Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemiluji manžela, ani on mne
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Kobea
2.5.17 11:59
- Citovat
- Upravit
3.5.17 02:10
@Kickina píše:
Arada, ano, já se zamilovala do člověka, který už ale neexistuje… nevím, jestli to víte, ale člověk se vyvíjí, roste a my prostě rostli každý jiným směrem… ne, že nechci, ale prostě to nejde… cítím manžela jako kamaráda a vy byste z nutnosti s kamarádem spala? Že by to bylo pro dobro vašich dětí? Když tam prostě nic není? A není to vždy tak, že se dva milují, kvůli tomu se vezmou a mají děti… my jsme to měli trochu jinak a možná i k tomu došel náš vztah tam, kde je… to ale není podstatné… nemůžete takhle bagatelizovat… kdybych nechtěla pro své děti jen to nejlepší, už bych byla dávno v trapu…
To je právě chyba. Lidé by se měli brát z lásky a taky z lásky počít děti. Pokud někoho miluji, tak jsem schopna přijmout i jeho (své) změny, které přijdou vyzrátím člověka. Nikdo se rapidně věkem nezmění. Pár co s polu stárne se změnám tak nějak přirozeně přizpůsobí a ta láska i když jiná pořát je. Pokud jste se brali a děti si pořizovali z rozumu, tak byste ho měli mít tolik, abyste dětem nerozbíjeli rodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.17 02:31
@Lama Lama píše:
hele, a nejses ty velka moralistko nahodou taky rozvedena…
Hele jsem, ale to už je hodně dávno. V době, kdy jsem se vdávala nebyly takové možnosti jako dnes, že spolu mladí napřed žijí a mají šanci se důkladně poznat a pak zakládají rodinu.My se museli nejdřív vzít, pak byla šance získat byt a poznávali se až jako manželé. To, co vy můžete zjistit před tím, než se vezmete a pořídíte si děti, my zjišťovali po svatbě. Pak se holt občas stalo, že došlo k rozvodu. Podruhé už jsem tu šanci měla, vdala se až po důkladném sžití a jsem už víc jak 20 let šťastně vdaná. A představ si, že se máme dodnes hodně rádi i když se měníme, vycházíme si vstříc, tolerujem se. O tom je totiž život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.17 07:37
@arada píše:
Hele jsem, ale to už je hodně dávno. V době, kdy jsem se vdávala nebyly takové možnosti jako dnes, že spolu mladí napřed žijí a mají šanci se důkladně poznat a pak zakládají rodinu.My se museli nejdřív vzít, pak byla šance získat byt a poznávali se až jako manželé. To, co vy můžete zjistit před tím, než se vezmete a pořídíte si děti, my zjišťovali po svatbě. Pak se holt občas stalo, že došlo k rozvodu. Podruhé už jsem tu šanci měla, vdala se až po důkladném sžití a jsem už víc jak 20 let šťastně vdaná. A představ si, že se máme dodnes hodně rádi i když se měníme, vycházíme si vstříc, tolerujem se. O tom je totiž život.
A manžela ti našli rodiče a vyměnili tě za stádo krav.
No, tak to je jasný pak. Tak to samo jo, to je hned jiná a opravnuje tě to tady všechny pořádně za rozvod sjet. Museli jste se vzít 
Proč jsi se netolerovala s tim před tim? 
Když se cche všechno jde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.17 08:56
Holky, myslím, že jste přesně nepochopily podstatu věci. Já nemiluji manžela, on nemiluje mě, nevím, zda někoho má, vlastně mě to nezajímá. Jsme spolu 13 let, z toho 2 roky prostě jako „kamarádi“. Spát spolu nechceme ani jeden, vlastně ani předtím jsme v této oblasti zrovna 2× nekoexistovali… Já nechci zničit rodinu, manželství… manželství sice plní svou výchovnou roli, ekonomickou a +- i sociální, ale co ty city? Ty tam nejsou. Musím přiznat, že ano, byla jsem svým způsobem do manželství dotlačena a ani předtím to nějaká velká láska nebyla, prostě ale již nedokáži žít ani vedle svého manžela-kamaráda a z něj mám ten samý pocit. Vede takové ty žabomyší války - plácnu špatně položený hrníček, ale takových je za den mnoho… jak jsem psala, o děti se dle mě v rámci časových možností staráme oba stejně (snad) dobře. Manžel i já střídavku nechceme… ale OBA víme, že takhle společně již žít také nemůžeme, aby se naše malé války neproměnily v něco víc… dva roky jsem to snášela, ale ten vztah roste - do negativna… proto se bojím v něm zůstat… ne, že jsem se špatně vyspala, nebo mám PMS…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.17 09:04
A že musíme na vztahu pracovat? Od první chvíle praktické nepohody jsme o tom s manželem pořád mluvili, aktivně jsme se snažili spolu trávit více času, do poradny, každý zvlášť k psychologům… snažili jsme se… výsledek je stále stejný… nejde to… to vím… jsem žena, přežila jsem porod, přežiju vše, ale právě čeho se opravdu bojím je právě to, když tedy budu přežívat, nebude to nakonec horší pro ty děti, než když si projdou rozvodovým šokem a pak bude klid, než celoživotní nejistota, proč ta maminka zase bezdůvodně brečí? (stalo se mi to asi 2×, kdy jsem prostě začala jen tak z ničeho nic brečet a nešlo to zastavit). Hm? Ano, jak tu píší, škoda, že manžel není alkoholik, nebo vrah, co já vím… proto se tu ptám… proto hloubám…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.17 09:06
@Kickina je to těžké.. opravdu si myslím, že jste dva lidé co spolu dál nemužou žít. K vuli dětem by bylo dobré zvážit jak to ukončit. Váš vztah určitě bude rust směrem, kdy dětem nedáte dobrý příklad. Mužou vyrust v milujicí a milované dospělé lidi, ale tu lásku potřebují nejen cítít, ale i vidět. Netrap sebe, manžela a do budoucna ani děti. Jestli jste schopni s mužem normálně komunikovat, tak bych si prostě sedla a spolu nějaké řešení našla. Jak by si to představoval tedy manžel, když nechce střídavou péči?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.17 09:10
@Kickina no a co se týká dětí. Ty moc dobře cítí, že se něco děje, ať se snažíš. To vidím u své kamarádky, jak jsem o ní psala. Má dvě děti a kolikrát ty jejich myšlenkové pochody 
není nic pěknýho slyšet, když dítě utěšuje mamku. A pak poslouchat, že takhle nešťastný ono nikdy nebude, že bude žít samo… upozorňuji, že dítěti je deset let..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.17 09:16
Manžel je ten typ člověka, že kam ho dáte, tam zůstane, své obydlí nezvelebí, neuklidí, pokud mu to někdo neřekne… Nikdy prakticky nežil sám (než jsme spolu začali, bydlel s matkou). Je fakt, že neznám jeho nejnovější stanovisko, neboť i komunikace za poslední asi půl rok přešla na minimum, ale z posledních rozhovorů, on radši chce zůstat tady, ale myslím si, že kvůli sobě a penězům. Nic mu tu nechybí… je o něj postaráno, má vypráno, uvařeno, uklizeno, o děti postaráno… Dle mě a nevím, jestli je tomu tak doopravdy, zůstává hlavně kvůli pohodlnosti… Přijede k večeru, o víkendech buď spí, nebo dělá něco zvlášť ode mě… auto, elektro… doma on tráví v obýváku, já v pracovně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.17 09:25
@arada píše:
Hele jsem, ale to už je hodně dávno. V době, kdy jsem se vdávala nebyly takové možnosti jako dnes, že spolu mladí napřed žijí a mají šanci se důkladně poznat a pak zakládají rodinu.My se museli nejdřív vzít, pak byla šance získat byt a poznávali se až jako manželé. To, co vy můžete zjistit před tím, než se vezmete a pořídíte si děti, my zjišťovali po svatbě. Pak se holt občas stalo, že došlo k rozvodu. Podruhé už jsem tu šanci měla, vdala se až po důkladném sžití a jsem už víc jak 20 let šťastně vdaná. A představ si, že se máme dodnes hodně rádi i když se měníme, vycházíme si vstříc, tolerujem se. O tom je totiž život.
A dítě jste si taky museli udělat, než jste se poznali? Nebo selhala antikoncepce? Nebo to byla jiná doba a antikoncepce ještě nebyla a na střívka měla nárok jen šlechta?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.17 09:53
@Lama Lama Ty tvé posměšky ukazují akorát to, jak seš opravdu chudá duchem, nemá cenu s tebou diskutovat. Třeba se zkus zeptat matky, nebo možná i babičky, jak to bývalo dřív. Každopádně dizkuze s tebou končím, bo s takovýma jako seš ty je to zbytečná ztráta času.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.17 09:57
@arada píše:
@Lama Lama Ty tvé posměšky ukazují akorát to, jak seš opravdu chudá duchem, nemá cenu s tebou diskutovat. Třeba se zkus zeptat matky, nebo možná i babičky, jak to bývalo dřív. Každopádně dizkuze s tebou končím, bo s takovýma jako seš ty je to zbytečná ztráta času.
posměšky jsou proto, že tu furt moralizuješ, do každýho šiješ, že si dovolí rozvést, přitom sama pro sebe jen hledáš výmluvy, proč u tšbe byl rozvod oprávněný. 
Kdyby jsi napsala, že jsi se rozvedla považuješ to za chybu a ráda by jsi tu zkušenost předala dál, je to úplně něco jiného.
Jenže ty obecné kecy nad strašnou genrací a že za vás to bylo něco jiného, lié si naželství vážili a já nevim co ještě… Zamě_ť si nejdřív před vlastním prahem a pak tu za rozvody pranýřuj někoho jiného.
I ty jsi se vdala, pořídila jsi si s tím člověkem dobrovloně dítě a pak jsi se rozvedla. Způsobila jsi tomu dítěti úplně to samé, co tady ostatní rozvádějící se. A jen hledáš omluvy pro to, že ty jsi ta vyjímka, co na to má právo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.17 10:02
@Kickina Jenže žádné řešení, které by nepoškodilo někoho z vás a hlavně děti jaksi není. Někdo tu radil rozdělit bydlení, jenže to také není jednoduché. Denně se vídat, chodit kolem sebe, to už děláte a nefunguje to. Nechceš střídavku, tak jsou jen dvě možnosti. Budeš mít děti v péči ty, nebo manžel, pak ještě si můžete vzít každý jedno i takové případy jsou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.17 10:06
@arada Každá máme k rozvodu své důvody. A ty je třeba respektovat, pokud požaduješ, aby ostatní respektovali ty tvé. Ale odsuzovat ostatní a sama o sobě napsat, že ty jsi ta jediná správná vyjímka a nemůžeš za to ty, ale ta doba… sory, ale…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Pro mě to byla realita. Sama jsem nezmohla nic. Tak jsem to vyřešila taky sama.