Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Russet: A taky že jeduA opravdu doteď jsem přežila, že nejsem v 36 středobod světa pro svojí mamku. Ale na druhou stranu jsem se mohla vždy spolehnout, že ten nás vztah je pevnější než lano, no asi nebyl…
Jo a chlapy samozřejmě s tvrdým y ![]()
Ahoj! ![]()
@Jana525: Mamka je sama asi od 38 let, pak už nikoho nechtěla. Ségra žije 13 let ve vztahu, který jí nevyhovuje, ale už jsme jí to říkali milionkrát, ale neodejde z něj. No a já? Nejsem schopná založit svou vlastní rodinu a mít miminko, po kterým tolik toužím… Na druhou stranu - bych na něj nechtěla přenýst problémy toho, co teď řeším…
Třeba teď, když se odpoutám, to půjde…
Ale ten psycholog bude zapotřebí, cítím to i já, že mě ten problém pohlcuje…
Zakladatelko a co by jsi jim jako mela porad vykladat? tak az budou chtit tak se preci ozvou
@Padme93: Ne, mamka mě vidět nechce a nemám jí kontaktovat, takže kafe 1× týdně nehrozí…
Doteď jsme se viděly obden, a víkendy většinou celou sobotu a neděli jsme byli někde, takže odteďka nic - je to trošku šlupka pro mě no…
@Anonymní píše:
Vyznívá mi to tak, že jsem na nervy a mám se jít léčit.
Nebylo by se co divit, mám za sebou dost zážitků, který se na mě podepsaly, a možná máte pravdu.Jedno je jisté - mám se teď zaměřit sama na sebe a na svůj život.
Ale co jim tam mám jako říct? Čím začít…
Půjdu tam až po dovolené, teď už na to nemám chuť ani energii…
Mysím sii, že by stačilo to říct nèkomu (psychologovi), co ti poradí, jak komunikovat a vycházet s matkou, abyste si nelezly na nervy. Nezúčastněný pohled to vidí lépe. Vesměs to všichni radíme stejně.
Ale až se ozvou, už nikdy to nenech zajít až do takto veliké závislosti
@Anonymní píše:
Vyznívá mi to tak, že jsem na nervy a mám se jít léčit.
Nebylo by se co divit, mám za sebou dost zážitků, který se na mě podepsaly, a možná máte pravdu.Jedno je jisté - mám se teď zaměřit sama na sebe a na svůj život.
Ale co jim tam mám jako říct? Čím začít…
Půjdu tam až po dovolené, teď už na to nemám chuť ani energii…
Máš fůru času si to všechno sepsat na papír, abys na něco nezapomněla…a i kdyby…je to jejich profese, oni si s tím poradí…možná bys mohla začít s nezdravou citovou závislostí na matce ![]()
Zakladatelko, uz jsi nedavej otazky jak bude tamto a tohle, proste to je jak to je a ony se ozvou a nebo ne, bude ti chybet vozit nekoho na velke nakupy poslouchat plac a pridavat nekomu na telefon??
@Russet: Na terapii docházím, a většinou jsme zatím řešili jen tátu, který tu pro nás nebyl… Mamku nikdy. No teď bude příležitost ji pořešit taky.
Musím to vzít zgruntu…
A ani nevíte, jak mi pomáháte. Potřebovala jsem tenhle nezávislý pohled
![]()
@Anonymní píše:
@Padme93: Ne, mamka mě vidět nechce a nemám jí kontaktovat, takže kafe 1× týdně nehrozí…Doteď jsme se viděly obden, a víkendy většinou celou sobotu a neděli jsme byli někde, takže odteďka nic - je to trošku šlupka pro mě no…
Píšeš, že máš spoustu kamarádek, tak můžeš trávit čas s nimi. Fakt mi přijdeš jak desetileté dítě. Moje pubertální děti to beze mě zvládají i měsíc a nepláčou
Seber se!!!
Jj uz nikdy to nenech prerust v takovou zavislost pak se budes jen trapit, ja se o sveho tatu starala jako o male dite, musela jsem poslouchat, jako male dite v 35 letech, vsechno jsem delala spatne, varila uklizela… vyvar jsem mela suchy, spatne jsem nakupovala i leky, jako matka jsem selhavala na plne care… mohla jsem v podstate i za to, ze mi zemrela sestra…
Kdyz to tak ctu co pisu asi bych taky mela nekam vyrazit na psychologii
@Lili: Ono to nebylo jen o pláči a nákupech… S mamkou to bylo vždy fajn, nasmějeme se spolu hodně, pokud tam u toho nebyla ségra a neměla svoje psychárny.
Byly jsme jako nejlepší kámošky a parťáci. A vždycky jsem byla pyšná a hrdá na to, jaký vztah s ní mám a ona byla pyšná na to, že má takovou dceru, jak vždy říkala - schopnou, chytrou, milou (říkala mi to denně, to si nevymýšlím). A jak je ráda, že mě má.
A najednou po lese otočka - a nechce mě už vidět a nemám jí kontaktovat.
Prostě 360 stupňů obrat.
@Anonymní píše:
@Lili: Ono to nebylo jen o pláči a nákupech… S mamkou to bylo vždy fajn, nasmějeme se spolu hodně, pokud tam u toho nebyla ségra a neměla svoje psychárny.Byly jsme jako nejlepší kámošky a parťáci. A vždycky jsem byla pyšná a hrdá na to, jaký vztah s ní mám a ona byla pyšná na to, že má takovou dceru, jak vždy říkala - schopnou, chytrou, milou (říkala mi to denně, to si nevymýšlím). A jak je ráda, že mě má.
A najednou po lese otočka - a nechce mě už vidět a nemám jí kontaktovat.
Prostě 360 stupňů obrat.
Hele už mě to fakt nebaví. Matka není kamarádka!!! Je to prostě matka. A hezký vztah vypadá jinak, protože ty z toho šílíš.
@Lili: Já to samé co ty měla s otcem. Nezajímal se o nás, přijel jednou za rok a zpucoval a zkritizoval mě do kuličky. Tak jsem se s ním musela přestat stýkat…Mamka někdy říká o sestře, že je to druhý otec, že s ním se sice rozvedla, ale dostala ségru v jeho podobě..
Nemůžu na mamku říct křivý slovo, vychovala mě slušně, dala mi co nejvíc mohla.
A já jí teď musím nechat v klidu, aby si žila svůj vlastní život, ale se ségrou v bytě jí brzy tak leda šlehne.