Dítě na pohřbu?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9

Napsat příspěvek

Velikost písma:

boball

15103

5778

2.10.24 08:40

načítám...

@czaky Syn dědovi byl když mu bylo 8 let. Říkal, že je rád, že ho ještě viděl, i když k rakvi přímo jsem ho nevzala.jsem raději, když se neotvírá, což se naštěstí dnes se dodržuje téměř vždy.

načítám...
Citovat
Zmínit

Zmatka

5098

4611

2.10.24 08:48

načítám...

@czaky píše: Více

Upřímnou soustrast :kytka:

Pokud už po promluvě otce syn jít nechce, netlačila bych na něj. Můežš mu vysvětlit, proč je táta proti, a můžeš mu vysvětlit, proč zase ty jsi pro. Je už dost velký, aby si tohle podle mě celkem nezávisle uměl rozhodnout sám. Pokud nepůjde, tak můžeš navrhnout, jestli by se chtěl nějak rozloučit sám. Třeba jít na hrob sám/s někým, napsat dopis, přinést květinu, zapálit svíčku, jet na oblíbené místo zemřelého…

Nepřijde mi špatné, když dítě na pohřeb nejde, pokud si to nepřeje, naopak mi připadá špatné ho do toho nutit. Lítost dospělých bych do toho nepletla, pro něj je to taky těžké už dost, když mu někdo umřel, ještě bych ho nezatěžovala tím, že někam MUSÍ, protože dospělým by to bylo líto. Líto proč? Zemřelému je to už jedno, rozloučení se dělá pro pozůstalé. Nebo ho tam chcete jako oporu? Nebo se stydíte, co si kdo řekne, že by to byla neúcta?

Jinak mi nepřijde špatné když uvidí tvoje slzy, vždyť to je to, co jsi říkala, že by se měly děti naučit přijímat - že do života patří i smutek. Ale osobně si nedovedu představit, že by na pohřbu moje dítě sedělo někde daleko ode mně. Určitě bych chtěla, abychom si byli maximálně nablízku. Obvykle se nekondoluje vlastnímu dědečkovi, vy jste taky pozůstalí, ale také nevidím nic špatného na tom, podat mu ruku a být u něj. Naopak. :srdce:

načítám...
Citovat
Zmínit

Ounou

2.10.24 08:49

načítám...

Syn byl ve čtyřech letech na pohřbu prababičky. Seděl vepředu mezi mnou a manželem a držel nás za ruku, pak jsem za něj donesla k rakvi místo kytky obrázek, který prababičce na rozloučenou nakreslil. Viděl nás tam brěcet, což jsme si předem vysvětlili, že je normální, když přijdeš o někoho, koho jsi měl rád. Trauma nemá, jen občas řekne, že mu babička chybí. Stejně jako nám dospělým.

Ale my jsme se pro to rozhodli oba. U vás vidím problém, že manžel řekl striktně ne (proč?) a syn to už vzal za své. V tomto případě bych ho nenutila. Doma bych pak udělala nějaký loučící rituál (zapálení svíčky apod.).

Citovat
Upravit

czaky

3099

263

2.10.24 17:04

načítám...

Všem moc děkuji za odpovědi. Docela mě překvapilo, že se převážně (snad dokonce úplně) shodují s mým názorem. Ještě jednou to proberu se synem. Pokud se rozhodne jinak, budu holt muset nějak vysvětlit manželovi, že jeho striktní ne (z důvodu, že je na to malý a bude mít trauma) padá :nevim: . Beztak syn chce jít na oběd s příbuznými po obřadu a to nevím jak udělat, těžko ho nechám půl hodiny (spíš déle) v autě. Kdyby nechtěl vůbec, bylo by to organizačně jednodušší. Ještě jednou všem moc děkuji!