Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Jasněnkaa píše:
@marg samozřejmě že mu řeknu, že si beru, on mě taky, ale může se stát že zapomeneš, já nevím, letíš k doktorovi, nebo ti jede autobus cokoliv a jsi ráda že si nezapomeneš dítě doma
Prostě ano, omluvím se, to je samozřejmost, způsobila jsem nepříjemnost, ale tím to pro mě končí. Já mu taky nevyčítám že před 10 lety blbě vypral prádlo a bylo obarvené, nebo že připálil maso.
Tak dítě (1.kousek) mám zatím jen v břiše, ale připouštím, že pak možná zapomínat budu. Teď si ale vždycky vzpomenu a napíšu mu vzkaz.
@marg jasně že je slušné to oznámit, ale občas se to tak nějak semele, že prostě není čas nebo není příležitost, třeba nejdřív tu není a pak je nějaký fofr a už na to zapomenu (nebo on) a když dojde na věc, tak se prostě sebe zeptáme… ale neřveme na sebe, neseřve ani on mne, ani já jeho, kdyby se tak stalo… ale každý jsme jiný… nechtěla bych žít s někým, kdo mě seřve jako malého Jardu, vždycky se přece dá všechno vyřešit v klidu nebo nějak rozumně…
Tak to ja jsem teda kralovna zlodejek:-D…pritel ma vybrakovanou penezenku imrvere..chudak kolikrat ma jen tak tak na svacinu:-DDDD
Vypadá to, že jsi si špatně zvolila přítele a celý vztah a soužití jste pojali nějak blbě. Beru si peníze z manželovy peněženky a nekradu. Já mu to teda řeknu, aby nepočítal s tím, že má víc peněz než čeká.
Za mně nepochopitelný už to, že někdo má s někým dítě, žije s ním a přistoupí na to, že z rodičáku si platí jídlo, věci pro společné dítě a nechá si vyčítat, že plácá jeho vodu a elektriku. Jednou jste rodina, on je chlap, ty se doma staráš o jeho dítě a mělo by být jeho záležitostí a samozřejmostí svou rodinu živit.
Tak nějak mi připadá, že ta emancipace se v některých přípdech někde zvrtla…
@marg píše:
Já se nestačím divit, jak benevolentně to mnozí mají nastavené. Já myslím, že slušné je oznámit, když si beru z peněženky partnera nějaký peníz, ale asi jsem jediná. Vztah mám hezký, bezproblémový, fajn chlapa…ale probůh, za tohle by mě opravdu sjel, ale stejně tak já jeho, kdyby mi to udělal. Tak nevím, asi to mám nějak jinak nastavené..To už jsme ale mimo téma zakladatelky…
Ja taky nepovazuju za normalni brat si penize partnera bez dovoleni.Ale kdyby se to stalo, tak to vyresim s nim a nerozhlasuju to po hospodach a znamych.
Zakladatelka ma evidentne vetsi problem, v celem vztahu a komunikaci.
@marg píše:
Já se nestačím divit, jak benevolentně to mnozí mají nastavené. Já myslím, že slušné je oznámit, když si beru z peněženky partnera nějaký peníz, ale asi jsem jediná. Vztah mám hezký, bezproblémový, fajn chlapa…ale probůh, za tohle by mě opravdu sjel, ale stejně tak já jeho, kdyby mi to udělal. Tak nevím, asi to mám nějak jinak nastavené..To už jsme ale mimo téma zakladatelky…
Téma sice mimo, ale velice zajímavé. A proč by měl někdo řvát?
Ono jsou to možná dvě věci - jedna věc je prostě nahromaděný vztek, což to člověk obvykle po cestě vychladne. A druhá věc je, že za něco neúmyslného někoho seřvu ještě doma po příchodu. Proč??
Chodit domů se staženým žaludkem, že jsem měla nehodu a rozbila auto?? Že jsem zapomněla říct, že si beru peníze? Že jsem se vlastní neopatrností nechala okrást?
No, ještě že tu nejsem sama s takovým mužem, mně se to fakt zdá normální.
Edit:zdá se mi normální, že neřve, aby nedošlo k mýlce ![]()
Příspěvek upraven 05.08.13 v 21:16
Mě by vadilo, jak se k tobě chová. Nadávat někomu do zlodějek, a navíc, že si vše platíš sama, BOŽE MUJ co to je za životní oporu ten tvůj přítel.
Diskusi jsem nečetla, ale za mě - hotovost, kterou muž vybere z našeho společného účtu, uloží do jedné skříňky a oba si bereme, když potřebujeme.
Situace, kdy mě muž nazývá zlodějkou proto, že jsem si z jeho peněženky vzala pár stovek a neřekla mu to, protože on vyspával po tahu, je pro mě opravdu nepřijatelná. Jak nejsem zastánce okamžitých odchodů, tady by moje hrdost asi utrpěla tolik, že bych se fakt sbalila.
Závěr: zakladatelko ne, nejsi zlodějka a nemáš se zač stydět. Ty opravdu ne.
@Virginia
presne to co popisujes jsem zazila v prvnim manzelstvi a muzu rict ze to byla hruza, kazdou korunu jsem musela vysvetlit proc jsem to koupila a to podotykam, ze jsem nosila domu vic jak on, o to vic si vazim sveho soucasneho chlapa, ktery je uplne jiny a neresi hovadiny, proste na sebe nekricime, nehadame se a mame pohodovy a klidny zivot
@Virginia píše:
Téma sice mimo, ale velice zajímavé. A proč by měl někdo řvát?
Ono jsou to možná dvě věci - jedna věc je prostě nahromaděný vztek, což to člověk obvykle po cestě vychladne. A druhá věc je, že za něco neúmyslného někoho seřvu ještě doma po příchodu. Proč??Chodit domů se staženým žaludkem, že jsem měla nehodu a rozbila auto?? Že jsem zapomněla říct, že si beru peníze? Že jsem se vlastní neopatrností nechala okrást?
No, ještě že tu nejsem sama s takovým mužem, mně se to fakt zdá normální.
Tak to asi vyznělo blbě, jak kdyby by mě měl rovnou i jednu vlepit…to jsem se nevyjádřila tak, jak jsem to myslela. Jen jsem si představila tu situaci, že na mě čeká na té benzínce až mu dovezu prachy/kartu, jak tady psala @Jasněnkaa, tak by mě určitě nevítal slovy „Díky bohu že jsi tady miláčku..“, ale prostě by mě sjel. Já bych se mu omluvila a šmitec, za hodinu by o tom nevěděl a určitě by to nerozmazával v hospodě.
Jen mě zarazilo, kolika holkám to přijde normální.
@Virginia To mas samozrejme pravdu, ale ono nez o papirech je to spis o rozumu a slusnosti. Ja bych si nedovolila narokovat si neco, na co si pritel napriklad sporil, nebo na to dostal penize od rodicu, a to i kdyby to spadalo do SJM. To same on. Jenze lidi se meni, takze my toto mame osetrene smluvne a bylo by to tak, i kdybychom byli manzele. Funguje u nas model - co se vydela, jsou spolecne penize, majetek co uz mame se deli na muj a tvuj. V pripade, ze se proda, budou to zasr moje-tvoje penize. Pokud se za ne neco poridi, bude to smluvne osetreno. Nekomu to treba prijde divne, ale nam to vyhovuje a neni to tal, ze predem pocitame s tim, ze vztah zkrachuje. Jenom se proste ridim heslem nikdy nerikej nikdy.
Ani by mě nenapadlo řešit, když potřebuju, prošacuju mu kapsy nebo jeho „kabelku“ jak říkám jeho dokladové taštičce, on mi zase jde do mé kabelky pro peníze, když v hrníčku určeném na hotové peníze nic není a potřebuje je.
Asi si mu to měla říct a ne na to zapomenout. My si teda do peněženek nelezeme, ale přítel používá mou kreditní kartu a mně když dojde hotovost, řeknu mu o peníze. Sama od sebe bych si je teda nevzala, kdyby tam měl připravenou hotovost na nějakou dodávku zboží, tak aby mu to nechybělo. Já zase řádím, když mám v lednici suroviny na vaření a přítel je v mé nepřítomnosti zdláská, já přijdu domů a zjistím, že nemám z čeho uvařit, tak hysterčím teda fest, princip bude stejný, ať si to klidně sní, ale ať mi to dá taky vědět, ať to koupím znovu.
@marg píše:
Tak dítě (1.kousek) mám zatím jen v břiše, ale připouštím, že pak možná zapomínat budu. Teď si ale vždycky vzpomenu a napíšu mu vzkaz.
víš co, jde fakt o hlouposti. Já vím, že třeba na té benzínce by mě asi roztrhl, protože jsem mu zkomplikovala plány, někam jel, musel se vracet pro kartu, měl zdržení. Ale nevidím jediný důvod proč by na mě měl řvát ![]()
Je fakt že poslední dobou, když někam jde, se ptá „nemáš moji kartu?“
mám i „svoji“ ale tu používám minimálně, přeci jen ten rodičák je nic moc a s tím vyskakovat nemůžu, takže nákupy atd. řeším „jeho“ kartou, svoji mám jen jako záložní, když je mimo a já potřebuju teď hned.