Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dcera (10let) introvert
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.2.20 09:41
@listento píše:
Neříkám, že tam je nutně kauzalita (ale subjektivně si to myslím - ale pochopitelně se můžu plést), ale korelace tam je. Ano, hromada jedináčků je s tím v pohodě - i jako introverti. Ale pokud to je takhle, tak to tomu nepřidá. Jde i o to, že hodně dětí ty kroužky odkouká od sourozenců (mladších i starších), navíc prostě nejsou sami a ty kamarády jim může zprostředkovat i ten sourozenec (třeba když si najde kamarády, co mají taky sourozence). Jasně, že tam je milion proměnných. I si dovedu představit, že by roli hrát nemuselo, ale myslím, že to obvykle to svůj efekt má.Porovnat to bohužel nemůžu, ty rodinné konstelace má člověk obvykle jen jedny.
Já mám děti 4 a introverty z toho 3, spolu vycházejí, s cizími to mají horší. Zkrátka potřebují malý okruh kvalitních lidí, no a kamarádství se nutit nedá, to přijde tak nějak samo. Možná kdyby kterékoliv z mých dětí bylo samo, asi by intreverzi neslo hůř, ale nás je doma jak malých psů, takže nedostatkem sociálních kontaktů nikdo netrpí. Faktem je, že každý někoho potřebuje, introverti navazují méně, zato kvalitních vztahů. Já osobně nemám třeba problém vydržet týden sama, ale vím, že ta rodina by mi chyběla a těším se, až budou zase všichni doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 09:43
@Zabatko píše:
Tvl toto je blbá rada od extroverta. Myslíš, že když ji násilím donutíš na kroužek, tak tomu pomůžeš? Já jsem introvert a kdyby mě rodiče bývali nutili do něčeho co nechci, tak bych z toho měla trauma. Moje dcera 15 let je taky introvert, byla jak Tvoje dcera, s přestupem na osmiletý gympl je introvert pořád, ale má svoje cíle a za těmi si jde, má svůj svět, je také velmi nadaná na kresbu, věnuje se biologii. Introverti mají svoji cenu, ke štěstí nepotřebují mít kolem sebe lidi. Ona si dřív nebo později kamarádku najde, bude třeba jedna, ale bude, dej tomu čas. Já třeba kamarádky taky moc nemám, vystačím si se svojí rodinou, raději jsem s knížkou než někde na plese, to jen přes moji mrtvolu. A co? Nemusí být všichni společenští.
No, ale já zrovna jsem introvert.:-)) Taky jsem se v dětství bála a styděla jít někam mezi děti a rodiče už vůbec nebyli na to, aby mě vedli k nějaké činnosti. Pak mě to právě v dospělosti dost mrzelo, že jsem nic neuměla, k ničemu jsem nebyla vedená, neměla jsem ani šanci, jak přijít mezi ostatní děti, takže píšu z vlastní zkušenosti.:-) A zakladatelka sama píše, že dcera po kamarádkách touží, ale nejspíš neví jak na to. A nevypadaá to, že by si dcera šla za nějakým svým cílem, spíš jen, že tráví čas u tabletu, což jí teda celkem nic nenaučí. Moje dcera taky není extrovert, nicméně na kroužky chodí, zvyšuje jí sebevědomí, že něco umí. Ale přichází do puberty a vidím na ní, že obavy z nového a vnitřní nejistota se zvyšují. Teď měla přejít na nový kroužek lezení a bála se toho nového, nových lidí, nových instruktorů, ale nakonec je tam celkem spokojená. Možná nenaváže spoustu nových přátelství, ale dělá něco, co jí baví a jde. Dost mě překvapuje, že tady spousta lidí radí, že jí nemají nutit, to je fakt lepší nic nedělat a jen se poflakovat doma? Já bych to aspoň zkusila, na půl roku, vždycky může po půl roce skončit, když to nepůjde, ale třeba ano, tak proč zahodit šanci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 09:53
Já mám vlastní zkušenost, že jsem taky byla strašně dlouho introvert, nelíbilo se mi v žádném kolektivu, na tábory jsem jezdila z donucení a vždycky jsem to obrečela. Kamarádky jsem měla tak 1, max.2. Všechny ostatní vztahy s vrstevníky krachovaly. Ještě ve 13, kdy se spolužáci začínali bavit a vyrážet ven, tak jsem to nesnášela. Pak jsem si našla kamarádku, která byla můj opak, čili extrovert 
Měla jsem jí trochu jako osobní vzor, brala mě mezi lidi, naučila mě se otrkat. Pak jsem si našla ještě kamaráda, úplně to samé, jela jsem pak dokonce párkrát s ním i spoustou dalších neznámých! lidí na dovolenou. Ze začátku to byl pro mě oříšek, pak už pohoda. Pak jsem si našla přítele, v 17, ten mě taky seznámil se spoustou lidí, nechtěla jsem jen sedět doma a prostě to nějak přišlo samo. Dneska sice úplně cizí lidi nevyhledávám a nejsem ten typ co se spontánně se všemi hned dá do řeči, to ne. Ale když se podívám na sebe v 10, 11, 12, 13 letech a na sebe dnes (je mi 22), tak ten rozdíl je opravdu diametrální. Takže podle mě to prostě přijde samo a nelámala bych si s tím hlavu. Počkej až si holka najde někoho s kým si opravdu rozumí, jestli to bude jen trochu extrovertnější člověk, tak to vše okouká 
Nenutila bych jí teď věci, co se jí nechtějí dělat, akorát tím bude dost trpět a k ničemu to nepřispěje. Jen se možná snaž, aby ten čas, co je teď na tabletu byla trochu venku, nebo s ní sportuj ty, nebo manžel, je-li to jen trochu možné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 10:01
@ZuzaM
Ono je nutit a nutit…Rozhodně bych násilím a výhružkama nenutila do přiblblých školních akcí, společných sportovních aktivit atd…To je fakt nejhorší co muže člověk introvertovi udělat Vidíš, ty třeba viníš rodiče že tě nevedli mezi děti, ale tys mezi ně asi chtěla a chtěla ses toho účastnit…Já mám zase jako introvert díky nucení ze strany rodičů do těchto věcí, po zbytek života vztah s nimi tímto poznamenaný. Je to tenký led a zakladatelka si tím nucením může hodně uškodit ve vztahu k dcerce, ale samozřejmě jen ona sama ví jaká její dcera doopravdy je a jak to cítí.
Vyhledala bych pro dceru kroužek který je samostatný, může chodit do kreslení, keramiky, učit se jezdit na koni atd…vše, kde může pracovat ona sama za sebe a né v kolektivu 
Kamarádky přijdou třeba právě tam a nebo holt až na té střední…ono to uteče 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 10:06
@listento píše:
Neříkám, že tam je nutně kauzalita (ale subjektivně si to myslím - ale pochopitelně se můžu plést), ale korelace tam je. Ano, hromada jedináčků je s tím v pohodě - i jako introverti. Ale pokud to je takhle, tak to tomu nepřidá. Jde i o to, že hodně dětí ty kroužky odkouká od sourozenců (mladších i starších), navíc prostě nejsou sami a ty kamarády jim může zprostředkovat i ten sourozenec (třeba když si najde kamarády, co mají taky sourozence). Jasně, že tam je milion proměnných. I si dovedu představit, že by roli hrát nemuselo, ale myslím, že to obvykle to svůj efekt má.
Ja si prave myslim, ze je to daný tim, jaky jsou rodice..
Kdyz jsou oba rodice introverti asi těžko bude to dite extrovert :nevim. Am kamaradka je extrovert a jeji manzel introvert a jedno dite je po ní a druhy po jejim manzelovi . Ale treba se muzu plést ja 
Mam prave dceru jedinacka a ta je jako hodne ten extrovert.
A tak ty jedinacci si hledají kamaradz sami, proto se nektere deti zocelí a nektere se seknou -jen moje teorie .
A taky si myslim, ze nikdo neni 100% introvert, nejaky ty extrovertsky stránky v nem budou .
Příspěvek upraven 13.02.20 v 10:10
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 10:09
@kruel píše:
@ZuzaM
Ono je nutit a nutit…Rozhodně bych násilím a výhružkama nenutila do přiblblých školních akcí, společných sportovních aktivit atd…To je fakt nejhorší co muže člověk introvertovi udělat
Prosím tě, nikdo přece neradí nutit násilím a výhrůžkami. Jasně, nedávala bych jí na nějaký kolektivní sport, ale v kroužku malování jsou stejně všichni za sebe, malují individuálně. Já bych taky nechtěla, aby mě někdo nutil, ani z toho neviním rodiče, jen si myslím, že šance se má dát a má se to zkusit. Dát jí někam individuálně je fajn nápad, jen těch možností je míň, no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 10:10
Take asi zalezi na tom, zda dcera zakladatelka by chtela mit kamaradky, ale v soucasnosti si nenasla nikoho, s kym si rozumi..nebo, zda by se napr. chtela kamaradit se spoluzackami, ale nevi, jak na to.
U nas to bylo a je tak, ze dcera radsi bude sama, nez se kamaradit jen kvuli tomu, aby nebyla sama. To byl dost velky rozdil. V minulosti jsem se ji parkrat snazila domluvit hrani po skole,..ale vetsinou to dopadlo tak, ze dcera byla vecer nastvana, ze jsem ji neco domluvila bez jejiho souhlasu. Ted uz to nechavam na ni.
Naopak ve skole a skolce byly deti, ktere si domlouvaly odpoledni hrani temer kazdy den..a to uz ve veku 3-4 let. V tom veku byla dcera nejradsi sama. Nutit ji v tomto veku do hrani s ostatnimi detmi proti jeji vuli nemelo vubec smysl, jeste by se vic zasekla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pimperelle
13.2.20 10:27
Jako bych četla sama o sobě, vždycky mi vadil kolektiv, už ve školce, všichni si hráli a já seděla co možná nejdál od dětí s rukama na uších, jak mi vadily. Chtěla jsem mít kamarády a neměla. Nucení do kontaktů s dětmi mi bylo extra nepříjemné.
Postupem času se to zlepšuje, vím, že se mám snažit, jinak budu coby introvert v očích ostatních za tu, co moc nemluví, asi toho tedy moc neví a je hloupá,… I když to není pravda.
Trefně popsané, jak to introvert cítí, je tady:
Manuál introverta: https://psychologie.cz/…-introverta/
24 znaků introverta: https://www.mimibazar.cz/…u-introverta (tady se nelekejte zdroje, popis má hlavu a patu)
- Citovat
- Upravit
13.2.20 10:38
@_.Emilyyy hele zrovna to řeším, dcera extrovert, netuším po kom. A taky si s ní nevím rady, projevuje se chováním, co mi jako introvertovi vadí, je hlučná, ráda středem pozornosti, dělá ve školce šaška a polovina třídy se s ní chodí osobně rozloučit. Já jsem ráda, že konečně dojdeme domů, kde je klid, ona se ptá, koho pozveme 
Rodičům se asi nikdy nezavděčíš.
Jinak zakladatelko, já jsem na svůj koníček čekala až do 17 a na suprový kolektiv až na VŠ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 10:42
@Pimperelle Jo tak hlavně ten popis na Mimibazaru je přesný.:-)
Dost dobrý je:
Máte rozporuplný vztah se svým telefonem. Telefon je pro vás prostředek pro to, abyste s okolím komunikovali vy, ne aby okolí komunikovalo s vámi. Introverti neradi telefonují, notifikace a zprávy je obtěžují a ruší při soustředění. Ale když už se rozhodnete někomu zavolat, je to radost. Klidně i na hodiny.
Je vám komfortnější psaní než mluvení. Zvlášť, pokud jde o hádku nebo vyjasňování situace. Potřebujete si svou výpověď rozmyslet, než ji uskutečníte.
Ještě bych dodala, že introverti připadají ostatním dost nečitelní a pak je i sami vyřazují z kolektivu. Bohužel jim často připadají i hloupí, bez vlastního názoru, ale většinou je to naopak, mají svůj názor, často jsou hodně chytří, jen všechno hned bez rozmyslu neventilují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 11:05
@Sue2008 píše:To si teda nemyslim , ze rodicum se nikdy nezavdecis, naopak
Ma dcera byla taky takova , ale nebyla hlučna, aspon
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 11:08
@_.Emilyyy říkám si, že je lepší, ať je hlučná děláním blbosti a vtipů, než kňučením. Ale ten rozdíl povah je prostě strašně znát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.22 17:21
Mám podobný problém se synem. Je velký introvert. Nemá žádné kamarády. On by chtěl, ale neumí to. Ve škole se děti na začátku snažily, ale už to vzdaly. Někdo přišel, on nechtěl jít ven, protože s tím nepočítal. Napsaly mu na WhatsApp, neodpověděl. Někdo mu volal, nevzal telefon. On má problémy s telefonem celkově, že ho nevezme ani babičce.
Aktuálně ve škole chodí sám a poslední, ve třídě sedí sám, protože s ním nikdo nechce sedět.
Poslední dobou se s ním snaží kamarádit největší sígr ve třídě, ktereho nikdo nebere. To zase nepodporuju já.
Dřív chodil celkem rád na kroužky, ale už nechce ani to. Každý týden se o tom dohadujeme, ale trvám na tom, že když to platím, bude tam chodit.
Nechali byste takové dítě svému osudu, nebo byste ho nutili do nějakých interakcí?
Já jsem introvert, ale vždy jsem nějaké kamarádky měla a na kroužky musela. Zpětně to vnímám pozitivně, protože jeden z kroužků mi vydržel celoživotně.
- Citovat
- Upravit
25.1.22 17:39
@Anonymní píše:
Mám podobný problém se synem. Je velký introvert. Nemá žádné kamarády. On by chtěl, ale neumí to. Ve škole se děti na začátku snažily, ale už to vzdaly. Někdo přišel, on nechtěl jít ven, protože s tím nepočítal. Napsaly mu na WhatsApp, neodpověděl. Někdo mu volal, nevzal telefon. On má problémy s telefonem celkově, že ho nevezme ani babičce.
Aktuálně ve škole chodí sám a poslední, ve třídě sedí sám, protože s ním nikdo nechce sedět.
Poslední dobou se s ním snaží kamarádit největší sígr ve třídě, ktereho nikdo nebere. To zase nepodporuju já.
Dřív chodil celkem rád na kroužky, ale už nechce ani to. Každý týden se o tom dohadujeme, ale trvám na tom, že když to platím, bude tam chodit.
Nechali byste takové dítě svému osudu, nebo byste ho nutili do nějakých interakcí?
Já jsem introvert, ale vždy jsem nějaké kamarádky měla a na kroužky musela. Zpětně to vnímám pozitivně, protože jeden z kroužků mi vydržel celoživotně.
Já jsem byla jako dítě podobná, naši to teda nijak zvlášť neřešili, na žádné kroužky jsem nemusela, jen do povinného Pionýra (a tamní společenské rádoby veselé hry a akce byla moje noční můra 
) Nakonec jsem si ale vždycky nějaké kamarády našla (na ZŠ, SŠ i VŠ), ale podle svého a když jsem já chtěla. Ovšem dlouhodobé styky s nimi stejně nevydržely, na třídní srazy nejezdím, jejich další život znát nepotřebuji, nezajímá mě to. Mám dobré kolegy v práci a jednu, dvě bližší kamarádky v místě, kde už léta žiju, ale stačí mi, když se vidíme nebo si zavoláme občas (klidně jednou za půl roku), nepotřebuji se s nimi družit častěji, ani s příbuznými. Jsem dodneška ráda sama a nesnáším, když mi někdo neplánovaně nabourá můj (byť asi pro někoho nudní a stereotypní) program. Čím jsem starší, tím víc oceňuji vlastní klid.
Já bych třeba syna do kroužků nenutila, když bych viděla, že ho to nebaví. Stejně tak bych se mu nesnažila dohazovat kamarády, nevěřím, že by to mohlo fungovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.22 17:43
Jsme celá rodina introvertů. Od malá jsem kolektiv nevyhledávala, ba dokonce jsem ho i nenáviděla. Nejradši jsem byla sama v koutě, kreslila si, v pozdějším věku četla hromady knih. Telefony jsem žádné nezvedala, dělalo mi problém jíst mezi lidmi a školním besídkám jsem se vyhýbala. Mí rodiče mě nikdy do ničeho nenutili a zpětně jsem jim za to vděčná… Nějaké pokusy udělat ze mě společenskou bytost byly od jistých učitelek na ZŠ, do dneška kvůli tomu cítím hořkost a znechucení. Vše přijde časem, společenštější jsem se stala na VŠ, kde jsem dokonce kolektiv vyhledávala, ráda organizovala atd.. A pokud se někdo společenštější nestane? No a co, je spoustu odvětví, kde jsou introverti odborníci… Své dítě do ničeho nutit také nebudu a budu ho respektovat takové, jaké je, ohledně tohoto…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
