Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@chaela píše:
A jak vysvětlíte děcku, že vy ho bít můžete a ono vás ne? Já jsem dřív taky „vychovávala“ plácáním přes ruku a zadek. Skončilo to tak, že se mi to syn pokoušel oplácet a na vysvětlování, že se to nedělá, odpovídal, že ale já to dělám. No měl pravdu, na to jsem mu nic říct nemohla. Pak taky se mě skoro začal bát. Když jsem k němu razantněji šla, kryl si zadek nebo schovával ruce. A to jsem ho nikdy nebouchla moc. To byla pro mě jasná stopka. Takže jsem přestala, teď ho plácnu výjimečně, když už fakt překročí všechny meze. A má to mnohem lepší efekt, než když bylo plácání na denním pořádku.Děti nejvíc zlobí rodiče, a to doma, protože se prostě nudí. Babičky, školka, hřiště…všude zábava a pozornost. Doma ale každej vaří, uklízí, čučí do telefonu, řeší provozní věci. Dítě se jen snaží získat pozornost a taky s emu to daří. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že nejlepším lékem na zlobení je zábava. Bohužel to nefunguje vždy.
To je skvěle napsáno
![]()
Za sebe dodám, nejvíc nám zafunguje divadlo, kdy začnu plakat, schovám se mu, jsem smutná a straním se ho. To přijde, „maminko neplač“ a přitulí se, mrzí ho to… má to mnohonásobně lepší efekt než oplácení.
@Anonymní píše:
To si jako fakt neumite poradit s triletakama? To si u nas nikdy nikdo nedovolil nebo by mu pristal facan, ze by se mu obratila hlava kousavym dozadu.Co bude, az mu bude pet nebo vic? Ona je totiz kolikrat rychla reakce rodicu daleko prinosnejsi nez reakce dnesnich modernich vysvetlujicich matek, co jim z deti roste spratek.
Statečná anonymko, buď ráda za hodné dítě. Chtěla bych tě vidět, co uděláš s třináctiměsíčním nemluvnětem, co vzteky mlátí hlavou o zem, že ji má potlučenou jak boxer. A ne, nestihneš k němu doběhnout.
@Anonymní píše:
Když jsem doma s ním tak se věnuji jen jemu. Nejsem ani na mobilu. Ptám se ho proč to dělá.. řekne mi : bouchnu mámuříkám mu proč ne. A stejně to udělá..
nechci ho bít ale věčně mám modřiny.
Tak jak jsem psala oplácej mu to kopnutí, štípnutí atd to pomáhá nejvíc.
Ja bych teda nic nevysvetlovala. Pomaha bud oplatit nebo ignorace.
Dnes mi opet nabila moje dcera.
Zije se svym otcem, ktery me tyral.
Dnes jsem k nim sla, abych se ji zeptala, co bude chtit na Vanoce. Rekla mi to a chtela, abych sla pryc. Ja jsem ale chtela mluvit jeste s druhym ditetem a rekla jsem ji, ze nepujdu pryc, ze od dveri muze odejit ona. Ona ale nechtela, kricela na me, vrazela do me a nekolikrat me uhodila - mimo jine pesti do bricha, primo do mist, kde mam stale jeste citlivou jizvu po operaci. Schvalne, protoze vi, ze je to nejsnazsi zpusob, jak mi zpusobit bolest,
Z nejakeho duvodu me to uplne sebralo, jak me prakticky bezduvodne bije moje ditea ve vzteku jsem ji rekla, ze darky nebudou. Jeste ted jsem z toho nestastna.
Bohuzel to nebylo poprve, co me uhodila. Uz za sebou mam i horsi napadeni - kopani do hlavy, vyhrozovani nozem.
Jsem z toho zoufala a nevim, co delat. Dcera je pred zacatkem puberty a ja se bojim, ze to bude jeste horsi. Nejde mi ani tak o fyzickou bolest, predevsim me neskutecne trapi, jak mi ublizuje moje vlastni dite.
To je teda parchant vůbec nevím co bych dělala ale nedovedu si to představit
Děti jsou obrazem svých rodičů. U vás je to jeden rodič násilník a druhy slaboch co si nechává ubližovat (promiň ale je to tak). Jak probíhal soud že je dostal otec násilník? Předpokládám žes to nikdy nedotáhla na policii, že
Jinak by je nedostal.
Tohle nemá řešení, pokud s tebou dcera nechce být, ani zákazy nepomůžou ![]()
Tam chyba nastala už před pěknou řádkou let.
Pokud je dcera 15+ normálně bych zavolala policii, je to napadení
Pokud to neuděláš je to tak nějak tvůj problém a my to těžko vyřešíme.
@Anonymní píše:
Dnes mi opet nabila moje dcera.
Zije se svym otcem, ktery me tyral.
Dnes jsem k nim sla, abych se ji zeptala, co bude chtit na Vanoce. Rekla mi to a chtela, abych sla pryc. Ja jsem ale chtela mluvit jeste s druhym ditetem a rekla jsem ji, ze nepujdu pryc, ze od dveri muze odejit ona. Ona ale nechtela, kricela na me, vrazela do me a nekolikrat me uhodila - mimo jine pesti do bricha, primo do mist, kde mam stale jeste citlivou jizvu po operaci. Schvalne, protoze vi, ze je to nejsnazsi zpusob, jak mi zpusobit bolest,
Z nejakeho duvodu me to uplne sebralo, jak me prakticky bezduvodne bije moje ditea ve vzteku jsem ji rekla, ze darky nebudou. Jeste ted jsem z toho nestastna.
Bohuzel to nebylo poprve, co me uhodila. Uz za sebou mam i horsi napadeni - kopani do hlavy, vyhrozovani nozem.
Jsem z toho zoufala a nevim, co delat. Dcera je pred zacatkem puberty a ja se bojim, ze to bude jeste horsi. Nejde mi ani tak o fyzickou bolest, predevsim me neskutecne trapi, jak mi ublizuje moje vlastni dite.
Znam bohuzel, moje dcera delala to same, vydirala me I pak zmlatila..byla to posledni kapka, nasledovalo kriz. centrum, ospod, diagnostak, pastak a pak psychiatrie..a je z toho schizofrenie,…nenech se mlatit..nikdo na svete te nesmi uhodit, res to nebo spatne dopadnes..
A co bude nasledovat? Dostane darky nebo ne? Nevime, jake jsou souvislosti, ale pokud to nebylo poprve, tak je bud silene nestastna (dochazi k psychologovi?) a nebo to ma okoukane od blizkych lidi.
To si jako fakt neumite poradit s triletakama? To si u nas nikdy nikdo nedovolil nebo by mu pristal facan, ze by se mu obratila hlava kousavym dozadu.Co bude, az mu bude pet nebo vic? Ona je totiz kolikrat rychla reakce rodicu daleko prinosnejsi nez reakce dnesnich modernich vysvetlujicich matek, co jim z deti roste spratek.