Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Demi, ale pozitivní je, že docela hodně lidí se proti tomu článku ohradilo, autor pak napsal jakousi svoji obhajobu, v níž uváděl, že sám má postižené dítě, ale podrobnosti nevím.
Lamvi, já jsem před otěhotněním tak nějak tušila, že jestli to vyjde, tak určitě kluk, takové jakoby ztotožnění s tím miminkem už dopředu, pořád jsem si představovala, jak na mne bude koukat…
Ale v průběhu těh. jsem názor měnila, pocitově jsem to viděla na holčičku, všímala jsem si víc holčičích oblečků a jména také vymýšlela holčičí. A kdepak ![]()
Tak jsem zvědavá ![]()
Ahoj,
Chris: divila bych se, kdyby se nikdo neohradil… Tedy pokud píšeš o reakcích na článek k těm nedonošeným dětem…?
Jinak právě jsem odeslala slibovaný deníček, jmenuje se Advent a čekání na radost. Vůbec ale nevím, jestli se normálně zobrazí, protože jsem postupovala napsáním a odesláním jako záznam - z neznámého důvodu jsem nenašla ikonku pro odesílání deníčku. Pro jistotu jsem napsala prosbu o pomoc správci stránek, snad mi pomůže.
Tak alespoň o tom víte.
Dobrou noc!
Demi píše:
Chris: divila bych se, kdyby se nikdo neohradil… Tedy pokud píšeš o reakcích na článek k těm nedonošeným dětem…?
Demi, ano, myslela jsem reakce na článek o nedonošených dětech. A ohradili se nejen publicisté, ale i úplně obyčejní lidé…
Deníček jsem četla, je moc dobrý, děkujeme za něj.
Ahoj holky,
tak zatím nevím nic nového,mimi roste a mrská sebou, podrobný ultrazvuk bude v úterý večer na fakultce, tak uvidíme.
Barča
Ahoj,
Chris: s těmi oblečky v pohodě, už to mám vymyšlené - poputují do Azylového domu pro maminky v tísni. Přibalím jim k tomu ještě nějaké těhotenské oblečení, třeba se bude hodit. Minulý rok v zimě jsem tak dlouho přemýšlela, co s těmi obleky udělám, až to za mě vyřešil příchod Petříčka
.
Lamvi: hlavně na sebe teď dávej pozor. Venku je klouzačka, doufám, že tam u vás alespoň nějak udržují cesty, aby se po nich dalo chodit. Tady je to šílené - cesty se odhrnou, odhalí se led a na to se pak sypne pár lopat hrubého štěrku, na kterém stejně kloužeme a klopýtáme. Chodníky se nesypou vůbec, ale to je asi povinnost majitelů domů.
Jinak jsme dnes zahájili stavbu !!!! Chlapi přijeli ráno už v 6 hodin, manžel tam v tom mrazu na ně čekal, ještě včera večer dojel kamion a jeřáb k našemu pozemku, aby se dnes ráno hned mohlo začít. Už máme kus stavby hotový. A taky fotky, jak nad jeřábem vychází slunce, všude okolo sníh a bílo. Úplně jiná romantika než v Ostravě ![]()
Moc zdravím!
Ahoj holky,
Demi tak u nás je Demi kluzko a ještě k tomu to u nás nesypou.Takže bruslíme jak se dá.
Zdeni gratulujem k prvním pokrokum ve stavbě domečku.
Barča
Ahoj,
Lamvi: hlavně prosím Tě klouzej tak, abys nespadla… jímá mě hrůza - vzpomínám, jak jsem se u všech těhu bála nějakého pádu, a ten sníh a led tomu jen nahrávají. Posílám alespoň pomyslnou podpůrnou paži. A koukám, že údržba cest a chodníků je rok od roku lepší ![]()
Musím se vám tady s něčím svěřit. Nezlobte se. Už od včerejška z toho mám - jak se říká - hlavu v pejru, a nesmím na to moc myslet, protože jinak mi začnou téct slzy.
Včera dopoledne jsme byli s D. na kontrole v nemocnici u našeho dr. Náhodou jsem se tam potkala s paní ošetřovatelkou, která tam pracuje u nejmenších dětí. Zmínila se mi o jedné prý neskutečně hodné lékařce, kterou potkalo to, co je jiným rodičům noční můrou… Má roční miminko, kterému zjistili neoperovatelný nádor v mozku… Když mi to paní sdělovala, představila jsem si Petříka, a bylo mi, jako bych stála pod ledovou sprchou. Někdo bude mít asi hrozně smutné Vánoce, i dny další… ![]()
Aby toho nebylo málo, tak za chvíli po té jsem měla možnost paní doktorku trochu osobně poznat, když chtěla něco projednat s naším dr. Zrovna jsem u něj s D. seděla, když přišla. Naše sestřička ji uvedla, a mně zatrnulo. Představovala jsem si ji, jako zlomenou ženskou - alespoň já bych tedy byla pološílená… A ona je to taková mladinká holčina s copem, usměvavá…
Náš dr. s ní nejdříve ani nechtěl mluvit, prý má dost důležitou práci (nás), ale ikdyž říkal, že mám klidně zůstat, odešla jsem, aby s ním mohla mluvit. Nechtěla jsem, ale stála jsem v předpokoji, oni nechali otevřené dveře, tak jsem občas cosi zaslechla. Myslím, že náš dr. po té, co mu o svém dítěti říkala, změnil názor na důležitou práci…
Daník je dobrý, ale já jsem stejně cestou domů probrečela v sanitce.
Může mi někdo poradit, jak si to mám nepřipouštět? Zažila jsem už leccos… ale tohle mě vždycky složí na kolena.
Moc díky.
Demi,
jak by sis to mohla nepřipouštět?
Každá taková zpráva nás nutně rozruší, uzemní, rozesmutní, rozpláče, a také si ji nutně projektujeme do vlastní rodiny, říkáme si, že tohle může klidně postihnout i nás samé.
Ale vždyť je jasné, že si to připouštět musíme. Jsme maminky od dětí a bezmoc, když se jim něco děje, nás děsí nejvíc.
Nepřipouštět si to - to může jen někdo bez srdce, nějaký cynik bez lásky! Čím jsi tomu blíž, tím více se to dotkne. Jinak když o tom čteš, jinak když o tom slyšíš od známé, jinak, když to vidíš - jako Ty, jinak když je to v rodině a tak dál…
Ale mám radost, že Danečkovi je nyní dobře a že jste začali stavět (nějak tomu nerozumím, že to jde i v takové zimě?).
S oblečky jsi to vyřešila moc dobře ![]()
S náledím mám také obavy, koupila jsem si boty úplně bez podpatku (loni jsem upadla tady na lávce přes řeku, naštěstí jsem to rozchodila brzy, snad se to letos nebude opakovat).
Pěknou neděli všem.
Ahoj holky!
Dnes jsem si opravdu hodně užila mši. Snad díky mrazu -12°C jsme byli jediní s dítětem. Nahoře bylo příjemně. Aňulka se vrhla ke krabici z hračkami a vlovila si autíčko. Asi to budu uset napsat Ježíškovi.
Aňulka byla jako malý sněhulák. Od čt má teplé botičky a v kočáře měla fleecový fusák+ deku. Mši měl děkan a i já jsem dostala křížek na čelo.
Ještě jsem nic nepekla, v po začnu. Děda si už objednal. ![]()
Demi, to nejde na to nemyslet. To bys musela být bezcitná potvora. (A to ty nejsi ani nebudeš.
) K zahájení stavby gratuluju. Také se divím, že to jde v těchto mrazech. Ať toho bezproblémově rychle přibývá.
Lamvinku, Chris, dávejte na sebe obrovský pozor. Klidně noste s sebou pytlík soli.
Požehnaný advent.
R.
Ahojte!
POřád se nějak nemůžeme vylízat z kašlů. Bětule už dostala ATB, protože měla patnáctiminutové záchvaty, kdy ji nadavovalo a pískala, jak astmatik :-/. Vypadá, že fakt pomáhají. Míša už chodí do MŠ, ale taky pořád ještě není 100%, příští týden ale dojede babi s dědou, začnou mu prázdniny, takže si musí ještě užít
.
Což mi připomíná, že příští rok nastupuje do školy. Vybírám, vybírám a jsem taková rozpačitá, protože reálně posoudit školu v podstatě nejde. Škola je buď hezká nebo ošklivá, velká nebo malá, ale výuku člověk nevidí, tak těžko se rozhoduje. Mno, ale asi se budu muset nechat vést intuicí a snad i BOžím hlasem, když se to snažím vkládat do modliteb, tak bych asi taky měla poslouchat odpovědi, že
.
Míša dotěď školu víceméně odmítal. Pořád jsem z něj nemohla vyrazit proč. On je jinak hodně zvídavý, řekla bych že i chytrý (po mamince
), školku zvládá v pohodě…Teď jsme byli na dni otevřených dveří v místní katolické základní škole. Je to taková poměrně chudá budova, je vidět, že peněz není nazbyt, ale je to tam takové rodinné, jak větší dům. Pět tříd (II.stupeň mají v jiné budově), šatna, jídelna, družina, sborovna, kancelář a ředitelna, ale Míšovi se tam hrozně libilo. Později jsme si doma povídali a z něho vypadlo, že kdysi byli s MŠ v místní spádové škole a ač to neřekl přímo, myslím, že na něj nezapůsobila dobře. Je to taková typická sídlištní megaškola a on se asi zalekl té rozlohy.
Mně se ho tam taky dát nechtělo, jednak mi také není sympatická ta velikost, druhak jsem neměla moc dobré reference (i když mám handicap, že jsem zdaleka a nemám osobní zkušenost) a třeťak
kdysi jsem měla tu čest mluvit s p. ředitelem s pozice svého tehdejšího zaměstnání a on je, jak to říct, tělocvikář
. Tak nějak jsem si nedovedla představit řešit s ním nějaké problémy. Kdo mě do ní tlačil byla hlavně babička s dědou, kteří by to měli blízko.
Vyhlášená je tu ZŠ, která je od nás asi tak daleko jako ona katolická. Tam podle všeho ovšem někteří rodiče dávají přihlášky již při narození dítěte (je to teď módní škola), takže to jsme prošvihli
. Tu katolickou jsem registrovala, ale říkala jsem si, že nemá moc dlouhou tradici, nestojí za ní obec, takže peněz taky nic moc a hlavně jsem se bála, aby to tam nebylo moc „nábožensky přísné“, jestli mi rozumíte. Míša je takový „hledající“ typ. My ho vedeme ke svobodě v rozhodnutí jakou cestu si zvolí, takže ví, že my „do kostela“ chodíme, ale že dnes patříme spíš k menšině (ostatně prarodiče z obou stran i ostatní příbuzní jsou ateisté), že pro mě s tatínkem je Bůh důležitý, modlíme se s dětmi i „před dětmi“, ale také ví, že až bude velký může se rozhodnout, že víra se nedá přikázat. Měla jsem/mám obavy, aby mu někdo striktností názorů, že o určitých věcech se nediskutuje, nezkomplikoval cestu k Bohu. Myslím si totiž, že on je spíš ten typ, který by si udržel víru proti všem, než ten co by skousl rigidnost v souvěreckém prostředí. Tak rozhodl ten den otevřených dveří
. S kým jsme se potkali, byl nám sympatický. Nepříjemně mě překvapilo jen to, že jsme neviděli žádné učitele (byli jsme tam ve tři), jen pí vychovatelku. Chápu, že mají asi jinou pracovní dobu (první stupeň), ale zas když byl ten DOD :-/. NO, ale pí vychovatelka nás navigovala k p. řediteli, který byl z prvního dojmu fajn a působil tak, že se nebude bránit diskusi a nebude se přede mnou schovávat, pokud ho budu potřebovat. POzději jsem prostudovala web,kde je zpráva školní inspekce, která neshledala problém, což bych řekla, že kdyby bylo na čem, tak by si smlsli. Bonusem byla taková maličkost. U dveří byl stolek a na něm ozdoby a obrázky vytvářené dětmi pro charitu. U každé věci byla cena a vedle pokladna. jako nedovedu si představit, že by na normální základce tohle nebylo v půl hodině rozkradené nebo zničené. Z toho pro mě tedy nevyplívá, že by tam chodily samé lepší děti, ale jen prostý fakt, že se ten prostor malé školy dá lépe ohlídat, což je pro mě taky plus. Tak snad jsme rozhodli dobře. Omlouvám se za román, ale muselo to ven
A ještě k Demi, úplně souhlasím s komentem Chris. Asi bychom si ani neměli přát, aby to v nás emoce nevzbudilo. A jestli se ti tvoje rekace zdála přehnaná, tak ono je asi něco jiného „o tom číst“ a něco jiného setkat se s „konkrétním postiženým“. Já si třeba nikdy nepřipouštěla smrt, myslím smrt mladých lidí. Viděla jsem třeba parte, ale nijak to se mnou nezaloumcovalo. Pak mi umřel kamarád, ani ne nijak strašně blízký, spíš kamarád mého muže, a otřáslo to mnou naprosto hrozně, řekla ybch, že jsem pohřeb probrečela víc než jeho žena :-/. Prostě občas v nás něco zarezonuje a asi bychom se tomu neměli bránit, pokud to není extrémní reakce nebo nás nezanechá nějaký neopodstatněný strach do budoucna.
Už končím, nebijte mě ![]()
Ahoj Jesličky!! **
Konečně jsem našla ten Demin krásný adventní **deníček…jak tu bývám jen občas, tak jsem zapoměla, jak najít starší deníčky. Moc pěkně napsané!! Přeju nejenom Demi, ale vám všem krásně a hlavně klidně prožitý adventní čas!!
Já si teď musím do konce roku vybrat všechnu dovolenou, kterou mi ještě od září vypočítali, tak už budu doma. Bédík chodil ještě minulý týden do školky, měli krásnou vánoční besídku, šikovná paní učitelka je naučila tolik básniček a písniček, že jsem to zase celé probrečela.....je to se mnou hrůza, jak vidím ty malé děti zpívat a tancovat, tak to je hotový ![]()
Demi, mělas nedávno narozeniny - vzpoměla jsem si na tebe v modlitbě a Petříkovi se blíží 1. narozeninky - určitě je to šikulka a dělá vám jenom radost!!!
Všem požehnané vánoční svátky a v novém roce pevné zdraví, stálou boží přítomnost a klid a mír hluboko uvnitř…ono to tam určitě je a pěkně schované, jenom si v tom každodenním ruchu vzpomenout!!
Ahoj všem,
napsala bych už dříve, ale… měla jsem v posledních dnech dost velké fofry, a taky dost starostí - a nemyslím tím starosti s dárky, cukrovím, úklidem a já nevím čím… Mám strach o Petříka, zítra s ním musíme mimořádně na nefrologii do fakultní nemocnice. Má laryngitidu, hodně ošklivou, už asi týden, a je na ATb léčbě. A taky výskyt bílkovin v moči.
Když jsem se to dnes dověděla, užila jsem si asi hodinovou depresi.
A vzpomínám, že u D. to začínalo naprosto stejně, dokonce i za stejné situace - po přeočkování hexavakcínou v 1. roce.
Říkám si, co nadělám… Ikdyž se u Petříka potvrdí stejná diagnoza, a já si představím, co ho a s ním i nás všechny čeká, jaký nekonečný kolotoč, kolik strachu a starostí - jak bezvýznamné je stěžovat si Pánu. On ví, co a jak prožíváme. Tak se snažím jen prosit o dostatek energie, kterou moc potřebuju.
Omlouvám se za typicky „předvánoční příspěvek“. Jsem tu pořád, četla jsem si příspěvky, jen jsem neměla šanci přidat se taky.
Zatím moc zdravím!
Demi, to nemůže tak být! Četla jsem Tvůj příspěvek ještě včera večer, těsně předtím, než jsem šla spát, a bylo mi, jak kdyby mne někdo praštil.
Ne, určitě to nebude to samé ![]()
Ahoj Demi,
já Tvůj příspěvek čtu a nemohu uvěřit svým očím.
Moc se za malého Petříčka modlím, aby dopadly výsledky dobře.
Jinak všem přeji požehnané svátky s notnou dávkou zdraví a spokojenosti!
A.
Demi,
nevím co napsat, budu na Vás myslet, modlit se. Snad se u Vás na Boží hod narodí naděje. M