Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Venetia píše: Více
Ale je to v podstatě stále to samé dokola. Když to tak vezmeš. Ale já si to vyslechnu. Neumím si představit že dcera nebo kamarádka budou řešit zdravotní potíže dítěte, třeba dlouhodobějšiho rázu a já dám najevo ať mi to pořád neopakují, že mě to nezajímá a že se mluvením stejně nic nevyřeší.
@Radka.End píše: Více
Já jsem ze tří dcer nejmladší a můj mladší syn tedy taky už moc nadšení nesklidil…navíc byl pěkně protivnej…staršího mi ještě hlídali sami od sebe…ale tohodle nikdo nechtel ![]()
@Anna766 píše: Více
Netvrdím, že to dávám najevo…ale asi bych ten společný čas na vykecavani omezila a v tomhle případě raději s něčím pomohla než nějaké návštěvy.
Třeba donaska léků by mi nijak nevadila.
Já to zažila s ex, kdy druhou polovinu vztahu víceméně řešil jen svoje problémy a úplně že mne vysal všechnu energii…myslím, že už se nikdy nevrátí.
Příspěvek upraven 18.12.25 v 20:41
@Anna766 píše: Více
No a pak takový rodič/ prarodič je úplně sám v tom domově důchodců. Protože proč by za ním děti chodili, když teď už mluví jen o nemocech a o tom co vidí v televizi. Prostě se to vrátí jako bumerang.
@anavi13 píše: Více
Můžu potvrdit, že to je těžké…chodily jsme takto za mámou…a tam už opravdu nevíš o čem mluvit
@Venetia píše: Více
Jo, pro tohle mám pochopení. Jak tě něco vyšťaví do nuly, hrozně trvá, než se ti ty baterky zase nabijou, pokud vůbec někdy. Prožívám totéž v jiné oblasti.
@KKubula píše: Více
To je pravda. Taky se pořád neumím hodit do klidu a mít fakt už v hlavě klid. Hodně nás to všechno vyčerpalo. Ale věřím, že lze ty baterky zase zpět dobít. Dnes jsem jela zkontrolovat baráček a všude byla neuvěřitelně nádherná námraza. Do oken svítilo a vše hned bylo o moc krásnější. Seděli jsme se synem na okně a on mě objal a začal ukazovat na ty omrzlé květiny. Měl z toho sluníčka taky radost. Člověk musí hledat tu energii v maličkostech, aby se vrátila.
@anavi13 píše: Více
A nekdy je fajn se do ničeho nenutit a říct si teď je můj čas odpočinku a možná to tak bude napořád. ![]()
@Venetia píše: Více
Jakto? Maminku už nic nezajímalo? Nebo byla mimo?
@Anna766 píše: Více
Už to bylo špatný…to už opravdu není co říct
@Venetia píše: Více
Někdy nejsou potřeba slova. Stačí, že s tím člověkem jsi.
je to jen o tom se na něj úplně nevykašlat. Když jsou ty vztahy předtím v pořádku tak to jde. Ale zažili jsme u babičky nehezký konec. Demence ji úplně změnila osobnost a to je opravdu hodně těžké.
@Venetia Tak zase aspoň pomazlili vnoučata. Co by za to naše děti daly.
Ale chápu, že v rovině každodenního kontaktu je to pak na palici a vlastně o kontakt tam vůbec nejde.
U nás zase tcháni ty děti nevidí třeba rok, dva, tři, pokud jim je nenarvu pod nos. A i u toho máš částečně pocit, že je to otravuje, protože oni musí neustále něco dělat ( říkají oni ). A děti nechtějí plet zahradu a sekat dřevo, aby si mohly jednou za X let hodinu popovídat s babičkou, protože ona si na ně jinak neudělá ani na odpoledne čas. A že by na barák mohli sami to nehrozí vůbec. Ona to sice slíbí, ale když pak chtějí tak je vždy nějaký problém, proč to zrovna nejde. A to by si tam klidně postavili stan na zahradě. A to jsou dospělý a zodpovědný. Je to těžký.
Ale našim tchánům to asi nevadí. Oni se tak rozhodli, což nám kdysi řekli. Protože barák, kočka, pes, zelenina, teplo/zima, déšť, sníh, fouká / nefouká, topí/ netopí, prší/ neprší, dlouho světlo / brzo tma, …
@Anonymní píše: Více
Ale zase je to hezké, že mají takový zájem o prarodiče.
Já tedy chodím na návštěvy v průměru jednou za 14 dní + občas nějaká jiná akce… a vnuk o mně tedy žádný zájem nemá… doufám, že s malou to bude lepší