Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Koukám, že diskuze je založená celkem dávno…ale třeba to tady někdo čte
.
Píšete většinou o negativních zkušenostech s úřednicemi na KÚ, organizacemi typu NATAMA, atd. Naše zkušenost je zcela opačná. Žádost o PP jsme si podávali 9/2009, přes zimu proběhly psychotesty, pohovory, příprava a v 6/2010 nám nabídli 3 sourozence. Jsme z pardubického kraje a po celou dobu jsme cítili podporu všech, kteří s námi PP vyřizovali.
Co nám chybí - poradenství v začátku
Tyhle děti jsou prostě jiné (vlastní děti vychováváme čtyři). Jednak jejich rané dětství v rodině nebylo moc veselé, pak 2 roky v DD…Zatím zjišťujeme nakolik za jejich opožděný vývoj může deprivace a nakolik jejich snížený intelekt. A to jsou to děti v podstatě bezproblémové. I tak hledáme odpovědi na otázky, které by nás dřív vůbec nenapadly.
Rozhodli jste se pomoci opuštěným dětem?
Ano ,přesně to je potřeba.Je opravdu smutné kolik dětí v našem malém státě musí vyrůstat v ústavní péči.Pro každé dítě ,které dostane šanci na běžný život ,je to velká příležitost .Nesmíme promarnit ani jednu.Přesto je ale třeba důkladně zvážit zda to pro pro budoucí rodinu nebude příliš velká zátěž.
Nabízíme nezkreslený a neupravený pohled do reálného světa pěstounské péče.
Pohled očima současných pěstounů.
Příběhy pěstounských rodin -Naše osudy
Informace které se na úřadě nedozvíte.
Zveme Vás na nové stránky
http://www.pestounskapecejinak.estranky.cz/
Prosíme všechny kdo mají co říci aby se k nám přidali.
Teď , právě v této chvíli.
Teď jsem na tuto diskuzi narazila, ale nevím, jestli tu jej ještě někdo, kdo by chtěla na toto téma diskutovat… Taky si s touto myšlenkou pohráváme. Ale zatím opravdu jen z toho pohledu, že nás to láká tak nějak „lidsky“… Nemáme zatím zjištěno vůbec nic. Jaké jsou podmínky, jak moc musí být rodiny zabezpečena a jesti je to pto nás vůbec reálné atd… Kdyby tu byl ještě někdo, kdo už třeba má něco pozjišťováno, budu ráda, za všechny informace ![]()
Já budu ráda diskutovat
Klidně se ptej na co chceš, co budu vědět, ráda ti povím.
jéé, to jsem ráda, že tu někdo je ![]()
Brusinko, my o tom zatím uvažujem tak, že bysme rádi někomu pomohli, ale vůbec nevíme, co je potřeba atd… Jsou nějaké podmínky, jaké má rodina bydlení, příjmy… A jsou na dětičky v PP nějaké příspěvky, nebo musíme být schopní je uživit z toho co máme… To se totiž obávám, že u nás bude problém…
Toho je tolik, že nevím, kde začít ![]()
Zkusím to stručně, momentálně je to takhle, po případné změně zákona může být něco jinak.Asi kraj od kraje se to může trošku lišit, my jsme z pardubického kraje.
Začíná se podáním žádosti na spádový OSPOD. Pracovnice nám dala spoustu papírů a přišla se zběžně podívat k nám domů )žádná hloubková kontrola). Po vyřízení papírů (posudek od dr, potvrzení o příjmu, představa o dítěti) se papíry odevzdají, posílají je na krajský úřad. Dál jsme byli pozvaní na písemné psychotesty, pohovor s psycholožkou a přípravný kurz pro pěstouny.Pak návštěva z kraje u nás doma. A už jen čekat…
Samozřejmě, že na dítě dostáváš nějaké příspěvky, ale úplné náklady to nepokryje.
http://www.mesec.cz/…ounske-pece/
Podmínky nijak dané nejsou, nebo o nich nevím. Rozhodně nemusí mít dítě vlastní pokoj, atd. Musí to být asi tak nějak přiměřené. Přesně daný příjem asi taky není.
My jsme si vzali do PP chlapečka,kterému v té době bylo 1,5 roku.Ted jsou mu dva a musím říct,že je to zlatíčko.Možná i proto,že je mym synovcem
Já o tom uvažovala ještě jako puberťačka
(jsem taková citlivka) a pak jsem se o tom zmínila manželovi (teda už ne jako puberťačka
) a i on říkal, že by do toho šel… Ale nejsme na tom moc dobře po finanční stránce. Ještě máme nějaký splátky a nemáme svoje bydlení a nějakej te rok ještě určitě mít nebudeme
Takže i kdybysme do toho po tý lidský stránce (touze někomu pomoct) do toho šli hned, tak z těhle „přihlouplejch a nepodstatnej“ důvodů asi budeme ještě nějakej ten rok muset počkat
Ale jinak bychom do toho opravdu šli hned teď… Dokonce by se nám líbilo mít těch dětí víc, ale tohle je možná ještě i naivní představa, protože zatím máme jen jedno devíti měsíční vlastní děťátko, takže uvidíme, co to s náma udělá až a jestli jich bude víc
Ale apsoň jednomu človíčkovi bysme rádi pomohli. A klidně bysme si ho i adoptovali, ale tuším že s adopcí je to u nás v ČR dost velkej problém a dlouhé tahanice… A pak taky je to hloupý, ale bohužel bysme to nezvládli asi finančně… Mně strašně mrzí, že taková pomoc je závislá na těhle věcech
ale je to celkem jasný, no… Tak až se z toho vyhrabem, tak pak
Jinak jsem poslouchala nějakej rozhovor v radiu a bavili se o tom, že do budoucna by chtěli zrušit kojeňáky a vytvořit armádu pěstounů (tak to opravdu ten pán nazval)… Že prý by to byly rodiny, které by byli připravené, že v přípaě potřeby se jim ozvou a oni by si vzali děťátko do péče.. Taková rodina je v ČR prý zatím jen 1 a oni by jich rádi tak 500… A snad prý by takové rodiny měl stát i více podporovat… No, tak na to jsem zvědavá. Jak na tu podporu, tak i na to, kolik rodin se k tomuhle odhodlá… Můžou zavolat kdykoli a kdykoli poslat prťouska (asi dost maličkýho, když se jedná o děti, které by jinak měly být v kojeňáku).. a taky zřejmě ho pak kdykoli zas odebrat, že? No jsem na to zvědavá, zatím jsou to jen úvahy, ale možná i do toho bych měla tak nějak chuť jít…
Doporučuju obrátit se na spádový OSPOD. Klidně už teď. Pěstouni se opravdu shánějí a není jich dost (to, že pak dlouho čekají na dítě je druhá věc). Ale myslím si, že ani ve vašem případě není nic ztracené.
Brusinko, zatím bydlíme ve dvou mítnostech, kam se sotva sotva poskládáme
takže zatím určitě musíme počkat, ale za rok nebo dva (dýl určitě ne), pokud všechno klapne, se přestěhujeme do domečku (pořád do podnájmu, ale to už asi nevadí) a bude tam hodně místa
takže pak, jestli to bude jen trochu možné, do toho skočíme
![]()
Ahoj,mám svoje dvě děti (dospělého syna a dospívající dceru),a teď máme doma mimčo…přímou adopci.U pěstounské péče i u adopce…podání žádosti a psychotesty…to vše probíhá úplně stejně.pokud někdo bude chtít ráda zodpovím všechny otázky.Všechno jsme s manželem „rozjeli“ v květnu 2009..... a v květnu 2011 se „nám narodil syn“
Tak to gratuluji k narození
Jen to těhotenství bylo teda trošku delší než obvykle ![]()
To bylo
,ale díky přímé adopci jsme těhotenství prožívala s biologickou matkou
To je pěkný
A jak to vůbec prožívá taková biologická matka? To si neumím vůbec představit. Hlavně třeba po porodu. I kdych před ním přemýšlela, že si miminko nemůžu nechat, asi bych to pak nedokázala. Musí to být hrozně těžký… A jakej to byl pocit pro vás? Asi to bude jiné, než když se narodí vlastní miminko…
Bio matka…hodně jsme o otm mluvily a byla jsme i u porodu a tam jsme čekala,že řekne že si to rozmyslela.Musím říct,že byla a je statečná (u soudu to není nic příjemného).Řekla mi,že si to už předem srovnala v hlavě a než aby mimčo trpělo nedostatkem všeho a bylo třeba časem i nenáviděno,je lepší ho dát rodičům,kteří ho milují.Jelikož jsme porodila své 2 vlastní děti tak to můžu posoudit,je to trošku jinačí,ale je to stejně moc krásný.Jak se Ondra narodil a přestřihla jsme mu pupeční šňůru začala jsem brečet.Když jsme potom čekala než ho sestra ošetří…tak mě bylo hrozně líto jeho matky a klopila jsem hlavu a všimla jsme si,že i ona brečí.Dnes si ot bez něj už nedovedu představit.I když paní soudkyně nám zatím odročila soud…není si jistá jestli bysme měli dítě adoptovat…aby si ot třeba jeho matka ještě nerozmyslela.I kldyž ona jí řekla že ne,že dítě nechce.Takže jsme už půl roku na neoplaceném volnu a čekám na rozsudek…teprve potom budu moct pobírat peníze.