Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
rozhozená nebudeš, budeš ji i jeho milovat úplně stejně, ničeho se neboj… zajdi si po ultrazvuku do krámu a kup si něco krásného když už budeš znát pohlaví - rychle si na to zvykneš
Za mě je úplně jedno jestli je to kluk nebo holka - záleží na povaze dítěte - na temperamentu…
a ujišťuju tě že i mamka co porodí 3. kluka je z něj úplně hotová - potkala jsem takovou v porodnici…šla si „konečně“ pro holčičku, pohlaví se nenechala říct, porod měla celkem hnusný a i tak se z něj radovala a nic by neměnila
já v druhém těhotenství tak nějak předpokládala že to bude zase klouček a když mi řekli že to bude holčička, byla jsem překvapená a dojetím jsem se hned rozbulela…
je to krásné, nenech si to ničím pokazit
já mám 3 kluky, když jsem čekala posledního, tak někde v koutku duše jsem holčičku chtěla, přítel taky ale ani na chvilku mně nenapadlo litovat, že je to klučina.
Naprosto chápu
.. U prvního mimča nám doktoři až do 21tt tvrdili, že čekáme holčičku, tak jsem se na ni začala těšit a na 3D utz nám paní doktorka řekla - je to kluk jako buk, tak jsme byli trošku v šoku a já malinko zklamaná.. Teď jsem šťastná, že mám zdravýho krásnýho klučinu
.. Včera jsem objevila // a moc bych teď chtěla holčičku..
.. Nejdůležitější je zdraví, přesto i tak chápu Tvé pocity ![]()
Chtěla jsem u druhého těhu, druhou holčičku. Ale vnitřně jsem cítila, že to bude kluk. Taky mi to potvrdili.
Teď, s odstupem času, vůbec sebe nechápu a ani si tu holku nedokážu představit. Miluji ho
a jsem šťastná, že mám syna a dceru. ![]()
Výčitkami netrpím. Ale trvalo mi několik týdnů, než jsem to zpracovala. Myslela jsem, že budu mít jen holky. ![]()
Budeš je milovat tak, až tě bude bolet srdce.
Ahoj ![]()
Tak já když byla poprvé těhu, tak jsem hrozně chtěla holčičku, ale cítila jsem že to bude kluk, zvětšovalo se mi jen bříško, jedla jsem pořád citróny a utopence a vše sedělo na kluka.. a pořád jsem doufala, že se třeba pletu a bude to holčička.. pak mi z amnio zavolali že čekám zdravého chlapečka
takže pocity se mi potvrdili a já byla ráda že je zdravý.. ,,zklamaná,, jsem taky nebyla, protože jsem si to předem myslela ![]()
Teď čekám druhé, syn chce strašně brášku a já bych chtěla mít páreček, takže třeba teď ta holčička vyjde - a když ne, tak budu šťastná že bude mít radost syn (a výhoda bude, že mám spoustu klučičích věcí po synovi)
a zkusíme to na potřetí (to už by mě ale asi švihlo, kdyby to byl kluk.. mít doma 4 kluky
to by byl dobrej záhul ![]()
teď nemám žádný pocity na holku nebo na kluka, ale při prvnim mi nebylo zle, teď mi je.. a kyselý taky nejim, ale ani výrazně sladký, tak uvidíme
![]()
od první chvíle jsem byla nějak přesvědčená, že čekám kluka (byt jsem nikdy kluka „nenprotěžovala“ to spíš jsem byla na holčičky) .. mimčo nám dělalo naschvály a ukázalo se k určení až v 6 měsíci
dřív to prostě nešlo.. no a je to holka ![]()
je mi to úplně jedno, jen jsem byla překvapená, pr jsem si fakt nějak vnitřně byla jistá klukem a mluvila na břicho šimone ![]()
byla jsem ve mjesici v cizine a tam mi korenarka na trzisti zacala neco povidat a pak rikala ze cekam holku
tata asi v 5 mes. rekl ze na me vidi holku
pritel rikal od 2.mesice ze je to urcite holka.. …no nikomu jsem proste „neverila“ - byla jsem si „jista“ ![]()
Příspěvek upraven 18.01.12 v 08:58
Tak ja jsem ta stastna mama trech kluku! Dalsi deti jsme si neporizovali, ze bychom proste chteli tu holku. Proste jsme chteli dite. Nechci zapirat, ze jsem si tak tajne tu holcicku prala. Ale ze bych byla po zjisteni, ze je to kluk nejak zklamana, ze bych se s tou situaci musela „vyrovnat“ to vubec ne. Nevim jak to napsat, ale proste pro me info, jake veci mam kupovat. Ale znam pani, ktera brecela, kdyz ji rekli, ze to bude druhy kluk, to mi prijde otresne! A kamaradka sla porodit po klukovi tutovou holku, na utz celou dobu potvrzenou a byl to kluk. Tak ta mela snad laktacni psychozu. A jinak mi touzime jeste po jednom miminku a ted po treh letech neuspesneho snazeni jenom tajne snim o tehotenstvi! A to pohlavi uz je proste fuk!
Já se cítila úplně stejně ![]()
Nevím proč jsem si myslela, že to bude kluk, podle toho jsem na břůšo i půl těhotenství mluvila a pak ve 20.tt šok
. Dokonce jsem to doma trochu obrečela a těžko si zvykala na jiné oslovení ![]()
Navíc jsem nesnášela růžovou a všechny ty cerepetičky kolem holčiček… a teď tu mám na klíně princeznu v růžovém pyžamku ověšenou korálkama (je hrozná parádnice, no po mě to nemá
) a milujeme jí víc než cokoli na světě
.
My taky byly přesvědčení že to bude holčička. Nevím proč. No a pak s manželem na UZV jsme dostali akorát výbuch smíchu, když nám řekli kluk. Jako šok to třeba bude, ale ne nijak drstický, spíš k pobavení, dle mého.A jak píše kostickaa, rychle si zvykneš. Já si zase teď už nedokáž představit, že by to měla být holka.
První těhu jsem taky tak nějak vnitřně cítila že to je kluk. Podpořilo to ještě okolí tím že mi to všichni říkali. Ejhle, na UZ ve 21tt to ukázalo holčičku. Byla sem překvapená, jak je možné že mě šestý smysl tak zradil, ale zklamaná či naštvaná rozhodně ne. Jen co sem vylezla ze dveří ordinace už sem plánovala jak objednám tu úžasnou plyšovou zajíčkovou kombinézu co sem den předtím oslintávala na obrazvce noťasu. A manžel hned ještě mezi dveřmi ordinace, když sme se loučili, prohlásil „no co, bude to motorkářka“ ![]()
Byli sme unešení z toho že sme mimíse viděli, jak se má dobře, mrská sebou, je krásná, vše je tak jak má a to bylo silnější než nějaké „zklamání“ z pohlaví.
Druhé miminko bylo doslova vymodlené, vypiplané a to už sem pohlaví vůbec neřešila. Nátlak a připomínky okolí „tak co? tak kluk aby to byl, ne? co se dvouma holkama“ mě vytáčel do vrtule a byla sem hodně zlá a nepříjemná.
Já chtěla holčičku, i si myslela, že ji čekám. Na UZ jsem si to nenechala říct, možná podvědomě, že kdyby to byl chlapeček, budu „zklamaná“ předem. Nakonec to je chlapeček. To že to není holčička převálcoval vzápětí smutek nad tím, že jsme mu do vínku nadělili vrozenou nemoc. Teď spíš řeším, že kdybychom měli druhé mimi chlapečka, tak pak bych to asi už osmutnila víc. Prostě mám pocit, že dcera s mamkou mají v budoucnu lepší vztah. Já si s mamkou volám furt, manžel svý mámě volá jednou za uherský rok; prostě chlap.
Příspěvek upraven 20.04.15 v 21:29
no my jsme strašně chtěli s přítelem holčičku..měli jsme vymyšlené jméno a mluvili jsme na ni jako na holčičku..na NT nám dr. řekl že to na 95% bude kluk..
Nooo..hodně dlouho jsem se s tím vyrovnávala..a ještě pořád to v sobě nemám úplně vyřešené..už na něho sice mluvíme jako na kluka..přítel už si taky zvykl - asi. Já ještě uplně ne. Čekám přští týden na velký UTZ - jestli to potvrdí, pak už s tím asi nic nenadělám.. Ale přiznávám se že s tím ještě srovnaná vnitřně nejsem. Samozřejmě že ho budu milovat, hlavně když bude zdravý a o holčičku se pokusí podruhé no..ale zamrzelo mě to hodně, když to dr. řekl.
ahoj měla jsem to přesně jako ty, ale opačně. Nějak jsem myslela, že to bude holka a oni mi řekli, že kluk. Trochu mě to mrzelo, možná to bylo i tím, že to vyšetření vedl nepříjemný a neochotný doktor, manžel nemohl jít se mnou atd. Ale můžu tě uklidnit, že teď když se na svýho chlapečka dívám, tak bych neměnila za nic na světě. Tak si nic nevyčítej, je to úplně normální a není se za co stydět
. Nyní jsem v 19 t a toto vyšetření mne čeká v únoru, tak jsem zvědavá, zda to bude holka, ale jestli zase kluk, tak mi to vůbec nevadí, hlavně ať je zdravý, i když v hloubi duše bych si přála holčičku ![]()
U prvního dítěte mi to bylo naprosto jedno
Zažila jsem to trochu pak u druhého, kdy jsem si po klukovi hrozně přála holčičku. JSi v půlce těhotentsví a máš spooooustu času si „zvyknout“
Každé má něco do sebe
Navíc- v momentě, kdy dostaneš to miminko pochovat, ti to bude opravdu naprosto jedno ![]()
Já si taky od první chvíle myslim, že to bude kluk a přeju si ho. Říkáme mu Jonáš, mluvíme tak na něj a prostě se s tim počítá
Holku jsem nikdy moc nechtěla, nebaví mě růžová a panenky…ale při mym štěstí to ta holka bude. I když cejtim kluka…
No uvidíme