Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Mango_Lassi píše:
Jojo, 2. Poslední se narodil před 2 měsíci. Taky neplánovaně
Ale chlap chtěl a trval na tom.
Já až tak nadšená nebyla, ale pomáhá mi se vším, je s námi doma.
S jiným chlapem bych do toho nešla.
Gratuliji.Tak ať je zdravý, a dělá vám jenom radost. ![]()
Ještě ve 22 jsem tvrdila, že ty malý chcípáci (děti) by se měli separovat od normálních lidí dokud nevyrostou. Ve 24 jsem uznala, že možná někdy v budoucnu budou. Ve 26 bylo na děti včera už pozdě a v 28 jsem rodila první, teď ve 30 čekáme druhé. Mimochodem jsem s chlapem od 17 a on rodinu chtěl vždycky, prostě počkal než se tam dostanu taky. Takže v takhle mladém věku bych se distancovala od zásadního nikdy (ale tohle vyhraňování k tomu věku patří) nebo si o to člověk může pěkně v budoucnu nabít nos. Některé názory se mění, jiné ne.
@nostress píše:
Gratuliji.Tak ať je zdravý, a dělá vám jenom radost.
Díky moc ![]()
@Anonymní píše:
Toho bych se tedy nebála. Osobně jsem zatím potkávala muže, kteří byli nadšení, když jsem jim řekla, že děti mi nic neříkají.
Tak který chlap by nebyl nadšený, zakukat si s dvacítkou aniž by hned dělala psí oči, že chce svatbu, mimiska, domeček…
Já byla pevně přesvědčená že dítě nechci ještě v 26, možná i v 27. A pak to najednou přišlo
je mi 29, nakonec dvakrát ZT a teď jsem 23tt a modlím se každý den, aby to dobře dopadlo
bojím se toho, jestli to všechno zvládnu, ale myslím, že kdybych děti nakonec fakt neměla, tak by mě to časem hodně mrzelo.
Je to na rozhodnutí každého, ale je fér to říct partnerovi co nejdříve
Kolik.je ti let? Ptám. se proto, že já aai do 28 říkala. děti nikdy, a pak se to nějak změnilo, nedokázala jsem.si představit, že můj život bude pořád stejný (i když bezva), a byla jsem najednou ochotná udělat ústupky ze svého životního stylu. Taky jsem hodně cvičila, rada se hezky oblikala, chodila do společnosti, pracovala od rána do večera… A teď je mi 36 a mám 2 děti, postavu mi to nezkazilo (když cvicis, tak si to tělo pamatuje), do společnosti moc nechodim (a ani se mi extra nechce) a pracuju nonstop, i když jinak
Nepřesvědčuju te, že mít děti je lepsi, jen píšu svou zkušenost, že se postoj může změnit, radikálně ![]()
@Anonymní píše:
Mně to nevadí, at si klidně jinou najde. Mi je 21 a jemu 25. Řekla jsem mu to narovinu svůj názor, aby mi pak nemohl říct, proč jsem mu to neřekla dřív.
Jo, tak v 21 letech jsem o detech ani neuvazovala. Parila jsem, cvicila, chodila s nosikem nahoru s pevnym zadkem a kozama. Ted mi je 34, hrabu se v zahonu, dva satani na krku, kozy jak psi usi, zadek celkem pevnej jeste a uplne jiny prioroty nez pred 13 lety.
![]()
To neres. Je ti 21. Si s pritelem uzivejte a zacnete to resit za 5 let treba a uvidite.
Nejsi divná
Ty jo hoavně neřeš, že když n3máš stejnej názor jak většina, tak jsi divná. Kdo to jako určuje kdo je divnej a kdo ne? Starosta? Doktor? Sociolog? Prodavačka, elektrikář? Baby na emiminu? Kàmoška? ![]()
@Verun83 píše:
Nj, mladi je krasne naivni. Prej dru na postavesi ji predstavim, jak v 70 dre na postave a deti jsou fuj…
@malá_holka píše:
Nejsi divnáTy jo hoavně neřeš, že když n3máš stejnej názor jak většina, tak jsi divná. Kdo to jako určuje kdo je divnej a kdo ne? Starosta? Doktor? Sociolog? Prodavačka, elektrikář? Baby na emiminu? Kàmoška?
Asi baby na emiminu, když to sem napsala. ![]()
No… pracuji v domově se zvláštním režimem, kde jsou starý dementni lidi… někdo se těší, že přijedou děti (i když je dementni a neví ani, co je za den), mají zastání…a někdo se netěší na nic… člověku se to ve dvaceti nezdá, ale stáří o samotě není nic pěkného.
Anonym - zaměstnání
Linda
@veria píše:
Ježíš, no tak ve 21 byly pro mne deti taky jen obtížný hmyzto bude dobrý.
Nemyslím. Nekdo názory nemění.
Osobně jsem chtěla děti od 15 let.Ano, čučela jsem do kočárků, do výloh s dupačkama, ňuňala sourozence miminka kamarádů…a první dítě jsem porodila v 26 letech.To se přece nevylučuje.
Názory člověk mění celý život, nežije ve vakkuu, vyspívá, nabírá životní zkušenosti, mění se. Je zbytečné zabývat se v 21 letech tím, jestli jsem divná, když nechci děti. A ještě někomu zarytě tvrdit, jak nezměním názor. Možná jo, možná ne. Máš před sebou dlouhý život a „vědět“ něco v 21 letech, je záležitost celkem pomíjivá.