Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A taky byl problém, že byl malý na mě dost fixovaný a momčo bral jako vetřelce, doporučuji, zapojit více otce dětí, tehdy to u nás pomohlo, malý se na něj trochu upnul a žárlení se dost omezilo ![]()
@Anonymní píše:
@Emilie Takže podle tebe vydržet a pořád mluvit že tohle dělá bebí atd. To právě už děláme a příjde mi že bez úspěchu![]()
Víš, kdykoli po mě děti vystartují, v první chvíli zpozorním a říkám si - neopakují jen něco, co dělám sama? Vždyť jsem to (hlavně teda) já, kdo jim dává příklad a kdo je učí. Nevynucuju si nějak jejich pozornost já tímhle způsobem? Moje děti učím, že mají právo říct, že s ejim něco nelíbí. ALE důležité je, jak to sdělí nebo vyjádří a co jde. Učím je ale, že čím „lidštějsí způsob“ zvolí, tím spíše bude jejich žádosti vyhověno. Pokud se začnou u stolu vztekat, že tohle jíst nebudou, tak láskyplně nepovolím - popřípadě v extrémním případě nařídím odchod do vedlejší místnosti a kluci už ví, že teď nějakou dobu nemají šanci mě požádat o jakoukoli dobrůtku nebo „službu“ typu „odděl dva kousky lega“. Když jsou slušní a řeknou „Prosím, já tohle nechci jíst“, tak dojídat nemusejí - bez následků.
Ovšem je jim šest a čtyři a ano, trvalo to snad sto let a trvat to ještě bude, než pochopí, že třísknutím věci na zem nic nevyřeší. Ostatně - a já se vrátím - i mamince trvalo a ještě trvat bude, než pochopí (a včas se uklidní a nadechne), že jejich vztek vyřeší čas a důslednost a láska, a ne třískání jejich nedojezených talířů o stůl (
).
PS. Výchova je věcí celého života, ne prvních 14 dní. Že něco nezabírá nyní, neznamená, že to není semínko, které začne klíčit holt až za dva tři roky. Jo a to mluvení, nemyslela jsem opakování, že nesmí. myslela jsem mluvit o všem, co s eděje okolo, furt, do zblbnutí, aby nabyl dojmu a sebevědomí, že jsi prostě pořád s ním a že o tom víš. On ten pocit mít nemusí, proto dělá, to co dělá - vynucuje si pozornost násilím.
@Emilie Něco podobného se ho také snažím naučit že za scény u jídla nemá pak nárok po ě něco chtít ale když řekne : Mám dost mami.. tak ať si jde a to může pak něco chtít až budu mít sklizeno po jídle. To chápe i takhle maličký. Ale s tím ubližováním to ne a ne pochopit
ale jak píšeš bude to běh na dlouhou trať není to otázka 14ti dnů ani měsíce ale třeba i půl roka..
@Anonymní píše:
@Emilie Něco podobného se ho také snažím naučit že za scény u jídla nemá pak nárok po ě něco chtít ale když řekne : Mám dost mami.. tak ať si jde a to může pak něco chtít až budu mít sklizeno po jídle. To chápe i takhle maličký. Ale s tím ubližováním to ne a ne pochopitale jak píšeš bude to běh na dlouhou trať není to otázka 14ti dnů ani měsíce ale třeba i půl roka..
Nechci malovat čerta na zeď, ale přidej. Zvláště pokud je to třeba cholerik. To budeš mít co dělat třeba v pubertě. ne že by tě mlátil, ale může dělat jiné psí kusy.
Holky ja mam nevlastni dceru ktera bije svoji matku od 15 let takze sila.ale matka si to svym zpusobem zaslouzila..:-)a ani nijak nevzdoroje. dceru totiz tyrala…
Ahoj, ráda bych se přidala do diskuze. Dcera 14m mě poslední dobou také „bije“. Je trochu problémová, víme, že bude hyperaktivní, už od narození nesnášela jakýkoli dotek, mazání po koupeli, čistění nosu, utírání rukou, vlastně cokoli co nechtěla bylo problém. Často ztuhla, šla protipohybem.. prostě takový svéráz. Když jsem jí teď stříhala nehty a ona necukala, byla jsem z toho úplně mimo:-) prostě není to miminko, co je se vším v pohodě, ale to jsem věděla, že musím mít prostě trpělivost..
Jenže - teď už mě občas třeba bouchá do hlavy, už po mě mrskla foťák nebo ovladač - dost to bolelo:-( nejdřív jsem jí zkoušela jen tak plácnout přes ruku s důrazným NE, ale má z toho srandu, dělá to znovu a víc.. takže mi došlo, že když jí plácnu, tak ona mě taky (vidí to u mě), takže jsem jí držela ruce + NE, ale taky to moc nezabírá.. já jsem v tohle amatér, vlastního psa jsem tohle NE a FUJ naučila rychleji, ale na děti se musí jinak a já to asi neumím.. chápala bych, kdyby to přišlo ve 2-3 letech jako to období vzdoru, ale teď prostě vysvětlování moc nepomáhá, moc to nechápe. Když jinde říkám, jak je občas vzpurná, tak mi lidi říkají počkejte až bude období vzdoru, ale já mám dojem, že ho máme už teď..
Máte někdo podobnou zkušenost s takhle malými dětmi a co dělat? Jak jsem četla úvod diskuze, to držení rukou a NE asi dělám dobře.. snad.
Dost často se tulíme, mazlíme, nevím odkud to bere:-( ale mít modřiny od vlastního dítěte.. nejsem zastáncem jen domlouvání, myslím, že jedno plácnutí přes zadek nahradí 1000 slov, ale u takhle malého dítěte si prostě nevím rady.
Bych jí jednu vlepila.. nevím co to máte za názor, že se dítě nesmí ani plesknout přes zadek.. Za našich babiček to bylo jinak a děti se taky jinak chovali. Samozdrejme ne moc, ale aby si to pamatovala. Pak se to zhorší a kdoví do malá bude dělat potom? Kopat do sourozence? Bít zvířata?..
@andulasarinka píše:
Kdyz ji zacnu ignorovat stale mlati abych si ji vsimla, nekdy to fakt boli, kdyz me trefi do obliceje. Nejhorsi je, ze mame mesicni Kristynku, a to ji chce taky symbolicky placnout, ona to dela a pri tom se taky obcas smeje, jako by si myslela, ze tim se projevi radost ci co.
jo to znám moje ne mě vyplázne i jazyk, kdy mě liskla liskla jsem ji taky a pak si to nedovolila, když na mě vyplázla jazyk dám ji přes pusu-samozřejmě všeho s mirou!!!ale dovolovat si to nesmí, a když doted nefunguje dohoda, pak musí nastoupit jina forma.
Dobry den, ozivuji diskuzi Ma 4leta dcera se ke me chova občas agresivně, když se ji nelíbí neco co nemůže tak občas zareaguje s agresi - stouchne me, někdy bouchne atd Jsem z toho moc smutná, nevím jak se vte situaci chovat, jsem vždy ruda vzteky - reaguji ze chytnu, dam na prdku, odvedu vzteklouna do jiné místnosti a chci omluvu…no nelíbí se me ta macreakce naplacani, neb oplacet agresi agresí asi neni uplne spravne. Jsem pak na ni nastvana, což me take mrzi. Ja sama mam vztah s maminkou špatný a nechci aby nas to v budoucnu dostihlo. Když sni o tom pak mluvim, mos se nesoustredi a nelíbí se ji to. Včera me řekla ze si půjde hledat jinou maminku, tím me rozsekala…achjo hezky den zeny a dekuju
@mumisek79 ja bych ji teda durazně dala najevo, že takhle teda ne. Maminka se prostě nebije. Když to nechápe po dobrém, tak to musí jít po zlém. Myslím, že to, že ji dáš za trest na prdel, váš vztah nepoznamena. ![]()
to mě mrzí, nepomohlo by ti vyhledat dobrého psychoterapeuta a trochu popracovat na sobě, správně píšeš, že bití oplácet bitím není cesta. Tvůj vztah s matkou není dobrý a spěje k tomu i tvůj vztah s dcerou. 4 letá už dost chápe žádné dlohé promluvy asi nepomůžou, prostě ji řekni, že se ti bití nelíbí a že se můžete prostě domluvit, když se tobě nebo holce něco nelíbí. Dejte si na to ruku a snažte se to dodržet. Zpočátku to nepůjde hladce, občas některá ujede, tak se omluví a můžete obnovit dohodu a mluvit o tom, že je škoda, že to nevyšlo, ale že stojí za to to zkoušet a najít k sobě cestu. To jen pro začatek, zkus najít dobrou psychoterapii.
@vertunka píše:
@mumisek79 ja bych ji teda durazně dala najevo, že takhle teda ne. Maminka se prostě nebije. Když to nechápe po dobrém, tak to musí jít po zlém. Myslím, že to, že ji dáš za trest na prdel, váš vztah nepoznamena.
Maminka se prostě nebije. Pravda. A malé holčičky se taky nebijou! Ani za trest ani na prdel!
@mumisek79 Deti v tomhle veku zkousi, co si muzou dovolit… Ja to resila tak, ze jsem oplacela - maly me kousl, kousla jsem ho na stejne misto. Placl, placla jsem ho. Samozrejme ne silne. Ale proste aby vedel, co citim, kdyz to dela. Protoze vysvetlovani takto velke deti nevenuji pozornost.
@madeto Moc děkuji. Takhle nějak jsem si představovala rady a ne aby se tu na mě všici hned sesypali jak slepice na flus.. Zkusím to tedy podle tebe zatím + projednám zatím s pediatrem a uvidíme za pár až se miminko narodí. Snad to bude stejný případ že jen žárlí na bříško. Na brášku se ale moc těší. Pomáhal s praním oblečků, montovat postýlku atd. tak snad to bude dobré. Asi fakt se jen bojí o své místo tady doma. Podobný problém jsme měli s kocourem když přišel na svět syn. Kocour zase močil do postýlky a kousal mě a partnera než si uvědomil že není proč se bát o své místo že ho máme stále rádi stejně i přes to mimino