Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Maminkou v 45, není už neskoro?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.2.18 10:18
@warita píše:
@Regina Herona tebe se v techto diskuzich vzdycky narazi a tve prispevky potesi a rozesmejou. Vidim, ze mas zpatky fesaka, hned mam lepsi naladu.
jo, už se mi po něm stýskalo… ale zase abych nebyla jen kritická k druhým, já jsem taky ve dvaceti měla dojem, že už mě nic dobrého nemůže potkat, že jsem si všechno už prožila a užila… v pětadvaceti jsem měla pocit, že mi něco uteklo nebo uteče… a v pětačtyřiceti jsem si začala říkat, že život teprve teď pořádně začíná… ale zase je fakt, že jsem nikdy nijak neodsuzovala starší matky… vždyť to bylo běžné už dávno, moje babička se narodila, když prababičce bylo 46 let… holt tenkrát antikoncepce nebyla, tak to prostě bylo normální, že ženy měly děti, pokud to šlo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.18 10:23
@pe-terka píše:
ono dost záleží na typu výkonu. Moje 60ti letá matka dře na chalupě jak soumar, je schopná lámat skály, a hrozně ji to baví. Ale od vnoučat, zvlášt těch malých, se drží dál. Že už chce mít svůj klid.
Takže spíš tu psychiku jsem měla na mysli. Navíc babičky nemají to dítě soustavně, můžou ho vrátit a odpočnout si. Moje tchýně je v tomto vstřícná, ale sama říká, že si ráda odpočine, jak vnoučata odjedou.
Ale nikomu nic necpu. Je to má zkušenost a někdo může mít jinou.Příspěvek upraven 25.02.18 v 10:17
no, ale to je zase jiné… zkušenost je nepřenosná… já ve třiceti taky říkala, že už žádné dítě nebo chlapa nechci ani vidět… že už jsem ráda, že jsou ti dva velcí a nemusím je vodit za ručičku… a za deset let je to všechno jinak… stejně jako když chodíš do práce na směny a noční ti nevadí, zvykneš si a bereš to jako běžnou praxi, zvládáš to a přizpůsobíš se… a když na noční nechodíš, tak si řekneš, že všechno jen ne směny a noční, že bys to už nezvládla… když k nám přijde vnučka, je to jen další dítě v řadě… ale chápu, že kdybych neměla ty dvě poslední, tak bych to taky viděla podobně, že je fajn mít tu dítě na chvíli a vrátit… takhle mi to nepřijde o nic víc unavující, protože v tom jsem, žiju v tom, že tu mám děti běžně a tělo i duše se přizpůsobí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.18 10:26
@pe-terka píše:
ono dost záleží na typu výkonu. Moje 60ti letá matka dře na chalupě jak soumar, je schopná lámat skály, a hrozně ji to baví. Ale od vnoučat, zvlášt těch malých, se drží dál. Že už chce mít svůj klid.
Takže spíš tu psychiku jsem měla na mysli. Navíc babičky nemají to dítě soustavně, můžou ho vrátit a odpočnout si. Moje tchýně je v tomto vstřícná, ale sama říká, že si ráda odpočine, jak vnoučata odjedou.
Ale nikomu nic necpu. Je to má zkušenost a někdo může mít jinou.Příspěvek upraven 25.02.18 v 10:17
Myslím, že je obrovský rozdíl mezi 40 a 60 - v šedesáti si malé dítě asi pořídí fakt jen blázen. Mně je 45, malé dítě bych si nepořídila - ale ne proto, aby se mi nesmály děti v první třídě nebo aby se za mě nebožátko nestydělo na maturitním plese či z jiného podobného nesmyslu. Prostě proto, že bych měla strach, že ho dovedu k dospělosti zdravá a silná. Mám devítiletou, už to je pro mě velký závazek. Starší holky jsou dospělé, přesto vnímám, jak se potřebujeme. Mají v tomhle světě samy co dělat, aby se postavily na vlastní nohy, jsem ráda, že jim můžeme pomoci a nejsme na obtíž ve smyslu, že by se musely postarat ještě o nás. Přiznám se, že kdybych neměla je a nevěděla s jistotou, že ta nejmladší by v případě zlé věci nezůstala na světě sama, už bych do toho nešla. Ale tohle jsou věci, které přicházejí s věkem a jsou to jen moje osobní názory. Fandím maminkám, které se o své děti starají a milují je a myslím si, že ty děti jsou na světě šťastné a rády.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.18 10:27
@warita píše:
souhlasim s kazdym tvym slovemDo invitro bych v tomto veku nesla ani ja. Ale zase chapu pripady, kdy zena prirozene otehotnet nemohla a tohle byla jeji jedina moznost. Stari je hodne smutne i tak, ale uplne bez rodiny to musi byt teprve hruza.
Jinak ano, sily nejsou nekonecne. Myslim ale, ze pokud je pubertak nezvladatelny, tak v tomto veku uz nepomuze nic. Hodne zalezi na tom, jakou ma osobnost a nakolik byl dobre vychovavan v dobe pred pubertou. Jinak neznam pubertaka, ktery by si dal od rodicu cokoliv rikat v puberte a servat pubertaka a dat mu zaracha, to dokaze i clovek plus minus 60. Ja pubertu nebudu muset v 60plus resit, diky bohu a taky mam doma o 11 let mladsiho manzela, ktery to kdyztak prevezme za mne, hehehe
njn, ty sis to uměla zařídit 
Já mám doma spektrum dětí všeho věku, a kluci mají zrovna ted výživnou pubertu. Naštěstí nepáchají nic kriminálního a v podstatě nejradši sedí doma na zadku u PC. Ale kolikrát mě tak naštvou, že mít něco se srdcem, tak mě snad klepne. A protože jsme blázni, zak si tu pubertu s dětma užijeme ještě několikrát.
Jen, jak říkám, samotnou mě zaskočil úbytek sil - hlavně těch psychických - po 40ce. Proto přeju všem maminkám 40+ hlavně dobrou psychickou kondici 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.18 10:30
@terinka4444 píše:
vždyť nikdo nic neříká, pokud neplánovaně ( 21.století, ale no nic) otěhotníš ve 45 letech, tak se rozhodni, jak potřebuješ. Pokud otěhotníš ve 45 letech po IVF, je to opět tvoje volba. No a pokud na to založíš diskuzi nebo v založené diskuzi diskutuješ, pak se holt dočkáš i názorů, že taková matka je prostě stará matka a někdo to nevidí jako zodpovědné chování a věk na plození potomků. Protože přestože nám roste věk, kterého se dožíváme, tělo stárne. Ale chápu, že se to nelíbí číst. Ale tak to v diskuzi je běžné, že jsou různé pohledy. A ano, nejsem v situaci, kdy těhotním ve 45 letech a doufám, že ani nebudu, protože pro mě už je to věkově přes hranici na to, mít dítě.
Kazdy je stary tak, jak se citi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.18 10:30
@Regina Hero píše:
no, ale to je zase jiné… zkušenost je nepřenosná… já ve třiceti taky říkala, že už žádné dítě nebo chlapa nechci ani vidět… že už jsem ráda, že jsou ti dva velcí a nemusím je vodit za ručičku… a za deset let je to všechno jinak… stejně jako když chodíš do práce na směny a noční ti nevadí, zvykneš si a bereš to jako běžnou praxi, zvládáš to a přizpůsobíš se… a když na noční nechodíš, tak si řekneš, že všechno jen ne směny a noční, že bys to už nezvládla… když k nám přijde vnučka, je to jen další dítě v řadě… ale chápu, že kdybych neměla ty dvě poslední, tak bych to taky viděla podobně, že je fajn mít tu dítě na chvíli a vrátit… takhle mi to nepřijde o nic víc unavující, protože v tom jsem, žiju v tom, že tu mám děti běžně a tělo i duše se přizpůsobí…
Vnoučata a vlastní děti jsou úplně něco jiného. U vnoučat už je trochu jiná výchova, přece jen člověk za ně ručí a bere to zkrátka jinak než vlastní. To mu přijde totiž naprosto přirozené. Ale jinak souhlasím, že pokud jsou doma nějáké děti, tak je to o něčem jiném..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.18 10:36
@hanka.br. píše:
Myslím, že je obrovský rozdíl mezi 40 a 60 - v šedesáti si malé dítě asi pořídí fakt jen blázen. Mně je 45, malé dítě bych si nepořídila - ale ne proto, aby se mi nesmály děti v první třídě nebo aby se za mě nebožátko nestydělo na maturitním plese či z jiného podobného nesmyslu. Prostě proto, že bych měla strach, že ho dovedu k dospělosti zdravá a silná. Mám devítiletou, už to je pro mě velký závazek. Starší holky jsou dospělé, přesto vnímám, jak se potřebujeme. Mají v tomhle světě samy co dělat, aby se postavily na vlastní nohy, jsem ráda, že jim můžeme pomoci a nejsme na obtíž ve smyslu, že by se musely postarat ještě o nás. Přiznám se, že kdybych neměla je a nevěděla s jistotou, že ta nejmladší by v případě zlé věci nezůstala na světě sama, už bych do toho nešla. Ale tohle jsou věci, které přicházejí s věkem a jsou to jen moje osobní názory. Fandím maminkám, které se o své děti starají a milují je a myslím si, že ty děti jsou na světě šťastné a rády.
jj, mám stejný názor. Já jsem naše nejmladší rodila po 40 a nelituji, mám prcka moc ráda. Ale jak píšu, samotnou mě zaskočilo, že jsem některé věci snášela daleko hůř, hlavně po psychické stránce. Určitě to zvládneme, ale je to náročnější. Takže bych nebyla upřímná, kdybych tvrdila, že je mateřství stejné ve 30+ a 40+.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.18 10:36
Mně tenhle „argument“ o tom, jak se děti budou za staré rodiče stydět, přijde úplně zcestný. Opravdu. Pokud se žena o sebe stará, aby nějak vypadala, tak to bude dělat ve 20, 30, 40 a tak dále. Pokud se nějaká opustí, jen co klofne chlapa/porodí dítě/ případně ani nikdy s péčí o sebe nezačne, tak prostě bude vypadat blbě v téměř jakémkoliv věku, protože přirozené krasavice bezúdržbové jaksi skoro neexistují. Upravená žena bude i ve 40, 50 vypadat lépe, než umaštěná, otylá, odrostlá a šedivá pětadvacítka, to je prostě fakt 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.18 10:40
@pe-terka píše:
njn, ty sis to uměla zařídit
Jen, jak říkám, samotnou mě zaskočil úbytek sil - hlavně těch psychických - po 40ce. Proto přeju všem maminkám 40+ hlavně dobrou psychickou kondici
ono taky jde o správné načasování… ale zase po přežití první puberty je pak ta druhá o něco lépe zvládatelná, člověk už ví, co ho čeká, jaké to bude… takže ta další bude zase o kus lepší… a další zase o kus lepší… já tomu tedy pevně věřím… , že to tak půjde… a taky věřím i tomu, že manžel bude taky v plné síle a psychické kondici a když budu šílet já, tak on to vezme pevně do rukou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.18 10:42
@Regina Hero píše:
no, ale to je zase jiné… zkušenost je nepřenosná… já ve třiceti taky říkala, že už žádné dítě nebo chlapa nechci ani vidět… že už jsem ráda, že jsou ti dva velcí a nemusím je vodit za ručičku… a za deset let je to všechno jinak… stejně jako když chodíš do práce na směny a noční ti nevadí, zvykneš si a bereš to jako běžnou praxi, zvládáš to a přizpůsobíš se… a když na noční nechodíš, tak si řekneš, že všechno jen ne směny a noční, že bys to už nezvládla… když k nám přijde vnučka, je to jen další dítě v řadě… ale chápu, že kdybych neměla ty dvě poslední, tak bych to taky viděla podobně, že je fajn mít tu dítě na chvíli a vrátit… takhle mi to nepřijde o nic víc unavující, protože v tom jsem, žiju v tom, že tu mám děti běžně a tělo i duše se přizpůsobí…
jak to čtu, tak to máme vlastně podobné, jen já mám těch dětí ještě trošku víc. A samozřejmě je miluju a nelituju, naopak. Taky v tom jedu soustavně, ale asi jsem v horší psych. kondici než ty. Takže přiznávám, mě těhot. po 40ce dalo prostě zabrat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.2.18 10:47
Mně to přijde prostě pozdě. Mám první v 35, dlouho jsem čekala, nakonec po IVF, čekala bych asi tak do 40, pak už ne. Už tedka se cítím, že je to tak akorát, ale klidně bych to dítě, pokud by šlo, měla i dřív, později si to moc nedovedu představit, zvlášť ne po 45. Jedno dítě bych ještě chtěla, zplodit tak do 38 max. Už jen kvůli rizikům svým i dítěte, a hlavně myslím na to, že nechci vést dítě do první třídy pomalu jako 50sátnice. A myslím na stáří, když bude studovat do 26, jak ho uživím, budu schopná pracovat, budu ještě živa? Jak to se mnou bude? Už tedka mám starší rodiče, tak středně, a chci, aby co nejdéle vydrželi pro mé první dítě - babička a děda. Prostě 45 už je dle mého pozdě. Něco jiného je, když to dítě je třeba první a vymodlené, ale zase ta rizika, ale že si někdo umane třetí dítě v 45, to je dost nezodpovědné.
- Citovat
- Upravit
25.2.18 10:48
@pe-terka píše:
jj, mám stejný názor. Já jsem naše nejmladší rodila po 40 a nelituji, mám prcka moc ráda. Ale jak píšu, samotnou mě zaskočilo, že jsem některé věci snášela daleko hůř, hlavně po psychické stránce. Určitě to zvládneme, ale je to náročnější. Takže bych nebyla upřímná, kdybych tvrdila, že je mateřství stejné ve 30+ a 40+.
a co třeba jsi cítila hůř? Já to pořád beru hlavně podle sebe (a pak podle jedné kamarádky, co má to poslední dítě v 41 letech a podle další kamarádky, která má čtyři děti stejně jako já v téměř stejném věkovém rozmezí)… a všechny jsme se shodly, že je to po psychické stránce lepší, než v těch dvaceti… a já osobně jsem ty dvě poslední děti zvládala stokrát lépe než před těmi dvaceti lety… a zvládám… ale zase neměla jsem dítě v pětačtyřiceti, tu poslední jsem stihla těsně po čtyřicítce… plusy vidím hlavně v tom zázemí, které teď máme, ve fajn manželovi… já měla první manželství dost náročné, nebylo to jednoduché, takže já si po tom všem, co jsem si zažila, už opravdu všechno pořádně užívám… už vlastně máme zase jen dvě děti doma, tak to je taky asi dost rozdíl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.18 10:53
@warita píše:
45+18= 63. Tohoto veku se dozije skoro kazdy.
Myslis? Kdybych me mela moje maminka v petactyriceti, tak jsem byla ve 13 oboustranny sirotek. Tatinek totiz umrel ještě 2 roky pred ni. 
Jinak. Take jsem v pozici „stare“ matky. Druhe dite jsem si poridila skoro ve 40, protoze mam o spoustu let mladsiho muze, ktery dite nemel a moc ho chtel. Nebyla jsem proti, i kdyz jsem dalsi dite uz neplanovala, ale pod podminkou, ze se to povede max. do 40. Nikdy, opravdu nikdy bych nesla do umelyho. Nejsem prirodni matka, ale zrovna v tomhle pripade jsem to vzdycky nechavala na te prirode. Pokud zenska deti mit nema, tak je mit nema, nejaky duvod to ma. Ja mela to stesti, ze se mi povedlo otehotnet prakticky hned a pred ctyricitkou jsem porodila. Proste osud, melo to tak byt. Ve 45 letech bych do toho uz ja osobne nesla. Ale pokud se na to nekdo citi a slo by to PRIROZENE, tak at si kazdy dela co chce. Protoze pokud nekdo bez problemu otehotni a donosi mimico v petactyriceti, tak to tak proste ma byt. Problem muze byt to, co pisu na zacatku. Me rodice zemřeli oba mladi 
Ja do toho sla hlavne proto, ze mam mladeho muze, takze i kdybych ja zemřela jako moji rodice, tak je velice pravdepodobne, ze muj muz bude zit jeste dlouha leta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.18 10:56
@pe-terka píše:
jak to čtu, tak to máme vlastně podobné, jen já mám těch dětí ještě trošku víc. A samozřejmě je miluju a nelituju, naopak. Taky v tom jedu soustavně, ale asi jsem v horší psych. kondici než ty. Takže přiznávám, mě těhot. po 40ce dalo prostě zabrat
Ja myslím, ze jsme se spolu o tom ubytku psych.sil po 40 uz bavily. Ja mela druhé dítě presne ve 40, těhotenství v pohodě, mazetska taky, ale navrat do pracew a k tomu starší v 1.tride, to uz pro me bylo psych. náročné. Prosze únava a nemoznost vypnout. Taky je problem, ze prarodiče jsou uz na hlidani staří. Když vidím mladší kolegyně, jak daji deti babičce klidne na cely víkend, aby si odpocinuly, vyrazili di někam s manželem apod., tak to my prostě nemáme, prarodiče se uz na to neciti. Ted po pul roce chozeni do práce je to lepsi, musela jsem si hlavně ve vlastní hlavě najet na novy styl, taky teda jedu v doplncich stravy - bez hořčíku a rybiho tuku ani ránu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
