, to pochopím, lenost a salámismus ale nepodporuji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.22 18:06
@Anonymní píše:
@Jana525 nemá žádné kamarády. Měl ve školce, ale dali ho do jiné třídy.
Vždycky se někdo snaží, ale syn to neumí. Je jak slon v porcelánu. Má jiný smysl pro humor, jiné zájmy. Děti řeší hry na mobilu a on sopky nebo Lego. Ve třídě mají samé sportovce a jemu sport nic neříká.
Aktuálně si raději bude číst nebo skládat z Lega.
Co podle tebe znamená být introvert?
Hele a co jsi dělala dřív pro to, aby si našel kamarády? Teď už je trochu pozdě, ale proč jsi ho dřív trochu nepopostrčila v těch vztazích, o které měl zájem, ale „neuměl to“?
Syn třeba taky rád čte a miluje lego, ale prostě jednou za čas si odpoledne sednou s podobně založeným kamarádem, stavějí spolu kostky a jsou takhle maximálně spokojený. Neříkej mi, že 20 dětí ve třídě řeší horem dolem fotbal a gymnastiku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.22 18:14
@Hoa Mai píše:
Nenechala, protože mám v rodině dost odrazující příklad toho, jak člověk dopadne, když na sociální kontakt rezignuje. Ten člověk není spokojený, je zatrpklý, osamocený, obviňuje své okolí, že mu nerozumí. A když už má někoho, s kým ten kontakt snese (rodina), tak je po nějakém kontaktu a přátelství tak hladový, že toho dotyčného až dusí a vysává, kontakt s ním je vyčerpávající a nepříjemný.
Já to mám někdy podobně, resp. měla jsem, naštěstí jsem se i díky tomu špatnému vzoru v rodině naučila s tím pracovat, řekla si, že takhle dopadnout nechci, že prostě někdy je třeba vystoupit ze své komfortní zóny a ten telefon zvednout, i když se mi zrovna nechce, nebo jít se spolužáky na akci, která není úplně můj šálek čaje. Ale ve výsledku jsem zjistila, že to vlastně nebylo tak špatné, pak mi spousta lidí začala říkat „my jsme si mysleli, že jsi divná, namyšlená, ale ty jsi vlastně docela fajn“ a postupně jsem zjišťovala, že tohle je mnohem lepší, než být ten podivín, co stojí sám v koutě. Na střední už jsem to měla poměrně dobře zpracované, ed v dospělosti mám docela dost kamarádů nebo známých (blízkých jen pár málo, ale stačí mi to), přátelské vztahy s kolegy v práci, se sousedy, žiju poměrně družný život, i když samozřejmě občas mám ráda svůj klid a nikdy jsem nebyla ten typ, co by pařil do rána a tančil na stole.
Mít takového syna, zkusila bych zapařit v literatuře a načíst si, jak pomoct introvertovi se socializovaná, nějaké triky, jak mu to usnadnit. V tomhle bohužel neporadím, já jsem se prostě donutila.
Chápu, ale právě v tom vidím ten problém. Že musí chtít ten dotyčný sám, jako vy píšete, že jste se donutila. Já jsem se taky donutila se přemoct a občas s někým kamarádit - jít jen tak ven, do kina, na disco, na ples (poctivě však přiznávám, že na nic jsem se celou dobu té akce netěšila víc, než jak budu zase v klidu doma 
). Ale myslím, že kdyby mi to organizoval někdo jiný (rodiče, učitelé), tak to prostě nedopadne. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.22 18:15
@Hoa Mai píše:
Introvert je člověk, který je zaměřený na kvalitu (hloubku) vztahu na úkor kvantity. Extrovert to má naopak - preferuje kvantitu.
Introvert ale neznamená člověk, který není schopný žádných kvalitních sociálních kontaktů. To už je asociál.
Hezky vystiženo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.22 18:19
@unuděná zvala jsem kamarádky s dětmi. Chodil do kroužku, kde měl kamarády.
Ve školce super. Měl kamaráda. V první třídě dobrý, neměl kamaráda, ale bavil se se všemi dětmi. Ve druhé třídě měl několik kamarádek. Kluci jsou na něj divocí. Teď nemá nikoho. Baví se s ním jen ten jeden, protože na sebe zbyli.
Ve třídě mají 10 kluků. 8 z nich chodí na fotbal, 5 holek dělá gymnastiku. Případně se řeší hry na mobilu. Když popisovali dárky k Vánocům, synovi se smáli, že dostal lego, že je jak mimino.
- Citovat
- Upravit
25.1.22 18:19
@_.Emilyyy píše:
Ja si prave myslim, ze je to daný tim, jaky jsou rodice..
Kdyz jsou oba rodice introverti asi těžko bude to dite extrovert :nevim.Příspěvek upraven 13.02.20 v 10:10
My jsme s mužem introverti (ale ne asociálové) a dvě že tři našich dětí jsou těžcí extroverti a ten třetí sice není úplně vyhraněný extrovert, ale introvert taky není, společnost vyhledává. Ale my jsme společenští introverti, neuzavíráme se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.22 18:19
Taky jsem introvert, dětství je pro introverty nejvíc náročné. Pamatuju jak mi děti připadaly hloupé a rozjivene, když podle mě bezmyšlenkovitě litaly, smaly se nevím cemu Ale vždy jsem ve třídě nějakou kamarádku měla, nebyla jsem úplně mimo kolektiv ani neoblibena. Hodně jsem si rozuměla se sestřenicí i se ségrou jsme si dost vyhraly. Na krouzky jsem chodila jen na prvním stupni, pak už jsem nechtěla. Rodiče mě do ničeho moc nenutily a neřešily, že si častěji čtu doma, než bych byla venku mezi detma. V kolektivu jsem, ale nikdy neměla vyloženě problém a na různých rodinných setkáních, nebo na návštěvách kde byly děti, jsem si s nima vždy normálně hrála. V pubertě jsem měla lidskou společnost víc ráda, s věkem to zase ustoupilo Lidi mám ráda, ale svůj klid víc.. Dítě bych vyloženě nenutila, ale zase ho nenechala zlenivet a jen se válet doma, myslím že k tomu přispívá i ta online doba. Na internetu je zábavy dost, kdyby to nebylo možná i to introvertní dítě by občas šlo ven.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.22 18:21
@Anonymní píše:
@unuděná zvala jsem kamarádky s dětmi. Chodil do kroužku, kde měl kamarády.
Ve školce super. Měl kamaráda. V první třídě dobrý, neměl kamaráda, ale bavil se se všemi dětmi. Ve druhé třídě měl několik kamarádek. Kluci jsou na něj divocí. Teď nemá nikoho. Baví se s ním jen ten jeden, protože na sebe zbyli.
Ve třídě mají 10 kluků. 8 z nich chodí na fotbal, 5 holek dělá gymnastiku. Případně se řeší hry na mobilu. Když popisovali dárky k Vánocům, synovi se smáli, že dostal lego, že je jak mimino.
Kamarád ze školky zmizel z povrchu zemského? Proč ty kamarádky už nemá? Co takhle se zaměřit na to, že pokud chce mít přátele, musí tomu taky něco obětovat, i když se mu třeba zrovna nechce? Donést nemocné kamarádce úkoly, zavolat kamarádovi ze školky a ukázat mu po Vánocích, co dostal pod strom atd.? Mě to nepřijde jako introvert, spíš sociálně neobratný a možná trochu líný kluk, na tom se dá pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@lucad77 on na začátku roku na kroužky chtěl. Na oba chodí od 5 let, je mu 10. Ale pokaždé, když má jít, tak scéna, že se mu nechce. Takže musí, protože chtěl. Loni i předloni to vypadalo stejně.
To stejné kamarádi, on by chtěl kamarády, ale neumí si je udržet. Vždycky to s ním někdo zkusí a po pár týdnech konec. Teď to zkouší ten sígr. Už jsem i uvažovala, že bych ho nechala, ale mně opravdu hodně vadí.