Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám 3 leteho stafforda.. A našla sem si přítele bála jsem se jak ho přijme… Ale miluje ho.. Nedokážu si představit že by psa nesnášel nebo něco.. To bych s ním ani nebyla.. Ale nedělej mu to za zády protože to by byl kámen úrazu 🤦🏻♀️ 😪.. Musíte se domluvit buď na tom že pes nebude a nebo že bude ale nebudeš s přítelem.. Pořádně si to promysli.. 😊Je to velká věc přece jen pes je jak dítě a ty psi vědí kdo je má rád a kdo ne.. A když se něco stane musíš se postarat sama na přítele se nebudeš moct spolehnout…
.Za mě je vztah ke zvířatům klíčovým bodem životního stylu. S chlapem, co měl děsně „rád zvířata“ ve stylu viz některé příspěvky výše (=když přijdou blíž, tak jsou fujky) jsem byla skoro 2 roky a nešlo to, chvílema mi to úplně rvalo srdce. Zvířatům nerozuměl a v některých chvílích se k nim choval fakt hrozně - ne že by je bil, ale žárlil na ně, byl zbytečně přísný, choval se k nim odtažitě nebo nespravedlivě a celkově to prostě stálo za prd. Byl to sobec, egoista a podobné chování opravdu měl i k lidem. Současný partner zažil psa jen v rodině, když byl ještě dítě, ale ke psům se chová laskavě a jejich blízkost vyhledává. Pro mě je to musím říct obrovská úleva a přináší mi to v tom vztahu takový klid a mír…
Může se to zdát jako banalita, ale za mě pokud zvířata opravdu miluješ a chceš je ve svém životě mít, soužití s partnerem, co to tak nemá, Tě bude vždy trápit.
Držím palce, ať jsi šťastná ![]()
@klamonožka píše:
Jo, je to pěkná blbost. Nemluvím o lidech, kteří např. zvířata záměrně týrají a podobně, to už je vyloženě patologické, ale to, zda je někdo milovník zvířat, či ne, nemá se vztahem k lidem nic společného.
Spíš jsem měla v okolí lidi, kteří by za zvířátka dali ruku do ohně - ale obvykle ne tu svojí, lidi nesnášeli a naopak zkrátka ta zvířata nad lidi nadřazovali, v řečech i činy.(A zmiňovat notoricky známého Hitlera a jeho psy je asi už trapné…)
„Čím více poznávám lidi, tím více miluji psy.“, Romain Rolland
@Freeandwild píše: .Za mě je vztah ke zvířatům klíčovým bodem životního stylu. S chlapem, co měl děsně „rád zvířata“ ve stylu viz některé příspěvky výše (=když přijdou blíž, tak jsou fujky) jsem byla skoro 2 roky a nešlo to, chvílema mi to úplně rvalo srdce. Zvířatům nerozuměl a v některých chvílích se k nim choval fakt hrozně - ne že by je bil, ale žárlil na ně, byl zbytečně přísný, choval se k nim odtažitě nebo nespravedlivě a celkově to prostě stálo za prd. Byl to sobec, egoista a podobné chování opravdu měl i k lidem. Současný partner zažil psa jen v rodině, když byl ještě dítě, ale ke psům se chová laskavě a jejich blízkost vyhledává. Pro mě je to musím říct obrovská úleva a přináší mi to v tom vztahu takový klid a mír…Může se to zdát jako banalita, ale za mě pokud zvířata opravdu miluješ a chceš je ve svém životě mít, soužití s partnerem, co to tak nemá, Tě bude vždy trápit.
Držím palce, ať jsi šťastná
Jsem nesmírně šťastná, že oba s manželem máme identické názory na psy, oba je milujeme a naši pejsku máme trochu jako pozdní dítě. Shodneme se na výchově, na postoji k ní, na péči. Je to obrovské obohacení pro starší pár, je to další smysl soužití.
Příspěvek upraven 02.04.21 v 22:46
@Moňule111 píše:
@gronan a proč bezohlední sobci s „čoklama“ jak ty říkáš z paneláku?
Protože autor příspěvku je emocionálně handicapovaný outsider.
@Alriga píše:
Jsem nesmírně šťastná, že oba s manželem máme identické názory na psy, oba je milujeme a naši pejsků máme trochu jako pozdní dítě. Shodneme se na výchově, na postoji k ní, na péči. Je to obrovské obohacení pro starší pár, je to další smysl soužití.
Věřím, že je to super ![]()
Moji rodiče si pořídili psa po padesátce, a i když se tomu v mém dětství hodně bránili, shodli se na výchově úplně přirozeně, automaticky… mají v sobě taky takovou tu laskavost, empatii a schopnost odložit vlastní ego, aby vyšli psovi vstříc. Jsou to opravdu hodní, laskaví lidé a pes je taky jejich štěstí, když už děti vylétly z hnízda… Tohle prostě člověk v sobě buď má a nebo nemá a pokud se sejdou protiklady, nemůže to podle mě prostě fungovat ke štěstí obou.
Se mnou psi třeba v posteli teda nespí, ale mít jako vyšší hodnotu permanentně naleštěnou podlahu nebo dokonale čisté auto než radost a štěstí psa, tak to je pro mě úplně totálně mimo ![]()
@Freeandwild píše:
Věřím, že je to super
Moji rodiče si pořídili psa po padesátce, a i když se tomu v mém dětství hodně bránili, shodli se na výchově úplně přirozeně, automaticky… mají v sobě taky takovou tu laskavost, empatii a schopnost odložit vlastní ego, aby vyšli psovi vstříc. Jsou to opravdu hodní, laskaví lidé a pes je taky jejich štěstí, když už děti vylétly z hnízda… Tohle prostě člověk v sobě buď má a nebo nemá a pokud se sejdou protiklady, nemůže to podle mě prostě fungovat ke štěstí obou.
Se mnou psi třeba v posteli teda nespí, ale mít jako vyšší hodnotu permanentně naleštěnou podlahu nebo dokonale čisté auto než radost a štěstí psa, tak to je pro mě úplně totálně mimo
My máme taky ložnici jen pro sebe. Ne, že bychom ji tam nesnesli, ale už jsme starší a chceme mít v posteli pohodlí. Ale spí v pelíšku v předsíni a má k nám otevřené dveře. Jinak přes den občas leží na gauči, hodně bývá venku před terasou. A auta máme obě zachlupacená, zkrátka častěji vysáváme, no.
Nemusi psy zboznovat, ale mel by brat psa jako soucast tebe, mel by vnimat, jakou ti to dava energii, jak te to nabiji, jak psa k zivotu potrebujes. Mel by chapat, jak jsi ted znicena ztratou stareho psa, podporit te, pomoci.
Pokud vyse uvedeneho neni schopen, ma to dve vysvetleni: nema te dost rad, postrada empatii, je to sobec, neni vhodny do vztahu - nehodici se skrtnete. S takovym to nema cenu. Nebo druha moznost - tak moc ty psy nenavidi, ze toho neni schopen kvuli tomu. No a s tim to taky nema cenu
.
@Alriga píše:
Protože autor příspěvku je emocionálně handicapovaný outsider.
Protože za to jejich protivný ňafání na celej barák by měl dostat do čenichu bezohledný pániček!
@gronan píše:
Protože za to jejich protivný ňafání na celej barák by měl dostat do čenichu bezohledný pániček!
A za ječení dětí, hlasitou tv seniorů atd… bys taky někomu dával „do čenichu?“
@klamonožka píše:
Jo, to nejde dohromady.Já zas nevím, jestli bych dovedla být s někým, kdo musí mít za každou cenu psa. Zvířata mám ráda, aktivně se zabývám ochranou přírody, psa od kamarádky si klidně pohladím nebo i zajdu s nimi na procházku, ale prostě nemám ráda takové to „městské“ pejskaření se vším okolo… (tím neříkám, že je to váš případ, třeba jdete do hájenky s hektarem pozemku, co já vím) Krmení granulema, chlupy všude, procházky po sídlišti kolem dalších 20 psů, kteří se můžou z těch ostatních vzteknout, sbírání bobků (o případném nesbírání stran některých majitelů nemluvě), štěkot v bytech, nelíbí se mi, jak se ze šlechtění psů k určité práci stalo akorát v převážné většině šlechtění ke konkrétnímu vzhledu… uznávám a respektuju služební psy, asistenční, vodící, pastevecké a podobně, ale zkrátka bych nechtěla být další rodinkou, co potřebuje mít v bytečku ještě mazlíčka.Zkrátka, mám porozumění i pro tvého přítele, akorát mi přijde, že taky nemá „koule“ na to tu vaši dost bezvýchodnou situaci rozseknout… Protože pořídit si společné bydlení, sestěhovat se a pak čekat, co se stane (navíc i s dítětem), mi nepřijde jako nejlepší cesta.
Mam to podobne. Akorat s tim, ze bych psa doporucila mestskym duchodcum. Mit rad zvirata neznamena chtit s nimi sdilet domov. A pejskari maji dost casto ze zviraz radi pouze pejsky, kterym prisuzuji mezi zviraty mimoradna, az pololidska prava.
Zakladatelko myslim ale, ze je i moznost, ze si psa zamiluje. Takovy byl nas otec, nechtel, ale kdyz zvire bylo, mel ho rad.
@Alriga píše:
A za ječení dětí, hlasitou tv seniorů atd… bys taky někomu dával „do čenichu?“
Tak to jsou lidi, to se nedá se zbytečným uňafaným čoklem srovnávat…
@Pudloslava píše:
Mam to podobne. Akorat s tim, ze bych psa doporucila mestskym duchodcum. Mit rad zvirata neznamena chtit s nimi sdilet domov. A pejskari maji dost casto ze zviraz radi pouze pejsky, kterym prisuzuji mezi zviraty mimoradna, az pololidska prava.Zakladatelko myslim ale, ze je i moznost, ze si psa zamiluje. Takovy byl nas otec, nechtel, ale kdyz zvire bylo, mel ho rad.
Jo, vystihla jsi to přesně. Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně mám vcelku ráda psy, ale nemám ráda pejskaření.
A psy mám ráda stejně, jako třeba krávy, zajíce, lumíky nebo hroznýše…
@gronan píše:
Tak to jsou lidi, to se nedá se zbytečným uňafaným čoklem srovnávat…
Takže jsem měla pravdu. Emocionální handicap. Vlastně jsi něco jako ten „zbytečný uňafaný čokl.“
Teď mu vadí pes, pak mu budou vadit děti atd. a dál?
Nemám tuhle zkušenost. Takže nedokážu úplně posoudit, jestli bych pustila partnera, kterému vadí zvířata. Teď to beru obecně. Ale asi jo. Nechtěla bych s ním chodit. Bude víc a víc morous.