Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neskutečný strach o dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.4.13 21:00
Pokud mas hlasy v halve, ktere ti neco rikaji…asi jeto psych. porucha, ale pokud to je intuice, tak to ma kazdy z nas, akorad nekdo silneji…ja jsem clovek, ktery si intuici ridi a zatim me nezklamala…ale muzes si lecos vsugerovat…co se tyce magie…nekdo si rekne, ze lidi, co na to veri jsou blazni, ale ja na tyto veci verim a taky jsem si neco prozila s paran. jevy…takze ja mam dukazy, ktere jsem videla na vl. oci i citila a nrjsem zadny blazen a hl. nejsem JEDINA…a at si kazdy mysli, co chce…Magie muze cloveka opravdu zaklet…kazdopadne to jsou veci s kteryma by si clovek nemel zahravat…muze se to otocit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.13 21:00
Nevím samozřejmě, jak přesně to máš, ale já třeba svého syna na hlídání ve 4 měsících na celé odpoledne nedávala nikomu - hlavní důvod byl kojení, ale popravdě jsem i vnitřně cítila silný mateřský pud, že prostě matka je pro takhle malinké miminko to nejlepší a není důvod dávat ho nikomu hlídat. Prostě jsem třeba věděla, že malý se utiší u mě ihned a představa, že ho babička veze v kočárku (nidky to neměl rád), on brečí a jí se nedaří ho bez nakojení utišit, to bych prostě fakt nechtěla…návštěvy se odehrávali u nás nebo u babiček, ale vždy v mojí přítomnosti…jak byl malý starší, postupně se ta těsná vazba uvolňovala…Jako blázen si rozhodně nepřipadám, jen to mám prostě hozený s miminkem hodně natěsno a přijde mi to v pořádku (babičkám jsem to vysvětlila a i když byly trochu zklamané, pochopily a netlačily-díky jim 
)…v mém okolí vidím, že to někdo má podobně, ale spíš si lidé nechávají hlídat už mnohem dřív - důležité je, jak to kdo cítí. Takže si trochu říkám, jestli to prostě nemáš tak natěsno jako já, ale okolí to nechápe a ty, vzhledem k svým dřívějším psycho problémům, se už moc analyzuješ a ty vnitřní tlaky a strachy si sama vytváříš…
No, ale asi bych doporučila obrátit se na psychologa, psychiatra s nímž si byla v kontaktu v minulosti, ať ti pomůže zorientovat se v tom, jak to vlastně máš…Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.4.13 21:01
Zakl.
@hanka.br. píše:
Ahoj mamko, myslím, že většina z nás v sobě nosí své obavy a strachy, které nejsou vždycky logicky podložené. Stala ses svědkem toho, kdy tvá tchýně ztratila dceru a není divu, že na to nemůžeš přestat myslet. Myslím si, že babička určitě nechce tvou dceru za svou, že ti nechce ublížit v žádném případě ani na tebe seslat nic zlého. Je dost možné, že se k tvé dcerce upíná a vidí v ní svou ztracenou dcerku, miluje ji a bojí se o ni, ale není to nic, co by se nedalo pochopit. Ale vůbec ji neznám, takže píšu jen svůj názor na to, co jsem si přečetla. Návštěva psychologa je určitě na místě - přestože si nemyslím, že jsi „magor“.Sama cítíš, že tě tvé myšlenky limitují, takže pomoc potřebuješ. Drž se - vše dobré přeji.
Tahle věta mi vnukla myšlenku, jestli zde nemůže být zakopaný pes. Viděla jsem na vlastní oči, jak snadné je přijít o dítě, a že je to vlastně to nejhorší, co může mámu potkat. 
- Citovat
- Upravit
29.4.13 21:03
Holky…to je ale prece blbost, ze myslenky pritahuji ciny. Moje byvala. skorotchyne byla neustale presvedcena ze umre…a porad sebe sama takhle presvedcuje uz desitky let 
Takze mila zakladatelko tohle jsou nesmysly. Jinak po porodu se s clovekem i jinak racionalnim dejou pekny divy. Hormony jsou poradny previt a kolikrat to trva i dele jak ctyri mesice. Nekdy to clovek zvladne sam ale nekdy je treba pomoc odbornika. Neprozivas lehke obdobi, drz se a rychle.si nech pomoci. Rozhodne se neboj ze budes za blazna, moje kamaradka lekarka tez potrebovala odbornou pomoc a rozhodne neni magor. Proste to sama nezvladla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.13 21:05
@wasean píše:
Ahoj, měla sem to trošku podobně jako ty. Taky sem měla strach z toho, že mi chyně chce „vzít“ syna. Začalo to už v těhotentsví. Jednu dobu se mě snažila překecat k tomu abych jí zavolala hned jak budu rodit, že to chce prožít se mnou, což sem zavrhla, ani svoji mamku bych u porodu nechtěla. Zdělovala mi že se jí o malým zdá, jak bude vypadat ( což se jí vyplnilo). Taky je to taková „čarodějnice“. Chodí ke kartářce apod. Ta jí řekla, že syn se narodil pro ni, že se znali z minulých životů a teď si našel cestu k ní zpět. Brutálně mě tím vyschýzovala. Přítel to věděl a tak měl nakázáno nedat jí vědět až budeme v porodce, což neudělal, měla jsem strach, že fakt přijede. Malý šel nakonec císařem a ona půl hodinu na to co mu ho přivezli ze sálu se zjevila v nemocnici, s tím že cítila jak jde na svět a okamžitě vyrazila. Nechtěla ho pochovat jen koukla a zase odjela, prý abych nebyla naštvaná, že držela moje dítě dřív než já. Tím mě vykolejila ještě víc. No asi do půl roka malýho sem byla ve stresu přesně z toho co popisuješ a nechtěla k ní moc jezdit apod. Pak sem ale řekla, že takhle to dál prostě nejde a naférovku sem jí o svých pocitech řekla. Byla z toho docela zděšená, vůbec si neuvědomila co se ve mě jejím chováním pere a omluvila se a ubezpečila mě, že mě jako matku respektuje a nikdy by nešla proti mě…vyříkali sme si to a já sem v klidu. Jak řekla tak i plní. Malýmu je 14m. Nakonec to dopadlo tak, že se spolu vídáme rády a jelikož já věcem mezi nebem a zemí věřím taky, našli sme i společné téma. Pořád jezdí ke kartářce a občas přináší různé rady a pod. Já si to vyslechnu řeknu na to svůj názor a tím to končí. Je bezvadná babička a mě už strach přešel. Malej jí miluje a ona jeho, my dvě se respektujeme a docela to klape.
Opět mám husí kůži, z tvého příběhu - to by mě asi opravdu chytla schýza… Ale jinak také jsem nad tím přemýšlela, že bych možná promluvila jak s manželem tak s tchýní a zkusila jim to říct, o svých pocitech… A věřím tomu, že snad tvoje (zakladatelko 
) tchýně tě také jako mámu respektuje a rozhodně ti nechce dceru vzít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.13 21:05
@chatwenna píše:
Zakladatelko, ja nechtela resit, ze ji hlidaji a jak casto… Ale ze je mala jeste prcek a ty mas o ni OPRAVDOVY strach prave proto, ze je jeste mrnava… No, neumim to vysvetlit. Proste si myslim, ze kdyby mi nekdo „nevonel“ a ja mu mela davat na hlidani sve mimco, taky me budou napadat kravoviny…
Jo, přesně tohle jsem chtěla vyjádřit svým příspěvkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.4.13 21:07
Zakl.
Moc děkuji za příspěvky a názory! Moc si toho vážím! 
Ano, je možné, že je ještě malinká. Vlastně mě ani nenapadlo, že ještě teď může být mezi náma tak těsná vazba, a že je to normální. Myslela jsem si, že toto končí šestinedělím. 
Je to další věc k zamyšlení. Stejně tak tip na film. Určitě se na něj podívám. O tom, že si sami přivoláme to, na co myslíme, jsem slyšela, ale poručte si. 
Jinak k těm hlasům - to byla metafora. Samozřejmě neslyším hlasy v pravém slova smyslu, jen jsem tak nazvala myšlenky, které mě hlodají, když se dívám na tchyni a dceru.
- Citovat
- Upravit
29.4.13 21:14
@chatwenna píše:
Zakladatelko, ja nechtela resit, ze ji hlidaji a jak casto… Ale ze je mala jeste prcek a ty mas o ni OPRAVDOVY strach prave proto, ze je jeste mrnava… No, neumim to vysvetlit. Proste si myslim, ze kdyby mi nekdo „nevonel“ a ja mu mela davat na hlidani sve mimco, taky me budou napadat kravoviny…
Tak tak souhlasím, jak jsem psala můj prcek má teprve 5 měsíců, měla bych taky o něj strach..souhlasím kdyby mi někdo nevoněl a měla bych pochybnosti zda malej bude vůbec v pořádku, tak bych ho rozhodně nesvěřila, věřím že pak z toho člověk začne blbnout a představovat si scénáře celkem peprné..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.13 21:27
Zakladatelko, aniž bych tě znala, přesto mám pocit, že píšeš velmi rozumně a jsi sama se sebou srovnaná. Myslím, že tě přemáhá obrovská láska k dítěti, která je v tomhle věku opravdu velká (dítko na tobě plně závislé, ale už se usmívá, komunikuje…) v kombinaci s tím, co se stalo tchýni… myslím, že ses na tu myšlenku nevědomky upnula, vygradovalo to a ty ji v sobě živíš a přizpůsobuješ tomu i vysvětlení jiných běžných věcí… strach o dítě je normální, já ho mám šílený (taky podpořený tím, že jsem 2× v těhotenství o dítě přišla hodně pozdě), tobě se k tobě přidává vazba na konkrétní myšlenku - ale to jde odbourat, aspoň částečně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.13 21:30
Ještě chci říct - obecně - já taky nemám nejlepší pocit, když se někdo intenzivně mazlí s mými dětmi… s tchýní mám dobrý vztah, ale ta je umírněná, nejsou tam velké třecí plochy - ale když mi syn řekne, že babičku má nejradši a že u ní chce spát každý den, tak nepříjemný pocit taky mám… ale nejhorší to bylo u kamarádky, která vlastní děti nemá a chce a nejde to - a ta se s nima škádlí, mazlí, pusinkuje… nechci jí to zakazovat, ale vadí mi to, vadí hodně, jako by mi je chtěla sebrat… přijde mi to náznakem podobné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.13 21:38
Ahoj, ja si myslim, ze bys mela vyhledat pomoc. hranicni porucha osobnosti se mohla rozvinout v neco vic.ja mam treba taky strach, ze nekdo jiny neohlida syna tak jako ja.to je ale normalni. kdyby jsi nemela drive tu porucu osobnosti, tak bych rekla, ze jse jen vystrasena prvorodicka, ale pokud realne vis, ze prarodice by neublizili ani tobe ani dceri, a presto zazivas tohle, tak pro klid duse by chtelo lekare. vyklad karet ti opravdu muze rict vsechno, ale na tak velkou cernou magii ja neverim. takze tchyne urcite nemuze pres magii cokoli udelat. preju hodne stesti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.13 21:59
Myslím si, že k odborníkovi bys měla určitě zajít, pokud tě ten strach až tak moc paralyzuje…
Nicméně si taky myslím, že určitá míra strachu, která přijde s porodem (případně těhotenstvím) je normální. Já mám taky strach, že se něco synovi stane, nebo že nás něco oddělí, přemýšlím, co by s ním bylo, kdybych já nebyla… atd. Od poprodu nemůžu vidět žádný film o ubližování dětem, dítě přišlo o matku, matka o dítě… Ale nijak mě to v životě neomezuje, je to prostě normální strach. U tebe je to myslím znásobené tím, jak píšeš, viděla jsi tchýni-matku přijít o své dítě, najednou je to před tebou, reálné, vidíš, že se by se to mohlo stát i tobě a tak se bojíš o to víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.4.13 22:36
Ahoj, píši raději jako anonym. Já bych řekla, že sis z tchýně udělala fobii, a tak na ní reaguješ. Já měla před půl rokem fobii z něčeho také, když si na to teď vzpomenu, tak to byla úplná blbost, ale mě to na pár dní paralyzovalo a měla jsem strašné úzkosti a nutkavé myšlenky, nedalo se toho zbavit, ten strach trval půl roku, ale nyní se to zlomilo a já už se nebojím. Myslím, že to máš jako já také hormonálně. Já jsem těhotná a ty jsi teprve 4 měsíce po porodu.
Ale věř, že je to jen v tvé hlavě, thýně za nic nemůže.
- Citovat
- Upravit
29.4.13 22:55
@AnastazieB píše:
Myslím si, že k odborníkovi bys měla určitě zajít, pokud tě ten strach až tak moc paralyzuje…
Nicméně si taky myslím, že určitá míra strachu, která přijde s porodem (případně těhotenstvím) je normální. Já mám taky strach, že se něco synovi stane, nebo že nás něco oddělí, přemýšlím, co by s ním bylo, kdybych já nebyla… atd. Od poprodu nemůžu vidět žádný film o ubližování dětem, dítě přišlo o matku, matka o dítě… Ale nijak mě to v životě neomezuje, je to prostě normální strach. U tebe je to myslím znásobené tím, jak píšeš, viděla jsi tchýni-matku přijít o své dítě, najednou je to před tebou, reálné, vidíš, že se by se to mohlo stát i tobě a tak se bojíš o to víc.
Presne…clovek si ty negativni situace vztahuje na sebe. Taky nemuzu tyhle typy filmu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.13 08:36
@Anonymní píše:
Moc děkuji za příspěvky a názory! Moc si toho vážím!
Ahoj, nečetla jsem úplně všechny reakce, ale přijde mi celkem normální, když se máma 4 měs. mimina cítí bez něj „divně“. Já si vzpomínám, že dceru hlídala poprvé déle než 2 h (tak 6 h) moje máma tak v 7 měsících a já na ni celou dobu myslela místo toho, abych si užívala. Až časem jsem se „otužila“ 
. Ta vazba je fakt těsná, to je jasný. Když byla dcera malý mimino a já si na chvíli někam zašla, cítila jsem hodne, ze mi neco chybi . A věřim, že když někdo nemá hlídání, může to tak mít mnohem dýl.
Nicméně řešila bych s odborníkem, pokud je to dlouhodobý. Ale to ty děláš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
