Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Gituš píše:
Tak ta zde zmíněná lhostejnost je prostě o tom, jací mají lidé svědomí, jací jsou.Ne každý je prostě nastaven na takovouto vlnu, někdo není z lenosti, z nezájmu o okolí, kvůli vlastnímu egu, někdo třeba kvůli strachu (třeba o sebe), někdo dokonce nemá dostatečné sebevědomí a bojí se, že by pomohl špatně, že to třeba někdo může udělat lépe.
Jinak, já jsem třeba ten typ člověka, který rád pomáhá a když pomůžu, zlepší to den i mě. Ale jsou prostě lidé, kteří ten pocit z toho třeba nemají a nejsou od přírody „samaritáni“, že by to dělali úplně „pro nic“. Takže se tomu vyhýbají, protože nemají důvod. Netvrdím, že je to správné, ale je to tak.
Takže lhostejnost cizích mě nijak netankuje - nic mi do toho není, není to můj život, nemám právo soudit, ten člověk může mít k tomu milion důvodů - někdo ho při pomoci okradl, zmlátil, pomohl, když to nebylo vážné a dostal vynadáno, nebo třeba pomohl špatně a bylo to ještě horší. Lidi jsou citlivá stvoření a každá „kravina“ jimi dokáže otřást tak, že se to pak někde promítne a nikdy nevíš, jestli zrovna v tomhle.
Pak v tomhle ohledu je důležité, jaké má člověk sebevědomí, svědomí, vůli, zda třeba vlastní špatné pocity překoná, nebo si sám před sebou dokáže obhájit, že něco udělal špatně, eventuálně neudělal a zda s tím dokáže žít.
Od doby, co mám u sebe děti, tak jsem třeba dost zaměstnaná tím, abych ty mladší hlídala, aby se mi po cestě někde neztratili, jezdíme autem, takže nějaká pomoc v MHD nehrozí, do centra města zase tak moc nechodíme v běžné hodiny a když, tak opět, mám starost o děti. Takže možná jsem mnohdy taky přehlédla, když někdo potřeboval pomoci, ale předně je pro mě důležité zajistit bezpečí dětem, pokud nejdu sama, pokud bych měla někomu pomoci u autonehody a nebo nechat opodál samotné tříleté dítě, tak bych měla asi krizi v rozhodování.
Jinak, třeba pokud má člověk osobně nějakou nehodu a potřebuje pomoci, pak nastávají taky různé situace. Někdo mu pomůže, člověk je rád, uvědomí si to a taky více kouká. Nebo pokud mu někdo pomůže, tak ostatní nadále vytrvale ignoruje. Nicméně, pokud nikdo nepomůže, může se buď „naštvat na svět“, takže nebude taky pomáhat, nebo mu to naopak dojde, že by se měl taky více zúčastňovat. Jsou to základní kombinace a pak se k tomu přidávají další a další aspekty a voila máme z toho naší rozmanitou společnost.
Jen je to prostě na každém, kdybych se měla trápit kvůli lhostejnosti lidí, kvůli tomu, že je někdo agresivní, zlý, mlátí ženu a děti, je sprostý, mlátí psi, týrá je, špatně je vychovává a jsou z nich pak zmetci, tak by mi asi brzy hráblo. Člověk se musí v prvé řadě postarat sám o sebe a svou bezbečnost, svou psychickou pohodu, pokud je tohle zajištěno, pak teprve může pomáhat ostatním.
Super, díky, nějak tal rozumně jsem si představovala podporu mého já s bojem v mé hlavě kvůli některým lidem. Občas začnu sama v sobě zmatkovat a nejsem schopna si v danou chvíli rozumně odpovědět. Díky
@barrbucha píše:
@Malaga možná kdyby dobré skutky těch lidí byli víc vidět, ostatní by se chytli za nos a zamysleli by se..
To jakože založíme nástěnku na veřejném místě a budeme tam vystavovat svůj altruismus?
Nesnáším lidi, co pomáhají druhým, aby se pak mohli opájet vlastní dobrotou a vyprávějí o tom na potkání. Normální člověk pomáhá bez potřeby díků. Já jsem jako dítě zachránila topící se holčičku a dodnes o tom nikdo neví. Nikdy jsem nepotřebovala, aby mi klepali na rameno. A já ti teda nevím, ale když jsem pomoct, vždycky někdo pomohl. Třeba to byl až ten desátý, ale já jsem nikdy neřešila, proč nepomohlo těch devět před ním. Já byla vděčná za toho desátého.
@Gituš podle me jsou lide jenom egoisticti sobci. Zadna skryta velkolepost za tim neni.
Ale jak rikas - nic mi do toho neni. Ja se jednou ohlednu a reknu si, ze jsem zila podle sveho nejlepsiho svedomi a oni… at si poradi sami
@PaníBovaryová No, to klidně mohou být, ale nedovedu si představit, že by takoví byli všichni. A i kdyby, něco je k tomu dovedlo, nějaké zkušenosti, zážitky, člověk není „bezohledný“ sám od sebe, to v krvi to nemá. Formuje ho okolí. A sama velmi dobře vím, jak těžké je vykročit z toho kolotoče, který třeba celý život člověk zažívá.
Nicméně, ano, nejlepší, co může člověk udělat je, žít nejlépe podle svého vědomí a svědomí. Třeba tím někoho inspiruje, podnítí k lepšímu chování, ke změně. Jít příkladem je to nejlepší a to jediné, co člověk může udělat tak, aby někomu nic extra nevnucoval
.
@barrbucha Všechno je o zkušenostech. Někdy prostě člověk neví, co se na té druhé straně děje/dělo. A soudit by člověk neměl.
Je důležité, že se nakonec najde ten jeden z deseti, který pomůže, že se najde malý chlapec, který pomůže. A je to i o pohledu na svět - může se tu člověk hroutit, jak těch 9 předtím nepomohlo a jak ti dospělí okolo byli bezohlední. Ale já osobně mám dobrý pocit z toho, že ten člověk i ten chlapec pomohli, to mě hřeje u srdce a mám lepší den
. Člověk si musí vzít z toho to dobré
.
Hezký je film pošli to dál. Pokud někomu pomůžete a ten člověk pro vás bude chtít naoplátku něco udělat, třeba vám dát stovku nebo hašiš, tam mu řekněte, ať naoplátku on, až uvidí člověka v nouzi, pomůže jemu a pošle tohle poslání dál.
@Emimin7 Jsem vždycky nesnášela ty „řetězové emaily“, ale tohle zní fajn.
Já mám ráda toto video https://www.youtube.com/watch?… , to asi nejvíce ilustruje, co si o tomto tématu myslím
.
@Anonymní píše:
To jakože založíme nástěnku na veřejném místě a budeme tam vystavovat svůj altruismus?Nesnáším lidi, co pomáhají druhým, aby se pak mohli opájet vlastní dobrotou a vyprávějí o tom na potkání. Normální člověk pomáhá bez potřeby díků. Já jsem jako dítě zachránila topící se holčičku a dodnes o tom nikdo neví. Nikdy jsem nepotřebovala, aby mi klepali na rameno. A já ti teda nevím, ale když jsem pomoct, vždycky někdo pomohl. Třeba to byl až ten desátý, ale já jsem nikdy neřešila, proč nepomohlo těch devět před ním. Já byla vděčná za toho desátého.
přesně tak proč se chlubit tím že, jsi někoho zachránila, já pomáhám pro svůj vnitřní pocit a né proto abych běžela na epipi a založila diskuzi a chtěla poplácat po zádech
Jednou jsem pomohla slepému páru, jednou jsme s chlapem zachránili přejeté zvíře, taky pomáháme jedné staré paní v paneláku, nedávno při požáru jsme se šli taky podívat jestli někdo něco nepotřebuje. Ale nikdy bych nepomohla nikomu, u koho si nejsem jistá, jestli mi nějak neublíží. Takže lidi válející se po chodníku zdaleka obcházím (už se po mně dříve opilec ohnal), neskočila bych pro topícího se (jsem muší váha a špatný plavec), pokud bych neměla rukavice nešla bych ošetřovat zraněné zvíře (může pokousat) a spoustu dalších příkladů. Jednou jsem třeba viděla muže, jak na ulici surově bije svojí partnerku. Šla jsem k nim a začala jsem na něj křičet, ať jí okamžitě pustí, naštěstí mi jen vulgárně nadával, ale bil jí dál, tak jsem vytáhla telefon že zavolám policii a ta ženská začala utíkat.
Takže jak konkrétně má člověk poznat, jestli ten člověk pomoc chce nebo ne?
Mimochodem petice taky nepodepisuju, je toho tolik že je to protivné a hodně těhle lidí je neodbytných
Přesně takhle zabíjel Ted Bundy. Nesl tašku, předstíral, že má něco s ramenem a je to pro něj extrémně namáhavé, a tak požádal kolemjdoucí ženu, jestli by mu s tou taškou nepomohla do auta. V momentě, když tašku strkala do auta, stála tedy zády k Bundymu, ji Bundy majznul baseballovou pálku, hodil jí do auta a byl to začátek jejího konce.
Kvůli tomu se bojím někomu nemohoucímu pomoct.
@barrbucha píše:
Ahojte.Jdu se zeptat, jak se „povznesete“ nad lidmi kteří jsou dle vás k něčemu lhostejní. Není to poprvé co jsem se setkala s nezájmem okolí, měla úraz, problém, nikdo mi nepomohl… Ba dokonce lidi i změnili radši směr chůze než aby šli kolem mě a pomohli mi když jsem třeba s sebou škaredě švihla na bruslích.
Poslední takovou lhostejnost jsem zažila včera. Došla jsem po dovolené do práce a potakala kolegu, on je takový ten člověk co jde sbírat odpadky do lesa, snaží se žít v souladu s přírodou. A měl petici proti zvířatům v cikusech. Za týden se mu tam podepsali jen dva lidi. Tak, že mu pomůžu… Já teda nasbírala, asi 20 podpisů ale setkala jsem se spíš s nezájmem a lítostí chudáků cirkusáků… Další mi začala mlet něco o tom, jestli jím maso… To těm lidem na ničem nezáleží? Jeden teda, že se mi podepíše, ale podepsal se jako medvídek pú… Proč se tak lidi chovají? Nepřepadne mě lítost, ale vztek, obrovský vztek. Jak tyto nebo podobné situace zvládáte vy?
Mám z vašeho příspěvku pocit, že vám spíš vadí, že se lidé nechovají tak, jak chcete vy. Třeba pomahají jinde a jinak a možná mnohem účinněji než vy.
@barrbucha Něvím, proč bych se měla hrnout k člověku, který spadne na kolečkových bruslích a není v bezvědomí. Měla jsi apsoň helmu a chrániče?
Lhostejná nejsem, petice jen tak nepodepisuji (s cirkusy nesouhlasím), zraněnému člověku pomůžu (a taky už jsem hodněkrát pomohla).
@barrbucha píše:
Skrz tu pomoc druhému si vždy vzpomenu na to co mi říkala moje babička. Má 85 let a když byla děcko byla válka. Bydleli v malém městě a dům byl u křižovatky. Venku krásně chumelilo a babičky mamka se furt chodila dívat z okna a byla nervózní… Na té křižovatce stál voják, prakticky kluk cca 18-20 let. A stál tam od rána, za celý den tam nikdo nepřišel, nevystřídal nic… Ten voják nebyl náš, nebyl Čech,…a maminka babičky až byla úplná noc a všude tma uvařila čaj, vzala jídlo a šla mu to odnést. Tomu klukovi možná tím zachránila život, možná ho na druhý den někdo někde zastřelil a možná na neznámou paní v ČR vzpomínal celý život… V dnešní době by ho tam nechali lidi zdechnout, bez povšimnutí…
Tak upřímně, pokud by ten voják nebyl Čech, ale třeba nácek (během 2.SV asi nějaký český voják či partizán nikde nestál), tak ho tam za té 2.SV klidně nechám stát. ![]()
Podle jsi dneska chytla slovní průjem. Spousta lidí pomáhá, nemá za potřebí se s tím někde chlubit.
Rozčiluješ se, že ti někdo nepodepsal petici. Spousta lidí si nemyslí, že v cirkusech dochází k týrání zvířat (rozhodně ne jako ve velkochovech) a nemá zájem to podepsat. SPousta lidí nemá ani zájem o to, aby jejich jméno veřejně někde viselo.
Když jsi tahla zraněného psa, řekla jsi si někomu o pomoc? Nebo jsi čekala útrpně, jestli se někdo nabídne? Líná huba, holé neštěstí.
Ano, někteří lidé jsou lhostejní, spousta dalších ne, není důvod se nad tím rozčilovat.
takže třeba kvůli někomu, kdo zapomene v bankomatu kartu, tak mám přijít pozdě pro dítě do školky/školy/práce?
Hele já ráda pomůžu, když můžu. Nemám potřebu se tím chlubit. Ale třeba teď když jsme byli na kolech, tak jsme potkali pár, který píchl. Automaticky jsem jim nabídla pumpičku. Ale to nepomohlo. Podle tebe jsem jim asi měla pomoct s lepením a nechat si tak ujet vlak na který jsem, měla 2 měsíce předem koupenou místenku.