Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Pokud to je opravdu tak jak zakladatelka píše, tak to je neuvěřitelný teror ze strany státu. V takovém případě bych šel přes mrtvoly, prodal co mám a soudil se státem třeba do smrti. Soudce je evidentní dement, stejně jako ti co zavírají děti na psychiatri aby se tzv. naučili mít rádi otce/matku.
@Vedaniga Když jsem přečetla první diskuzy,nevěřila jsem vlastním očím,a bylo mi tě nesmírně líto,ale co nechápu:
Kdyby se mi dítě po návštěvě od otce vrátilo,zvracelo,a mělo modřiny,do toho bylo ještě spavé,jela bych okamžitě na pohotovost,a nic bych nezjišťovala a okamžitě už ve dveřích bych nahlásila že se mi dítě takto vrátilo po návštěvě u otce.A podala prestní oznámení.
Tvůj ex: kdyby na dítě spadla mikrovlnka,je zaručeně po něm,nebo je přinejmenším těžce zraněné - lže.
Teď fakt nevím,co si mám o tom myslet,protože jako matka vím,že do stádia do jakého jsi to nechala zajít,bych to nenechala,a už se mi ten příběh zdá trošku nereálný.
Přečtěte si toto - každej blb by poznal, že ta holka je evidentně týraná. Přesto nikdo nic neudělal. Opravdu se mi nechce věřit tomu, co se řeší v této diskuzi.
Proč musela Lucinka zemřít?
Lucinka se narodila dne 26. 4. 1989 jako lehce nedonošená s porodní váhou 2 349 g. Po porodu se dobře adaptovala a pobyt na novorozeneckém oddělení byl bez komplikací. Podle vyjádření znalce měla všechny předpoklady pro další normální vývoj. V péči matky, která již měla o rok staršího syna, však od počátku neprospívala a nejenže nepřibývala na váze, ale na hmotnosti dokonce i ubývala. Byla proto třikrát hospitalizována na dětské klinice. V nemocnici se její psychomotorický vývoj vždy výrazně zlepšil a markantně přibrala i na váze. Přitom nikdy žádná somatická příčina špatného prospívání zjištěna nebyla. Již při první hospitalizaci ve čtyř a půl měsících věku vyslovila nemocnice podezření na nedostatečný příjem potravy. Touto významnou informací se však nikdo dále nezabýval. Byla promarněna první šance Lucinku zachránit. Znalec z oboru pediatrie dospěl k závěru, že příčinou opožděného vývoje nezletilé byla především špatná péče rodiny, která jí nezajistila potřebný příjem stravy a dostatek stimulů. V průběhu péče v rodině se psychomotorická retardace dítěte zvýrazňovala, naopak hospitalizace vždy vedly k významnému zlepšení jak po stránce výživové, tak po stránce duševní. Ve třech letech odpovídala váha a výška nezletilé dítěti starému asi 1 a 3/4 roku. Přesto dětská lékařka učinila při tzv. tříleté prohlídce závěr, že psychomotorický vývoj nezletilé odpovídá normě (!). Tehdy byla zmařena druhá šance holčičku zachránit.
V ranních hodinách dne 28. 10. 1992 utrpěla Lucinka těžké popáleniny hýždí a stehen s rizikem rozvoje popáleninového šoku - podle vyjádření matky si přistavila židličku k roztopeným kamnům a sama si na ně sedla. V té době již v rodině bydlel druh matky Martin Ježek. Matka se krátce předtím vrátila z porodnice s dalším dítětem (Ježkovou vlastní dcerou Martinou). K lékařskému ošetření byla Lucinka dopravena s velkým zpožděním až ve 21.00 hod. sousedem, a to na naléhání rodičů Martina Ježka, kteří toho dne náhodně přišli na návštěvu. Matka se lékařskému ošetření snažila zabránit a nepravdivě jim sdělila, že s Lucinkou již u lékaře byla a na zranění dostala heřmánkovou mast. Po přijetí do nemocnice byla holčička ihned umístěna na jednotce intenzivní péče. Podle zprávy kliniky byla nezletilá v době přijetí silně podvyživená,vážila pouze 11 kg (tj. ještě o půl kilogramu méně než půl roku předtím ve třech letech). Při ošetřování se chovala velmi klidně, výborně spolupracovala, přes zjevnou retardaci se rychle učila. Rozvoj rozumových schopností u ní nedosahoval věkové normy, ačkoli její dispozice by to dovolovaly. Kromě popáleninového úrazu byly na jejím těle zjištěny četné hematomy, jizvičky a škrábance po celém těle včetně hlavy. Měla též poraněnou sliznici dutiny ústní v oblasti patrových oblouků.Matka ani nikdo jiný z rodiny o její zdravotní stav neprojevoval zájem. Matka se do nemocnice dostavila až 13. 11. 1993 na písemné vyzvání, přání vidět dítě neprojevila.. V rozporu s jejími tvrzeními, že Lucinka je tak hubená proto, že špatně jí a modřiny má od pádů, protože je nemotorná, se holčička v nemocnici projevovala jako velký jedlík (i zde markantně přibrala na váze), nepadala a žádná nemotornost u ní patrna nebyla. Ačkoli uvedený mechanismus úrazu působil velmi nevěrohodně (Lucinka neměla popálené dlaně ani kolínka, pouze hýždě a stehna, takže by zřejmě musela vyskočit do výšky a na kamna dopadnout) a OPD bylo upozorněno i na další zjištěná zranění či stopy po nich, bylo rozhodnuto o vrácení Lucinky matce. Promarněna byla i třetí šance k záchraně Lucinky. V souvislosti s popálením nezletilé, nevěrohodným vysvětlením mechanismu úrazu a opožděným zajištěním lékařské péče nebylo podáno trestní oznámení, a to ani pro nedbalostní ublížení na zdraví.
OPD OÚ Praha 8 pouze zajistilo pro obě starší děti celotýdenní školku. Tam však Lucinka docházela jen velmi zřídka, naposledy dne 30. 4. 1993, jednak pro častou nemocnost, jednak pro modřiny a další známky týrání. OPD ani školka se nad tím nepozastavovaly, OPD to údajně ani nevědělo. Promarněna byla čtvrtá šance Lucince pomoci. Pátá a poslední šance byla zmařena tři dny před smrtí holčičky, kdy již po těle i v obličeji měla mnohočetné modřiny a zranění po bití, kopání a svazování. Tehdy se sociální pracovnice vydala na návštěvu do rodiny. Matka jí však po zazvonění z okna sdělila, že je jí špatně a děti že jsou ve školce. Sociální pracovnice se s tím spokojila a řekla, že přijde příští týden. Toho se Lucinka již nedožila. Přitom ji mohl zachránit i telefonický dotaz na školku, zda tam děti chodí a jsouli v pořádku.
@eva valoi
![]()
Uf docetla jsem cela,nebudu psat jak je mi z chovani vsech zucastnenych zle.Nicmene dekuji za tvuj prispevek,tady aspon vidite,ze ne vsichni tyrajici NEJEZDI s detmi k lekari.Takze ja zakladatelce moc neverim,jak uz jsem psala na zacatku.
Já jsem tím zase chtěla demonstrovat, že asi není zas až tak jednoduché sebrat dítě matce. A že se to bezdůvodně nedělá. A pokud by bylo prokázáno, že je vše v pořádku, tak je dítě za dva dny doma.
Dokonce mnohdy ani dítě z rodiny neodeberou přes jasně nasvědčující a usvědčující důkazy týrání.
@eva valoi no právě proto bych evo právě věřila, že netýrané dítě odeberou
. Já bych se tomu prostě vůbec nedivila
@byron Tak na tom taky něco je. Ale pokud by bylo vše v pořádku, tak nevěřím tomu, že by toho kluka prostě nevrátili matce.
@eva valoi já si fakt myslím, že u nás je možný všechno- klidně se nechá utýrat dítě, nikdo nic nenahlásí, neřeší- viz tvůj případ a je jich hodně, že.
Na druhou stranu na třeba slušný lidi se něco hodí a těžko se bránit.
Strašně záleží na lidech a na koho narazíš, jak se zalíbíš- bohužel někdy nemáš dobrej ,,ksicht,, a paní úřednice tě div nevyhodí ze dveří a přijde někdo, na koho cukruje
- to jen por příklad.
@byron Já chápu, co chceš říct, ale mně se prostě zdá, že to trvá nějak moc dlouho. Můžeš sice narazit na blbou úřednici, ale zase nerozhoduje o tom jedna úřednice a pořád máš v našem státě možnost jít jinam, odvolat se, dožadovat se svých práv apod. A tohle je poměrně vážná věc. Já zase ze zkušenosti vím, že vydat předběžné opatředí trvá den. Například.
Za prvé chodí s dětmi někam k lékaři, proč nezapojí svou dětskou lékařku?
Je sama? Svěřit dítě předběžně např. do péče prarodičů by taky netrvalo tak dlouho.
Osobně bych třeba trvala na pobytu s dítětem, operovala bych tím, že by bez matky utrpělo psychickou újmu. Pohrozila bych vyšším soudem s možností odvolat se třeba až k soudu mezinárodnímu.
Zdál by se vám můj postup divokej? Mně ne, jde přeci o moje dítě. Jenže já bych minimálně včas jela se zraněným dítětem do nemocnice.
@eva valoi jasně že ne divokej, já bych teda přiznám a i nevěděla, co mám přesně dělat. Jenže bych si vše asi zjištovala. Já si to popravdě neumím představit- tu situaci, nedokážu odhadnout, jak bych se zachovala- jestli bych se sesypala nebo byla racionální a šla bych tvrdě za svým…
Já nevím no já bych se pos…
Ja by som tiez pohla nebom zemou, aby dieta takto netrpelo. Predsa ho nemozu nechat takto trapit ktovieaky dlhy cas, kym sudca rozhodne. Trvala by som na tom, nech mi ho daju a nech teda pani zo socialky chodia kazdy den kontrolovat, ci mu nic nie je. Kludne by som to rozmazla cez media, ze mi stat tyra dieta.
Já bych se obrátila třeba na ombudsmana. Vyžádala bych si minimálně pobyt s dítětem, nenechala bych ho samotné.
@sonam Soud může vydat právě tzv.předběžné opatření než se to prošetří. Ale proč to tedy neudělá, pokud je vše v pořádku?
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat