Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hlídání dětí prarodiči
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.2.16 13:33
My máme synka 21m a na hlídání je celkem často…teď jsem šla ke kadeřnici, tak jsem porposila tchýni o hlídání nemá s tím žádný problém a vždy pohlídá…poprvé malého hlídala přes noc, když měl rok, ale jako miminko ho hlídala normálně, ale ne na noc…loni byl synek zase 5 dní u našich, když jsem byli s manželem v Římě…nebo když jdeme do kina atd. teď byl pro změnu na víkend u našich, ale to ho mamka vyloženě chtěla bydlíme od nich 120km, tak tam pravidelně jedzí na víkend…nemusíme nijak prosit, vnucovat atd. bydlet naši blízko nás, tak ho snad ani nemáme doma 
my jsme si s manželem uzili relax je to potřeba 
teď jedeme zase na koncert, tak bude opět na hlídání
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 13:35
@Kakachna Pokud vám vadí, že musíte k prarodičům, tak to s nimi řešte… Mě by z toho taky trefilo, kdybych „musela“ každý víkend někam vozit dítě, zvlášť když bych tam musela stejně sedět na zadku s ním. Jo, naši jsou rádi, když malou vidí, manželova rodina je taky ráda, když tam zajedem, ale nehodlám se z toho zbláznit. Vztah dcery k příbuzenstvu pochopitelně moc silný není, jediná blízká osoba z rodiny je můj brácha, který u nás momentálně bydlí, ale ona to malá asi taky přežije. Až bude větší a bude si něco pamatovat delší dobu, tak to snad bude i lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 13:37
@Kakachna Před lety jsem měla jako zakladatelka dvě děti s věkovým rozdílem 2,5 roku 
To období bylo nepoměrně náročnější než dnes. A potom bylo ještě jedno horší období, když se narodila třetí, ten nejstarší nastoupil do první třídy, první rok bylo nutné ho vodit do školy, ze školy, na kroužky, musela jsem to zvládnout i s miminem, babička pomohla, ale jak píšeš, když jsem jí děti dovedla. A to není pomoc, sama to vím. Dokážu se do té situace vcítit.
Jako rodina myslím my a všichni děti, pokud děti někam jdou, tak rozhodně ne všichni najednou, by se z toho babičky zbláznily 
Děti na noc dávám až tak od dvou a půl let, ale občas, rozhodně to není pravidlem.
Starší děti hlídají jen ve stylu chvilku a po dobu nezbytně nutnou. I v tomto směru to chápu, že další děti jsme si pořídili my, ne oni.Ale někdy to jinak nejde, taky jim za to zvyšuju kapesné, jako odměnu. Není to o tom, že bych za desetiletým dítětem a batolaty mohla zavřít dveře a jít si po svém, spíš o tom povožení kočárku před obchodem, zdravotním střediskem atd.
Psala jsem, že s maminkou si musí promluvit otevřeně a na rovinu, jak se říká, nalít si čistého vína. Řeč jen tak mezi dveřmi problém většinou neřeší. My jsme se taky naší babičky ptali, jestli se nezlobí, že jsme si „adoptovali“ ještě třetí babičku, nerada bych, aby to bylo někomu líto. A v pohodě, dokonce se poznali 
Ta většinou přijede k nám, když potřebujeme jet my nebo s nejmenším dítětem někam k doktorovi dál. To je rada, nikdo to tady za ni nevyřeší a přitlačení ani kňouraní podle mě nepomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 13:37
Nečetla jsem celou diskuzi, ale naše babičky se samy hlásí. Nicméně myslím, že nemáte právo na nikoho vyvíjet nátlak, pokud hlídat nechtějí, je to jejich věc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 13:47
@Kakachna Co se týče toho trčení u prarodičů, to je mi líto. Osobně si myslím, že byste v tom měli udělat radikální řez, i za cenu, že budou s dětmi méně. Měli byste změnit svůj postoj, protože si myslím, že to je daleko závažnější problém než ten mít děti pořád u sebe.
Když byly ty starší děti malé, s námi chtěli tak manipulovat naši. Bydlí mimo, asi 30 km, ale když se narodila dcerka, chtěli si téměř každý víkend brát nejstaršího syna k sobě. Ještě tam bydlely ségry, chtěli, aby naše dítě byla taková jejich „atrakce“(oddůvodňovali to tím, že si odpočinu).My jsme tomu udělali přítrž, asi dva měsíce jsme se tenkrát nebavili. Nám se narodilo miminko a já jsem to zvládala poměrně dobře, užívala jsem si to, neměla jsem potřebu posílat to starší dítě pryč. Navíc víkendy jsme si chtěli užívat všichni, i s tatínkem, který je jinak často v práci. A chtěli jsme je trávit po svém, chlap se netvářil dvakrát nadšeně na to trávit víkendy u nich).Chtěli jsme třeba jet na výlet.
Pro někoho to může být z určitého úhlu hodně „drsné“,ale my jsme měli tady ve městě svůj život, své známé. Nehodáme vše podřizovat prarodičům ani z jedné strany.
Nakonec jsme to vyřešili tak, že to starší dítě tam jezdilo na jeden víkend v měsíci a oni se k nám stavili tak jednou do týdne - pracují v našem městě. Postupem času stejně není možné, aby tam ani ty starší děti jezdily, obě úspěšně závodně sportují, tréninky jsou i o víkendu, navíc chodíme i na nárazové víkendové akce pro děti, buď pro ty starší nebo pro ty mladší, pokaždé je to jinak, ale málokdy máme hlídání, nejmenší hlídat nedávám, max. se ty dvě starší pohlídají doma samy, když už to pro ně není.
Naši měli představu, že u sebe na vesnici v domečku budou „vychovávat“ vnoučata. My to tak nechceme, představu o životě máme jinou.Taky byly boje, podle Tvých příspěvků jsme sobci, podle mého pohledu ne. Utnout to v začátku, to je to nejlepší, co jsme mohli udělat Ale je to už 8 let a je to pryč. Zvykli si, nic jiného jim nezbývá. Mladí mají právo naplnit svou představu o životě, trávení volného času, stejně tak jako ti prarodiče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 13:52
@Kakachna píše:
@Jana206 Zeptat se babičky, jestli by nepohlídali ji určitě ještě nenapadlo.Ještě, že jsi ji o téhle možnosti informovala.
To co píšeš, je z části pravda. Ano, jsou to jejich děti a nikdo nemůže nutit prarodiče, aby děti hlídali. Ale problém je, pokud prarodiče chtějí vnoučata vídat, tak to znamená, že jim je rodiče musí vozit pod nos a tam se o ně starat. Což pokud to mají z obou stran, tak je to dost časově náročná záležitost. A to je z mého pohledu prachobyčejné vydírání. Ano, existuje možnost prarodičům říct: „Vnoučata uvidíte, až si pro ně přijdete.“ Ale já osobně tuhle kožnost odkládám už 2 roky, protože jsem slaboch a nechci dělat dusno v rodině. Takže na to doje až budeme totálně padat na…
A ještě jedna věc, nezlob se, ale psát tu, jak jsi nad věcí, když máš 13 měsíční dítě, to je trochu mimo. Vzpomeň si na tuhle diskuzi třeba za 4 roky. Dovedeš si představit, že nejsi nikdy sama s manželem třeba 5 let v kuse? To také málo které manželství ustojí. A nejde jenom o to, odnáší to i starší dítě, když máš doma mladší a nemáš hlídání, tak je dost komplikované se starším dělat spoustu aktivit.
Podle tohoto To jsste postavili babičky před hotovou věc typu „za týden jdeme do kina, pohlídáš nám prcka“, či jste tak dlouho skuhrali, jak už jste z dítěte vyšťavení, ať už si ho proboha alespoń na jeden den vezmou, nebo prostě za vámi přišli prarodiče sami od sebe, že dítě chtějí mít u sebe/ na hlídání na půl den/denúvíkend?
asi nenapadlo. Jinak by to snad uvedla - když jsme poprosili, vymlouvali se nebo odmítli, ne? tady mi to přijde poměrně jasně formulované. Nevšimla jsem si, že by uváděla, že se ptala a požádala, poprosila o hlídání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 14:20
@Jana206 píše:
Víte, já se nechci nikoho dotknout a už vůbec ne zakladatelky, ale občas mi přijde, že spoustu dnešních maminek je po velmi krátké době totálně unavených a vyšťavených i z jednoho nebo dvou dětí. Že kdyby nebyly po ruce neustále babičky, že by snad situaci ani nezvládly. Ale mít dítě/děti je odpovědnost především rodičů a musí počítat s tím, že to omezí osobní život minimálně na pár dalších let. Babičky nemají povinnost fungovat a spousta rodin je v situaci, kdy tu babičku na zavolanou prostě nemá.V reálném okolí jsme řešili, čím to tak může být. Pravého důvodu se nedobereme, ale myslím si, že svoji roli hraje i to, že si v dnešní době spousta párů pořizuje první dítě až kolem třicítky - až jsou zabezpečení, zapracovaní, vyblblí, ale taky hodně zvyklí na svůj osobní život, který jim bude scházet a do kterého ty děti prostě nedovedou tak dobře zakomponovat jako páry, které děti měly dřív a veškeré zábavy v prvních letech probíhaly i s dítětem/dětmi. Netvrdím, že je to případ zakladatelky nebo někoho jiného tady.Ale často slýchám z úst podobně starých kamarádek, které dítě ještě nemají nebo mají první, jak to můžu vydržet, že si vůbec nedovedou představit vstávat v noci k miminu atd.
Pokud nefungují vlastní babičky, radím najít nějakou čupr babičku z okolí. Do inzerátu bych se ani nepouštěla, tam bych měla strach, že narazím na nějakou osobu se schizofrenií nebo jiným postižením, kdybych nešla vyloženě přes agenturu.Ale my jsme si tak našli ještě „třetí babičku“,babičku známých, která je flexibilní(narozdíl od našich babiček přijede vlakem z vesnice, kde bydlí) a za rozumnou odměnu děti pohlídá. Je výhodou, že už je v důchodu(naši ještě nejsou a navíc bydlí úplně mimo) a je v dobrém zdravotním stavu(na rozdíl od druhé babičky, ta i kdyby stokrát chtěla, určité věci pro nás prostě neudělá
Jinak si naše děti berou na víkendy i kamarádky ke svým dětem(ty starší) nebo my naopak přibíráme děti k nám(a rodiče mohou vyrazit).
Tak s tou zvyklostí na svůj život souhlasím. Na tom něco je. Ale jak píšeš, že dneska spousta mamin „nezvládá“, že bez babiček to nedává a tak… to budu trošku oponovat, protože právě v době, kdy nás měla moje mamka, dnes jí bude brzy 60, tak byly babičky už v důchodu a co vím od ženských v tomto věku, hodně pomáhaly a hlídaly. Navíc dřív lidi bydleli dlouho s rodiči, než si pořídili vlastní bydlení. Nevím, ale v okolí to takhle slýchám, že babičky hlídaly, babičky vyzvedávaly ze školky, babičky pomáhaly prát pleny a žehlit atd. Ono dřív se ale od ženský neočekávalo pomalu nic víc než péče o děti a stání u plotny. Dneska je to právě o tom, že lidi chtějí někam vyrazit, posedět a tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 15:04
@Suzuveverka píše:
@Kakachna Pokud vám vadí, že musíte k prarodičům, tak to s nimi řešte… Mě by z toho taky trefilo, kdybych „musela“ každý víkend někam vozit dítě, zvlášť když bych tam musela stejně sedět na zadku s ním. Jo, naši jsou rádi, když malou vidí, manželova rodina je taky ráda, když tam zajedem, ale nehodlám se z toho zbláznit. Vztah dcery k příbuzenstvu pochopitelně moc silný není, jediná blízká osoba z rodiny je můj brácha, který u nás momentálně bydlí, ale ona to malá asi taky přežije. Až bude větší a bude si něco pamatovat delší dobu, tak to snad bude i lepší.
A jak to s nimi mám řešit? Když jsme jim říkali, že to takhle dál nejde, tak se máme vždycky naštvala a táta se to snažil převést ve vtip. Zkoušeli jsme, jestli třeba nezačnou jezdit za námi, když nebudeme jezdit mi tak často k nim a nic. Jenom nás pombardovali telefonáty, kdy už dorazíme. A to z obou stran. Když jedeme občas někam jinam, tak si ještě vyslechneme, že furt někde trajdáme. Naše děti mají prarodiče rádi a nechci ten vztah zničit. Já měla jednu babičku hlídací a durou nehlídací. Tu hlídací jsem milovala, ale k té nehlídací jsem neměla vůbec žádný vztah. Nechci, aby to u našich dětí dopadlo úplně stejně. Připadám si totálně chycená v pasti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 15:09
@Pomka Já bych oponovala tak nějak celkově. Kdybych to měla soudit čistě podle naší rodiny (vím, jinde to vypadá často úplně jinak), tak v dnešní době jsou na svůj život zvyklí hlavně prarodiče (a to teda vidím nejenom u nás). Dříve babičky a dědečkové žili pro rodinu, dne žijí pro své koníčky a jsou zvyklí na své pohodlí. Vnoučata si chtějí užít také, ale nejsou tomu ochotni nic obětovat. Chtějí tak nějak všechno. Když jsem byla já malá, tak mámy máma byla už v důchodu a moje máma od ní měla totální fullservice. Hlídala nás vždycky celé prázdniny, když jsme byli nemocní… Tak nějak jsem si myslela, že moje máma bude stejná a vrátí to další generaci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 15:13
Já si myslím, že by si prarodiče děti měli brát.. Neříkám pravidelne, neříkám nutně na několik dní, noci, ale aspoň třeba na pár hodin některý den..
myslím, že nejde jenom! o to odfrknutí, že si rodiče odpočinou, ale aby třeba i to vnouče poznalo babičku a naopak..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 15:16
@Pomka souhlasím moje babička z jedné i z durhé strany takto mámě vypomáhaly, a po x generací to tak bylo co jsem slyšela od mé 90 babičky a v okolí jako dítě jsme to viděla hodně často, že děti šli k babičce na několik dní
Příspěvek upraven 19.02.16 v 15:17
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 15:17
@Jana206 Tak mě ale nepřišlo, že by zakladatelka kňourala. Ona se normálně ptala, jak to mají ostatní, vzhledem k tomu, že se teď několik lidí pozastavovala nad tím, že jim nikdo nehlídá.
Dost tomu rozumím, protože nás se také někdo neustále vyptává. Nejhorší pro mě je, když mluvím s nějakou rodinnou známou. Obvykle hned mluví o tom, jak si má máma musí vnoučata užívat atd., všichni předpokládají, že hlídá. Mně se nechce s nimi drbat vlastní mámu a stěžovat si na ní, tak mi jsou tyhle rozhovory hóóódně nepříjemné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 15:18
@Janasas píše:
@Pomka souhlasím moje babička z jedné i z durhé strany takto mámě vypomáhaly, a po x generací to tak bylo co jsem slyšela od mé 90 babičky a v okolí jako dítě jsme to viděla hodně často, že děti šli k babičce na několik dníPříspěvek upraven 19.02.16 v 15:17
Souhlasím, taky myslím, že dříve lidi víc žili pro rodinu a fungovali tak nějak pospolu. Hodně dozádu často mladí a silní makali na poli a o děti se starali prarodiče. Dnes mladá rodina s dětmi funguje jako samostatná jednotka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 15:19
Moje mamka mi říkala, že jí dopoledne hlídala prababička a odpoledne, když přišla babička z práce. S babičkou jsme bydleli, tak jsme pak byly u ní. Jak často, to nevím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 15:19
Mno nic dámy, mám zabaleno a vyrážím na víkend. Pak v pondělí vybalit, vyprat, úterý, středa, čvrtek kroužky, pátek zabalit a jedem dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
