Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@j.a.n.i1 píše:
Já bych řekla že ano, dokonce v určitém období dost výrazně…
No tak jasně, že v šestnácti si to asi člověk dost představit neumí protože je ucho…ale ve 21 už trochu představu o směřování svého života podle mne má. Někdo ne konkrétní, ale pokud je zakladatelky postoj takový jako v úvodním příspěvku, tak to by byl fakt obrat o 180 kterému nevěřím. BTW já poprvé otěhotněla ve 21, už jsem děti chtěla a moc. Tím nechci nic říct, jen že ve 21 už je člověk normální dospělý jedinec který tak trochu ty priority má nastaveny. Spíš se setkávám s názorem „Já JEŠTĚ nechci mít dítě“ - to JEŠTĚ může pak trvat do konce života, nebo se to změnit, jasné. Ale s postojem „Já já já na prvním místě já“, to už je dle mne nastavené v osobnosti.
To, že někdo nemá děti, ještě neznamená, že musí být později sám, opuštěný, nešťastný. To samé naopak, děti ti nezaručí doživotní štěstí, to, že se k tebe bude někdo ve stáří starat. Anonym K.
Taky jsem to hlásila ihned po seznámení, že nechci. A to mi bylo už 30. Vzal to v pohodě a říkál že do 40 je času dost ![]()
@Pozitivni-obrazy píše:
No tak jasně, že v šestnácti si to asi člověk dost představit neumí protože je ucho…ale ve 21 už trochu představu o směřování svého života podle mne má. Někdo ne konkrétní, ale pokud je zakladatelky postoj takový jako v úvodním příspěvku, tak to by byl fakt obrat o 180 kterému nevěřím. BTW já poprvé otěhotněla ve 21, už jsem děti chtěla a moc. Tím nechci nic říct, jen že ve 21 už je člověk normální dospělý jedinec který tak trochu ty priority má nastaveny. Spíš se setkávám s názorem „Já JEŠTĚ nechci mít dítě“ - to JEŠTĚ může pak trvat do konce života, nebo se to změnit, jasné. Ale s postojem „Já já já na prvním místě já“, to už je dle mne nastavené v osobnosti.
Podle mne je to individuální. Já chtěla deti až po 30. Predtim jsem měla podobný postoj jak zakladatelka.
@hanka.br. píše:
Když myslíš.
Tak samozřejmě, že jsou lidé, kteří z toho nevyrostou a děti nikdy mít nechtějí… akorát se to dá říct až v těch 50-60, že to tak opravdu je.
@Anonymní píše:
To, že někdo nemá děti, ještě neznamená, že musí být později sám, opuštěný, nešťastný. To samé naopak, děti ti nezaručí doživotní štěstí, to, že se k tebe bude někdo ve stáří starat. Anonym K.
Tak to už ale záleží jenom na tobě - jak je vychováš, kolik lásky jim dáš. Samozřejmě, že sobecky nastavený člověk může mít kupu sobecky nastavených dětí a sám zůstane. Pokud svůj život někdo vnímá jako čas, který chce dát jen sám sobě, sám si užívat, vidí jen sebe, pak nemůže čekat, že sám taky neskončí.
@Pozitivni-obrazy Ty nevěříš, já jo… v 21 je spousta holek opravdu ještě dětmi a jejich názory na směřování života se dost mění. Jo, až tohle bude tvrdit po 30, tak tam už bych ten obrat moc nečekala, i když i tam platí to, že se nemá říkat nikdy…
@Anonymní píše:
Furt mi říká, že jeho kamarádi už dávno vozej kočárek, tak chce taky. Tak at hledá jinde.
Ty jo, já moc 25letých chlapů s kočárkem nepotkávám
Ale jinak je fajn, že jsi mu nalila čistýho vína a hlavně jeho argument, že ostatní mají, tak chci taky, je docela divný
To očekávám spíš od žen. Taky mi bláznily hormony, když kamarádky začaly těhotnět ![]()
A jinak jak tu bylo psáno. Třeba časem změníš názor, ale v dnešní době toho času máš opravdu hodně. Teď už je normální rodit po třicítce, za dob našich maminek (u tebe spíš babiček
) bys byla namydlená ![]()
@Pozitivni-obrazy píše:
No tak jasně, že v šestnácti si to asi člověk dost představit neumí protože je ucho…ale ve 21 už trochu představu o směřování svého života podle mne má. Někdo ne konkrétní, ale pokud je zakladatelky postoj takový jako v úvodním příspěvku, tak to by byl fakt obrat o 180 kterému nevěřím. BTW já poprvé otěhotněla ve 21, už jsem děti chtěla a moc. Tím nechci nic říct, jen že ve 21 už je člověk normální dospělý jedinec který tak trochu ty priority má nastaveny. Spíš se setkávám s názorem „Já JEŠTĚ nechci mít dítě“ - to JEŠTĚ může pak trvat do konce života, nebo se to změnit, jasné. Ale s postojem „Já já já na prvním místě já“, to už je dle mne nastavené v osobnosti.
Já třeba v 21 děti absolutně odmítala a ve 25 obrovský obrat a do 30 jsem měla tři. A nebylo to že ještě nechci, opravdu jsem od puberty tvrdě odmítala, že bych někdy děti měla a změnilo se to až v těch 25.
Já zas někdy kulim oči, když tu dvacetiletá holka píše, že vždycky chtěla rodinu a děti, to je pro mě jiná planeta ![]()
Trojnásobná matka
Moje sestra už v patnácti „věděla“, že nikdy nechce děti. Teď je šťastná za to, že může mít
jedno, a je z něj celá poprděná.
Já jsem ten obrat nezaznamenala nikdy. Vlastně nevím, co to je chtít dítě. Rozhodl zapomenutý prášek, bylo mi 32
@Mango_Lassi Jsem se tě zrovna chtěla zeptat, zda nakonec nějaké máš…
@Alušáček píše:
Divná jsi, rozmnožovací pud byl měl být přirozený… Ale kdo z nás není nějak divný. Počítej s tím, že třeba budeš žít úplně sama, protože nenejdaš partnera který by tvůj názor akceptoval. I když ohledem na tvůj věk předpokládám, že za deset let budeš uvažovat jinakPříspěvek upraven 07.04.18 v 10:11
Toho bych se tedy nebála. Osobně jsem zatím potkávala muže, kteří byli nadšení, když jsem jim řekla, že děti mi nic neříkají.
@Pozitivni-obrazy píše:
No tak jasně, že v šestnácti si to asi člověk dost představit neumí protože je ucho…ale ve 21 už trochu představu o směřování svého života podle mne má. Někdo ne konkrétní, ale pokud je zakladatelky postoj takový jako v úvodním příspěvku, tak to by byl fakt obrat o 180 kterému nevěřím. BTW já poprvé otěhotněla ve 21, už jsem děti chtěla a moc. Tím nechci nic říct, jen že ve 21 už je člověk normální dospělý jedinec který tak trochu ty priority má nastaveny. Spíš se setkávám s názorem „Já JEŠTĚ nechci mít dítě“ - to JEŠTĚ může pak trvat do konce života, nebo se to změnit, jasné. Ale s postojem „Já já já na prvním místě já“, to už je dle mne nastavené v osobnosti.
tak já bych neřekla zase, že chtít dítě je nesobecký a nechtít naopak… žena ho obyčejně chce, protože je to přirozený a někomu tikají hodiny už od dvaceti, někomu v 35ti, někomu s příchodem vhodného partnera a někomu nikdy..
ale dítě chceš, protože to bereš třeba jako naplnění života, že tě to udělá šťastnou a kdybys ho neměla, tak víš, že šťastná nebudeš…je to nesobecké? ![]()
myslím si, že představa probdělých nocí, vytahaných prsou a dalších věcí spojených se starostí o děti nikoho zrovna stokrát netěší, ale přijme to, protože má pocit, že na oplátku dostane víc…no a někdo prostě takový pocit nemá ![]()
@j.a.n.i1 píše:
@Mango_Lassi Jsem se tě zrovna chtěla zeptat, zda nakonec nějaké máš…
Jojo, 2. Poslední se narodil před 2 měsíci. Taky neplánovaně ![]()
Ale chlap chtěl a trval na tom.
Já až tak nadšená nebyla, ale pomáhá mi se vším, je s námi doma.
S jiným chlapem bych do toho nešla.