Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neskutečný strach o dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
2.4.14 17:32
Ano, tyhle pocity jsou celkem normální. Je jen otázka, jak moc Tě to omezuje atd.. 2 leté jsem třeba k prarodičům nedávala, ale kluk tam jezdí od 3 let na 14 dní. U mých rodičů jsem zcela klidná, prostě vim, že oni udělají maximum proto, aby se mu nic nestalo. U ex jsem měla strach, uklidnila jsem se, až co je kluk větší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.14 17:32
Mám taky male děti a strach o ne. Nikdy bych je nenechala hlídat slečnou z agentury na hlídání a vyrazila na večeři. Pokud dítě odněkud spadne, tak mi to asi těžko řekne, přizná… Ale az děti po vyrostou, tak strach ustupuje, nastupuje zas jiný strach… Mám ještě holku na vejsce, tak vim…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.14 17:40
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím, myslíte, že je normální mít strach o skoro dvouleté dítě, když nejsem s ním? Jde o to, že se bojím pustit ho třeba s prarodiči někam autem… Přitom já i manžel ho vozíme normálně beze strachu, ale nepouštím ho s nikým jiným. Bojím se, že se mu něco stane, nenechávám ho přes víkend u prarodičů, prostě věřím jen sama sobě a nedůvěřuji, že ho ohlídají. Zdá se mi, že to přeháním, ale co s tím? Pokud by se mu opravdu něco stalo, co si z nich vezmu…nikdo mi jej nemůže nahradit, chápete mě, jak to myslím…není to věc, co se dá jen tak zapůjčit, ale naše dítě. Měla jste to tak také některá? Přešlo to samo nebo na sobě musím zapracovat? Nebo mám na tyto pocity právo?
jistě že to přeháníš, ale nic s tím nenaděláš, je to prostě v tobě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.14 17:43
promiň, ale to už mi příjde přehnané, na to že už má 2 roky…vlastně v něm pěstuješ na sobě závislost
Já nechávám syna od 3měsíců 1× za 1-2 měsíce na noc u našich, věřím jim, vždyť vychovali mě i bratra… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.14 17:50
@martina.se Moc si mi pomohla, že nejsem divná matka… myslím, že se mě to bude ještě nějakou dobu držet než půjde malý do školky…Mě to neomezuje vůbec, spíše to asi nechápou ti prarodiče, ale vím, že jsou maminky, které svěří své dítě na víkend třeba už v šestinedělí (např. také švagrová). U té jízdy autem, tam je to spíš zkušenost s bouračkami v rodině (ne osobní).
- Citovat
- Upravit
2.4.14 17:51
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím, myslíte, že je normální mít strach o skoro dvouleté dítě, když nejsem s ním? Jde o to, že se bojím pustit ho třeba s prarodiči někam autem… Přitom já i manžel ho vozíme normálně beze strachu, ale nepouštím ho s nikým jiným. Bojím se, že se mu něco stane, nenechávám ho přes víkend u prarodičů, prostě věřím jen sama sobě a nedůvěřuji, že ho ohlídají. Zdá se mi, že to přeháním, ale co s tím? Pokud by se mu opravdu něco stalo, co si z nich vezmu…nikdo mi jej nemůže nahradit, chápete mě, jak to myslím…není to věc, co se dá jen tak zapůjčit, ale naše dítě
Pocity jsou normální. Taky je mívám, je to logické. Ovšem člověk by měl uvažovat i racionálně, tudíž tolik nepodléhat svým představám. Ty totiž vůbec racionální nejsou.
Mám už tříletou, jezdí co 14 dní od roku a něco s prarodiči desítky km k nim na víkend a vozí mi ji nazpět. Min. rok s nimi dokonce byla i v Tunisu. Kdybych měla stále jen přemýšlet nad tím, co by kdyby, už jsem minimálně v blázinci.
Přitom racionelně vím, že je to jejich poklad, stejně tak s ním i jednají a v životě by neudělali nic, co by jí mohlo ublížit. Stejně, jako my doma.
Druhá věc je, že náhody jsou… Ovšem to platí i pro nás…
Neřeš, nepátrej, nic dobrého ti to nepřinese 
Příspěvek upraven 02.04.14 v 17:52
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.14 17:52
A co budeš dělat, až půjde dítě do školky? To zůstaneš doma, nepůjdeš do práce jen proto, že máš strach o dítě? Asi bys s tím měla něco dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
2.4.14 17:52
Anonymní pokluid to nevadí tobě a tvýmu partnerovi, tak bych to neřešila. Ale teda mě by chybělo si čas od času udělat volno jenom s chlapem. Takže kluk byl celou noc bez nás v roce, od dvou let už i na víc nocí.
- Citovat
- Upravit
2.4.14 17:54
@Anonymní píše:
@martina.se Moc si mi pomohla, že nejsem divná matka… myslím, že se mě to bude ještě nějakou dobu držet než půjde malý do školky…Mě to neomezuje vůbec, spíše to asi nechápou ti prarodiče, ale vím, že jsou maminky, které svěří své dítě na víkend třeba už v šestinedělí (např. také švagrová). U té jízdy autem, tam je to spíš zkušenost s bouračkami v rodině (ne osobní).
jo, stát se může cokoliv. Prostě na to nejde takhle myslet podvědomě má každý rodič strach, ale když jsi i přes to ochotná a schopná dítěti dopřát např ten pobyt s prarodiči, tak to není nic, co by bylo divného můj ode mne bývá 450 km, kdyby se něco stalo, musí se prostě postarat moji rodiče. A vzhledem k tomu, že je to jejich jediné vnouče, tak spoléhám na to, že neudělají nic, co by ho ohrozilo. I když náhoda je blbec. Ale ta se může stát i doma, že
Příspěvek upraven 02.04.14 v 17:55
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.14 17:54
@vin To věřím, ten strach o dítě bude jistě celý život, jen v jiné míře a každá to máme nastaveno jinak… Stejně jako jsem nechápala, proč mě máma nepouští v 15 na diskotéky…teď už to chápu 
- Citovat
- Upravit
2.4.14 18:02
Je mě líto prarodičů, že jim odmítáš dát dítě na hlídání, dvouleté už není miminko a myslím, že by se postarali(nepíšeš, že toho nejsou schopni).Moji rodiče jezdili s dětmi na výlety, když byly starší tak po hradech, zámcích. Když měl nejmladší syn 3 roky, tak s ním byli v Řecku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.14 18:04
@kve-tinka A co u druhých prarodičů? Necháváš ho tam přespat také? Máš v ně také takovou důvěru?
@lucenka Malý by to proplakal, kdybychom jej nechali někde na noc a mě to rve srdce. Nechce spinkat u našich ani po obědě, prostě ani neusne. Hlídání přichází v úvahu jen na pár hodin a to nám zatím stačí.
@mojmira Malý vydrží být u někoho pár hodin, ne ale přes noc nebo na spaní, takže než půjde do školky, jistě to bude jiné. Paradoxně ve školce se mi zdá víc v bezpečí než s prarodiči někde na cestách…
- Citovat
- Upravit
2.4.14 18:09
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím, myslíte, že je normální mít strach o skoro dvouleté dítě, když nejsem s ním? Jde o to, že se bojím pustit ho třeba s prarodiči někam autem… Přitom já i manžel ho vozíme normálně beze strachu, ale nepouštím ho s nikým jiným. Bojím se, že se mu něco stane, nenechávám ho přes víkend u prarodičů, prostě věřím jen sama sobě a nedůvěřuji, že ho ohlídají. Zdá se mi, že to přeháním, ale co s tím? Pokud by se mu opravdu něco stalo, co si z nich vezmu…nikdo mi jej nemůže nahradit, chápete mě, jak to myslím…není to věc, co se dá jen tak zapůjčit, ale naše dítě
Záleží na tom, jestli prarodičům věříš. Já svým rodičům nevěřím, takže k nim dítě nechodilo nikdy, natož spát 
Naopak tchýni bych ho svěřila, ale až teď ve čtyřech letech. Ale autem může jezdit jen se mnou 
Dělej jak cítíš a nenech se rozhodit tím, že jsi úzkostlivá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.14 18:09
@mojmira Mě je to svým způsobem také líto, ale doufám, že to chce ten čas, abychom se od sebe dokázali přirozeně postupně odpoutat. Pro mě je ta hranice ale teď necestování s prarodiči auty a nepřespávání 
, styk ani hlídání neomezuji.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, prosím, myslíte, že je normální mít strach o skoro dvouleté dítě, když nejsem s ním? Jde o to, že se bojím pustit ho třeba s prarodiči někam autem… Přitom já i manžel ho vozíme normálně beze strachu, ale nepouštím ho s nikým jiným. Bojím se, že se mu něco stane, nenechávám ho přes víkend u prarodičů, prostě věřím jen sama sobě a nedůvěřuji, že ho ohlídají. Zdá se mi, že to přeháním, ale co s tím? Pokud by se mu opravdu něco stalo, co si z nich vezmu…nikdo mi jej nemůže nahradit, chápete mě, jak to myslím…není to věc, co se dá jen tak zapůjčit, ale naše dítě
. Měla jste to tak také některá? Přešlo to samo nebo na sobě musím zapracovat? Nebo mám na tyto pocity právo? 