Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Diskuze pro prarodiče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.12.25 14:05
@Venetia píše: Více
Ono pokud se někomu ozýváš a dostává se ti jen odezvy jako “no, co je, jsem unavená” “ne, nemám náladu to řešit”, tak tě to nebude bavit donekonečna, že…prarodiče sami zájem neprojeví vůbec. Takže o nějakém nechávání jen na nich nemůže být řeč. A jinak si myslím, že každý běžný člověk přece zvládne prohodit pár vět jak s dospělým, tak s dítětem a udržet si aspoň základní přehled o svých blízkých. Ale evidentně se neshodneme, takže to je zbytečná debata. 
Jak si představuješ ty, ze ty vztahy budou fungovat? ´
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.25 14:06
@anavi13 píše: Více
Takže místo, abys jim řekla co potřebuješ..očekávas, že se tě budou pořád vyptávat, jak se máš, co řešíš za problémy?
Někdo by to zase považoval za zbytečne vměšování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.25 14:07
@prejeta_zaba píše: Více
Jak píšu musí to fungovat oboustranně..ne že se bude ozývat a zajímat jen jedna strana a ozve se maximálně, když něco potřebuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.12.25 14:15
@Evkad píše: Více
My takhle máme prababičku, táhne ji pomalu na 90, která se pořád nabízí, že nám bude děti hlídat. Ale že má sama problémy s rovnováhou, špatně vidí atd, to si nepřipouští nebo co. To spíš aby děti hlídaly ji a to je jim oběma pod 4 roky.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.12.25 14:24
@Venetia U nás se manžel o tchány zajímá. Chodí jim pomáhat s PC, vyřešit věci, když zavolají. Ptá se. Tcháni na druhou stranu mají zájem tak maximálně o něj. Dál už neřeší. Zeptají se možná tak - jeho. Těm, dnes již dospělým dětem, nezavolají, nepozvou je na oběd (ani návštěvu), nepřijedou se na ně podívat.
Bavila jsem se o tom nedávno s dospělým dítětem a samo mi říkalo " A co bych si s nimi mělo vyprávět, vždyť mě vůbec neznají." Oni se nezeptají ani toho dítěte jak odmaturovalo, jak mu jdou zkoušky na škole, jak se má celkově - vždyť stačí poslat pitomá SMS… To dítě to po letech přestane bavit projevovat o ně zájem.
A k čemu mu je, že tchýně kupuje manželovi černé ponožky (které si umí koupit sám a vůbec je nepotřebuje), protože mu jdou lépe k obleku v kterém naposledy u nich byl. 
Děti vedu celý život k respektu k prarodičům. Ale někdy sakra musí chtít i ta druhá strana.
Příspěvek upraven 18.12.25 v 14:27
- Citovat
- Upravit
18.12.25 14:27
@Anonymní píše: Více
No tak to je divný…tam bude asi nějaký hlubší problém třeba z minulosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.12.25 14:28
@Venetia To nevím. My se vždy dozvěděli že nemají čas, jsou unavený, musí řešit barák, atd… A žádná změna za 20 let nepřišla. Takže malé dítě, věk, pleny, náročnost, atd… nikdy nehrály roli.
A dneska je to v háji už asi zdravotně, ale změna žádná. Jako třeba nějaké uvědomění si, že někde mám několik vnoučat, která vlastně ani moc neznám - minimálně s nimi nemám žádné zážitky - 0. A nemusí to být žádné velké zážitky stačilo by je pozvat na čaj - vzhledem k věku nějaký zákusek zvládnou donést oni, zvládnou přijet sami, atd…
V dnešní době kdy umí používat SMS a různé platformy je to zvláštní.
Ale nerada bych se na různých místech pak dočítala, jak za to určitě může komunikace a jak jsme nepečovali o vztahy a podobné. Ono na to musí být strany 2.
- Citovat
- Upravit
18.12.25 14:49
@Anonymní píše: Více
To je to co píšu…a ne u všech mi to přijde, že ten zájem je oboustranný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.25 14:53
@Venetia píše: Více
My to tak dělali a bylo nám to vyčteno. Nechtějí nic takového slyšet 
chtějí jen pozitivní věci. Tak jsme jim to přestali říkat. Ale pak se samozřejmě omezil hodně počet návštěv. Nemáme si co říct. My prostě měli období, kdy jsme fakt neřešili moc hezké věci skrz syna a bralo nám to opravdu úplně vše. Bohužel to trvalo dlouho a proto ty vztahy jsou takové. O hlídání se fakt říká jen o to extrémně nutné, aby jsme je nezatěžovali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.25 15:25
@anavi13 píše: Více
Tak to je špatně, když kromě vašich problémů si nemáte co říct.
Je otázka, kdyby vám více pomahali, jestli by ta vzájemná komunikace byla o něčem jiném
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.25 15:55
@Venetia píše: Více
A co si chceš každý den povídat. Museli jsme je navštěvovat denně, často i dvakrát. To je u nás trochu složitější. Tak povídání o počasí je na chvíli. O práci taky. Já jsem s dětmi doma, takže toho moc jiného nezažiji. Moje práce se týká v podstatě dětí a o tom teda taky nesmím mluvit, protože to dělalo problémy. Když jseš jednou týdně s dítětem na pohotovosti, nespíš, řešíš jen léky, tak prostě nemáš moc co jiného povídat. My opravdu rok padali na ústa s manželem oba dva. Víš jak moc si teď užíváme zlepšení 
konečně můžeme koukat večer třeba na seriál, protože už nevstáváme x krát za noc a nemáme budíček ve tři. Ale stejně vzhledem k absenci hlídání nemáme jiné zájmy. Jsme rádi, že stíháme ten život kolem dětí a práce. To tak je. Je to takové období. Bude líp. Ale ty vztahy už to neopraví. Tohle je zničilo. To není o hlídání, ale o tom zájmu, případně pomoci v těžké situaci. Každopádně je to poučení pro nás, že my se o své děti budeme zajímat mnohem víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.25 16:10
@anavi13 Museli jste je navštěvovat denně, někdy i dvakrát? Proč?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.25 16:26
@anavi13 píše: Více
Chápu..no to prostor pro komunikaci moc nebyl, jenom o dětech…to se přiznám by mne taky dlouho nebavila, nemít jiné téma.
Pomohla bych v rámci možností, ale povídácím návštěvám se raději vyhnula…raději bych se věnovala těm dětem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.25 17:54
@Monchichik píše: Více
Protože to tak tchýně a švagrová chtěla. Nevýhody společného bydlení… @Venetia tak prostě musíš doufat, že tě nikdy nepotká nemoc. Ta totiž fakt umí vymazat ze života veškerou zábavu a lidi o kterých jsi si myslela, že tě kdykoliv podrží. Holt někdy ty témata k hovoru nejsou příjemná. My tím fakt dostali pěknou lekci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.25 18:41
@Venetia píše: Více
Prosím tě tohle nemyslím nějak hnusně vůči tobě, ale nabízím pohled z druhé strany.
Máme v rodině dvě ženy, dnes kolem 70, sestřenice mého otce. Jedna má šest zdravých dětí, druhá jednoho syna postiženého a jednoho zdravého. S tou první jsme měli častý kontakt, s tou druhou jsme se viděli třeba jednou za 5 let. Po mnoha letech jsem se otce ptala, proč jsme se s nimi nestýkali víc, a on řekl, že by jí bylo trapně, protože by každý viděl, že má postižené dítě. Jako kdyby to jinak nikdo nevěděl, rozumíš. 
O mnoho let později jsem dělala výcvik na dobrovolníka v hospici. Výcvik jsem dokončila, hospic mě jako dobrovolníka přijel a zároveň mi nabídl, abych si udělala výcvik ještě pro děti. Moje první reakce byla v žádném případě, umírající dítě něco tak strašně strašného, že bych to absolutně nedala. Po troše přemýšlení mi došlo, že když si každý řekne, že je to příliš strašné, než aby to dělal, tak těm rodinám nepomůže a neuleví vůbec nikdo. Takže jsem si ten výcvik udělala a jsem měla i dohodnutou nějakou službu, ale pak z toho sešlo. Pořád se toho bojím, ale zároveň až bude příležitost, chci do toho zase jít.
Co se snažím říct: mluvit a být v kontaktu s někým, kdo se dlouhodobě potýká s šílenými srač. ami, je samozřejmě nepříjemný, nepohodlný, nekomfortní. Ale když to dělat nebudeme, tak ty lidi skončí v totální izolaci. Ta otcova sestřenice s tím postiženým klukem mi jednou řekla, že si připadala absolutně prašivá, protože s ní nikdo nechtěl nic mít.
Jen něco k zamyšlení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
