Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
To je moje domněnka, že mu to vadí. Usuzuju podle chování.
Ale když nad tím víc uvažuju, tak opravdu nevím.
Má mladšího bratra.Do cizího kolektivu ho nedostanu. Teď se uvolnilo místo na keramice, kam chtěl vždycky chodit, ale on tam odmítl jít. Nedonutila jsem ho. Slíbil to a nešel. V době kroužku jsem v práci, takže ho tam neodvedu.
A s bratrem si hraje?
@lucad77 píše:
A s bratrem si hraje?
Jo. Hodně. I když je otázka, jak dlouho jim to vydrží. Jsou dost rozdílní.
Z toho všeho, co jsem zde četla, jsem nabyla dojmu, že prostě máte doma dítě, které nejspíš nikdy úplně nezapadne do většinového proudu. Je to v jeho povaze. Otázka je, zda mu to skutečně vadí, jestli vlastně takto není spokojený, i když vám to třeba tak nepřipadá. Usuzuju tak z toho, jak napsal tomu kamarádovi, že se má, že je doma sám, jak nedorazil na kroužek, jak nejde s klukama ven, neodpovídá na zprávy a volání… Přijde mi, že je možná tak nějak rád v tom svém klidném světě. Nebo aspoň většinou je v něm rád, když už znejistí (jak jste psala, že pak pláče), tak stejně nemá vůli to změnit a možná o tom za chvíli ani neví. ![]()
Na druhou stranu, pokud vás to trápí, přímo se ho zeptejte, zda by to chtěl nějak změnit a pomoci s tím, aby s dětmi vycházel lépe. Zda bych chtěl poradit. On není asociál, s bratrem si hraje, s dětmi příbuzných si hraje, kamarády už měl, jen je nemá právě teď, to se taky může za čas změnit… Neviděla bych to tak černě, takových dětí je spousta. ![]()
@lucad77 ptala jsem se ho. Tvrdí, že je spokojený. Já to jako dítě tvrdila mámě taky. Dokonce jsem tvrdila, že mám kamarádky, což byly holky, které mě šikanovaly a já to ve své naivitě nechtěla vidět.
Ale na rozdíl od syna jsem kamarádku vždy nějakou měla. Minimálně na kroužku.
Rozdíl mezi mnou a synem je v tom, že máma je extrovert a celý život mě k něčemu nutí (vlastně dodnes). Proto nad tím uvažuju i u syna.
@Anonymní píše:
@lucad77 ptala jsem se ho. Tvrdí, že je spokojený. Já to jako dítě tvrdila mámě taky. Dokonce jsem tvrdila, že mám kamarádky, což byly holky, které mě šikanovaly a já to ve své naivitě nechtěla vidět.
Ale na rozdíl od syna jsem kamarádku vždy nějakou měla. Minimálně na kroužku.
Rozdíl mezi mnou a synem je v tom, že máma je extrovert a celý život mě k něčemu nutí (vlastně dodnes). Proto nad tím uvažuju i u syna.
Tak mu věřte, psala jste, že v něm vidíte sebe a svého otce. Prostě to po vás podědil. Já bych to asi nechala být.
@lucad77 píše:
Tak mu věřte, psala jste, že v něm vidíte sebe a svého otce. Prostě to po vás podědil. Já bych to asi nechala být.
Přiznám, že toho se bojím, protože pokud ho nechám, bude jen sedět doma a bude to jen horší.
Taky mám " divný dítě ". Dceři je 10 let. Ma problémy se seznámit. Když někoho zná dlouho je mezi dětmi naprosto normální, ale s cizím nemluví. S dospělými se nebaví ani se známýma. Taky je ráda sama. Pokud ji nedonutim k něčemu jinému, přijde domů, zavře se v pokoji, poslouchá audioknihy (bohužel nečte) a u toho si kreslí nebo hraje.
Hodně se stykame s rodinami s dětmi a tam chodí moc ráda.
Chodí na dva kroužky tam s nikym nekamaradi. Na letním táboře, příměstské, vydrží, ale asi nadšená není.
@Anonymní píše:
Přiznám, že toho se bojím, protože pokud ho nechám, bude jen sedět doma a bude to jen horší.
Aha, to je jiná, já třeba nevidím na sezení doma nic tak hrozného, sama jsem docela pecivál.
Všichni lidé prostě nejsou společenští. Proto bych asi své dítě do ničeho nenutila, možná je to špatně, nehádám se. ![]()
Otázka je, zda a jak dlouho ještě budete mít na syna ten vliv, aby ho donutil se zvednout a někam jít, s někým se setkat, něco dělat. Třeba na ty kroužky. Nebo s klukama ven. Ale pokud to tak cítíte, zkoušejte to, zjevně je to pro vás důležité. ![]()
@lucad77 pokud bude jen doma, tak bude jen sedět někde sám a bude se horšit psychicky. Vyzkoušeno v karanténě. Rok byl doma a tím se to zhoršilo.
Ono se nemusí ani s nikým setkat, ale jde mi jen o to, aby se třeba projel na kole, vyvenčil psa… Často tam potká někoho, koho zná a i to se počítá.
@VitHan píše:
Taky mám " divný dítě ". Dceři je 10 let. Ma problémy se seznámit. Když někoho zná dlouho je mezi dětmi naprosto normální, ale s cizím nemluví. S dospělými se nebaví ani se známýma. Taky je ráda sama. Pokud ji nedonutim k něčemu jinému, přijde domů, zavře se v pokoji, poslouchá audioknihy (bohužel nečte) a u toho si kreslí nebo hraje.
Hodně se stykame s rodinami s dětmi a tam chodí moc ráda.
Chodí na dva kroužky tam s nikym nekamaradi. Na letním táboře, příměstské, vydrží, ale asi nadšená není.
Aspoň vám tam vydrží. Já jako dítě bych na tábor nešla/nejela ani za nic. Ani na den. A ještě aby mě nutili hrát nějaké kolektivní hry, z toho mám osypky ještě teď. A čas, abych si zvykla na nové lidi, potřebuju i dnes. A jak se mi někdo „nelíbí“, tu cestu si k němu nenajdu. Umím to v sobě samozřejmě potlačit a přemoci se, ale raději se pak takovým lidem vyhýbám. Je to tak jednodušší pro všechny.
@Anonymní píše:
@lucad77 pokud bude jen doma, tak bude jen sedět někde sám a bude se horšit psychicky. Vyzkoušeno v karanténě. Rok byl doma a tím se to zhoršilo.
Ono se nemusí ani s nikým setkat, ale jde mi jen o to, aby se třeba projel na kole, vyvenčil psa… Často tam potká někoho, koho zná a i to se počítá.
To ano, to souhlasím.
Navážu na předchozí diskusi. Máte zkušenost, že introvertnímu dítěti pomohla změna kolektivu? Dokázalo se začlenit a najit si kamarády ve vyšším věku? Začínáme o tom uvažovat.
@Anonymní píše:
Navážu na předchozí diskusi. Máte zkušenost, že introvertnímu dítěti pomohla změna kolektivu? Dokázalo se začlenit a najit si kamarády ve vyšším věku? Začínáme o tom uvažovat.
já bych se obávala, že v novém - cizím kolektivu to bude ještě horší, to nebude ta správná cesta
@stinga píše:
já bych se obávala, že v novém - cizím kolektivu to bude ještě horší, to nebude ta správná cesta
Horší to nebude. Začíná šikana. S nikým se nebaví. Je pořád někde sám.
Máme zkušenost, ne osobní ale od sousedů. Holčina 12 let, celkem introvert přišla na ZŠ tehdy do 3. třídy a nikdy se tam nechytla, problémy gradovaly a v 7. třídě si sama řekla že by ráda do jiné školy. Přecházela úplně blbě v půlce pololetí a nikoho tam neznala, báli jsme se všichni že to nezvládne ale měla kliku na dobrý kolektiv a dobrou třídní. Teď má ve třídě kamarádku která se jí hned ujala a je spokojená.