Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Lidym ale prosimte.. Nenavidet male dite? Kvuli otci? ta mala za nic nemuze a je to chyba tatinka ale toho prece nemuze nenavidet i kdyz vi ze za to muze tatinek.Ale ona ho ma rada ale tu malou ne ten zaklad bude nikde jinde.
@AAAmama Nečtu celé, jenom jsem to prolítla, takže se omlouvám, pokud budu opakovat něčí radu. Máš v podstatě dvě možnosti. První odmítáš - rozchod s partnerem. Takže máš v podstatě jen jednu - začni něco se sebou dělat. Se svojí averzí. Zkus popřemýšlet, proč z rovna na tohle nejmenší dítě. Nakonec jen si to představ, malá holka, otec se na ně vykašlal, ted jezdí někam, kde ho ta nová skutečně nevítá. A pořád jí něco vyčítá, pořád do něčeho tlačí. Namísto co bys ji chválila, co umí, jí vyčteš, že nejí. Proč? Je malá. To dítě podle mne jinak než láskou nezískáš a nemysli si, ona cítí, že ji ráda nemá. Proč bys s ní neměla mluvit a ignorovat ji? Pochop, ona třeba opravdu nemůže jíst, protože ví, že se na ni zlobíš a už dopředu má ztažený žaludek strachem. Protože í, že nebude moci, ty budeš křičet. No není to lehké. Ale ty jsi dospělá, partnera sis vybrala s tím, že má dvě děti, tak ty s tím sbnad něco udělat můžeš. Proč třeba u toho čištění zubů aféra? N o tak nechala kartáček u babičky, no. Tak se usměj a řekni to nic - já ti dám jiný, Nevyslýchej ji hned jako zločince. Anebo jí řekni to nic, vyčistíš si zuby později. Propána je to děcko. Když si představím, že by se někdo takto choval k mým vnoučatům, je mi zle. Jenom ty musíš něco udělat s tou averzí, a když ji přemůžeš, ta m alá to vycítí, a situac se může jenom zlepšovat.
@Nimie píše:
Tohle je fakt krásný příklad toho, jak jedna situace může mít dva naprosto odlišné pohledy na svět a tady se zrovna sejdou ty extrémní tábory. Na druhou stranu oceňuju, že se to zakladatelka snaží řešit
Ale já si nemyslím, že mám „extrémní názor“. Jen se snažím vysvětit, že pohled jiných lidí a rodičů na dítě se prostě vždycky liší.
Vy berete za bernou minci, že macecha vidí holčičku racionálně a její pohled je jediný správný. Ale kdyby vaše dítě někdo nutil do jídla, až by se pozvracelo, asi byste to viděli jinak.
Oceňuju zakladatelku, že to chce řešit. Ale rady typu: sedni si s mužem, vysvětli mu v čem je jeho dcera špatná a v čem všem na ní musíte být přísnější, fungovat nebudou. ![]()
Zakladatelka najde pod polštářem papírky od bonbonů a hned si běží stěžovat manželovi. Ale vždyť je holce pět let - kde vůbec vzala ty bonbony? Není lepší jí zamezit k nim přístup?
@inkakřivák píše:
@AAAmama Nečtu celé, jenom jsem to prolítla, takže se omlouvám, pokud budu opakovat něčí radu. Máš v podstatě dvě možnosti. První odmítáš - rozchod s partnerem. Takže máš v podstatě jen jednu - začni něco se sebou dělat. Se svojí averzí. Zkus popřemýšlet, proč z rovna na tohle nejmenší dítě. Nakonec jen si to představ, malá holka, otec se na ně vykašlal, ted jezdí někam, kde ho ta nová skutečně nevítá. A pořád jí něco vyčítá, pořád do něčeho tlačí. Namísto co bys ji chválila, co umí, jí vyčteš, že nejí. Proč? Je malá. To dítě podle mne jinak než láskou nezískáš a nemysli si, ona cítí, že ji ráda nemá. Proč bys s ní neměla mluvit a ignorovat ji? Pochop, ona třeba opravdu nemůže jíst, protože ví, že se na ni zlobíš a už dopředu má ztažený žaludek strachem. Protože í, že nebude moci, ty budeš křičet. No není to lehké. Ale ty jsi dospělá, partnera sis vybrala s tím, že má dvě děti, tak ty s tím sbnad něco udělat můžeš. Proč třeba u toho čištění zubů aféra? N o tak nechala kartáček u babičky, no. Tak se usměj a řekni to nic - já ti dám jiný, Nevyslýchej ji hned jako zločince. Anebo jí řekni to nic, vyčistíš si zuby později. Propána je to děcko. Když si představím, že by se někdo takto choval k mým vnoučatům, je mi zle. Jenom ty musíš něco udělat s tou averzí, a když ji přemůžeš, ta m alá to vycítí, a situac se může jenom zlepšovat.
Pod to se podepisuji.. Nejlepsi nazor co tu padl
@AAAmama píše:
Zdravím, třeba mi pomůžeteMám dvě svoje děti a mám přítele, který má také dvě děti. Všechno skvěle funguje, přítel má moje děti rád, vychází spolu, ale já nedokážu snést jeho mladší dceru. Má kazdou holčičku s jinou matkou… Ta starší je v pohodě, mám ji ráda, nemám s ní jediný problém. ale tu malou nemůžu ani vidět, jsem na ni protivná, fakt uplně vysazená. Vůbec tomu nerozumím, strašně mě to mrzí, ale nedokážu to překonat. Čím to??? Jakto ze jedno dítě mi nevadí a druhý tak moc? Máme se brzy sestěhovat dohromady, stavíme dům… Má obě ve střídavé péči, takže to budu muset nějak řešit. Nejste na tom někdo podobně?
Zkus se zamyslet, co ti na druhé holčičce tak vadí, co tě právě dohání k šílenství. Většinou nám děti zobrazí něco, co máme v sobě ukryté a schované a není to moc příjemné. Prostě taková projekce. A pak na tom začni pracovat. Ber to tak, že ostatní lidé (ne jen děti) jsou našimi zrcadly. Pokud tě něco na ostatních začne vytáčet, pravděpodobně to buď děláš také, nebo to máš v sobě pohřbené a tímto to vyplulo na povrch.
Může to být chování, nebo se nějak zatváří, něco pronese apod.
@AAAmama přiznám se, že mladší dcerka tvého přítele se chová dost podobně jako moje dcera. Taky má 5 let. Pokud se dostane ke sladkostem, tak si je vezme a zaleze někam bokem, abychom ji neviděli a zbaští je. Jídlo taky moc nejí, ve všem se rejpe, vybírá si, ofrňuje se. Když se ji snažíme přesvěčit, aby to alespoň ochutnala, dělá, že se jí navaluje a já mám strach aby se opravdu nepozvracela.
Co se týče zdravení, poděkování, poprosení apod. tak také pořád připomínám, stejně jako ruce po záchodě. V nějakém příspěvku si psala, že po holčičce je hrůza jít na záchod. Nevím v jakém smyslu, ale neočekávám, že 5-leté dítě zanechá úplně záchod ve stavu, jako když tam přišlo. Obě moje děti se snaží vzít štětku na záchod a vydrbat tím záchod, ale pak jej můžu znova celý umýt, vytřít zem a vyčistit štětku od papíru a mnohdy ještě stáčím rozrolovaný toaleťák.
A s pláčem, to se také dcerka rozbrečí, když na ni manžel zvedne hlas.
Má rada je, že si sedněte nejdříve ty a přítel, domluvte se co ano a co ne - např. sladkosti, sušenky když dítě nesní jídlo apod. a pak si sedněte s holčičkou a řekněte jí. Hlavně ji ujistěte, že ji máte rádi. Dítě dost často „zlobí“ když se snaží vzbudit pozornost a je jedno, zda kladnou či zápornou. Holčička je asi i citlivější, tak to bude chtít jiný přístup než k ostatním. Klidně ji řekni, že doma to dělá jinak, tady (u vás) platí jiné pravidla.
@Bábrdl píše:
Ale já si nemyslím, že mám „extrémní názor“. Jen se snažím vysvětit, že pohled jiných lidí a rodičů na dítě se prostě vždycky liší.Vy berete za bernou minci, že macecha vidí holčičku racionálně a její pohled je jediný správný. Ale kdyby vaše dítě někdo nutil do jídla, až by se pozvracelo, asi byste to viděli jinak.
Oceňuju zakladatelku, že to chce řešit. Ale rady typu: sedni si s mužem, vysvětli mu v čem je jeho dcera špatná a v čem všem na ní musíte být přísnější, fungovat nebudou.
Zakladatelka najde pod polštářem papírky od bonbonů a hned si běží stěžovat manželovi. Ale vždyť je holce pět let - kde vůbec vzala ty bonbony? Není lepší jí zamezit k nim přístup?
Neee, ty nemáš extrémní názor, mluvila jsem o těch ostatních - prostě přesně jak říkáš, všechny se teď staví na její stranu, jaká je to chudinka a že děcko je nevychované smrádě a pokud by to bylo popisováno třeba otcem, tak zas z ní bude příšerná macecha.
A s tím co píšeš dál, já souhlasím s tebou v tomhle, mě to chování holčičky připadá ještě v rámci mezí na to, co asi musí zažívat. ![]()
A ještě dodám - jen tak. Tak staré dítě jistě m usí umět p oděkovat a poprosit. Ale jste si ji sté, že vaše děti to dělají skutečně vždycky? No ale dobře. Ovšem rozčilovat se, že po sobě pětiletý prcek neustele anebo si nerovná oblečení do skříně, no zo je trošku přehnané si myslím. Hračky dávat do krabic, to bych vyžadovala, ale stlaní postele? Z toho j asně čiší, že prostě tu chudinu holku nemáš ráda a ani mít nechceš. fakt přemýšlej, proč.
Děkuji všem za názory.
V první řadě - nenutím jíst dítě do pozvracení. To není pravda. Chci po dětech aby jedly, kdyz je oběd, aby jedly teplé jídlo a aby snedly alespon polovinu toho, co jim dám na talíř. Nepotřebuju aby dojedly az do zvracení. A určitě je logicky i pro dítě lepší a zdravější aby se najedlo nutričně vyváženého jídla nez sladkostí. Tento názor nezměním. A rozhodně na ní neřvu ze by z toho musela zvracet… TO je přitažené za vlasy…
Je nad slunce jasné, ze k vlasnímu máme víc citu, větší pochopení, dítě známe od narození, víme proč se chová tak a proč onak. U toho nevlastního tápeme. A chyby vidíme spíš nez a vlastních. To všechno beru.
Já ten vztah s ní řešit chci, potřeuju, protože mě to dusí a malou taky.
Moje pocity vůči ní se stupnují zřejmě všemi okolnostmi, otec ji zásadně nenapomíná, nic po ní nechce, at si dělá naprosto co chce, hlavně že je spokojená. Upřímně, také je pro mne nepochopitelné, proč si vybral za matku a v holčičce matku vidím… JSem taky jen člověk a prostě někdo sympatický je a někdo ne
. Matka pořád dělá nějaké problémy, skrz předávání, peníze, holka od ní jezdí v roztrhaném oblečení, nemytá, špinavá… Nidko si to neumí přestavit. Já ze sebe nedělám nejlepší novou maminku, ani nechci. Respektuju ze rodiče jsou oni, a ze ji vychovávají jak chtějí, jen pro mne je to naprosto nepochopitelné. A moje slabost asi je, ze mám to dítě jako ztělesnení všech chyb a nedostatků jejích rodičů.
@inkakřivák píše:
A ještě dodám - jen tak. Tak staré dítě jistě m usí umět p oděkovat a poprosit. Ale jste si ji sté, že vaše děti to dělají skutečně vždycky? No ale dobře. Ovšem rozčilovat se, že po sobě pětiletý prcek neustele anebo si nerovná oblečení do skříně, no zo je trošku přehnané si myslím. Hračky dávat do krabic, to bych vyžadovala, ale stlaní postele? Z toho j asně čiší, že prostě tu chudinu holku nemáš ráda a ani mít nechceš. fakt přemýšlej, proč.
Tak stlaní postele nyní dcerku postupně učíme. Dělá to někdy sama, dost často s naší pomocí, ale také to dělám já sama. Ale jdeme jí příkladem my, už tím, že si postel steleme sami.
@inkakřivák píše:
A ještě dodám - jen tak. Tak staré dítě jistě m usí umět p oděkovat a poprosit. Ale jste si ji sté, že vaše děti to dělají skutečně vždycky? No ale dobře. Ovšem rozčilovat se, že po sobě pětiletý prcek neustele anebo si nerovná oblečení do skříně, no zo je trošku přehnané si myslím. Hračky dávat do krabic, to bych vyžadovala, ale stlaní postele? Z toho j asně čiší, že prostě tu chudinu holku nemáš ráda a ani mít nechceš. fakt přemýšlej, proč.
Já po ní nechci aby stlala
. Chci, aby se po vyčištění zubů necpala sladkostmi tajně v posteli přeci
. Neobracejte to proti mě. Sladkosti jí dává tajně babička. nosí je po kapsách, v kabelce atd. A jde o to, že kdyz ji napomeu já, brečí, kdyz reknu muži, tak jsem špatná, protože na ní pořád něco vidím.
V tom potřebuju poradit. CO v takové situaci???
@AAAmama píše:
Děkuji všem za názory.
V první řadě - nenutím jíst dítě do pozvracení. To není pravda. Chci po dětech aby jedly, kdyz je oběd, aby jedly teplé jídlo a aby snedly alespon polovinu toho, co jim dám na talíř. Nepotřebuju aby dojedly az do zvracení. A určitě je logicky i pro dítě lepší a zdravější aby se najedlo nutričně vyváženého jídla nez sladkostí. Tento názor nezměním. A rozhodně na ní neřvu ze by z toho musela zvracet… TO je přitažené za vlasy…
Je nad slunce jasné, ze k vlasnímu máme víc citu, větší pochopení, dítě známe od narození, víme proč se chová tak a proč onak. U toho nevlastního tápeme. A chyby vidíme spíš nez a vlastních. To všechno beru.
Já ten vztah s ní řešit chci, potřeuju, protože mě to dusí a malou taky.
Moje pocity vůči ní se stupnují zřejmě všemi okolnostmi, otec ji zásadně nenapomíná, nic po ní nechce, at si dělá naprosto co chce, hlavně že je spokojená. Upřímně, také je pro mne nepochopitelné, proč si vybral za matku a v holčičce matku vidím… JSem taky jen člověk a prostě někdo sympatický je a někdo ne. Matka pořád dělá nějaké problémy, skrz předávání, peníze, holka od ní jezdí v roztrhaném oblečení, nemytá, špinavá… Nidko si to neumí přestavit. Já ze sebe nedělám nejlepší novou maminku, ani nechci. Respektuju ze rodiče jsou oni, a ze ji vychovávají jak chtějí, jen pro mne je to naprosto nepochopitelné. A moje slabost asi je, ze mám to dítě jako ztělesnení všech chyb a nedostatků jejích rodičů.
je super, že to chceš řešit, co se týče jídla, tak s tebou souhlasím, také dám dceři raději vyvážené jídlo, než kupu sladkostí.
Jinak mě napadá, že můžeš sama začít pracovat s větou, kterou jsem vytučnila. Pokud máma neřeší nějaké základní hygienické potřeby/nutnosti apod. domluv se s přítelem na tom, že ji to bude učit. Pokud to po ní nikdo nevyžadoval, neumí to, ale můžete ji to naučit. Zkus jít na přítele zkrs třeba zdraví holčičky. Jak přítel reaguje na to jak holčička vypadá, když přijde od své mámy? Co navrhnout příteli, že pořídí holčičce nějakou malou sadu oblečení k němu a ta zůstane u něj? Zkus se pobavit s ním o tom, jak si představuje, že se holčička bude chovat v budoucnu, když nebude mít žádné, společnosti vyžadované, návyky. Myslím si, že v první řadě je potřeba přesvěčit přítele, že jeho nevýchova je kontraproduktivní k tomu, že to chce holčičce neztěžovat. Myslím si, že právě to, jak se k ní dnes chová, ji to ztíží do budoucna dost. ![]()
@inkakřivák píše:
@AAAmama Nečtu celé, jenom jsem to prolítla, takže se omlouvám, pokud budu opakovat něčí radu. Máš v podstatě dvě možnosti. První odmítáš - rozchod s partnerem. Takže máš v podstatě jen jednu - začni něco se sebou dělat. Se svojí averzí. Zkus popřemýšlet, proč z rovna na tohle nejmenší dítě. Nakonec jen si to představ, malá holka, otec se na ně vykašlal, ted jezdí někam, kde ho ta nová skutečně nevítá. A pořád jí něco vyčítá, pořád do něčeho tlačí. Namísto co bys ji chválila, co umí, jí vyčteš, že nejí. Proč? Je malá. To dítě podle mne jinak než láskou nezískáš a nemysli si, ona cítí, že ji ráda nemá. Proč bys s ní neměla mluvit a ignorovat ji? Pochop, ona třeba opravdu nemůže jíst, protože ví, že se na ni zlobíš a už dopředu má ztažený žaludek strachem. Protože í, že nebude moci, ty budeš křičet. No není to lehké. Ale ty jsi dospělá, partnera sis vybrala s tím, že má dvě děti, tak ty s tím sbnad něco udělat můžeš. Proč třeba u toho čištění zubů aféra? N o tak nechala kartáček u babičky, no. Tak se usměj a řekni to nic - já ti dám jiný, Nevyslýchej ji hned jako zločince. Anebo jí řekni to nic, vyčistíš si zuby později. Propána je to děcko. Když si představím, že by se někdo takto choval k mým vnoučatům, je mi zle. Jenom ty musíš něco udělat s tou averzí, a když ji přemůžeš, ta m alá to vycítí, a situac se může jenom zlepšovat.
otec se na ně vykašlal??? TO snad ne!!! On se na ně nevykašlal. Oni se rozešli, protože paní má uplně jiný pohled na svět. Rozešli se po dohodě. A rozhodně ne kvůli mě. Dceru miluje a vzal si ji do střídavky aby spolu byli co nejvíc. Paní se odstěhovala od něho rovnou k jinému chlapovi… TO jen tak na okraj…
Proč aféra kvůli zubům? Protoze ji dám nový kartáček, nevyslychám a ona ze ho nechce, protoze chce tátův a hned brek…
Ono je opravdu celá tahle diskuze asi zbytečná, nidko z vás v mojí situaci nezná dokonale, stejně jako já bych nemohla soudit vaše životy, protoze je neznám. ![]()
Kazdopádně moc děkuji za názory a pohledy na věc. Je vidět, jak ten život je relativní, někdo, kdo nezažil, soudí že jsem macecha, kdo zažil, tak ví, jak hrozně je tahle situace těžká.
Přítel sitauci řešit chce, chce být se mnou, chce být se svými i mými dětmi. O mým problému s dcerou ví, ale co je to platné když nedokáže na ní být přísný, protoze ji lituje ve smyslu rodinné situace a všeho co jí způsobil.
Jsme slušní lidé, kteří se bohužel vlastní hloupostí a naivitou dostali do takové situace. A to, že mě hrozně trápí, že nedokážu sama sebe zvládout a vadí mi malé dítě, musím nějak vyřešit. Tápu, chtěla jsem radu typu : vykašli se na výchovu, to je na rodičích, nebo naopak, tvůj dům, tvoje pravidla…
Ale ono je to spíš o názoru konkrétních osob a stejně musím dělat jak uznám za vhodné sama..
@elen-ka píše:
je super, že to chceš řešit, co se týče jídla, tak s tebou souhlasím, také dám dceři raději vyvážené jídlo, než kupu sladkostí.Jinak mě napadá, že můžeš sama začít pracovat s větou, kterou jsem vytučnila. Pokud máma neřeší nějaké základní hygienické potřeby/nutnosti apod. domluv se s přítelem na tom, že ji to bude učit. Pokud to po ní nikdo nevyžadoval, neumí to, ale můžete ji to naučit. Zkus jít na přítele zkrs třeba zdraví holčičky. Jak přítel reaguje na to jak holčička vypadá, když přijde od své mámy? Co navrhnout příteli, že pořídí holčičce nějakou malou sadu oblečení k němu a ta zůstane u něj? Zkus se pobavit s ním o tom, jak si představuje, že se holčička bude chovat v budoucnu, když nebude mít žádné, společnosti vyžadované, návyky. Myslím si, že v první řadě je potřeba přesvěčit přítele, že jeho nevýchova je kontraproduktivní k tomu, že to chce holčičce neztěžovat. Myslím si, že právě to, jak se k ní dnes chová, ji to ztíží do budoucna dost.
Ano, oblečení má nakoupené u tatínka, všechno jsme jí nakoupili… KDyz jde od matky k nám tak se převlékne a u nás chodí normálně oblečená. Zpět k matce jde zase v tom od ní, protože hezké obelčení se nikdy nevrátí. ALe dává jí v tom do školky, je to hrozná ostuda…
No ano, to je to. jak moc se mám snažit do toho zasahovat??? Abych nebyla ta zlá macecha
@AAAmama tak si najdi odbornou pomoc ktera ti pomuze co dal.. Tady ti emimino proste nepomuze a jsem rada ze to resis.. To dite za nic nemuze a je na tobe abys urcila pravidla.. Jenze kdyz popisujes vas vztah a defakto se nedokazete schodnou na vychove ditete tak jak chces resit budoucnost? Bud te bude respektovat a ty jeho plus malou nebo zauvazuj zda opravdu tetnto pritel je vhodny. Dite patri k otci a patrit bude.. Ty budes ta posledni ne ta dcera.