Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak na děti nekřičet a nevyhrožovat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.7.14 07:51
Tak jsem o tom večer před spaním přemýšlela a zjistila jsem, že hlavně starší syn (5) funguje na vnitřní motivaci - když udělá něco z vlastní hlavy (třeba ráno vstane, udělá si snídani, obleče se, vyčistí zuby), tak to funguje. Ovšem, když ho požádám, ať to udělá (nedejbože, když chvátáme a já mu to nařídím), tak prostě stávkuje. Ovšem vymyslet pokaždé, jak to udělat, aby sám od sebe přišel na to, že uklízení pokojíku je vlastně super nápad, to nevím 
A hlavně netuším, jak pak bude fungovat ve škole, protože ta vnitřní motivaci ubíjí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 08:04
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 08:08
@Angua píše:
No jo, hlavně ale to dítě aby spolupracovalo… Nezapomenu, jak jsem říkala tehdy asi 3letému synovi (vyčetla jsem to v knize) - „Co myslíš, kdo bude dřív - budu mít dřív posbírané prádlo, nebo ty sklizené autíčka?“ On se na mě podíval a říká: „Asi ty, maminko.“Tohleto tam teda nepsali
no presne tak, v knize mas nastineno reseni, po kterem nasleduje vzdy idealni reakce. Dite se okamzite pouci a jedna spravne.
respektovat a byt respektovan - maminka resi komunikaci, ze dite slo jezdit na kole, misto aby doslo na nakup a rodina tedka nema co na veceri. Dite to okamzite pochopi a navrhne, ze si jeste malicko zajezdi a sjede na nakup.
realita? podle me je decku sumafuk, ze rodina nema co jist, to je problem matky a ne jeho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 08:11
@Kdokoli píše:
Samozřejmě, že jsem chlap, ale ten tón… „Nebudeš ty chlap“…
nebylo to myšleno zle 
jen že muž je hodně starací tatínek, dítě obstará jak je třeba, nicméně stále s ním netráví tolik času jako já a tak mu to prostě neleze tolik na mozek a občas se diví, že mi večer ujíždí nervy na vztekajícím se děckem. Zrovna nedávno mu dítě od božího rána doma frdlalo, brečelo, fňukalo a vymrzovalo, až jsem se nakonec dočkala uznání, jak to můžu celé dny vydržet…no…můžu…protože si občas zakřičím 
znáš Pupendo? „přiznejme si, onanoval každý a kdo říká, že ne, onanuje dodnes“…já myslím, že s tím křikem to bude podobné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 08:11
@BaraF píše:
Základem je v noci spát. A klidně si toto základní právo vymoci silou. Pak se to přes den zvládá lépe, i když výhružky a křik a sliby (cukr a bič se tato metoda nazývá) jsou zcela legitimní součástí výchovného procesu.
Jo a u nás je jóga i přes léto, cvičíme venku na čerstvém luftu, já to teda mám na udržení zad v chodu, ale jestli se tím odreaguješ tak si najdi v zahradě stinný kout…
souhlam
u me je jeceni temer vyjadritelne rovnici s promennymi : jak jsem se vyspala, jak velka ta katastrofa je a kolikata to je z katastrova v casovem intervalu.
Mam dny, kdy jsem fakt hodna maminka (obvykle to jsou dny, kdy si nenaplanuji delat nic uzitecneho, jen se venovat detem).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 08:13
@Clementine píše:
No já si tak představuju, příklad - ukliď si ty hračky, párkrát to řeknu normálně a pak řeknu, začni uklízet, než napočítám do tří, 1-2-3 a dítě stojí nad hračkami a kouká na mě, co jako bude.
Přece na začátku muselo něco být, trest nebo něco, aby vědělo, co přijde po trojcejak jinak může počítání fungovat?
s uklidem je to zrovna jednoduchy, na tri vezmu pytel na odpadky a jdu uklizet sama -funguje ovsem az tak od 4 let, dvouletymu je to jedno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 08:17
Načítám citovaný příspěvek, čekejte prosím…
@Jahru píše:
Jo, jo, jo! To nesnáším! „Tak, půjdeme na to hřištěm jak jsem slíbila. Vy se teď hezky oblíknete a půjdeme, jo? Za 5 minut přijdu a budete oblečený, jo? Jestli se neoblečete, tak na to hřiště jít nemůžeme, byly by vám zima. Jestli se okamžitě nezačnete oblíkat, tak fakt nikam nejdem. Neštvěte mě a fofrem se začněte oblíkat. Hned, oblíkat!“
A miláčci sedí, napůl svlečený, s jednou ponožkou oblečenou, druhou ztracenou, triko oblečený obrázkem na zádech… a svorně tvrdí, že teda když na ně křičím, tak že nikam jít nechtějí, a že je jim jedno, že budeme doma
Asi bych potřebovala publikaci „100 polopatických návodů, jak motivovat nemotivovatelné dítě“
Příspěvek upraven 23.07.14 v 21:45
jo, to je presne jak u nas - vcetne toho, ze jim to na zacatku reknu 5×, abych se ujistila, ze me vnimali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 08:22
Mám teda jen jedno dítě zatím, ale hodně u nás zabírá „vyčistíš si ty zuby ty, nebo ti je mám vyčistit já“ - je pak jasný, jak to dopadne - zuby se čistit BUDOU a je jen na ní, jak se rozhodne.
Tuhle jsem byla nějaká vytočená a holka si pořád sundávala kalhotky a běhala s nahým zadkem - tak jsem na ní asi 4× křičela, at se okamžitě oblíkne, použila jsem různý výhrůžky - a nic…pak sjem se trochu uklidnila a řekla jsem „oblíkneš si ty kalhotky sama, nebo ti s tím mám pomoc“? a světe div se, ona se oblíkla. Takže to prostě opravdu funguje 
Dát na výběr, ale takový výběr, jaký chceš ty…
S počítáním do tří - já taky počítám, ale když do tří, tak už vyhrožuju naplácáním na zadek, který pak splním (ale ona běží už při 1) Když chci ukončit nějakou činnost, tak počítám v klidu třeba do deseti - řeknu „mám počítat do 10 nebo do 5“ - a ona řekne „do 10“ a já na to „tak až napočítám do deseti, tak půjdeme do koupelny“ - a pak v klidu počítám - a když řeknu deset, tak jde. Je to ohraničený čas, který ona pozná a má čas se připravit.
Stejně dobře funguje minutka nebo upozornění předem na hodiny - „až bude velká ručička za devítce, bude svačina“ - a v 8:55 říct - „za chvilku už bude 9h, bude svačina“…
Nemám recept na všechno, občas to taky nefunguje, nebo nevím, jak to říct - ale za sebe musím přiznat, že je opravdu ZÁZRAČNÝ nezakazovat, ale povolovat, dávat na výběr, ale omezený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 08:23
Jinak muj postrech - na moje deti daleko vic plati vyhrozovani obecnym „bude trest“, nez konkretnim trestem, ktery jim mozna zrovna nebude vadit. Oni kdyz neco delaj a ja je musim rychle zastavit, ale nemym pripraveny adekvatni trest (aby jim vadil a abych byla ochotna ho realizovat. Kdyz reknu „bude trest“, tam mam cas promyslet si to pak v klidu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 08:24
@Pudloslava píše:
Načítám citovaný příspěvek, čekejte prosím…jo, to je presne jak u nas - vcetne toho, ze jim to na zacatku reknu 5×, abych se ujistila, ze me vnimali.
Na druhou stranu musím říct, že mi komunikace s dětma hodně dala pro práci 
Učím na VŠ a když se studentama jednám jako s batolatama a předškolákama, tak fungujou mnohem, mnohem líp 5× danou větu zopakuju, 3× se zeptám, jestli to pochopili, opakovanými dotazy zjišťuju, jestli opravu vnímali co říkám A vida! Funguje to mnohem líp, než když jsem s nima před odchodem na mateřskou jednala jako s dospělýma lidma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 08:27
@acimedaca píše:
Mám teda jen jedno dítě zatím, ale hodně u nás zabírá „vyčistíš si ty zuby ty, nebo ti je mám vyčistit já“ - je pak jasný, jak to dopadne - zuby se čistit BUDOU a je jen na ní, jak se rozhodne.
Tuhle jsem byla nějaká vytočená a holka si pořád sundávala kalhotky a běhala s nahým zadkem - tak jsem na ní asi 4× křičela, at se okamžitě oblíkne, použila jsem různý výhrůžky - a nic…pak sjem se trochu uklidnila a řekla jsem „oblíkneš si ty kalhotky sama, nebo ti s tím mám pomoc“? a světe div se, ona se oblíkla. Takže to prostě opravdu funguje
S počítáním do tří - já taky počítám, ale když do tří, tak už vyhrožuju naplácáním na zadek, který pak splním (ale ona běží už při 1) Když chci ukončit nějakou činnost, tak počítám v klidu třeba do deseti - řeknu „mám počítat do 10 nebo do 5“ - a ona řekne „do 10“ a já na to „tak až napočítám do deseti, tak půjdeme do koupelny“ - a pak v klidu počítám - a když řeknu deset, tak jde. Je to ohraničený čas, který ona pozná a má čas se připravit.
Stejně dobře funguje minutka nebo upozornění předem na hodiny - „až bude velká ručička za devítce, bude svačina“ - a v 8:55 říct - „za chvilku už bude 9h, bude svačina“…
Nemám recept na všechno, občas to taky nefunguje, nebo nevím, jak to říct - ale za sebe musím přiznat, že je opravdu ZÁZRAČNÝ nezakazovat, ale povolovat, dávat na výběr, ale omezený.
No, funguje, ale pak se mi běžně stávalo, že 4,5 letej prevítek se nechal odemě oblíkat 
A „uklidíš si hračky nebo je mám uklidit já“ předevčírem dopadlo tak, že máme ložnici plnou hraček, děti poloprázdný pokojík a je jim to salám párek.
A „uděláš to sama nebo to mám udělat já“ funguje na naši tříletou tak, že sama to neudělá, ale když to začnu dělat já, tak se zmítá a řve, že ona sama sama. Ale pak se stejně neoblíká. 
Tak co pak?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 08:27
@Angua píše:
To si někdy taky říkám, jestli je zbytečně nebuzeruju… Myslím si, že ne, ale třeba - jdu v Lidlu, matka s cca 5-6letým klukem, kluk šplhá na ten vícepatrový drátěný koš - nohy už má na rantlu toho spodního regálu. Já bych svého napomenula, protože si myslím, že takto se v obchodě nechová - ona s ním normálně konverzuje, neřekne mu nic
tak to bych ho asi taky nechala. sice se to nedela, ale je to maly prohresek, v zasade se nic nestane, neposkodi, nikomu se neublizi a my mame jine vetsi vychovne problemy. v obchode na nej jecim neustale kvuli vyndavani veci z regalu, osahavani peciva, otevirani mrazaku, tak si klidne jedno jeceni odpustim, kdyz mohu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 08:28
@Jahru píše:
Na druhou stranu musím říct, že mi komunikace s dětma hodně dala pro práci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 08:30
@Niqitka píše:
@Angua ta moje zase leze na bezpečnostni ramy v kaufu u pokladen, tak to ji hned sundam a vylifruju na vzduch. Sama ale viš, že jedno ditě se da zvladnout- vychovavat, okřikovat, byt dusledna atd. Jak jsou dvě děti, tak prostě třeba v kramě mam co dělat, abych je donesla domu v pořadku a neco někde nerozbily. Nemam oči všude. Ale jak vidim, že děla něco takovyho jak popisuješ, hned zasahuju.
no zasada je alespon jedno vezt na vozicku, ikdyz je mu treba 5. a jedno, jak na to lidi koukaj:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 08:38
No tak jsem docetla, sice jsem se nic noveho nedozvedela, ale krasne jsem se uklidnila, ze nejsem jedina san
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
