Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Svistice píše:
Hele, to je sice krasne, ale kdyz to dite nemas v lete kam dat? I kdyby se umelo ohludat dima sami, tak ho proste doma u televize nebo pocitace tyden dva v kete hnit nenecham.
tak existují příměstský tábory dítě nemusí nutně na týden nebo dva někam odjet
Měla jsem stejný problém. Nechtěla jsem jezdit, protože mě na táboře šikanovali děti. Když jsem to řekla vedoucím, vysloužila jsem si přezdívku bonzačka. Doma jsem to nikdy neřekla, brečela jsem, že nechci jet. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Peklo. Mamka mě vždy donutila odjet. Nemám ji to za zlé, ale bylo to strašné.
@Svistice ideální je příměstský tábor. Přes den aktivity a večer pěkně doma ve svém prostředí.
@Svistice píše:
Hele, to je sice krasne, ale kdyz to dite nemas v lete kam dat? I kdyby se umelo ohludat dima sami, tak ho proste doma u televize nebo pocitace tyden dva v kete hnit nenecham.
Souhlas, desetileté děcko bych samotné asi 2 týdny doma nenechala (myslím přes den).
Nedal by se sehnat třeba příměšťák? My to tak řešíme se synem, který letos odmítl jet na 3týdenní skautský tábor. Jeden týden pojede na pobytový tábor s jiným zaměřením, jeden týden příměšťák a týden se uvidí.
A nemá kontakt na některé děti, co tam byly vloni? Nebo Ty kontakt na vedoucí/organizátory - že bys prověřila, jestli jede někdo, s kým tam vloni kamarádila. Moje dcera jezdí na stejný tábor několik let, mají na sebe s holkama navzájem telefonní čísla a vždycky v lednu, když se přihlašuje, tak prověřej, že jsme to my rodiče zvládli a přihlásili je. Já zas mám kontakt na hlavního vedoucího, který je na tom táboře stejný už aspoň šestnáct let (jezdil tam i můj starší syn). Domluvit se dá ledacos.
U toho nutit/nenutit podle mě záleží i na tom, jak jsi schopná pokrýt prázdniny bez tábora.
@Ivcasta23 já taky musela jezdit
Bylo to strašný
Nucením se dcera jistě bude těšit ![]()
@kavenka píše:
@Svistice ideální je příměstský tábor. Přes den aktivity a večer pěkně doma ve svém prostředí.
Primestak neni spasny. Zahrnuje kazdodenni logistiku, kolikrat pripravu jidla na cely den,
primestaky 8-16 jsou blbe skloubitelne s pracovni dobou. Takze chapu, ze kolikrat je pobytovy proste lepsi varianta.
A kdyz slecna rekne NECHCI na primestak, tak co? Nebude chodit ani tam?.
Myslim, ze deti by se mely ucit prekonavat i urcitou nechut, nepohodli, obavu z neznama. Dost je to pak posouva, ziskaji sebevedomi, picit, ze neco prekonali, dokazali. ![]()
@Ravedd u nás třeba možnost příměšťáku není. Nejbližší jsou 20-30 km daleko. Jasně, můžu vozit, ale jak, když jsem v práci od 7 do 15:30 a tábor jede od 8 do 16. Takže pak je jediná šance normální tábor.
To nutit nebo nenutit je složité. Jsou děti, které by bez nucení neudělaly nikdy nic a seděly by doma. Někdy je potřeba dítě postrčit. Vysvětlí ti, proč tam nechce?
@Svistice ano, taky si to tak myslím…naučit se překonat nechuť a nepohodlí…a taky něco zažít a posouvat se dál…zabejčeným Nechci to nikam nedotáhne…
@Billi protože se jí tam prý nelíbilo a když se ptám co konkrétně, odpoví „všechno“…v tomhle je strašně jednoduchá, nic neprobere do podrobna…všechno je dle ní špatně…
@Jeremi nemáme na nikoho kontakt a nikoho kdo by s ní jel taky ne…ale timto se nechci vázat, tak holt si najde kamarady až na místě
@lucenka taky si myslím, když se jí tam loni líbilo…a jen to na nás zkouší…smůla jen, že nemá nikoho kdo by jel…ale to bych neřešila, najde si kamarady až na místě…
@Ivcasta23 No já bych jí nenutila, já jsem taky tábory naprosto nesnášela, naštěstí jsem byla jen 2×…nemám od mala ráda jakýkoliv sport, cizí lidi ani kolektivní zábavu…takže tábor byl pro mě noční můra…a fakt jsem z toho žádný poct sebevědomí ani překonání čehokoliv nezískala…jen vědomí, že pokud moje děti chtít nebudou, tak nepojedou…
Jestli opravdu nechce, tak bych ji nenutila, může být introvertní, nemusí být vůbec soutěžní typ…
@Ivcasta23 píše:
@Jeremi nemáme na nikoho kontakt a nikoho kdo by s ní jel taky ne…ale timto se nechci vázat, tak holt si najde kamarady až na místě
Někdo to přece musí organizovat a musí být nějaká adresa, kam se posílají přihlášky apod. Určitě by šlo minimálně zjistit, jestli tam budou stejní vedoucí, získat případně kontakt na někoho z nich a přes ně zjistit, kolik dětí jede z loňska. Pokusit se rozptýlit její obavy je přece to nejmenší, co se dá pro dceru udělat. Tu trochu energie bych do pár e-mailů/telefonátů asi neváhala vložit.