Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@mumisek79 kamarátka riešila, alebo skôr neriešila ten istý problém. Jej Šimon ju v 3r udieral pastičkami, štuchal a rôzne fyzicky doberal. Ona mu vždy len povedala, že sa s ním nebude hrať, otočila sa išla preč, hrala urazenú. Nechcela to riešiť razantnejšie. Teraz má Šimon 5 a keď nie je po jeho tak ju normálne kope. Ona to ale nebude riešiť fyzickým trestom - pretože deti sa nebijú. Malý je pekný capart a teda napáda aj nás keď sme s ním v parku ![]()
@Xsenova píše:
@mumisek79 kamarátka riešila, alebo skôr neriešila ten istý problém. Jej Šimon ju v 3r udieral pastičkami, štuchal a rôzne fyzicky doberal. Ona mu vždy len povedala, že sa s ním nebude hrať, otočila sa išla preč, hrala urazenú. Nechcela to riešiť razantnejšie. Teraz má Šimon 5 a keď nie je po jeho tak ju normálne kope. Ona to ale nebude riešiť fyzickým trestom - pretože deti sa nebijú. Malý je pekný capart a teda napáda aj nás keď sme s ním v parku
Strašný.
Co ona na to, když napadne vás!
@Xsenova píše:
@mumisek79 kamarátka riešila, alebo skôr neriešila ten istý problém. Jej Šimon ju v 3r udieral pastičkami, štuchal a rôzne fyzicky doberal. Ona mu vždy len povedala, že sa s ním nebude hrať, otočila sa išla preč, hrala urazenú. Nechcela to riešiť razantnejšie. Teraz má Šimon 5 a keď nie je po jeho tak ju normálne kope. Ona to ale nebude riešiť fyzickým trestom - pretože deti sa nebijú. Malý je pekný capart a teda napáda aj nás keď sme s ním v parku
Tyhle matky jsou nejlepší, hlavně když pak chodí do školy vysvětlovat, proč jejich děti šikanují ostatní.
Jestli je vaše dcera temperamentnější - což je vrozená záležitost - tak zacházení s agresí pro ní bude docela velké téma a pro vás, jako rodiče to nebude úplně jednoduché jí to naučit.
1. nesmí agresí dosáhnout svého.
2. potřebujete se naučit ji jasně vymezovat hranice a stát si na nich.
Je to něco, co se potřebujete naučit teď - čím dítě bude starší, tím to bude složitější, protože jak dítě roste, tak postupně potřebuje přebírat víc zodpovědnosti a svobody, ale na začátku je potřeba mít z čeho povolovat, že… A pokud si teď zafixuje, že agresivním jednáním dosáhne svého (třeba i jen negativní pozornosti), tak čím bude starší, tím složitěji se to bude měnit.
Je o tom docela dost knih - zkuste do nějaké mrknout, jestli vám to bude užitečné.
http://obchod.portal.cz/…uji-hranice/
http://obchod.portal.cz/…kolnim-veku/?…
To co řešíte není na psyhoterapii - nikdo z vás není duševně nemocný a nebo porouchaný - jen se snažíte popasovat s přirozenou argresí - což není nic patologického. To je přirozená síla, kterou se ovšem musíme naučit ovládat.
Zajít se poradit s psychologem nemusí být od věcí, ještě efektivnější je pak videotrénink internakcí. Ten se navíc děje u vás doma.
http://www.spin-vti.cz/…-vti-trenera
Syn to taky dělá, teď už méně ale když se rozzuři jde a kousne mě…oplatim mu to m stejné misto, důrazně řeknu že mě to bolí úplně stejně proto se to nedělá a pak jdu pryč ať se vyvzteká…za chvíli se k němu vratim, slibime si že už to delat nebude a zabavime se něčím jiným jakože už je to za námi…dělá to už jen výjimečně, tři roky jsou dostatečně dost na to aby se dítěti určili hranice…ve čtyřech už by to bylo pro mě naprosto nepřípustné.
@Tereza1986 tá istá pesnička
ako sa to nemá, odtiahne ho a vysvetluje, že je to len obdobie, že to prejde
Ale postupne začíname mať všetci plno výhovoriek, prečo s ňou a malým nemôžeme ísť do parku.
Jsem z toho někdy v šoku, kam se dneska ubírá výchova dětí. Děti rodiče bijí, koušou, kopou do nich, plivou na ně, a to ve věku, kdy už by dávno měly vědět, že takové věci se prostě nedělají, ale běda dát spratkovi na zadek. To je haló. Pokud ho nezvládnou rodiče teď, co bude za pár let?
Krom toho, nikdo cizí si od něj takové chování nenechá líbit. Až dostane pořádně za vyučenou od někoho silnějšího ve školce, nebo škole, pak pozná, že všechno má svoje hranice.
Ahoj, mám 2,6 kluka. Je dost temperamentní. Ale s čím bojujeme ; všude ho chválí, že je hodný a atd ale semnou a manželem je prostě na ránu
Dám pár příkladů; přijde zamnou a řekne ; kopnu Tě - já mu řeknu důvody proč to nemůže dělat a atd.. a stejně mě kopne. Tak ho plácnu po zadku.. a on začne brečet že ho máma bije. Nebo takhle je to i s kousnutím, plácáním, štípáním a atd.. vždy mu řeknu proč se to nedělá a on to stejně udělá.. takže mu to pak vracím a on klidně ve školce řekne že ho máma bije
Jinak ho prostě všichni chválí. A je hodný, poslouchá, pomáhá. Chodí do školky a tam si ho nemůžou vynachválit. Tohle prostě dělá jen u mě a manžela. Nebo mu řeknu proč nemůžeme dělat to a to.. on to stejně udělá a pak za mnou chodí že se třeba bouchl tak ať ho pofoukám
jsem v 6 měsíci těhotenství.
Co by jste dělali?
@Anonymní píše:
Ahoj, mám 2,6 kluka. Je dost temperamentní. Ale s čím bojujeme ; všude ho chválí, že je hodný a atd ale semnou a manželem je prostě na ránuDám pár příkladů; přijde zamnou a řekne ; kopnu Tě - já mu řeknu důvody proč to nemůže dělat a atd.. a stejně mě kopne. Tak ho plácnu po zadku.. a on začne brečet že ho máma bije. Nebo takhle je to i s kousnutím, plácáním, štípáním a atd.. vždy mu řeknu proč se to nedělá a on to stejně udělá.. takže mu to pak vracím a on klidně ve školce řekne že ho máma bije
Jinak ho prostě všichni chválí. A je hodný, poslouchá, pomáhá. Chodí do školky a tam si ho nemůžou vynachválit. Tohle prostě dělá jen u mě a manžela. Nebo mu řeknu proč nemůžeme dělat to a to.. on to stejně udělá a pak za mnou chodí že se třeba bouchl tak ať ho pofoukám
jsem v 6 měsíci těhotenství.
Co by jste dělali?
Vrátit mu to stejně on kopne tebe ty jeho. Když píšeš že i přes to že ho ponaučíš proč to nemá dělat a stejně to udělá tak mu to názorně ukazuj. Může si i tímto způsobem u tebe a manžela hledat vaši pozornost. Chce být s vámi hrát si atd. Je spoustu možností proč to dělá. Zkusit se mu víc věnovat když je doma, promluvit si s ním proč to dělá jen vám dvoum. Víc nevím co poradit.
@Soňa Zacharová píše:
Vrátit mu to stejně on kopne tebe ty jeho. Když píšeš že i přes to že ho ponaučíš proč to nemá dělat a stejně to udělá tak mu to názorně ukazuj. Může si i tímto způsobem u tebe a manžela hledat vaši pozornost. Chce být s vámi hrát si atd. Je spoustu možností proč to dělá. Zkusit se mu víc věnovat když je doma, promluvit si s ním proč to dělá jen vám dvoum. Víc nevím co poradit.
Když jsem doma s ním tak se věnuji jen jemu. Nejsem ani na mobilu. Ptám se ho proč to dělá.. řekne mi : bouchnu mámu
říkám mu proč ne. A stejně to udělá..
nechci ho bít ale věčně mám modřiny. ![]()
Tak ho kopni, kousni, švihni a chovej se jako on funguje to perfektně
@Anonymní píše:
Ahoj, mám 2,6 kluka. Je dost temperamentní. Ale s čím bojujeme ; všude ho chválí, že je hodný a atd ale semnou a manželem je prostě na ránuDám pár příkladů; přijde zamnou a řekne ; kopnu Tě - já mu řeknu důvody proč to nemůže dělat a atd.. a stejně mě kopne. Tak ho plácnu po zadku.. a on začne brečet že ho máma bije. Nebo takhle je to i s kousnutím, plácáním, štípáním a atd.. vždy mu řeknu proč se to nedělá a on to stejně udělá.. takže mu to pak vracím a on klidně ve školce řekne že ho máma bije
Jinak ho prostě všichni chválí. A je hodný, poslouchá, pomáhá. Chodí do školky a tam si ho nemůžou vynachválit. Tohle prostě dělá jen u mě a manžela. Nebo mu řeknu proč nemůžeme dělat to a to.. on to stejně udělá a pak za mnou chodí že se třeba bouchl tak ať ho pofoukám
jsem v 6 měsíci těhotenství.
Co by jste dělali?
Mě tohle začala dělat tříletá. Něco jí řeknu a ona se na mě napřáhne a jednu mi vrazí nebo se po mě ožene. Párkrát jsem se jí to snažila vysvětlit a minule jak když nebylo po jejím a dostala jsem za to jednu po obličeji tak jsem jí chytla a tak jsem jí nařezala na zadek, že se holka divila. K tomuhle se přidalo permanentní takové to rozčamčené kňourání úplně za všechno a z toho mě může urvat. A ještě začíná ubližovat naším zvířatům. Prostě přijde k ohrádce a buďto je praští nebo třeba po nic hodí misku. A tohle když udělala to už byl šrumec. Řvala jsem tak, že jsem pak nemohla mluvit a zadek jí taky zabolel. A dělá to jen mě a manželovi. U babiček je to andílek. Už to ale začíná být nesnesitelné, neboť k tomu všemu absolutně neposlouchá a dělá naschvály. Schválně nám ničí věci. Takže než se holčička srovná má se mnou pěknou vojnu.
Já bych mu to neoplácela, ale byla natolik ve střehu, že bych mu tu ruku zastavila ještě před plácnutítm, popř ho odstrčila, pokud by se pokusil kousnout a řekla, že to se nedělá a dál se v tom nepitvala a hned bych změnila aktivitu, aby přišel na jiné myšlenky. Ale já mám mladšího, u něj mi to zatím funguje
@annemarie3 tak pokud dítě chodí zákeřně a vysvětlování nepomáhá tak co jiného?
Možná by bylo dobré zajít za psychologem - třeba by mu pomohl. Ať je to dobré, ať Bůh pomáhá celé rodině
![]()