Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Aot, nevolalas na nějakou tu krizovou linku? Podle mě ti oni poradí líp než my tady všichni dohromady, protože znají situaci konkrétně v Kanadě, která může být dramaticky jiná než v ČR (a předpokládám lepší, což ti hraje do karet).
Koukni, našla jsem třeba tohle
http://www.familyservicetoronto.org/…centres.html
- je to anonymní, zadarmo, dávají i právní rady. Za telefonát fakt nic nedáš. My se tady plácáme v tom, co když tě třeba bude pronásledovat, ale ono je klidně možný, že tomu uměj účinně zabránit, akorát ty o tom zatím nevíš. Fakt tam brnkni, třeba jen pro tu zkušenost. ![]()
Ahoj holky,
Ja jsem psychicky uz uplne na dne
Uz to opravdu nezvladam, klepu se jak nejaka troska z blazince. Citim se fakt strasne. Jsem zase zamcena v loznici. Zkusim to napsat poporade, ale az za chvilku, ted na to asi nemam.
@Aot tvůj příspěvek zní hrůzostrašně… zkoušela jsi hledat pomoc na nějaké krizové lince? našla jsem třeba tohle http://www.distresscentre.com/ přímo pro tvé město
napiš si aspoň jejich číslo..
@Aot drz se. Az se budes citit lepe, tak napis
. Myslim na tebe.
@Malinkasom ja tu od 4 h. bojuju s komarem
a ted uz taky neusnu.
Klepavala jsem se tak, az jsem zapomnela, ze mam auto na dalkove a snazila jsem se trefit klicem do zamku, coz mi samozrejme neslo. Chapu, jak se citis
ale nesmis si myslet, ze ty jsi troska! Tohle z tebe dela on, manipulaci. Napis nam, co se stalo, utrid si psanim myslenky…nebud na to sama
musis to ventilovat, aby ti dislo „premyslenim nahlas“, ze to, co chces ty, je normalni. I to, ze mas strach, je taky normalni, neni to zadny projev slabosti nebo neschopnosti, akorat te ten strach paralyzuje jak se tocis v kruhu
proto je potreba mit seznam, odskrtavat body a jet chvili jak stroj. Kontaktuj nejake krizove centrum u tebe. Muzes i nejake v Cechach, jestli je cestina lepsi.
@Aot píše:
Ahoj holky,Ja jsem psychicky uz uplne na dneUz to opravdu nezvladam, klepu se jak nejaka troska z blazince. Citim se fakt strasne. Jsem zase zamcena v loznici. Zkusim to napsat poporade, ale az za chvilku, ted na to asi nemam.
To je jedno, hlavne, ze jsi pryc
rada bych ti rekla, ze pomoc odbornika je ucinna, ale to vis
tak snad najdes silu se k ni dokopat a bude ti lip..
PS: dokud to nezkusis, nezjistis, jestli by to v aj slo. Nebo kontaktuj nejake centrum v Cechach a zkus mailovou formu…
@Weru píše:
Nene, snazim se vse zvladat sama. Mam porad ten pocit „prehanis“.
A navic ted ziju v zahranici a jazyk neovladam zatim tak, abych mohla vypravet psychologovi. Mozna v anglictine, ale nevim, jestli by me takovy psycholog prijal.No odesla, to bylo tak, ze on me vzdycky po roce odkopl, ja se z toho dostavala, byla jsem zamilovana, pak uz jsem byla v pohode a zacala si zit svuj zivot a on si prisel a ja s nim skoncila u nej a uz jsme byli zase spolu ani nevim jak
Ahoj holky, jsem zpatky. Ja jsem normalne usnula
Ted ziram jak vyorana mys.
Zkusim to napsat zase poporade, at to dava smysl. O pauze jsem psala tomu memu byvalemu priteli ( treba Maritin ). Cislo uz neexistovalo, tak jsem mu napsala na gmailu dlouhy mail, vse jsem mu vysvetlila, poprosila o pomoc. Nechala svoje cislo a on mi do pul hodin zavolal. Byl moc hodny, tak hodny jako vzdycky. Nebidl mi, ze mimse vsim pomuze, ze klidne muzu zustat u nej, kdybych musela rychle odejit, ze tam budu v bezpeci. Tak jsme se domluvili, ze pokud budu potrebovat, tak ku hned zavolam a on prijede. Coz jenasi jedna dobre zprava, dost se mi ulevilo, ze tady mam podporu a oporu fyzickou. Dodalo mi to silu, tak jsem zasla za sefem, ze mozna budu potrebovat 14 dni volna, ze se pravdepodobne budu stehovat, a potreboval bych si zaridit nejake zalezitosti. Sef byl opet chapajici, akorat me poprosil, zda bych to, co jde delat z domu, mohla delát z domu, kdyz budu mit cas, tak jsem souhlasila, s tim, ze se muze stat, ze zitra mozna neprijdu. Ze mu dam vedet, po praci jsem mela anglictinu a pak jsem sla rovnou domu. Marc uz byl doma, hezky me privital, dali jsme si veceri. Pak nam nalil vino, ze si tukneme na malou oslavu, ze budeme spolu pracovat. Ja jsem mu rekla, ze odejit nemohu, ze ted nemuzu nechat sefa ve stychu, ze mam svou praci rada a nechci mu delat sekretarku a varit kafe, ze u sebe v praci uz mam nejake misto, delam zodpovednou praci a nechci ted zacit delat kafe a rezervovat letenky a stoly v restauraci. Jen jsem to dorekla, tak jsem letela sklenicka o zed. Nikdy jsem u nikoho nevidela takove zmeny nalad, nikdy! Z usmevaveho slunicka byl najednou satan nebo ja nevim, jak to prirovnat. K cemu. Ja v tu chvili ani nevedela, jak reagovat, bala jsem se, ze kazdou reakci vyvolam dalsi naval vzteku. Tak jsem rekla, ze nastoupit mohu tak nekdy za mesic, ze ted to nejde. Holky on se na me vrhl, chytil me za tricko a zacal se mnou trast, ze on rekne, kdy nastoupim. Trikrat jsem se me zeptal, jestli rozumim, tak jsem musela trikrat rict rozumim. Citila jsem se ponizene. On pak odesel do kuchyne, ja vstala a zamkla jsem v loznici. On zrejme uklidil sklenicku, a za 15 min chtel prijit do loznice. Ja byla zamcena, tak zacal klepat a po zlem Marcovi ani stopy. Tak zacal at ho pustim, ze nechtel se rozcilit. Ja jsem teda zacla jeho hru. Rekla jsem mu hezky, ze se ho bojim, a ze dneska neotevru. Ze je zly. On se omlouval. Tak jsem rekla, ze si promluvime zitra po praci. On souhlasil a pak mi rekl, ze kdyz ho zlobim, tak on je pak nastvany a neovlada se. At uz nezlobim priste.
Takze jsem hned psala sefovi, ze zitra nemohu dorazit, at mi posle mailem vsechno, co bude potrebovat na pondeli udelat, ale ze ctvrtek patek proste nebudu schopna pracovat. On mi napsal, ze vse v poradku a k tomu at se drzim, kdybych neco potrebovala, at se ozvu. Pak jsem hned napsala Martinovi, jestli by mi pomohl zitra odstehovat veci, moc si toho nevezmu stejne. A zda bych mohla zustat u nej. Tak mi to odsouhlasil. Zitra rano vstanu, normalne jako, ze jdu do prace, i odjedu. Pak se vratim, az nikdo nebude doma i s Martinem. Nahazim veci do kufru, svuj dil penez si prevedu na novy ucet. Sim kartu vyhodim. Akorat mi lezi v hlave jedna vec, jestli nechat vzkaz Marcovi, ze se vracim do cech, aby si myslel, ze jsem proste zmizela? Nebo nerikat nic?
Jinak devcatka, verte mi, jsem vylecena. Tohle proste opravdu NE!
@Aot zase zamčená v ložnici?
kdy to bylo poprvé? vyostřilo se to? doufala jsem, že ne
![]()
@Aot už se nemůžu dočkat, až budeš pryč…bohužel se obávám, že si tě najde v práci
![]()
Je to hajzl…
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat