Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
1. Co by udělal, kdybyste otěhotněla neplánovaně? Pokud řekne, že by chtěl, abyste šla na potrat, tak se (po ujištění, že to tak opravdu myslí a jen to neplácl) rozejděte. Není to muž, který to bere vážně, je to sobecké děcko. Neplánované těhotenství hrozí vždy a pokud s Vámi souloží, měl by být také připraven nést odpovědnost podle mně.
2. Pokud řekne, že by dítě akceptoval, zůstali byste společně a jen se to nehodí teď, tak Vás bere jako možnou matku svých dětí a jen se necítí připraven. Tam se dá čekat a začít ho na možné dítě připravovat postupně. Dát tomu třeba další rok na pozvolné přivykání.
Nemáte důvod brát antikoncepci a udržovat ho tak v komfortu a pohodlném odmítání. Pro Vás už smysl nemá. Je nezdravá, zatěžuje Vaše tělo. Takže můžete dobrat co je a oznámit její vysazení (zdravotní důvody hlavně + to, že Vy se začínáte připravovat na možný příchod dítěte - aniž by to muselo být teď). Antikoncepci (kondomy nebo přerušovanou soulož) ať si hlídá on. Chovat se k němu fér - nepodvádět, netlačit ho do toho, ale prostě není důvod, abyste na jednu stranu chtěla dítě a na druhou stranu tomu Vy osobně aktivně bránila za cenu svého zdraví.
3. Uvidíte, zda si během následujících měsíců - půl roku až roku, spíše na možnost dítěte postupně zvyká a nebo zda se spíše utvrzuje v tom, že dítě ne - nebo ještě spíš dítě ne s Vámi. Pak je třeba hledat jinde nebo se smířit s pravděpodobnou bezdětností. Pokud si bude postupně zvykat, třeba sám prohodí, že tohle a tohle by chtěl někdy naučit svého syna… na občasný kontakt s malými dětmi (ne tak malými - spíš třeba 4-5 let) bude reagovat dobře, bude vidět, že už to má aspoň jako teoretickou možnost, tak je to na dobré cestě.
4. Je pravděpodobné, že pak časem buď přejdete přímo k plánování dítěte a nebo se prostě dostanete do bodu, že pokud by se to náhodou stalo, tak to vlastně nevadí a zvládnete to. Může to pár měsíců nebo třeba půl roku až rok zabrat, než se posunete do bodu - dítě by bylo OK. Pokud bude Váš vztah silný a on pokud už je jakž takž dospělý a odpovědný a má dobré vzory, tak to nejspíš nakonec dopadne dobře. Častý, vášnivý sex je samozřejmě pro možné ne úplně plánované, ale v pohodě přijaté otěhotnění výhoda. Ono i to, že k tomu dojde při opravdu parádním sexu, je plus. Jen ho potom, když otěhotníte, nesmíte hodit přes palubu podvědomě s tím, že on už úkol splnil a teď se od něj čeká, že bude už jen peněženka a případně odpovědný otec. Měl by i nadále cítit, že vy dva jste dvojka a dítě je k tomu žádoucí rozšíření. Ne, že je náhle přebytečný.
5. Je dobré počítat s tím, že chlap a miminko nejde někdy úplně dohromady, pokud se na dítě vyloženě netěšil, ale spíš ho akceptoval. Vy budete prožívat těhotenství a cítit to dítě, on ne. Vy budete kojit a vše další, on ne. Možná se víc chytne až když to miminko trošku vyroste a on si s ním bude moct hrát. Je důležité, aby se během těch prvních let necítil odstrčený na vedlejší kolej. Je i na Vás, zda se z váhavého tatínka stane tatínek nadšený nebo tatínek bez zájmu, neochotně platící alimenty. Žena může ovlivnit ve vztahu opravdu hodně.
@Enmamma a dokážete se o tolik děti postarat? Mě přijde ze lidi mysli jen na sebe, chtějí děti, děti a další děti…
neberte to nijak zle, jen mi to tak přijde.
Anonym citlivé.
Byla jsem s bývalým 4 roky. Kvůli zdravotním problémům jsem tenkrát děti mít nemohla. Stalo se že jsem neplánovaně otěhotněla. Byla špatná finanční situace a hlavně jsme oba dítě rovnou zavrhli. On prostě nechtěl a pro mě by to byl risk, stále je. Ovšem když to přišlo, já si ho chtěla nechat. Psychicky jsem nedala nátlak a šla na interrupci. Od té doby jsem věděla že chci podstoupit ten risk až se mi zlepší finanční situace. Prostě jsem změnila názor. A oznámila mu to.
On s tím nesouhlasil a čím dál víc jsme šli do sporu. Dohoda byla jiná. Já to chtěla respektovat a nešlo to. Milovala jsem ho moc, ale v tomhle šli prostě priority úplně jinam. Do toho další a další problémy a já vedelay že i když jsme byli psychicky souznění, život bez dítěte prostě nechci.
Vztah jsem ukončila. Léčila se z něj rok a půl a pak shodou více náhod (neviděli jsme se x let a jen díky problémům s jeho bejvalou a mým kamarádem jsme šli na pivo),jsme se dali dohromady s mým letitým kamarádem( bavili jsme se jako pubertaci).
Teď mám tři týdny do termínu. Nynější přítel věděl jaký risk oba podstupujeme ale vše se jeví v největším pořádku. Na miminko se těšíme a já zažívám opravdové štěstí. I když si docela často na bývalého vzpomenu.
Shodou náhod si nenechal nynější vymluvit jméno pro dítě, které čekáme ( bude stejné jak se jmenoval ex a dokonce termín porodu vychází na stejný den narození onoho bývalého). Blbá shoda více náhod až je to úsměvné, ale život si s náma hraje všelijak.
Každopádně vím že jsem udělala správně. Mám vedle sebe úžasného vyspělého muže a věřím že mě s ním čeka hezký rodinný život. ![]()