Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je tady někdo věrný a šťastný?
- Fotoalbum (3)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
káťa
15.7.13 20:34
- Citovat
- Upravit
15.7.13 20:48
@Virginia píše:
To je ono, o tom se nedá s nikým bavit, každej si myslí, že si to cucáš z prstu, nebo je chceš naštvat, ve chvíli kdy jde řeč o tom, jak jedný chlap je takovej, druhej je makovej a ty přijdeš s tím pohádkovým příběhem o připravené snídani, nebo odpolední kávě, donesený kytce, něžných slovech, přivrtané poličce či vykopaném stromu kvůli novému záhonu na bylinky, tak vypadá člověk jak tlučhuba.
no, já jsem si myslela, že mám kolem sebe samé chápající a přející kamarádky, ale nedávno mě jedna z nich dorazila svými slovy, že je to hrozné, že se se mnou nedá ani normálně mluvit, protože si nestěžuju na chlapa a že to ani není možné… že buď kecám nebo chci být zajímavá… ale ani přesto se mi nechce naschvál si něco vymýšlet, abych „zapadla“… a od té doby mi ani na facebooku už nepíše… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.13 20:56
@Regina Hero píše:
no, já jsem si myslela, že mám kolem sebe samé chápající a přející kamarádky, ale nedávno mě jedna z nich dorazila svými slovy, že je to hrozné, že se se mnou nedá ani normálně mluvit, protože si nestěžuju na chlapa a že to ani není možné… že buď kecám nebo chci být zajímavá… ale ani přesto se mi nechce naschvál si něco vymýšlet, abych „zapadla“… a od té doby mi ani na facebooku už nepíše…
tak to pak neni prava kamaradka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
káťa
15.7.13 21:01
Tak my když se sejdeme s kamarádkama, tak se ani o chlapech nebavíme…máme milión dalších témat k hovorům, takže k těmhle nedorozuměním nemůže ani dojít… 
- Citovat
- Upravit
16.7.13 07:43
Taky se přidám. Jsme spolu 20 let a každý den děkuji, že mi ho Bůh nebo kdo poslal do cesty. V práci mi nevěří, že jsem šťastná, když řeknu, že utíkám domů dělat večeři manželovi a synovi, tak mi ještě řeknou, že jim dělám otroka, že snad mají ruce!! Já to tak neberu. Snažím se dělat domov, kde se budou všichni cítit dobře, bude pohoda. Každý den s manželem sedíme u televize a držíme se za ruce a „oťapáváme se“. Když třeba přijdu nevyspaná a řeknu, že jsme se dívali po půlnoci na erotický film, tak jsem za blázna. Takže už to nikomu neříkám a to štěstí si užívám. Prostě oni neví, o co přichází. A možná že ví a nechtějí si to přiznat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.13 10:15
Mamahotel -
ráda tě tu vidím
Taky se přidávám ke šťastným a věrným.
Mám to velice podobně - příští rok se budeme s manželem znát 20 let a 16 let jsme manželé. O svém štěstí už po zkušenostech nikomu nevyprávím a nechávám si to svoje obrovské štěstíčko jenom sama pro sebe.
Švagrovka ze mě pukla závistí, když viděla, jak „zářím štěstím“, a utnula vztahy mezi mnou a mým bratrem, protože se na mě a manžela nemohla ani podívat 
. Mě označila za „blázna, který je předrogovaný hormonama“.
Bratr - tomu už dávno „sklaplo“. Před těmi 20 lety mě měl za totálního blázna, že chodím s mužem o 17 let starším a neustále měl narážky, „co budu dělat, až umře“, že „teď je to sice dobrý, ale počkej za 10 let“ (ejhle a ono to už bude 20 let…- jak je to možný?? že by láska?? ), „ty si myslíš, že on to s tebou myslí vážně?“ a tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Každý se mi diví, že jsem s bratrem po těchto urážkách dál vztahy. Teď už neudržuju - díky závistivé švagrové. Oni se jednou opravdu užerou, nemůžu si pomoct.
Pravda, co píše Mamahotel - radši si všechno hezké nechat pro sebe, opravdu málokdo je přející…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.13 11:00
@Gerberka
Je mi přes 40 let, ale nemyslím si, že jsem „ze staré školy“. Ale zastávám názor, že ženská se má o chlapa a děcka postarat, udělat to teplo domova - jak v jeskyni, ženská udržovala oheň a chlap tam donesl toho mamuta. A fungovalo to. Já žasnu, že i starší ženské, které si myslím dřív to dělali jako samozřejmost, přešly do toho moderního - jestli chce chlap jíst, tak ať si uvaří, vyžehlí, vypere. Já nesouhlasím. Denně nakupuju, denně vařím teplou večeři a to myslím vážně teplou a ne ohřáté párky, musí být polévka a dnes bude třeba k ní rizoto. A většinou všechno vařím čerstvé, nemám mikrovlnku, takže nekupuji ani hotovky. A to jsem před 20 lety začínala a uměla jen řízky. Můžu říct, že čas v kuchyni byl pro mě utrpení, ale teď si to vyloženě užívám a jde to z toho myslím poznat. A to se nepovažuju za puťku nebo vykořisťovanou. Prostě přijdu v 17.30 domů, manžel se zeptá, jak bylo v práci, udělám večeři, všichni sedneme k prostřenému stolu, potom si v 20.00 dáme kávičku s dezertíkem a ruku v ruce u televize probíráme vše možné. O tom to je, být spolu, všechno spolu sdílet. Jsem s tím asi už trapná, ale já jsem se svými mužskými hrozně ráda a jak musíme být chvíli od sebe, tak pak nejsme schopni se sami sebe nabažit. A taky jsme se museli rozhodnout, jestli lépe placená práce s pracovní dobou od nevidím do nevidím nebo tento styl, věřte, v životě jsme nelitovali, peníze za to nestojí, ty vám tu pusu nebo pohlazení nenahradí!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.13 11:28
Mamahotel,mně bylo letos 40.
Vidím to hodně podobně jako ty - akorát tento styl, jak třeba popisuješ - čili denně teplé večeře atd. - lze asi praktikovat, když oba s manželem chodíte pravidelně - myslím každý den - do práce a zase pravidelně se vracíte domů. Jinak to moc nejde.
Třeba v našem případě manžel odjakživa pracuje na směny - buď měl cyklus ranní-odpolední-noční-týden volna nebo teď má 12tky - 2 ranní, 2 noční a 4 dny volna, takže se doma vídáme dost nepravidelně. Já mám zaběhnutý styl vaření, taky mě to nikdo neučil, vše jsem musela sama, ale v pohodě.
Mikrovlnku tedy mám - miminálně manžel si musí ohřát jídlo, je to tedy i praktické třeba v době nemoci staršího syna (má 13), když už je doma sám a já mu večer nachystám jídlo na ohřání v poledne na další den.
Já jsem ta, která pracuje naprosto pravidelně a vrací se ve stejné časy domů. My máme druhého synka ještě malého - tomu bude 6 let a je předškoláček, takže halt pořád víc lítáme okolo těch dětí .
To, když jeden z manželů pracuje na směnný provoz, má obrovskou výhodu ve vyzvedávání ze školky/ze školy. Jinak bych nemohla bývat v práci na plný úvazek. Každý den vodím synka do školky já a odpoledne se střídáme - 2 odpoledne je potřeba, aby ho vyzvednul někdo jiný než já, 3 odpoledne vyzvednu synka já.
Nikdo další z rodiny nám s dětmi nikdy nepomáhal, pouze moje maminka (už zemřela) mi pro staršího synka chodila do školky, ale nikdy žádné víkendy bez dětí, šup k babičce apodobně neznáme. Tchýně je úplně mimo hru. Ale dá se to. Člověk si říká - teď nás ti kluci nejvíc potřebují a ono to uteče a budeme na to vzpomínat…
Já se jenom nepřestávám divit nad názory a životním stylem bráchy a té švagrové - jemu je už taky přes 40 a názory horší jak malé dítě.
Jo, ještě si vzpomínám na jednu „dobrou“ urážku - můj manžel je „nevzdělaný tlustoproudař“ - na vysvětlenou: já jsem VŠ, manžel je vyučený elektrikář . Jak je možné, že jsme 20 let spolu, co?? Oni jsou fakt chudáci, a úplně to dorazila ta závistivka švagrová.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.13 11:56
@Gerberka
Samozřejmě, my to máme ideálně, protože já chodím pravidelně domů a víkendy doma, manžel taky, takže to máme v tomto jednodušší. Nebývalo to tak, taky chodil na směny a nepravidelně, a já dělala na zkrácený úvazek, abych mohla vyzvedávat syna, no to taky bylo. Uf, ještě že je to za náma. Babičky nehlídaly, s manželem to neuznáváme, jak píšeš, kdykoliv si vzpomenu, zavolám babičce a mám pokoj. To u nás nikdy nebylo. Já když si vzpomenu, jak jsem s ním všechno absolvovala - úřady, nakupování (byla to zrovna éra, kdy ještě nebyly supermarkety a do malých obchůdků se s kočárkem nemohlo), doktory a šlo to. Dnes se musí maminkám na úřadech zřizovat kojící místnosti, do supermarketů jezdí s kočárkem, větší děcka tam jezdí na odrážedlech a pořád jsou nespokojené. Ale to je jiný příběh. Prostě jsem šťastná a když se nad tím zamyslím, proč bych to měla vlastně tajit? Ano, jsem šťastná a nestydím se za to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
peka83
16.7.13 12:33
@káťa To je neuveřitelné. 
Četla jsem to svému miláčkovi a řekl a shodli jsme se na tom, že je to krásné a zároveň moc smutné. Jsi mě rozplakala
Tvoje maminka prožila něco co si přejeme v hloubi duše prožít každá. Akorát já si přeji, až jednou zemře můj partner abych umřela taky. Žiju v naivní představě nejlépe tak lehnout ve stáři a usnout auž se neprobrat. Tím stářím počítám tak 99 let:-D joo mám krásně naivní představy.
- Citovat
- Upravit
peka83
16.7.13 12:40
@Regina Hero @mamahotel @Gerberka … ANO přesně jako by ti lidi záviděli, nebo nepřáli. Teď jak se budu vdávat, tak mi kamarádka na zeď na Fcbuku strčila obrázek, který Vám pošlu sem ať se podíváte.
Ona se vdávat nikdy nechce stále slyším jak nechápe proč se lidi berou, že je to zbytečnost a stojí to plno peněz a že takhle se může zabalit a odejít. A pak najdu tohle na zdi na fcbuku. No jako přijde mi to takové kopání kolem sebe ze závisti. Napsala jsem k tomu jen to, že někteří lidi se berou z lásky. No a hodlám to s tama prostě odstranit.
- Citovat
- Upravit
16.7.13 13:09
@peka83 píše:
@Regina Hero @mamahotel @Gerberka … ANO přesně jako by ti lidi záviděli, nebo nepřáli. Teď jak se budu vdávat, tak mi kamarádka na zeď na Fcbuku strčila obrázek, který Vám pošlu sem ať se podíváte.Ona se vdávat nikdy nechce stále slyším jak nechápe proč se lidi berou, že je to zbytečnost a stojí to plno peněz a že takhle se může zabalit a odejít. A pak najdu tohle na zdi na fcbuku. No jako přijde mi to takové kopání kolem sebe ze závisti. Napsala jsem k tomu jen to, že někteří lidi se berou z lásky. No a hodlám to s tama prostě odstranit.
Pokud není nabita, nechal bych ji tam… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
peka83
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky, nejšťastnější pár, který znám ze svého okolí, byli moji rodiče. Brali se po pěti měsících chození, byli spolu necelých 40 let a byli celý život opravdu zaláskovaní. ˇuplně to z nich čišelo a se sestrou si opravdu nepamatujeme, že by se někdy nepohodli či měli jakékoli konflikty. Pořád se vodili za ruce, táta vydělával dost peněz, takže mamče neustále kupoval pozornosti, jezdili na výlety, dovolené, každou chvíli letmý dotek, pusa…
Mamča se mi svěřila, že i v posteli super, spali spolu prý skoro každý den. Bohužel loni taťka náhle zemřel na mozkovou příhodu 
. Mamča se zhroutila a skončila v péči psychiatrů, my se sestrou jsme jí pomáhaly, ale samy jsme tu psychiku také neměly nic moc (taťka po kolapsu ležel ještě měsíc v kómatu a každý den se za ním jezdilo, potom zemřel a zkolabovala máma… Zhubla asi 30 kg, nebyla schopná být sama. Po necelém roce jí psychiatrička zařadila do programu pro lidi, co prožili podobný šok a našla jí práci. Pomalounku polehounku tam mamča začala zapadat a práce jí neskutečně psychicky pomohla. Dnes pečuje o mentálně a tělesně postižené lidi a práce jí naplňuje a hlavně jí dostala z nejhoršího. Ač je to pěkná šik ženská a chlapi se za ní otáčejí, nemá zatím na jiného ani pomyšlení, asi tuší, že nikdo k ní nebude pasovat tolik, jako taťka. Je to prostě moc těžký, no. Ani nevím, proč jsem to sem psala, asi jsem se jen chtěla podělit o to, jaké jsem měla skvělé dětství díky veliké lásce mých rodičů… 