Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím si rady s mámou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.9.22 21:03
Máma tě jen vidírá. Vrať se za manželem a upřímný obdiv, že vydržel bez rodiny půl roku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.22 21:10
Mam presne takovou mamu i podobnou situaci ( jen horsi v tom, ze je mamka nemocna. A lepsi v tom, ze ve stejnem meste bydli segra) ale nastejovat se k ni by me nenapadlo… to byla nejvetsi chyba (ano na týden, na půlku prázdnin třeba, ale ne víc), pokud chodi do prace je schopna se o sebe postarat… takze bych absolutne nebrala ohled! Rekla bych ji na rovinu, ze te mrzi, ze je nevdecna, ldyz si ji uprednostnila pred svoji rodinou a byla tam 9 mesicu a starala se a sbalila se odjela. Nejsi za jeji zivot odpovedna, jio odpovedna za svoji rodinu a svoji dceru a hlavně sama sebe.
Příspěvek upraven 23.09.22 v 07:13
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.22 21:11
Už z principu neustupovat vyděrači. Nechápu, že někdo tohle trpí a ještě se ohlíží, aby druhému neublížil, i když se ten dotyčný chová jako tyran. Dospělá svéprávná osoba dělá rozhodnutí podle sebe, ne kdo jí co poručí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.22 21:14
Zůstaň u mámy a přijdeš o manžela a zbyde ti pak jen ona. Je to evidentně toxicky člověk. Vrátila bych se zpet. Máš svou rodinu, mysli hlavne na ni. Máma jen psychicky vydira a vyhrožuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.22 21:14
No tady to vidim jednoznačně. Nenech se citově vydírat. Už jsi naštěstí dospělá a navíc máš svou rodinu. Navrhni mamce, že za ni budete jezdit nebo ať ona prijede k vám. Nenech sebou manipulovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.22 21:14
Matka má strach, že zůstane úplně sama, což je pochopitelné. Na druhou stranu vy už máte svoji rodinu a té byste logicky měla dát přednost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.22 21:15
Takže tys manželovi odvezla dceru a bydlíš už 9 měsíců u mámy? 
Máš neuvěřitelně tolerantního chlapa. Pochopila bych měsíc až dva u mámy, ale proč jsi tam proboha skoro 3/4 roku? Sbal se a vrať se k manželovi. Tohle, co děláš, není normální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ledová káva
22.9.22 21:18
@Anonymní píše:
Ahoj, nevím jak to napsat stručně, ale zkusím to.V lednu tohoto roku mi náhle zemřel táta. Mí rodiče měli jenom mě a když jsem se tu hrůzu dozvěděla, okamžitě jsem se nastěhovala s dcerou k mamce domů abych jí se vším pomohla. Bydlíme s manželem 400 km daleko v domě na který platíme hypotéku. Moje mamka byla vždycky generál, museli jsme jí s tátou poslouchat na slovo, jinak byl řev a psychický nátlak. Tatínek měl 2 práce, protože máma neměla pořád dost peněz. Bylo toho na něj moc, dostal masivní infarkt a zemřel (já z toho pořád trochu obviňuji mámu - nikdy jsem jí to ale neřekla). Co ale hlavně řeším, od ledna jsme se s manželem pořádně neviděli a on už mi to dává docela „sežrat“, navíc se mám od listopadu vrátit do práce a dcera nastoupí do školky. To ale samozřejmě v místě našeho bydliště, tedy 400 km od mámy. Před pár dny jsem ji na to začala jemně připravovat, že se vrátím zpět domů za manželem a od té doby začalo peklo. Mamka pořád doráží i na dcerku: Např. Terezko, už se nikdy neuvidíme, babička už tady nebude, když mi odjedeš - půjde za dědečkem. Na mě spustila, že mám jet klidně pryč, ale dceru tady nechám. Dál narážky jak si něco udělá apod. Dcera je z toho zmatená, nechápe, proč by se s babičkou už nikdy neměla vidět. Já mám strach, že si vážně něco udělá když zůstane v domku sama.
Měl by, prosím, někdo nějakou radu? Jsem v kleštích. Doma mám samotného manžela, který chce, abychom byli jako rodina spolu ale tady naopak nechám osamělou mámu.
Sama jsem před 10 lety od našich doslova utekla, protože chování mámy ke mě bylo děsné, ráda mě shazovala, musela jsem všechno dělat podle ní. A i teď musí vše být podle ní. Chodí do práce a píše mi seznam co vše musím za den udělat, v domě musí být perfektně uklizeno, dcera nesmí mít vydělané žádné hračky. Pokud to nestihnu uklidit, tak nadává co jsem celý den dělala apod. A to nemluvím o tom jak před dcerkou mluví sprostě. Manžel moji mámu nesnáší, takže sem ani moc nechce jezdit, takže nevím jak se sem od listopadu dostanu často.
No prostě…nevím co mám dělat.
Omlouvám se za anonym.
Ty máš zodpovědnost především za sebe a svoji rodinu. Je od tebe hezké, že jsi takto podpořila mámu, když jí zemřel manžel a tobě táta, nicméně není tvojí povinností přebírat za svoji mámu a její stav zodpovědnost, nechat si rozkazovat a nechat se vydírat. Za těchto okolností bych se s čistým svědomím sbalila a odjela domů za manželem. Tohle už není o nějaké psychické podpoře truchlící maminky. A pozor, manžel má pravdu, rodina má být spolu.
- Citovat
- Upravit
22.9.22 21:23
@Anonymní píše:
Ahoj, nevím jak to napsat stručně, ale zkusím to.V lednu tohoto roku mi náhle zemřel táta. Mí rodiče měli jenom mě a když jsem se tu hrůzu dozvěděla, okamžitě jsem se nastěhovala s dcerou k mamce domů abych jí se vším pomohla. Bydlíme s manželem 400 km daleko v domě na který platíme hypotéku. Moje mamka byla vždycky generál, museli jsme jí s tátou poslouchat na slovo, jinak byl řev a psychický nátlak. Tatínek měl 2 práce, protože máma neměla pořád dost peněz. Bylo toho na něj moc, dostal masivní infarkt a zemřel (já z toho pořád trochu obviňuji mámu - nikdy jsem jí to ale neřekla). Co ale hlavně řeším, od ledna jsme se s manželem pořádně neviděli a on už mi to dává docela „sežrat“, navíc se mám od listopadu vrátit do práce a dcera nastoupí do školky. To ale samozřejmě v místě našeho bydliště, tedy 400 km od mámy. Před pár dny jsem ji na to začala jemně připravovat, že se vrátím zpět domů za manželem a od té doby začalo peklo. Mamka pořád doráží i na dcerku: Např. Terezko, už se nikdy neuvidíme, babička už tady nebude, když mi odjedeš - půjde za dědečkem. Na mě spustila, že mám jet klidně pryč, ale dceru tady nechám. Dál narážky jak si něco udělá apod. Dcera je z toho zmatená, nechápe, proč by se s babičkou už nikdy neměla vidět. Já mám strach, že si vážně něco udělá když zůstane v domku sama.
Měl by, prosím, někdo nějakou radu? Jsem v kleštích. Doma mám samotného manžela, který chce, abychom byli jako rodina spolu ale tady naopak nechám osamělou mámu.
Sama jsem před 10 lety od našich doslova utekla, protože chování mámy ke mě bylo děsné, ráda mě shazovala, musela jsem všechno dělat podle ní. A i teď musí vše být podle ní. Chodí do práce a píše mi seznam co vše musím za den udělat, v domě musí být perfektně uklizeno, dcera nesmí mít vydělané žádné hračky. Pokud to nestihnu uklidit, tak nadává co jsem celý den dělala apod. A to nemluvím o tom jak před dcerkou mluví sprostě. Manžel moji mámu nesnáší, takže sem ani moc nechce jezdit, takže nevím jak se sem od listopadu dostanu často.
No prostě…nevím co mám dělat.
Omlouvám se za anonym.
Holka…
Honem pryč a koukej se soustředit na svou vlastní rodinu. Ničila a bezohledně Tě ničí i teď, dokonce i před Tvou vlastní dcerou. Ta jde přes mrtvoly. Soběstačná je, do práce chodí…! Ideálně se sbal a odjeď ještě předtím než se vrátí domů. Bude muset sklidit co sama zaseklá, Ty začni konečně žít svůj vlastní život pro ty, kteří Tě opravdu milují a potřebují. Manžel a dcera jsou Tvá budoucnost, Tvá máma minulost a bludný kruh, který má potenciál zničit úplně všechno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.22 21:31
Znám takové chování (bohužel) ze svého okolí, kamarádku její matka doslova psychicky vydírala, aby neodjížděla studovat do zahraničí, že to bez ní nezvládne a podobně. Tohle je klasická ukázka manipulátora, kterému se musí všichni podřizovat. Ano, je pochopitelné, že se člověk po smrti partnera cítí osamělý, ale každý rodič musí také počítat s tím, že si jeho děti zařídí život podle svého a nebudou jim věčně stát u zadku, tohle hodně matek zkrátka nemůže ustát a proto se nějakým způsobem „mstí“ za to, že jí děti opustily, ačkoliv je to přirozené. Nejsi odpovědná za život své matky, nemáš žádnou povinnost skákat, jak ona píská, zvláště, když jde evidentně o tzv. emočního upíra. Nemůže se srovnat s tím, že jí nepotřebuješ a dokážeš žít svůj život bez její kontroly. Odjeď pryč, fakt matce nic nedlužíš, není tvá povinnost se o ní „starat“, když se takto chová, tohle není o nějaké psychické podpoře, chce tě jen dirigovat, jak to dělala celý život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.22 21:32
Pokud to je opravdu takhle, tak bych se s ní na tvém místě nestýkala vůbec.
Nevím, na co čekáš. Chceš přijít o manžela? Divím se, že to vydržel tak dlouho. Tady není nad čím přemýšlet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.22 21:32
Vrať se domů, jak píší ostatní. Zachraňuješ člověka, co tě ničí a zachránit se nedá a pohřbíváš rodinu, která tě potřebuje a má ráda. Tady je volba jasná. Je to boj tvé matky, ne tvůj, i když je to tvá matka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, nevím jak to napsat stručně, ale zkusím to.
V lednu tohoto roku mi náhle zemřel táta. Mí rodiče měli jenom mě a když jsem se tu hrůzu dozvěděla, okamžitě jsem se nastěhovala s dcerou k mamce domů abych jí se vším pomohla. Bydlíme s manželem 400 km daleko v domě na který platíme hypotéku. Moje mamka byla vždycky generál, museli jsme jí s tátou poslouchat na slovo, jinak byl řev a psychický nátlak. Tatínek měl 2 práce, protože máma neměla pořád dost peněz. Bylo toho na něj moc, dostal masivní infarkt a zemřel (já z toho pořád trochu obviňuji mámu - nikdy jsem jí to ale neřekla). Co ale hlavně řeším, od ledna jsme se s manželem pořádně neviděli a on už mi to dává docela „sežrat“, navíc se mám od listopadu vrátit do práce a dcera nastoupí do školky. To ale samozřejmě v místě našeho bydliště, tedy 400 km od mámy. Před pár dny jsem ji na to začala jemně připravovat, že se vrátím zpět domů za manželem a od té doby začalo peklo. Mamka pořád doráží i na dcerku: Např. Terezko, už se nikdy neuvidíme, babička už tady nebude, když mi odjedeš - půjde za dědečkem. Na mě spustila, že mám jet klidně pryč, ale dceru tady nechám. Dál narážky jak si něco udělá apod. Dcera je z toho zmatená, nechápe, proč by se s babičkou už nikdy neměla vidět. Já mám strach, že si vážně něco udělá když zůstane v domku sama.
Měl by, prosím, někdo nějakou radu? Jsem v kleštích. Doma mám samotného manžela, který chce, abychom byli jako rodina spolu ale tady naopak nechám osamělou mámu.
Sama jsem před 10 lety od našich doslova utekla, protože chování mámy ke mě bylo děsné, ráda mě shazovala, musela jsem všechno dělat podle ní. A i teď musí vše být podle ní. Chodí do práce a píše mi seznam co vše musím za den udělat, v domě musí být perfektně uklizeno, dcera nesmí mít vydělané žádné hračky. Pokud to nestihnu uklidit, tak nadává co jsem celý den dělala apod. A to nemluvím o tom jak před dcerkou mluví sprostě. Manžel moji mámu nesnáší, takže sem ani moc nechce jezdit, takže nevím jak se sem od listopadu dostanu často.
No prostě…nevím co mám dělat.
Omlouvám se za anonym.