Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Fjodorka píše:
Co z toho má? Poznává život a co k němu patří.
Ve čtyřech letech ho může poznat i jinak a mnohem citlivěji ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj. Trochu neveselé témaVzít čtyřletou na pohřeb dědy? vůbec nevim
Upřímnou soustrast
.
Jestli vzít nebo ne, to se musíte rozhodnout sami.
Za sebe: moje děti zažily 3 pohřby v kostele - což je docela dlouhá záležitost.
Nelituji zatím, smrt a pochování člena rodiny patří k vnímání koloběhu života.
@Moise jenže smrt a umírání k životu prostě patří, na svatby, oslavy,… ho také nebereš?
@Gumidci píše:
@Moise jenže smrt a umírání k životu prostě patří, na svatby, oslavy,… ho také nebereš?
já ti neberu, že to k životu nepatří. Ano, patří. A co
K životu patří i jiné věci a dítě na ně nekouká, že ![]()
@Moise píše:
Sama mám čtyřletou a na pohřeb někoho blízkého bych ji nevzala. Zařídila bych hlídání. Co z toho takové dítě má? Nebylo by pro něj lepší rozloučit se komorně, jít s rodinou zapálit svíčku na hrob?Než být vedle z podivné atmosféry, vidět dejme tomu plačící rodiče, prarodiče
Větší dítě bych vzala, čtyřleté ne
Dítě má možnost se rozloučit s blízkou osobou. Ale evidentně to je pro někoho málo.
@lucenka píše:
Dítě má možnost se rozloučit s blízkou osobou. Ale evidentně to je pro někoho málo.
a mimo pohřeb tu možnost nemá? ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj. Trochu neveselé témaVzít čtyřletou na pohřeb dědy? vůbec nevim
Já bych nebrala.
@Moise píše:
Ve čtyřech letech ho může poznat i jinak a mnohem citlivěji
Na pohřbu nevidím nic necitlivého.
@Fjodorka píše:
Na pohřbu nevidím nic necitlivého.
a to jsem napsala? ![]()
A co by to dite z pohrbu jako melo mit?
Umirani je sice soucast zivota, ale to neznamena, ze ho v tom vymachame ne? Lip mu bude doma ci na hristi.
Máme čerstvou zkušenost. Během jednoho týdne jsme teď absolvovali 2 pohřby. Tříletá dcera s námi nebyla. Při prvním byla nemocná, při druhém počkala po dobu obřadu ve školce, v restauraci pak byla. Ani s jedním ze zemřelých ale neměla žádný vztah, prakticky je neznala. Manželova dědu viděla asi 3× v životě, manželova tátu zrovna tak. Pokud by se jednalo o někoho, s kým měla blízký vztah, na pohřeb by za mě šla. Manžel by asi nesouhlasil. Pohřeb podle mě k životu patří a každý by měl mít právo se se zemřelým rozloučit a udělat za jeho životem definitivní tečku.
@Lenca27 píše:
A co by to dite z pohrbu jako melo mit?Umirani je sice soucast zivota, ale to neznamena, ze ho v tom vymachame ne? Lip mu bude doma ci na hristi.
Ale na pohřby se přece nechodí, aby někomu bylo líp…A to je tak nějak obraz dnešní doby…dětem se podřizuje vše…je otázka jestli a jak moc dobře to je… ![]()
Každý to vnímá jinak.. Nám umíral doma děda- rakovina, a tehdy náš 6 letý k němu normálně chodil.. A někdy je pravda, že jsem váhala, jestli je to vhodné.. v té chvíli..
Na pohřeb jsem ho ale nebrala.. Byl to klasický vesnicky, mnoho tetiček, babiček, uplakaných- až bych řekla fakt hodně emotivní..
Jak jsme se rozloučili.. Hned po obřadu, kdy už odešli lidi jsme se sešli u hrobu, hodil kytku, zapálili jsme svíčku…
Jako podle mě se dá rozloužit i jinak.. Klasický pohřeb je spíš rozloučení pro xxlidi, ale člověk se může rozloučit i jinak..
Třeba jsem byla jako dítě na pohřbu- formálním bez kostela, a tedanepřišlo mi to jako pohřeb- nikdo nějak neslzel,. někdo tam něco přečetl, bez emocí, takže tam bych třeba i vzala..
Jinak unás je zvykem i otevřená rakev a rodina u ní..pak ty emoce někdy jsou až fakt až na hranici velkého křiku a hroucení…
@Moise píše:
a mimo pohřeb tu možnost nemá?
Není to takové. Toť moje vlastní zkušenost. Dřív se děti na pohreb nebraly a doteď díky tomu nemám v sobě úplně uzavřenou smrt blízké osoby.
Pohřeb je i pro dítě určitou ukázkou toho, že je to opravdu uzavření určité etapy života. Nic abstraktního.