Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@warita píše:
Mezi nami devcaty, to jak se deti dnes staveji na pdestal, vse se toci kolem nich a zaplavuje se je krouzky, hrackami, zazitky a zaroven udrzuje stranou veskerych zodpovednosti, je podle mne detem na skodu a mnoho psychologu by se mnou souhlasilo.Ja razim spis takovy prirozeny pristup k vychove. Ani vlastne nevim, zda budu posilat dite do nejakych krouzku. Sama jsem jako dite nikam nechodila a nechybelo mi to. Byla jsem stasna s knihou v ruce, hromadou barevnych pastelek a micem na hrani venku. Taky jsem mela od mala doma povinnosti, pomahala jsem uklizet, umyvala jsem nadobi a podle potreby hlidala malou sestru. Rodice se mi jinak intenzivne nevenovali, matka mela co delat se 3 detmi, praci na uplny uvazek a celou domacnosti na jejich bedrech. A stalo se neo? Nestalo.
Myslim, ze i 50plus rodic sve dite zvladne. A s nejvetsi prevdepodobnosti na nej bude mit vic casu, penez a pohody, nez mlady par.
k těm kroužkům… já skoro nikam nechodila, zejména ne, když jsem byla malá… ale strašně moc jsem chtěla chodit do ZUŠky… dodnes mě to mrzí, že jsem tam nechodila a neměla jsem možnost rozvíjet se v tom, co mě baví… takže u svých dětí jejich zájmy podporuji… když je to baví a chtějí tam chodit, a vidím, že jsou na to nadané a má to smysl, tak jim ty kroužky dopřeju… starší chodí plavat, malá chodí do zpěvu a do výtvarky…
Jak píšeš „A stalo se něco? Nestalo“… tak k tomu bych dodala, že u mě se stalo… odjakživa jsem chtěla jít na uměleckou průmyslovku… chtěla jsem dělat úplně jiné věci v životě, než jak to viděli doma… takže jsem se ke svým skutečným zájmům dostala až po čtyřicítce… a je mi jasné, že některé věci už nedoženu… ale nevzdávám se…
Čas zpátky nevezmu, to je mi jasné, ale až teď konečně můžu dělat to, co jsem chtěla dělat a co mě baví…
@terinka4444 píše:
Jo, s přístupem tvého muže by si ten můj nezasouložil, minimálně se mnou neJá nevím, já jedno dítě rodila v 31 a druhé na sklonku 36.roku, té starší je 11 a té mladší 6. Manžel je ještě o tři roky starší ( ne schválně, ale otěhotnění byl prostě boj a běh na dlouhou trať, spíš na maratón). Manželovi rodiče měli manžela pozdě, tchyně myslela, že je v přechodu, 40 45 let, přestože žijí dodnes, tchánovi je 90, tak jsou k ničemu myšleno ve vztahu k dětem, v případě krize se s nimi nedá počítat ve vztahu k dětem vůbec. Moje maminka 62 let je nemocná ( ve 40 a 45 to byla ještě velmi čilá krásná mladá ženská, milovala sport a žila posilovnou, dneska ji mám v péči a je na mě závislá). Takže často myslím na to, co by bylo s mými dětmi, jak je dochovám do dospělosti, ne do 18 let, ale i dál. Být ještě o 10let straší, tak z toho v noci ani nespím.
soucitim s tebou, jses silna zenska.
Jinak, ja jsem drzka prorizla, takze jsem manzelovi rekla presne to, ze tim padem at po druhem decku neceka sex. Nevim, jak ja bych k tomu prisla. Musim rict, ze se me to hodne dotklo, necitim v nem podporu v takto dulezite veci. Zato v tom citim jeho viru (je silne nabozensky zalozeny), i kdyz on tvrdi, ze to v tomto konkretne nehraje roli.
Zatim tedy pracujeme na druhem a problem neni aktualni a pak se uvidi. Ale mam zrovna mizernou naladu.
@robínek píše:
Jo, ja nam 3/4 úvazek, na to uz jsem myslela předem, ze to bude ten první rok mazec, tak budu muset zvolnit. Ted vidím, ze jen jeden tok to stacit nebude. Máme v praci matku 4 malých deti, je o něco mladší nez ja, zkoušela se po mateřské vrátit na celý úvazek a za par měsíců se skoro zhroutila. Ted ma poloviční úvazek a pry je to maximum, co v relativní pohodě zvládá. Taky nemá hlidani a organizace casu je prostě peklo.
jo, ideální stav asi je být ženou v domácnosti a práci mít jen jako koníček, takže ten půlúvazek je tak maximum, aby pak člověk nefungoval jen jak taxikář a plánovač v jednom… a zejména, jak u nás, když obě holky najednou letos mají kroužky ve stejný den, jen o kousek posunutou dobu, takže se to překrývá… v jednom bych to už ani sama nevzládla, být na dvou různých místech… a to hlavně proto, že nám plavání přesunuli z centra města na periferii, kam už to nemáme z domu pět minut rychlou chůzí, ale čtvrt hodiny tramvají nebo autem…
Se čtyřmi malými dětmi si práci na celý úvazek k tomu všemu ani neumím představit… bez fungujících „asistentů“…
@Regina Hero ja to nemyslela doslova. Uvidime, jake bude mit mala vlohy. Vim, ze treba manzel by ji chtel rozvijet hudebne, pokud bude mit sluch a bude o to stat. Ja jako mala rada malovala, tak treba i neco v tom duchu. Ale chtela bych, aby to bylo max 1-2 krouzky, ne jak nektere deti maji skoro kazdy den neco a pak tady maminky resi, kolik to dite stoji.
Pritom s detmi se da delat hodne veci, ktere nestoji mnoho ale jsou to zazitky, ktere dite formuji a daji se delat jako rodina. Vzpominam si, ze jako uplne male dite (predskolni vek), jsme s rodici chodili hodne do lesa na tury, opekali burty a taky jsme chodili plavat k jezeru. S babickou a tetou jsme chodivali na houby a na vylety po hradech a horach. A jak mi bylo fajn! Tohle vse bych rada s moji malou taky delala… a taky mame zname, kteri maji statek a kone a dcerku ve veku nasi male, takze obcas treba vyjet na navstevu k nim. Tohle mi prijde smysluplnejsi, nez „odkladat“ dite do nejakeho krouzku. Ale pokud mala bude mit velky zajem o neco, samozrejme ji to umoznim.
@robínek píše:
No to hlidani v případě nemoci my naštěstí máme. Ale opravdu jen hlidani, coz je sanozrejme pomoc, ale jen v „režimu SOS“Do toho rodiče starnou a samy pptrebuji pomoc a člověk jen lita. Opravdu jsem zjistila, ze musím na něco prost e rezignovat (pořádek doma třeba)a soustředit se na ty priority, coz je prave myslím hezké dětství pro naše děti. A musela jsem se naučit urvat si v tydnu cas na svůj relax, v tomhle veku je to uz nutnost, jinak mi uz začalo cukat oko
svatá pravda, taky se to učím ![]()
@Regina Hero píše:
k těm kroužkům… já skoro nikam nechodila, zejména ne, když jsem byla malá… ale strašně moc jsem chtěla chodit do ZUŠky… dodnes mě to mrzí, že jsem tam nechodila a neměla jsem možnost rozvíjet se v tom, co mě baví… takže u svých dětí jejich zájmy podporuji… když je to baví a chtějí tam chodit, a vidím, že jsou na to nadané a má to smysl, tak jim ty kroužky dopřeju… starší chodí plavat, malá chodí do zpěvu a do výtvarky…
Jak píšeš „A stalo se něco? Nestalo“… tak k tomu bych dodala, že u mě se stalo… odjakživa jsem chtěla jít na uměleckou průmyslovku… chtěla jsem dělat úplně jiné věci v životě, než jak to viděli doma… takže jsem se ke svým skutečným zájmům dostala až po čtyřicítce… a je mi jasné, že některé věci už nedoženu… ale nevzdávám se…Čas zpátky nevezmu, to je mi jasné, ale až teď konečně můžu dělat to, co jsem chtěla dělat a co mě baví…
No a ja zase bez krouzku v ní detstvi prezila bez ujmy
Nasi me nutili, hlavne tatka, byl muzikant, do zpěvu, tak jsem musela chodit do sboru. Prezila jsem to od 2. do 4.tridy. Asi ve 13 jsem se zacala venovat, tomu, co me bavilo (zajimalo by me, co mas za konicky, kdyz jsi se jim mohla zacit věnovat az po ctyricitce
proc jsi se jim nezacala venovat ve 20,30. Ja po ctyricitce naopak nemam cas vubec na nic, cas co mam, venuju konickum deti
) a zacala jsem hrat basket a chodit do pionyra ![]()
@Regina Hero píše:
k těm kroužkům… já skoro nikam nechodila, zejména ne, když jsem byla malá… ale strašně moc jsem chtěla chodit do ZUŠky… dodnes mě to mrzí, že jsem tam nechodila a neměla jsem možnost rozvíjet se v tom, co mě baví… takže u svých dětí jejich zájmy podporuji… když je to baví a chtějí tam chodit, a vidím, že jsou na to nadané a má to smysl, tak jim ty kroužky dopřeju… starší chodí plavat, malá chodí do zpěvu a do výtvarky…
Jak píšeš „A stalo se něco? Nestalo“… tak k tomu bych dodala, že u mě se stalo… odjakživa jsem chtěla jít na uměleckou průmyslovku… chtěla jsem dělat úplně jiné věci v životě, než jak to viděli doma… takže jsem se ke svým skutečným zájmům dostala až po čtyřicítce… a je mi jasné, že některé věci už nedoženu… ale nevzdávám se…Čas zpátky nevezmu, to je mi jasné, ale až teď konečně můžu dělat to, co jsem chtěla dělat a co mě baví…
Jo, taky jsem pred dětma říkala, ze je ro zhodne nebudu posílat do mnoha kroužku. Ale realita je jiná, ja si pamatuju, co všechno mi dala ZUSka a jak jsem litovala, ze me k tomu naší nedali i na nějaký sport, dodnes lituju, ze neumím poradne lyžovat, člověka to pak omezuje i spolecensky - ostatní jedou na hory a nelyzar nezapadne. Naše deti bavi spousta veci, byt to jen na starší, má 2 kroužky denně, bavi ji vše a vše chce zkusit. Ja to musela omezit na 2 kroužky týdně, je teprve v 1.třidě, ale uz ma seznam, co si přísti rok přibere ![]()
@Regina Hero píše:
jo, ideální stav asi je být ženou v domácnosti a práci mít jen jako koníček, takže ten půlúvazek je tak maximum, aby pak člověk nefungoval jen jak taxikář a plánovač v jednom… a zejména, jak u nás, když obě holky najednou letos mají kroužky ve stejný den, jen o kousek posunutou dobu, takže se to překrývá… v jednom bych to už ani sama nevzládla, být na dvou různých místech… a to hlavně proto, že nám plavání přesunuli z centra města na periferii, kam už to nemáme z domu pět minut rychlou chůzí, ale čtvrt hodiny tramvají nebo autem…
Se čtyřmi malými dětmi si práci na celý úvazek k tomu všemu ani neumím představit… bez fungujících „asistentů“…
Svatá pravda. Já si vždy přála děti klidně i tři, ale jelikož řeším problém, že jedna babi nemá zájem vůbec. Druhá ano, ale za 7let jí bude 70,sama bude chtít mít klid a já do práce chodit chci. Takže momentálně máme zatím jedno, druhé určité bude.Ale už teď mám strach, aby měl vůbec nějakou babi s dědou=( Já jako malá byla stále u babiček, milovala jsem je. Dětství bylo s nima krásné. A bojím se, že tohle děti nezažijí. Hlavně pak řešit vykrytí školy, kroužků. Žijeme na vesnici a do školy bude chodit tam, kde žije naše babi.
@warita píše:
@Regina Hero ja to nemyslela doslova. Uvidime, jake bude mit mala vlohy. Vim, ze treba manzel by ji chtel rozvijet hudebne, pokud bude mit sluch a bude o to stat. Ja jako mala rada malovala, tak treba i neco v tom duchu. Ale chtela bych, aby to bylo max 1-2 krouzky, ne jak nektere deti maji skoro kazdy den neco a pak tady maminky resi, kolik to dite stoji.Pritom s detmi se da delat hodne veci, ktere nestoji mnoho ale jsou to zazitky, ktere dite formuji a daji se delat jako rodina. Vzpominam si, ze jako uplne male dite (predskolni vek), jsme s rodici chodili hodne do lesa na tury, opekali burty a taky jsme chodili plavat k jezeru. S babickou a tetou jsme chodivali na houby a na vylety po hradech a horach. A jak mi bylo fajn! Tohle vse bych rada s moji malou taky delala… a taky mame zname, kteri maji statek a kone a dcerku ve veku nasi male, takze obcas treba vyjet na navstevu k nim. Tohle mi prijde smysluplnejsi, nez „odkladat“ dite do nejakeho krouzku. Ale pokud mala bude mit velky zajem o neco, samozrejme ji to umoznim.
tak tohle my taky děláme… kroužky mají přes týden, o víkendu se snažíme být co nejvíc někde venku, v přírodě, na výletech a tak… tak, jak jsem byla zvyklá jezdit já jako dítě, tak to děláme i teď s našimi dětmi…
Musíš taky počítat s tim, ze doba je jinde. Ja svoji dceri vyloženě závidím její výtvarku v ZUSce, ja takové moznosti v dětství neměla a určitě by mě to bavilo stejne jako ji, mají skvele vybaveni, učitele… Pak je od maminka blazen do koni, ny máme tu moznost, aby chodila na jízdárnu, tak ji to doprejeme. Do toho slyší od kanatadek, jak je úžasný balet, gymnastika a atletika a tam všude by chtěla taky. Jednou si bude muset vybrat, ale zatím je ve fázi zkoušení, to by mi prostě srdce utrhlo, kdybych ji musela říct, ze nikam chodit nebude. A venku lita taky, bydlíme na vesnici. @warita
@robínek píše:
Jo, taky jsem pred dětma říkala, ze je ro zhodne nebudu posílat do mnoha kroužku. Ale realita je jiná, ja si pamatuju, co všechno mi dala ZUSka a jak jsem litovala, ze me k tomu naší nedali i na nějaký sport, dodnes lituju, ze neumím poradne lyžovat, člověka to pak omezuje i spolecensky - ostatní jedou na hory a nelyzar nezapadne. Naše deti bavi spousta veci, byt to jen na starší, má 2 kroužky denně, bavi ji vše a vše chce zkusit. Ja to musela omezit na 2 kroužky týdně, je teprve v 1.třidě, ale uz ma seznam, co si přísti rok přibere
jo, ať si to vyzkouší a uvidí sama, co ji chytí natolik, že už u toho zůstane… naše prtě má taky seznam, kam všude by chtěla chodit… ale tak ten základ, ten mít bude a pak se uvidí… ona by chtěla ještě i do plavání, potápění, chtěla by na flétnu (a to chce tak vehementně, že tam asi chodit bude) a plavání mít bude, na jaře tu bude zase takový kurz pro pokročilejší plavce, tak ať ji tam doučí ty další dva styly, aby mohla případně do toho potápění… zatím ji to baví všechno…
ale ona je taková všestranná… odjakživa… a pořád plná energie… tak uvidíme…
@robínek jo, tu výtvarku v ZUŠce jí taky závidím, já tam chodila až na stará kolena, když bylo prtě miminko… ale vážně uvažuju, že tam začnu chodit zase… a pomalu to bude jako že maluje celá rodina… ![]()
@terinka4444 píše:
o jakém dřív se bavíme? Protože moje máma je 56.ročník, bráchu měla ve 32 letech a byla jedna z těch starších matek a fakt nebylo něžné mít děti ve 40 nebo snad ve 45. Moje tchyně je ročník 32 a manžela měla omylem ve 40 letech, jeho sourozenci jsou o generaci starší a dodnes povídá, že byla spíš rarita, že tak běžné to nebylo. Ano, moje prababička měl 13 dětí, zemřela v 53 letech a děda rok po ní. Takže bavíme se o době, kdy ještě lidi neměli televizi? Nebo o době po válce, kdy tedy 45letá rodička nebyla běžná věc. Nebo o době, kdy běžně měli ženské 13 dětí, ale neměly jim co dát jíst, děti běhaly bosé a ženské běžně umíraly po padesátce?
moje babička čtyři děti, poslední rodila 42
@Regina Hero píše:
jo, ať si to vyzkouší a uvidí sama, co ji chytí natolik, že už u toho zůstane… naše prtě má taky seznam, kam všude by chtěla chodit… ale tak ten základ, ten mít bude a pak se uvidí… ona by chtěla ještě i do plavání, potápění, chtěla by na flétnu (a to chce tak vehementně, že tam asi chodit bude) a plavání mít bude, na jaře tu bude zase takový kurz pro pokročilejší plavce, tak ať ji tam doučí ty další dva styly, aby mohla případně do toho potápění… zatím ji to baví všechno…ale ona je taková všestranná… odjakživa… a pořád plná energie… tak uvidíme…
To právě strašně zalezi na dítěti, některé je šťastné, ze nemusí nikam chodit a vystačí si samo, jiné musíš brzdit. Právě ze nevis, jake budeš mit dítě, takže předem říct, že starší rodic v pohode zvladne dítě, protože přece do žádných kroužku chodit nemusí a nebude mu to vadit, to proste nejde. Pokud vis, ze si budeš moct upravit pracovní dobu, tak OK, a le ve starším veku se proste musí počítat s tim, ze sily ubyvaji a kombinace plneho pracovniho uvazku a malych deti bez moznosti hlidani a pomoci je hodne narocna. Deti potrebuji pimerne akcni rodice dost dlouhou dobu, ne jen rok po porodu.
Příspěvek upraven 25.02.18 v 13:10
@Venetia píše:
jenžese o ně tak nestaraly jako dnes
Co to znamená že se nestaraly jako dnes?