Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@amazon Myslím, a soudkyně to tam taky zdůrazňuje, pokud jsem to zachytila ve správném kontextu, že je rozdíl mezi věcmi, co měly na sobě, a věcmi z kufru. Proč tahat ty z kufru do Prahy? Ale nechat jako důkazy z místa činu šaty, co měly na sobě, to bych nechala. ![]()
@L92 právě.. kdo ví, jak bychom se chovali my ostatní, být v takové situaci? Vůbec si to nedovedu představit, u mě v rodině, když se děda zabil a babička to pak zjistila, tak když tam jela moje mamka, tak ji babička s ledovým klidem otevřela a řekla, že děděk je vůl, že se zabil… ![]()
@Sluka píše:
Vyjádřila jsem svůj názor nezávisle na tom, kdo a proč mě za to odsoudí, případně to pochopí. Obhajovat jej rozhodně před tebou nebudu. Nechodíš v mých botách, nedýcháš můj vzduch, nežiješ můj život, netušíš, proč jsem toto napsala, tak nesuď, aby se ti to jednou nevrátilo.
Já tě nesoudím, ale opravdu nepochopím, jak tohle může někdo udělat. Je úplně jedno, jak moc svou rodinu miluješ, ti zabití také měli své blízké, kteří si zaslouží vědět pravdu, nikdo nemá právo rozhodovat o tom, jestli bude někdo žít nebo ne. Ať svou rodinu miluji sebevíc, kdyby tohle někdo udělal, tak nechám průchod spravedlnosti, vzít někomu život je hyenismus, který si zaslouží trest.
@Barborkaa26 píše:
@L92 já právě nevím, z některých výpovědí je to pro mě jasné ne, z některých jasné ano..ale ta jeho sestra mě teda dostává…
Právě na tomhle se mi nelíbí z jistého úhlu pohledu její svědectví. Ona si je jistá tím, že je zavraždil, čili i výpovědi tím budou prosáklé (ať chce, či ne - prostě si ty věci bude skládat tak, aby jí do takového verdiktu zapadly).. Čili já být soudce, tak si z toho budu muset vyzobat čistě jen fakta, která uvedla, která si lze něčím dalším potvrdit.. To ostatní je bohužel balast
Jako, nechtěla bych dělat soudce, to je snad ta nejnevděčnější práce, kterou znám.
@L92 píše:
ale mě prostě to jeho chování PO činu nesedí na nějakého nadprůměrně inteligentního predátora.
No není, ale tak… Zločin a trest…třeba by sis to taky skvěle naplánovala, chytrá třeba jsi, ale bůhví jak bys vydržela dva roky v slzách a kontrolovat každou svou reakci.
A on mi zrovna nepřipadá jako nějaký výkvět společnosti, takže možné je všechno.
Připadá mi to, jako bych četla detektivku a na konci se nedozvěděla pravdu ![]()
@berusa.m píše:
Připadá mi to, jako bych četla detektivku a na konci se nedozvěděla pravdu
trefné…
@radkka píše:
Já tě nesoudím, ale opravdu nepochopím, jak tohle může někdo udělat. Je úplně jedno, jak moc svou rodinu miluješ, ti zabití také měli své blízké, kteří si zaslouží vědět pravdu, nikdo nemá právo rozhodovat o tom, jestli bude někdo žít nebo ne. Ať svou rodinu miluji sebevíc, kdyby tohle někdo udělal, tak nechám průchod spravedlnosti, vzít někomu život je hyenismus, který si zaslouží trest.
Hlavně kdybych o tom věděla, tak máma nemáma, bratr nebratr, už by u mě skončil.
Proč bych ho kryla? Sice je příbuzný, ale když dokáže zabít další lidi z rodiny, tak co jako? Budu s ním chodit na večeře? ![]()
Já pořád nevím co si myslet.. jestli to udělal, jak tam může tak chladně čekat… a jestli to neudělal, že se ještě nezhroutil ze ztráty z rodiny, z obviňování, z vazby…
celé je to divné
@Sluka píše:
No právě.. Kdysi jsem přemýšlela nad tím, jak bych se zachovala, kdybych zjistila, že můj muž se živí jako nájemný vrah.. - a došla jsem ve finále k závěru, že v první řadě se toto asi nikdy nedovím, protože pochybuji, že takoví lidé zvládnou vést pevný citový vztah a kromě své práce fungovat mezilidsky, morálně, citově, na takové úrovni jako on.. Prostě - někde něco asi nebude košer, třeba budou mít spíš nezávazné vztahy, nebo nebudou chtít mít děti, nebo i budou, ale nebudou to ideální partneři a tátové, možná nebudou mít dobré vztahy z rodiny už z dětství..
A vida, my se tady dovídáme, že maminka tatínka kdysi vypakovala, dětem pak říkala, že je alkoholik a bil ji (ač to nebyla pravda), děti už v dětství mezi sebou neměly harmonické vztahy… - prostě značka žádný emočně stabilní ideál..
Máš pravdu, ve všem souhlasím. A ono, jak se psalo, kdysi v tom byly nějaké peníze (to dokáže rozhádat nejednu rodinu), pak se 10 let nebavili - sourozenci k pohledání. Děti nemám, ale i to, že kluci častěji dělají „klukoviny“ v dětství mi přijde celkem běžné.
@Litta píše:
Hlavně kdybych o tom věděla, tak máma nemáma, bratr nebratr, už by u mě skončil.Proč bych ho kryla? Sice je příbuzný, ale když dokáže zabít další lidi z rodiny, tak co jako? Budu s ním chodit na večeře?
Nevím, jestli bych šla vyloženě vypovídat, to by záleželo na situaci, ale rozhodně bych nikoho nekryla, tak jak tu bylo psáno.
Přesně jak píšeš, nedokázala bych normálně fungovat s člověkem, který dokázal někomu vzít život a ještě ke všemu se nepřiznal.
@Litta píše:
No není, ale tak… Zločin a trest…třeba by sis to taky skvěle naplánovala, chytrá třeba jsi, ale bůhví jak bys vydržela dva roky v slzách a kontrolovat každou svou reakci.A on mi zrovna nepřipadá jako nějaký výkvět společnosti, takže možné je všechno.
Jo, máš pravdu. Jenže ty jeho reakce byly od začátku dost divné. Kdyby se urval po roce ve vězení, ale on nikdy nepůsobil jako zlomený otec od rodiny. A znova máš pravdu, výkvět společnosti to moc není. Proto si spíš dokážu představit, že je v afektu zabije, ale ne že to plánuje a provede v Egyptě proudem, protože to už přinejmenším chce nějakou „přípravu“.
@radkka píše:
Já tě nesoudím, ale opravdu nepochopím, jak tohle může někdo udělat. Je úplně jedno, jak moc svou rodinu miluješ, ti zabití také měli své blízké, kteří si zaslouží vědět pravdu, nikdo nemá právo rozhodovat o tom, jestli bude někdo žít nebo ne. Ať svou rodinu miluji sebevíc, kdyby tohle někdo udělal, tak nechám průchod spravedlnosti, vzít někomu život je hyenismus, který si zaslouží trest.
Tak to vidíš ty. Já to vidím tak, že té spravedlnosti (té skutečné spravedlnosti, kdy je jednou rozsoudí jejich vlastní svědomí po smrti ega) se stejně nevyhnou. Lidé, kterými jsem obklopena, jsou prověřeni časem a jistými konkrétními událostmi, takže vím, že mají dobrý charakter. Čili zjistit, že někdo z nich někoho jiného zabil, tak se složím lítostí, ale neumím si představit, že zamrznu a nechám je zlynčovat.. Umíš si představit, kdybys někoho zabila a soud tě osvobodil, že s tím budeš dalších čtyřicet let žít? Možná, že to pár let bude legrace, jak jsi ty soudy doběhla, ale.. Já si nemyslím, že nezávisle na tom, jak skončí soud, že se s něčím takovým dá vyrovnat u člověka, který do té doby nevykazoval známky nějaké impulzivity, agrese, nevyrovnanosti, adt..
@wittis píše:
Já pořád nevím co si myslet.. jestli to udělal, jak tam může tak chladně čekat… a jestli to neudělal, že se ještě nezhroutil ze ztráty z rodiny, z obviňování, z vazby…celé je to divné
Když mi zemřel otec, tak jsem zcela v klidu celé rodině přivezla preparáty na uklidnění, zařídila pohřeb, který jsem absolvovala s úsměven na rtech (tedy, vítání ostatních účastníků), a u psycholožky jsem řešila problémy s chlapy.
Ona mi tehdy na to řekla, že tohle je běžné, pokud je stresu až moc, aby to člověk ustál - že to jakoby vypustí a zabývá se něčím podružnějším, aby se nezbořil.. A že si ten stres ohledně tatínka jako takový začnu řešit teprve, až to unesu..
A ano, naši širší rodinu a přátele to rozdělilo - jedni nás drželi, mlčky soucítili a čekali, budeme-li je potřebovat. Ti druzí, které dnes již nepovažuji za rodinu ani přátele, řešili, proč na pohčbu nebrečím, co děláme, jak se chováme, atd.. Čili i v tomhle umím toho chlapa pochopit. Je mi nepříjemný svým charakterem, ale netuším, zda to udělal, to ví jen on sám. Jsem sama zvědavá, jak a proč to dopadne. ![]()
@Sluka píše:
Tak to vidíš ty. Já to vidím tak, že té spravedlnosti (té skutečné spravedlnosti, kdy je jednou rozsoudí jejich vlastní svědomí po smrti ega) se stejně nevyhnou. Lidé, kterými jsem obklopena, jsou prověřeni časem a jistými konkrétními událostmi, takže vím, že mají dobrý charakter. Čili zjistit, že někdo z nich někoho jiného zabil, tak se složím lítostí, ale neumím si představit, že zamrznu a nechám je zlynčovat.. Umíš si představit, kdybys někoho zabila a soud tě osvobodil, že s tím budeš dalších čtyřicet let žít? Možná, že to pár let bude legrace, jak jsi ty soudy doběhla, ale.. Já si nemyslím, že nezávisle na tom, jak skončí soud, že se s něčím takovým dá vyrovnat u člověka, který do té doby nevykazoval známky nějaké impulzivity, agrese, nevyrovnanosti, adt..
Samozřejmě, že normální člověk se s tím nevyrovná. Ty jsi napsala, že bys je asi kryla (nebo tak nějak) a to je to, co je pro mě nepochopitelné. Dobře, je to pro mě těžké, tak nebudu vypovídat, mám na to právo, ale krýt vraha? I kdyby byl jinak skvělý člověk? To opravdu ne.