Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@marinka5 no kdyby ses tam objevila tak jsem tam pod stejným nickem ![]()
Je tam zajímavá diskuze o buněčné imunitě a prednisonu…ještě jí nemám dočtenou, ale je hrozně zajímavá
http://www.modrykonik.cz/…e-prednison/
Četla jsem to někde od půlky a sledovala tam 2 uživatelky…podobnej osud jak já, hodnoty jak já…a za chvíli budou rodit.
@frapik žádnej, na tohle jsem narazila náhodou, ale nechodim tam
@Izzz já to zatím odmítla, zkusíme to ještě do třetice. Ale já to mám přece jen jiný, když už děti mám. Kdybych je neměla, nevím, jak bych reagovala, to si zpětně už nedokážu představit…asi by záleželo na věku a tak. Být mi přes 30 a být bez dětí, tak určitě taky na nic nečekám a řeším to hned
No mě je 28, ale ta revize je pro mě vrcholně nepříjemnej zážitek, takže bych ji nerada zažila znovu.
@Izzz to chápu, i proto jsem tam tak nechtěla
Krom toho, že nesnáším, když se ve mě někdo vrtá, tak ještě víc nesnáším, když sama sebe nemám pod kontrolou, Pro mě je to příliš intimní, takže když to není nutné kvůli ohrožení živita či zdraví-tak ani náhodou! Navíc opakovaně to tělu jistě nesvědčí, bůhví, co ti při tom ještě můžou pokazit…musím si zjistit rizika, kdybych náhodu zase tohle musela řešit
http://www.maminkam.cz/…evize-delohy
když si to přečtu, pak vyčkávání na spontánní potrat se pro mě stává jedinou přijatelnou alternativou.Do tohoto bych šla jedině, kdyby už byl patrný rozklad plodových obalů a počátky infekce. A teď mě doktoři ukamenují ![]()
Já jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Říkala jsem si, že v sobě mám něco, co tam bejt nemá a nebylo mi to příjemný. Nikdy předtím jsem nebyla na operaci ani v nemocnici. Takže pro mě obrovskej stres. měla jsem hroznej tlak, dali i mi nějakou tabletku na uklidnění…asi v 9, na řadu jsem šla v půl 2, takže už dávno nepůsobila. A těch lidí na tom sále. prostě peklo.
@Izzz já mám v sobě věcí, co tam normálně být nemají
,tak mě to asi tak divný nepřijde. Navíc dostvěřím, že tělo se dokáže s lecčím poprat samo a byla jsem nakonec svým způsobem na sebe pyšná, že to zvládám bez operace, i když to možná zní divně. Je to pro mě podobné jako u porodu-nepotřebuju léky a urychlení jakýmkoli způsobem, vlastně to zvládám sama, tělo si řekne. Lékař je tam pro případ nouze, komplikace a pomoc, když tělo nemůže. Jinak se to má nechat přírodě…až když selže příroda, nastupuje medicína
Ale příroda někdy potřebuje čas, všechno se nedá vtěstnat do minutových tabulek (u porodu je to obzvláště patrné, že každá to máme jiné) a lékaři mnohdy nedají na výběr jinou možnost, řeknou, že se tak dělá a je to…A já jsem jak to malý dítě, pořád se ptám proč?,Jak…no pacient na zabití ![]()
Ale je mi jasný, že tohle má každý nastavený jinak
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.