Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Víte, co je mi líto? Že když jdu někde městem či výletem, a potkám nějakou maminu s kočárem či dětmi, že vůbec netuším, jestli to třeba není některá z vás..
Ne, že bych si hned letěla pro fotečku a autogram do památníčku, ale třeba bych jí zamávala, nebo já nevím. Nebo asi nic ![]()
@Damael píše:
Víte, co je mi líto? Že když jdu někde městem či výletem, a potkám nějakou maminu s kočárem či dětmi, že vůbec netuším, jestli to třeba není některá z vás..
Ne, že bych si hned letěla pro fotečku a autogram do památníčku, ale třeba bych jí zamávala, nebo já nevím. Nebo asi nic
jako že by všechny měly mít, když jdou z domu, jasné viditelé označení?
to není špatnej nápad
Příspěvek upraven 13.08.13 v 16:17
Sem proti.
Někdy se za vás stydím
.
@Timinka píše:
jako že by všechny měly mít, když jdou z domu, jasné vyditelé označení?![]()
to není špatnej nápad
@Larr teď se momentálně stydím já
a vzhledem k tomu, že evidentně nejsme ve většinové společnosti rozpoznatelné pouhým pohledem, není to s námi zas tak špatný ![]()
To já vím na 99,9%, že co tady v tom našem prdelákově potkávám těch 5 mamin, tak to nejste ani jedna z vás
Potkávám samý mladice ![]()
To jen potvrzuje - jsem proti - kamarádíčkování s vámi.
@Jemys píše:
To já vím na 99,9%, že co tady v tom našem prdelákově potkávám těch 5 mamin, tak to nejste ani jedna z vásPotkávám samý mladice
poznávací znamení - růžový obojek na krku a po přiřícení se ke kočáru pozdrav „milískuju tě, má chumláčková kamarádko“ ![]()
@Damael píše:poznávací znamení - růžový obojek na krku a po přiřícení se ke kočáru pozdrav „milískuju tě, má chumláčková kamarádko“
@Damael píše:poznávací znamení - růžový obojek na krku a po přiřícení se ke kočáru pozdrav „milískuju tě, má chumláčková kamarádko“
sem se musel apodívat co to vlastně čtu za diskuzi
jestli starý rašple nebo vstřícné maminky ![]()
@ana11 píše:
Dobré ráno, Rašpličky.Musím říct, že jste mně vlivy do žil naději, že ještě není všem dnům konec. Zatím máme dítko jedno, je mně 35,5 a pořád v sobě živím naději na druhé a dokonce i třetí. Když Vás tady tak čtu, tak jsem si oddychla. Na mé poslední návštěvě u gynekologa jsem vyslechla 5 poznámek, jak jsem na těhotenství už stará. No nelenila jsem a obratem jsem změnila lékaře, protože zároveň se velice nasmál mému obratu, že si „plánuji těhotenství“ ve smyslu, jak mám ve svém věku vůbec drzost doufat, že to klapne atd. No prostě profesionál každým coulem, ještě teď se mně otvírá kudla v kapse
No ale zpět k tématu: opravdu zvládáte děti stejně dobře, jako ty šestnáctileté supermámy? Jednu výhodu samozřejmě vidím - my babičky už toho tolik nenaspíme, čili to nevyspání je v pohodě. Další věc jsou stařecké skvrny v těhotenství, které my máme tak nějak už permanentně díky věku. Ale ten elán, který prý už nemáme - fakt je to tak zlé?
Já si dala „závazek“ - první dítko v 35.letech a zadařilo se
Druhé za tři roky a zadařilo se. Mě to prostě tak naplňuje, že si ten věk ani neuvědomuji. Naopak se mi ještě podařilo rozšířit své obzory o další aktivity.
Gynekologa mám v rámci možností fajn - je to chlap, takže nějaké mouchy má, ale nikdy jsem od něj neslyšela, že jsem stará,…akorát mi pořád připomínal, že bych měla konečně pochopit, že jsem těhotná a trochu zvolnit ![]()
@Damael píše:poznávací znamení - růžový obojek na krku a po přiřícení se ke kočáru pozdrav „milískuju tě, má chumláčková kamarádko“
Takovouhle konverzaci neměli ani: