Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Křesťanské jesličky - diskuse
- Fotoalbum (129)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.10.10 22:38
Ahoj všem!
Moc vás všechny zdravím, a děkuji všem za upřímnost ve sdílení na naše téma… Nikdo z nás si život neprožil jen tak pohoda, klídek. Každá z nás si prošla bolestí - a neexistuje žádná „hitparáda“ problémů, není to tak, že si řeknu: teď jsem se totálně složila, protože mi onemocnělo dítě/zemřela maminka/zavraždili mé přátelé/…, ale jiní jsou na tom hůř. Protože ono to tak prostě není. Každý problém vnímáme s bolestí, která k němu náleží.
Harpy: je mi tvých přátel hrozně líto. Je strašné přijít o ně - a takovým krutým způsobem… svírá se mi srdce. Já asi nikdy nepochopím ten náboženský fundament v islámských zemích, jakkoli si vážím upřímného vztahu k Bohu u lidí jiných vyznání, tak tady se mi to jeví spíše jako dílo Zlého. Co k tomu říct více…
Maky: kříž není neodvratný. Někoho v životě nepotká žádná rána, jiného stíhá neštěstí za neštěstím. Co prožíváme my, je krom jiného neskutečný stres - nemít já tu víru, tak už dávno ležím v pavilonu kousek od Danečka 
. Vím, že klid a pokoj do duše mi nemůže dát žádný člověk - ani lékař (ale snahu on má, dneska si stěžoval babičce, že jsem vůči němu nějaká uzavřená, že se mi nemůže dostat do duše, že mě nezná, či co to, asi to bude tím, že na spousty témat hovořím s Někým jiným…).
Rafuško: ty bláááho, Aničku bych vůbec nepoznala. Je z ní už hodně velká holka. Rychle vyrostla 
. Ale moc krásná 
. Petřík ještě nechodí, zkouší se postavit na nožky, je mu 9,5 měsíců. Fotky kluků dám do Povídání. Už si to v hlavě sumíruju.
Chris: musím se ti s něčím přiznat - k tomu, co jsme tady nedávno řešily na téma antikoncepce… Ve světle nejen toho, co prožíváme, ale i toho, co okolo sebe vidím, a jak veliký dar je zdraví, tě naprosto chápu a rozumím. Dokonce jsem si v jedné chvíli říkala, jestli by to nemohlo být řešení i pro mě… 
A protože bychom měli v rámci duševní očisty v závěru dne hledat cokoli, za co bychom se mohli pochválit, tak u mě je to dnes krásné popovídání v angličtině s jednou paní z Indie. Její chlapeček se léčí také v našem Středisku dětské dialýzy, a moc hezky jsme si vykládaly. Je moc milá a příjemná. Na to, že v angličtině jsem hovořila naposledy v práci a v kurzu před 5 lety, jsem neměla žádné větší problémy se slovní zásobou. Šlo to tak nějak samo 
. Příště už paní budu vyhlížet od rána, abychom si „zaspíkovaly“ - dialyzační sestry na mě aspoň nebudou tolik koukat jako na idiota, který občas poplete katetry, nebo kterému vypadnou na zem sterilní nůžky z roztřesených rukou… 
A taky jsem si konečně koupila na zimu nové svetry, pyžamo a podkolenky, juch! 
D.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.10 23:55
ahoj 
musím říct, že skoro hned potom, co jsem odeslala svuj minulý příspěvek, mi začal připadat pitomý a po tvem příspěvku maky, jsme se utvrdila, že fakt pitomý byl 
tak to potřebuju trochu upřesnit - mne sice vlastně těší, že ted zrovna na Boha nekřičím a chovám se tak nějak normálně ale se svou povahou se můžu skoro vsadit, že příště na Něj budu křičet zas (třeba kvůli kamarádce, za kterou se hodně modlím,a která si moc přeje stát se maminkou, ale nedaří se - mám našlápnuto pořád. Radši se za ni „jen“ modlím, ale jinak o ní s Bohem nemluvím, bo bych mu zřejmě vyčítala, proč už konečně to miminko nepošle.)
Taky mívám krize víry- zrovna nedávno jsem měla jednu zvlášt výživnou… ty už mne asi budou provázet až do smrti (ty z vás, které je také mají, mi asi dají za pravdu, že je to dost únavné…)
Jo a k tomu utrpení (bolesti, životním fackám) - ono může mít někdy pozitivní vedlejší účinky ale samo o sobě žádnou hodnotu nemá. Jsem o tom přesvědčena. Bůh nechce abychom trpěli, vždyt Kristus sám se modlil, aby od Něj Otec odejmul kalich utrpení - a přijal ho pouze pro jeho nevyhnutelnost.
To je vlastně to, proč mi ten muj příspěvek připadal pitomý - že z toho vypadá, jak když si zakládám na tom, co mne zlého potkalo a že jsem snad díky tomu dospěla k nějakému hlubšímu vztahu s Ním - blbost je to. každopádně jsem vděčná Bohu, že mne přetváří a že se mi díky tomu s Ním lépe mluví - možná, že by mne ale rád přetvářel i snazšími cestami, kdybych se příliš vehementně nebránila, kdo ví? (On ví 
)
no to jsem to zas vysvětlil- praštěte mne někdo do hlavy za ty slohy
Zítra jdu na pohřeb člověku, jehož některé orgány budou nadále sloužit dalším lidem. Víc takových rozhodnutí, když už smrt je neodvratná!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.10 12:05
Ahoj,
tak snad ani mé výlevy zde nebudou nikým vnímány tak, jakože si zakládám na tom, že procházíme složitou životní situací…, protože mě zarazilo, co Harpy v posledním komentáři uvedla… nebo to tak nějak na některou z vás působí? Protože někdy člověk neodhadne určitou mez únosnosti a toho, jak může být také vnímán. Třeba budu muset hledat v sobě tu záklopku, abych se na své problémy dívala z jiného úhlu.
Mně pomáhá, když se můžu vypsat.
Moc všechny zdravím!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.10 14:01
Čau!
Myslím si, že taky tak nějak všechny vnímáme omezenost slov, pokud mluvíme o Bohu a našem vztahu k němu. 
To bych já zas mohla začít řešit, jestli jsem svým příspěvkem nenaznačila, že se chcete holedbat nad námi „bez zkušeností“. Neberu to tak. Spíš mě to donutilo přemýšlet nad hranicemi mých „radyporady“ příspěvků a poslední příspěvky od Harpyje i Demi mě snad dokonce i otevřely trochu jiný úhel přemýšlení o utrpení. Popravdě zatím jsem se přemýšení o utrpení spíš vyhýbala a když už tak narážela na takovu tu prvoplánovou formu utrpení. Abych to vzala oklikou, jako křestního patronku mám sv. Terezii z Lisieux. Byla to spíš hurávolba a teprve dodatečně jsem začala víc pátrat. Její spiritualita nejprve vypadala jako protiklad té mojí a bohužel hodně knížek o ní je právě ovlivněno oním prvoplánovým utrpením. Jeden čas mě neskutečně iritoval její životopis, tím spíš, že deníky byly hodně zredukovány sestrami karmelitkami.Vlastně doteď k ní mám takový ambivalentní vztah, říkám si, do jaké míry je to opravdu sestra sladkobolného konce 19.stol a do jaké míry zas sestra oné „noci víry“, kterou ke konci života zažila a která se alespoň v českých životopisech tak nějak přechází…
Co jsem tím vlastně chtěla (děti jsou nemocné, pořád chodí s nějakým „problémem“, věčně se dohadují, jak nemůžou ven, asi přetlak energie). Jo, že Harpyje ve mě otevřela nový proud přemýšlení o utrpení jako způsobu přetváření člověka, zvlášť mě tedy zaujalo: „může mít někdy pozitivní vedlejší účinky ale samo o sobě žádnou hodnotu nemá“ a „možná, že by mne ale rád přetvářel i snazšími cestami, kdybych se příliš vehementně nebránila“. Ještě nad tím budu dumat, ale už teď mi to dalo takovou nějakou zvláštní naději.
A neomlouvejte se za slohy, kdybychom o tom mohly pokecat, tak bychom si taky nestopovaly minuty
maky
P.S. Chris, dostalas můj mail?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.10 23:57
maky díky já si vlastně nemyslela, že byste to někdo tak fakt vnímal, spíš ta nedosatečnost slov, kdy něco napíšu a rovnou mám pocit, že to píšu blbě.
k utrpení pak napiš, až se ti bude chtít.
off topic - často si vzpomenu na jednu kolegovu studentku, která zjevně byla hrdá na to, jak ona v životě trpěla a tak si v tom jakoby libovala (všichni asi známe takové typy), a šíleně se urazila, když jí kolega dal ke zvážení, jestli libovat si v utrpení je to nejlepší a citoval jí Krista v Getsemanech - no urazila se šíleně, poslala mu blahoskonný (anonymní ) dopis, kde psala, že je mladej a žádný utrpení nezažil ( objektivně zažil horší než ona) a přiložila šíleně kýčovitý svatý obrázek a v kopii to poslala „nahoru“, s návrhem na jeho propuštění. Ta si opravdu nevzala z utrpení vůbec nic. (mmch nikdy mne nepřestane překvapovat, jak přebujelé sebevědomí mají právě ti nejslabší studenti…).
Demi- ja často myslím na Afriku, na ty roztříštěné státy s nestabilními vládami a na to, jak je tam vždycky blízko k nějakému velkému průšvihu. A taky na můj milovaný střední východ, kde těm atentátům snad nikdy nebude konec - ještě že nežijeme tam, že?
Rafuško - Anička je tak kouzelná! kolik jí vlastně je?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.10 17:30
Ahoj holky tak nějak nezvládám reagovat,
jen se topím v myšlenkách, nemoci se nám víc zkopmlikovaly Anetku máme od úterý na infekčním, s podezřením na mononukleosu či meningitidu, naštěstí díky Bohu je to těžká angína se zánětem ledvin.
Snáší to dost špatně chodila jsme za ní, ale pak mi to dr. kvůli miminku zakázala.Tak byla babi a Kamil, ale dnes už nikdo, protože jí dali na pokoj holčičku se zánětem mozku, jsem z toho celkem vyděšena, ale věřím, že to Anetku nijak neohrozí, výsledky se už lepší, vyhlídka že by snad mohla brzy domů, Terezka má to stejné, ale naštěstí je doma na dvojkombinaci ATB, tak snad to překonáme.
Jsem z toho nějak vyčerpaná a bez síly.Zuzi je naštěstí už lepší a výsledky má dobré, ale s Anetkou to bude na dlouho.
Miminku se daří dobře, roste jak má tak nějaké pozitivum.
Barča
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.10 20:17
Ahoj holky!
Dneska jsme měly dámskou jízdu. Tatínek se věnuje divadlu. Oběma vymrzly ruce. Já mám naštěstí na všem delší rukávy, tak jsem si je přetáhla, Aňulka měla rukavičky, ale ruce jak dva kusy ledu. Sice jsem jí je nacpala pod deku, ale to bych jí je tam snad musela přilepit, aby vydržely. 
Lamvinku, to mě mrzí, že se holčiček tak fest a hnusně drží nemoci. Přejeme brzké uzdravení.
Harpy, za sebe mám pocit, že ani nemůžu nic smysluplného napsat. Že jsem skončila jen u too základního, nad ničím nepřemýšlím a měla bych mít uhlák s popelem na hlavě pořád. Takže si nepřipadej, že píšeš „pitomě“. Já na tom budu pitoměji vždy. Aňulka má příští týden 11 měsíců.
Opatrujte se.
R.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.10 18:58
Ahoj holky, na chvilku se utrhnu, Anetku mám doma, už od úterý, ale krev ještě není v pořádku, chce to čas.
Terezka je už dobrá, tak snad jsme vše překonali.
Demi mám z vás velkou radost. Napiš pak.
Všechny zdravím Barča
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.10 17:59
Zas nějak nezvládám, ale manžel mě upozornil na dobrý rozhovor s MUDr. Froňkem - Host Radiožurnálu , tak to teď poslouchám a on je trasplantolog ledvin. Tož jsem si vzpomněla na Demi a píšu . Prostě velice přínosný příspěvek…
U nás pořád stejné, což je vlastně dobrí¨é, když tu čtu o všech těch nemocech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.10 21:06
Ahoj holky!
Tak jsem si včera velice užila mši. Přibyla totiž ještě jedna. Takže na te, co jsme byli my bylo méně lidí. V místnosti s dětmi jen my a jedna rodina. Jejich holčička je asi o 8 měsíců starší. Děkan se stal mým velmi oblíbeným knězem. Má skvělá kázání. 
Mě i Aňulku trápí rýma a kašel, ale už se to lepší. Aňulce vylezla spodní stolička a rozchodila se. Kroky už nestačím počítat. Moc si toho užívám.
Můžu vás poprosit o motlitbu? Manžel je stále bez práce a já se bojím, aby nám Aňulku nevzali. Moc děkuju.
Barčo, jsem ráda, že jste doma komplet. Anetce přeju rychlou rekonvalescenci. Vyzdravte všichni!
Opatrujte se.
R.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.10 21:59
Holky,
všechny vás moc zdravím. Denodenně jsem na vás vzpomínala. Stále si moc užívám kompletní rodinky, je to hrozně krásný pocit být zase všichni pohromadě. Daneček se s přístrojem dobře sžívá, já už jsem se naučila jej obsluhovat.
Napsala jsem další část svého povídání, hodně mi to pomáhá vybavovat si různé souvislosti, a také chci, abychom měli časem možnost porovnat podobné situace, a třeba být více připravení na věci další. Také bych to jednou ráda věnovala Danečkovi. A doufám, že to všechno bude nám všem k dobrému - ostatně tak, jak vím, že zlé v dobré umí proměnit Bůh.
Vzhledem k tomu, že jsou to zápisy hodně osobní, nabudu to posílat plošně všem, protože nevím, koho by to vlastně taky mohlo nějak zajímat. Je to takové roztržení závěsu do našeho soukromí, zážitků, pocitů, zkušeností.
Všechny jste četly první díl, takže víte, co jsme během léta řešili a jaké to bylo, a pro mě to psaní zároveň znamenalo určitou vnitřní očistu.
Ke všem zde mám důvěru, všechny vás tady mám moc ráda, za těch pár let jsme spolu ušly kus cesty.
To napsané nikomu nevnucuji, ale pokud byste chtěly znát, kudy se ubíraly naše cesty od zhruba půlky srpna, napište mi SZ. Cokoli jsem prožila, všechny emoce, a vše, co je spojené s bojem s hnusnou nemocí, už nechci prezentovat veřejně.
Maky: děkuji za odkaz. Co možná nejdřív si to poslechneme.
Lamvi: moc jsem na tebe myslela, a jsem ráda, že to u děvčat nemělo dlouhý průběh. A že ty jsi neonemocněla taky.
Rafuško: při modlitbě budu pamatovat na manžela - aby brzy našel práci. Nechce se mi věřit, že by náš sociální systém byl tak krutý, aby sebral milujícím rodičům dítě. A jemu domov a lásku. Kolik je v dnešní době nezaměstnaných rodičů, a mají i více dětí - proč mají být zrovna ti adoptivní nějakou rizikovou skupinou…!!?? 
Jinak já mám dobrou zkušenost s pracovní agenturou - taky jsem před léty dlouho hledala práci, praxi jsem měla slušnou, byla jsem po škole, a nemohla jsem nic solidního najít. Pak jsem oslovila agenturu a hned na to mi práce vyšla z první nabídky. Nedalo by se to u vás zkusit?
Všechny moc zdraví
Demi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 16:00
Krátce. 1.12. jdeme k soudu kvůli osvojení. Až bude čas, napíšu víc.
R.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.10 17:55
Rafuš, budu na tebe myslet a věřit, že všechno dobře dopadne.
D.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.10 19:45
Ahoj holky,
Rafusko myslíme na vás v modlitbách, ať vám to dobře dopadne jak s adopcí tak s Aničkou.
Demi, co říct, jsem moc ráda, že jste konečně komplet.
Ať to vydrží.
U nás opět marodno Zuzanka dostala včera nějaké vyrážky a teploty a nachlazení, byla jsem s ní včera večer na pohotovosti. Dostala tam čípek a dithiaden.
Osypání ustoupilo, ale rozjela se jí pěkná laryngitida s anginou, tak jsme ráno zase šupali k dr., naše má dovolenou, tak k zástupu což mě tentokrát potěšilo, protože to byla zrovna dr. z pohotovosti, je zase na atb. Ten podzim nás doráží.
Tento týden byl hodně těžký a smolný.
V pondělí jsem měla autonehodu s Anetkou, ale naštěstí to odneslo jen auto a celkový šok.
Na kontrole s mimi jsem hned byla, naštěstí je v pořádku, ale nemohla jsem se z toho zpamatovat, pan řidič mě přehlédl a nedal mi přednost. A jak naschvál bydlí na stejné ulici jako ten z té předchozí nehody.
Ale byl hodný, já totiž nevěděla co dělat, celá jsem se klepala, ani nevím jak jsem dojela s autem do práce.
A že jsem vůbec dojela, najel mi do boku auta a do kola.Manžel mi říkal, že jsem vůbec neměla jet a měla nechat ho odtáhnout.
No díky Bohu že jsme celí.
Anetka byla taky v šoku, snad to zvládla, nemluví o tom.
Tak náš smolný týden.
Všem požehnaný víkend Barča
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.10 21:28
Barčo,
ufff, já věděla, proč na tebe myslím. Posílám hodně sil a Boží ochrany vám všem, zejména tobě a miminku. Bude mít asi hodně zvláštní poslání jednou v životě, když ho Pán Bůh tak ochraňuje. Opatrujte se všichni! 
Všem:
neznáte některá dobrou encyklopedii o lidském těle pro děti, kde by nikdo dětem nemasíroval mozek frázemi, že jsme vznikli z opic? Koukala jsem na net na stránky křesťanských nakladatelství, ale nikde nic podobného nebylo. Díky.
Dnes jsme byli na děkovné pouti na Hostýně. Bylo to úžasné. Ikdyž mše až do Velikonoc jsou v kapli sv.Josefa, kvůli probíhajícím opravám podlahy v bazilice. Ale i tak to bylo krásné. Nedá se popsat jen slovy.
Jeli jsme s manželem, Petříkem a Danečkem, nemocný Honzík byl u druhé babičky.
Zítra bude mít Daneček svůj den - oslavujeme jeho návrat domů a dodatečné třetí narozeniny. Bude i dort - sice vytažený z mražáku, ale zcela neporušený 
Jinak všechny moc zdravím!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
