Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@smurfka píše:
já nekřičím…píšu svůj názor..
já mám tu hranici v momentě kdy to v sobě cítím..tedy první kopance, nebo hýbance..pak vím že v sobě mám dítě ( že to není jen obrázek na utz )…ale to jen v otázce potratu..jinak ano dítě vnímám až po porodu..kdy je to hotový, vyvinutý člověk
v pořádku, to je rozumná řeč, popisuješ jak to cítíš a vnímáš ty proti tomu se nedá nic říct.. věřím, že pokud by to měla zakladatelka takto nastaveno tak s tím nikdy nebude mít takový problém..
@quinsley píše:
Proč se tedy ty maminky co přišly v tomto ranném stádiu o ten shluk buněk tak trápí, proč mají deprese? Když to je vlastně jenom životaneschopný chuchvalec???
protože to píšu..každá to vnímá jinak..bilogie je biologie, ale každá to pocitovně vnímáme jinak..jak říkám, někdo tomu říká miminko už od počuraného papírku ( potom chápu deprese, smutek atd ) a někdo to vnímá jinak.. ![]()
@quinsley A tímhle se vyřeší co? Díte si muze nechat i pres tyhle zbytečne komedie, stejne tak muze chlap kdykoliv odejít.
@Anonymní píše:
Recma ze to je vrazda blablabla zakladatelce fakt nepomuzete!! Ze pokud ji ma rad atd to jsou keci. Oba to musi chtit, pokud pujde proti nemu mohlo by.se stat ze to bude sakra klin v jejich vztahu. To ale i kdyz on pujde proti ni. Rozhodnuti je to strasne tezky. A vy co tu resite vrazda, nevrazda, styd te se. Evidentne jste nikdy nebyli v kojenaku.
Zakladatelka potrebuje podporit!! Ano, pokud se na to citis tak to zvladnes! I ty i manzel. Movite veci se daji resit postupne. Mate jeste cas nez se to narodi.Moje veta manzelovi: Barak se da koupit kdykoli, ditko uz mit nikdy nemusis a spolecne to zvladnem! Drzim palce kocko
koukej se podepsat jinak jsou ty tvé výkřiky směšné
@jdukolem píše:
v pořádku, to je rozumná řeč, popisuješ jak to cítíš a vnímáš ty proti tomu se nedá nic říct.. věřím, že pokud by to měla zakladatelka takto nastaveno tak s tím nikdy nebude mít takový problém..
ano to je pravda..ona už to bere jako dítě, proto s tím má problém..to taky nebylo na ni, ale tady uživatelku co tady psala o nějakém božím pohledu nebo jiném pohledu..
@smurfka píše:
já nekřičím…píšu svůj názor..
já mám tu hranici v momentě kdy to v sobě cítím..tedy první kopance, nebo hýbance..pak vím že v sobě mám dítě ( že to není jen obrázek na utz )…ale to jen v otázce potratu..jinak ano dítě vnímám až po porodu..kdy je to hotový, vyvinutý člověk
Asi Ti to tu napíšou i jíní, ale dítě je vyvinuté mnohem dříve než až po porodu.
S touhle logikou nemusíš považovat za dítě plod ani ve 38. tt. ![]()
Dítě, které se narodí předčasně (dejme tomu 25tt) považuješ za dítě nebo ne? Úplně vyvinuté totiž ještě není…
@smurfka píše:
ano to je pravda..ona už to bere jako dítě, proto s tím má problém..to taky nebylo na ni, ale tady uživatelku co tady psala o nějakém božím pohledu nebo jiném pohledu..
víš, jenže ona ta víra právě v tom náhledu na život X neživot hraje velkou roli, proto holky - věřící vidí už ten počuraný papírek jako dítě.. je pravda, že kdyby byl zakladatelky muž věřící, měla by to mnohem snadnější - on by slovo potrat nikdy neřekl a byli by ve shodě.. ![]()
@malinika píše:
Asi Ti to tu napíšou i jíní, ale dítě je vyvinuté mnohem dříve než až po porodu.
S touhle logikou nemusíš považovat za dítě plod ani ve 38. tt.Dítě, které se narodí předčasně (dejme tomu 25tt) považuješ za dítě nebo ne? Úplně vyvinuté totiž ještě není…
asi jsme se nepochopili..já JÁ, ne knižky, ne nikdo jiný JÁ…považuju za dítě v otázce potratu dobu kdy cítím první kopance, hýbance, bublinky..do té doby bych JÁ na potrat šla, protože to pro mě není dítě, necítím ho, nevnímám ho..( je to pro mě obrázek na utz )..ale jinak považuju za hotové dítě až po narození..( je jedno v kterém týdnu se narodí ) prostě až ho šmiknout od šnury, tak je to dítě..
ALE PRO MĚ..ne pro ostatní..
@canaglia píše:
Zkus se manžela zeptat, které dítě chce nechat zabít, jestli to první, druhé, třetí nebo čtvrté. Zkus mu vysvětlit, že otázka nestojí tak, zda mít čtvrté dítě, ale že čtyři děti už máte a on zvažuje, že jedno z nich nechá umřít. Tak ať vybere, které. Je to drsné, ale je to realita. To dítě už skutečně existuje a má před sebou celý život. Na rozdíl od toho nejstaršího, které už si na světě aspoň něco užilo. Drž se a zachraň ho.![]()
Taky jsem neplánovaně otěhotněla a zatímco já si myšlenku potratu nepřipouštěla, manžel si zase nepřipouštěl další dítě. Byla to první a zásadní neshoda v našem jinak bezproblémovém manželství. Jedinné, co jsem chtěla vědět, jestli to finančně zvládneme. On řekl, že v pohodě a rozhodnutí nechal na mě.
Realita je taková, že naše manželství funguje dál bez problému. Malou miluje stejně jako ostatní 3 děti a ona mu to nemalou měrou vrací. A i když občas pronese něco ve smyslu, vždyť je to tvoje dítě,…tak vím, že je spíše žertovné než vyčítavé.
@Anonymní píše:
Deti mam 13 a 9 a nejmaldsi 3 roky jsem chvili zpet v praci a bohuzel mam obavu kdyz budu doma jak to utahnem financne. Vim polevky uvarim vetsi hrnec, ale starsi 2 deti uz jsou dost materialisticke. Jsem zvykla na svuj prijem. A kdyz zustanu doma mam strach co bude. Takove obavy jsem. u zadneho ze 3 nemela vse bylo planovane. Ted je to jiny ja sem ani nepoznala, ze jsem tehotna. Coz nechapu. A muj muz ja ho nenavidim dite nechce bere jako hotovou vec ze pristi tyden pujdu na zakrok vecer podepisu reverz pujdu domu, abych mohla obstarat nejmladsiho a jedine co ho zajima je sex, protoze mam veliky nality prsa. Uprimne kdybych si ted mela vybrat koho zabiju byl by to on. Vubec ho nezajima co se mi honi hlavou.
Já jsem věřící, nechci nikomu nic vnucovat, ale zamyslela bych se, jestli to není Boží zkouška, jestli to dítě dáš nebo ne. A co se týče financí: Několikrát v životě jsem udělala dobrou věc navzdory financím, které scházely a když už bylo nejhůř a já si stála za svým, přišlo Boží požehnání a objevila se práce přesně taková, jakou jsem potřebovala. Nyní mi spadla do klína slušně placená práce na doma a jsem ráda, že jsme se nedali a vzali si chlapečka do pěstounské péče, takže nikdy nevíš nic s jistotou. Někdo má 1 dítě a finance žádné a jde s dítětem žebrotou a jinýmu se narodí čtvrté dítě a ejhle najednou si finančně polepší.
@smurfka píše:
asi jsme se nepochopili..já JÁ, ne knižky, ne nikdo jiný JÁ…považuju za dítě v otázce potratu dobu kdy cítím první kopance, hýbance, bublinky..do té doby bych JÁ na potrat šla, protože to pro mě není dítě, necítím ho, nevnímám ho..( je to pro mě obrázek na utz )..ale jinak považuju za hotové dítě až po narození..( je jedno v kterém týdnu se narodí ) prostě až ho šmiknout od šnury, tak je to dítě..ALE PRO MĚ..ne pro ostatní..
Tebe bych chtěla za matku.
Ty jsi snad atrapa ženské. ![]()
Nikdo to tady nenapsal, ale nenapadlo Tě dát dítě k adopci? Pořád zvažuješ jen dvě možnosti, ale když nechceš na potrat, partner další dítě nechce, tak nemůžeš se rozhodnout takto?
Dítě by tak mohlo najít milující rodinu. Navíc bys nějaký pár, co se leta trápí, učinila šťastným… Sama se o miminko dlouho snažím (proto raději anonym), tak mám i tenhle pohled na věc.
@Enmamma Já to sice neberu jako Boží požehnání, ale jinak s tebou souhlasím. Když se nám narodilo čtvrté dítě, tak do roka manžela povýšili ![]()
Nečtu diskuzi, ale jestli to takhle vnitřně prožíváš a řešíš, jak píšeš v úvodu, věř, že po zákroku se to nezlepší. Budeš na to pořád myslet, budeš vědět, že bys byla v tolikátém měsíci, pak budeš vědět, že bys rodila a pak si každý rok vzpomeneš, že by mělo narozeniny a přemýšlet, jaké by asi bylo, jak vypadalo. Bude to kříž, který si do konce života poneseš na hřbetě. I ženy, které vědí na 100%, že to dítě nechtějí a mají to srovnané, že rozhodně ne, tak si prostě občas vzpomenou.. nikdy nezapomenou. Jestli už ted pro to maličké pláčeš, nedělej to. Utrápíš se. Znám 2 případy kolem sebe - oba nechtěné třetí dítě, oba dnes kolem 60 - obě matky dnes každá trochu jinak a v jádru podobně říkají, co já bych si bez tebe počala, ještě že tě mám a to jsem tě tenkrát tak strašně nechtěla.. U jednoho, je to dokonce takový extrem, že oba starší bratři zemřeli - jeden ve 20ti druhý o 10 let později.. a ted si představ, s čím by ta stará paní žila..že mohla mít třetí dítě a nemá..ani to, ani vnoučata, nic. NIkdy nevíš, co se stane.. Stačí, aby se ti děti odstěhovaly do světa, někam daleko a ty na stará kolena byla sama - nebude den abys sis nevyčítala a neříkala si, že by se to zvládlo.. Drž se!