Podezřelá z týrání

@Jimiša píše:
Příbuzná po včerejší návštěvě OSPOD o moc chytřejší není. Poradila jí zajít na policii, kde už byla, záznam je 2× - poradili,že ještě jednou, tak podat trestní oznámení.On se tváří jako neviňátko, jak on je slušný..po prvním udání to otočil a nařkl ji, že ho dotyčná měla bít a fyzicky napadat. Postoupilo to na městský úřad kde dostal nakonec pokutu a varování ty ty ty!! Toť vše.Byl také na OSPOD a tam ho paní zhodnotila jako spolupracujícího se zájmem. Takže tam možná předvedl divadlo na entou.
SMS má dotyčná zálohované, schované, vytisklé (už se mu podařilo vetřít k ní domů za účelem spolupráce a v nestřeženém okamžiku některé SMS smazat). Zatím si je nechává v úschově a čeká. Popravdě se bojí, že se bude vše stupňovat. Do případného soudního sporu nechce jít, protože nejsme movitá a rodina kdežto jeho ano,m navíc celkem vlivná, má tu jméno. Má obavy, že by si zaplatily drahého právníka a případné znalecké posudky jdou napůl. Chce se domluvit…
On se k otcovství staví pokaždé jinak…jednou, že se chce nechat napsat, ale pak otočí a je vše jinak.
Paní z OSPOD vysvětlila sestře jak to je když ho nechá nebo nenechá napsat a radila ji vyčkat jak se k tomu otec dítěte postaví (TP má v září). Pokud se nebude chtít k otcovství hlásit , tak ho psát nebude a chce doufat, že si o otcovství nezažádá.
Otec dítěte mě přijde schizofrenik nebo polopsychopat. Jednou přijde, že má zájem, je mu líto co jí napíše…řeší to s celou rodinou, sype si popel na hlavu a vzápětí otočí a píše co píše. Ve slabé chvilce sám přizná , že je zralý na psychiatra, ale zatím tam bohužel nedošel.
Myslím si, že dělá vyloženě naschvály a pakárnu, protože těhotenství nebylo plánované a cítí se ukřivděn (má pocit, že to na něj bylo ušito).
Je to duševně nevyzrálá osobnost, je mu 22 let a je to rozmazlený kluk (dotyčná je o 6 let straší). Přesto i já se ho bojím…jeho chování je nevypočitatelné…Příspěvek upraven 05.06.12 v 10:48

To je fakt mazec. Pokud by to bylo jen trošku možné, nezapisovala bych ho do RL. Radši oželet alimenty, než se celý život nervovat s takovýmhle .....

@veverik píše:
Holky nemáte náhodou tip na nějakého dětského psychologa v Praze? My to pořád s manželem probíráme ze všech směrů, je z toho opravdu hodně špatný. V životě jsem ho takhle neviděla. Řekl, že by to rád ještě probral s nějakým dětským psychologem. Jestli by mu třeba neporadil jak se na to takové dítě může dívat

Doporučuji doktorku Špaňhelovou, má soukromou praxi, mrkni na www.spanhelova.cz - konzultace je za 500Kč. Mám s ní výbornou zkušenost. Myslím, že návštěva psychologa je dobrý nápad.

@veverik píše:
To je fakt mazec. Pokud by to bylo jen trošku možné, nezapisovala bych ho do RL. Radši oželet alimenty, než se celý život nervovat s takovýmhle .....

Já nepochopím jednu věc…byť se lidi mohou sebevíc nenávidět, jak mohou takto ubližovat těm svým dětem. Jak může někomu udělat dobře,že nechá trpět své dítě. Nedej bože ho i týrat!!!
Být v pozici zakladatelky nebo zde jiných uvedených případů, tak nefunguji bez sedativ, anxiolytik a antidepresiv…

@Jimiša píše: …to si taky říkáme…jde o to, aby se jednou nezažádal o svá otcovská práva. Sice by ji musel nemalý peněz doplatit, ale v jeho rodinných poměrech by to problém nebyl.
Všichni se bojíme jedné věci, že pokud jednou v tom RL bude figurovat, že bude dělat schválnosti a pakec podobně jako je zažívají maminky v této diskuzi. Bojíme se, aby jednou nenapadl její péči, jen z rozmaru, aby jí ublížil. Jemu na tom prckovi vůbec nezáleží…už teď v tom bříšku žije v neskutečným stresu…aby to taky nemělo svoje následky.Já nepochopím jednu věc…byť se lidi mohou sebevíc nenávidět, jak mohou takto ubližovat těm svým dětem. Jak může někomu udělat dobře,že nechá trpět své dítě. Nedej bože ho i týrat!!!
Být v pozici zakladatelky nebo zde jiných uvedených případů, tak nefunguji bez sedativ, anxiolytik a antidepresiv…

No je to šílená situace. Pokud něco bude podnikat, určitě to udělá jenom proto aby Tvé známe ublížil. Řekla bych, že ho opustila ona a on se jí ted za to bude chtít mstít. Kdyby o dítě měl opravdu zájem, nechová se takhle, ale snaží se s ní domluvit. Toť muj názor.
A jak jsi psala je mu 22. Nekdo je v tomto věku dost vyzrálý na to aby dítě měl, ale z toho co popisuješ usuzuji, že on není vyzrálý vubec na nic.
Ještě jednou přeju hodně sil.
A to, že na sociálce působí jako spolupracující člověk, nebo jak jsi to napsala. Ta naše zase působí jako ta největší chudinka, které chlap dělá jenom naschvály aby ji mohl ubližovat, ve skutečnosti je to pravý opak. Ale co naděláš, když jsou dobří herci…

No popravdě já bych taky v takovýchle situacích co zde byly popsány nemohla normálně fungovat. I když těmto maminkám nic jiného nezbývá a obdivuji je za to 

@veverik píše:
aha děkuji kouknu na to. Mě ještě napadlo jak jsou nějaké ty krizové linky nebo něco takového, jestli by tam tak nebyl nějaký psycholog.
Nejjednodušší by bylo kdybychom věděli ke komu s ní ex chodí (tvrdí že s ní chodí k psychologovi ), ale bohužel nevíme, jestli teda vubec chodí

tak zrovna na tuhle informaci, ale má manžel ze zákona nárok!!!! To by bylo vůbec nejlepší, dokonce je mi divné, že psycholog nenavrhl, že přizve druhého rodiče ke spolupráci. To se běžně dělá, pracuje se nejen s dítětem ale i s rodinou. Manžel se musí bránit víc. OSPOD spolupracuje jak? Potřeba všechno písemně, je pak jejich povinnost matku pozvat, žádat vysvětlení a manžela informovat. Dobré je formulovat to tak, že matka odmítá poskytovat informace a spolupráci, týkající se zdravotního stavu. Ona pak bude dokládat, že to není pravda. Chápu, že se manžel bojí dopadů na dcerku, ale pokud nebude aktivnější, tak se to nepohne.

@stazinka09 no a že to psycholog nenavrhl? Napadají mě dva duvody. Bud k nemu vubec nechodí, ale manželovi tvrdí, že chodí, aby v něm vzbudila pocit viny, protože tam pry chodí jenom kvuli němu.
No a nebo tam chodí z toho důvodu, že dítě je díky nám na tom psychicky tak špatne. Zažívá u nás jenom samé stresy a díky otci trpí depresemi. Tak možné proto ho tam nepozvali? Aby v dítěti jeho pocity ještě nestupnovali?
Ona je opravdu výborná herečka, i já ji sedla na lep, když jsem ji poznala.

Dneska jsem byla za malým odpoledne, protože jsem ho směla doprovodit na kardiologii, kvůli šelestu co slyšel doktor ještě v nemocnici. Přišla jsem a sestřička ho zrovna chovala a povídá mu ,,Podívej, maminka je tady." a on se otočil a hned ke mě natahoval ručičky a chtěl se chovat. Druhá sestřička mi do , rukou vrazila boty a oblečení, abych ho nachystala na cestu a malý si asi myslel, že zase hned půjdu pryč, tak začal hrozně brečet. A já dneska nějak mám nervy a je toho na mě moc, tak se mi taky nahrnuly slzy do očí a on se pak malý ani nechtěl nechat oblíknout. jak jsem se jenom na centimetr od něj hnula, tak hned natahoval ruce a začínal brečet. U doktora vyváděl, určitě měl v živé paměti, že jak ho v nemocnici kamkoliv položili, tak mu dělali něco co ho bolelo. Takže panu doktorovi se vehementně snažil utéct, i když ten mu jen dělal sono srdíčka, což nebolí…
Jak to bylo při loučení, to asi ani popisovat nemusím. Držel se mě jako klíště a já vyloženě musela utéct, protože jsem dneska hrozně naměkko a pořád se mi chce brečet. Vrcholem byla jedna ze sestřiček, která při mém odchodu pravila něco ve smyslu, co tam pořád lezu, že takhle si tam nezvykne, když ho pořád tahám pryč a pak zase vracím zpátky…to jako chtěla říct, že tam malého mám nechat a radši za ním nechodit???
Ke všemu je nemocný. Doma by ten jeho kašel a rýma nepřerostl v zánět průdušek jako tam. Každou chvíli má u nosu nudle, jsem si jistá že aby ho někdo několikrát denně odsával, tam čas určitě nemají. Jenže ono je to jediný způsob, jak nenechat obyčejné nachlazení přerůst v něco horšího. Dneska jsem fakt na prášky.
Včera jsem mluvila s panem z OSPOD-u. Vážně úžasný chlap, asi mě z něho brzo klepne. Dokavaď nebudu milionář a celý baráček nenechám zbořit a postavit na jeho místě vilu, tak asi se zázemím nebude spokojený. Už nevím co dělat. Pořád mu něco vadí. Nejdřív, že nebylo uklizeno - no tak přítel prostě nezvládal všechno, když zůstal doma s dětmi několik dní sám (když jsem byla s malým v nemocnici). Já to tak neberu. Bože, tak nevypral a co? Hlavně, že jim uvařil, učil se s nimi, bral je na výlet a tak. Uklidila jsem, všechno prádlo vyprala, všude zametla a vyluxovala. A stejně řekl, že je to katastrofa. Beru, že se mu nelíbí třeba chodba, kde jsou omlácené omítky a je nutná rekonstrukce. Taky beru, že může mít námitky proti druhému dětskému pokoji, kde je 2×2 metry odkrytá podlaha, protože ruply roury ve zdi a všechno se muselo opravit a nechat vysušit (do konce týdne se bude pokládat nový koberec a hotovo). Ale všechno ostatní je po rekonstrukci - kuchyň, ložnice, obývák i první dětský pokoj. Všude vymalováno, okna nově zasklená i natřená. Jemu vadí, že v pokojích nemáme úplně nové koberce. No v kuchyni nemáme, protože se tam nadělá nejvíc bordelu a chodí se tam i v botech přes kuchyň do koupelny (třeba ze zahrady). V dětském jednom mu zase vadí, že tam jsou koberce dva, v čem to jako vadí? Co je na tom špatnýho, že na jednom koberci je zařízení pokoje a na jiném si děti hrají? Posledně mu vadilo, že přítel měl na posteli vyndané oblečení - já nevím, ale když se balím na týden pryč, tak taky mám všude vytahané oblečení. Normálně bych se vsadila, že mu nesedí ani to, že máme obývák vymalovaný napůl čistě bílou a napůl jako nebe s červánky. Nebo dětské pokoje, že jsou červeno-modrý a fialovo-oranžový. Při jeho slovech, že mám víc uklízet už si akorát říkám ,,Co?" všude vyluxováno, vytřeno, nádobí každý večer umyté, oblečení vyprané, uklizené. A pořád mi opakuje, že to ale neni nejdůležitější, že prioritou je, aby malý mohl odejít z ústavu. A že pro to nic nedělá? Se mnou prý ani moc mluvit nepotřebuje, že stačí za 14 dní. Že stejně musí nejdřív jednat policie a dokud policie nevyšetřuje, tak nemůže nic dělat. Že policii to trvá i dva měsíce, než něco začnou dělat. Že není kam spěchat, ať prý dál jezdím za synem a čekám…

Proč mi třeba neřekl, že můžu podat na soud žádost o zrušení předběžného opatření? Že takovéhle předběžko trvá měsíc a teprve potom soud musí nařídit jednání a když policie nic neudělá, tak předběžko zase na měsíc prodlouží? Kdybych tohle věděla hned na začátku, tak tu žádost o zrušení podávám hned. Sice jí schválit soud nemusí, ale musí jednat do 7mi dní!!! A po dvou týdnech od zamítnutí jí můžu podat znovu. Když mi tohle právnička z Ligy lidských práv dneska říkala, měla jsem chuť několik úředních osob jít zastřelit. Že prý nemůžu dělat vůbec nic, jenom čekat. To mi asi dělá naschvál. Začínám mít pocit, že jako tatínek je na straně bývalého, který ze sebe dělá úplného svatouška.

Na bývalého mám taky vztek. Pořád každýmu vykládá, jak teď musí jezdit za synkem a bojovat o něj a dělá něco? pořád jenom naschvály. Malý má rýmu už od prvního dne v ústavu. Věděla jsem to a tak s sebou měla kapesníky. Bývalý mu ani nudli neutřel, dokud jsem to neudělala já. Druhý den si taky hned přinesl kapesník. Já pak přinesla celý balíček a on další den taky. Oblíbenou hračkou malého je prázdná lahev od vody. Hází do ní kamínky, písek a blbneme s tím. Tak jsem mu jí zase jednou vzala. Bývalý vzal svojí lahev, okamžitě jí celou vypil a dal mu jí místo té mé. Pak jsem malému přinesla několikrát jeho batůžek s hračkami, no po dvou dnech mu bývalý přinesl samozřejmě víc nóbl batoh s novými hračkami. Když jsem malému donesla hrášek ze zahrádky, tak ho bývalý sebral a dal ho pryč, že to určitě jíst nebude. Posledně jsem tam měla foťák, abych malého vyfotila poslala foto příteli a malému se foťák hrozně líbil a chtěl si s ním hrát. Dovolila jsem mu to (je takový bytelný a těžko zničitelný) a bývalý mu ho po chvíli zabavil a vrazil mu místo toho svůj mobil a pak se zlobil, když mu tam něco namačkal. Dneska jsem v jednu odešla z domova, ve tři se vracím a bývalý sedí v autě zaparkovaném těsně u našeho domu a jakmile jsem zalezla do domu, tak zamknul auto a odešel. Jelikož žádný vlak v tu dobu z nedalekého nádraží neodjížděl, nabývám dojmu, že nás snad sleduje.

Právnička z Ligy mi moc pomohla. Je snad první, kdo mi věří. Asi proto, že zrovna řeší velice podobný případ v Praze. Některé z vás měly pravdu, že jsem sklopila uši a nic nedělala. Jsem v takovém stavu, kdy si pořád říkám, že je to jen zlý sen a já se musím probudit. Věřila jsem úřadům, že nemůžu nic dělat, jen čekat. Já ani nebyla schopná sama něco udělat. Ona mi řekla, jak mám krok za krokem postupovat. Že mám zavolat na soud a říct jim, že chci nahlédnout do spisu a hned zítra tam jít a všechno si ofotit. Abych měla stejné informace jako soud. A ona, že mi zítra pošle návrh na zrušení předběžného opatření a já si tam mám akorát rozepsat své důvody. Že malý evidentně citově strádá atd… a hned druhý den to poslat na soud. Že je lepší mít to od právníka, jenže ten můj nemá čas…