Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ze začátku jsem taky miminko nechtěla nikomu dát. Vozit kočárek na hodinku a já spala, jsem tchýňku nechala asi po měsíci nebo možná déle. Jinak jsem drandila samozřejmě denně. Neodháněj babi, co chce hlídat. Pokud není alkoholička nebo nějak dítěti nebezpečná. Což asi není, že?
Prijdes mi hystericka. Myslim, ze kazda jsme byla nervozni, kdyz jsme dite davaly poprve nekonu vozit, ale je to potreba. Z toho co pises bych se k tobe jako tchyne taky moc nehrnula, kdyz mas extra ochranitelsky pudy. Jestli ji stojis vecne za zadkem, tak ji to muze lezt krkem. Nejdriv jsi psala, ze pred miminkem jste nemeli problem a ted o ni nenapises jedine dobre slovo.
@Anonymní píše:
@Michelle_M dekuju, konecne nekdo kdo me pochopil. Nejde mi o to, ze bych ji chtela odriznout, ale mam spatny pocit z toho, ze me u prochazky ani u niceho nechce. Proc me tam nechce? Co ma za lubem ze tam nemuzu byt?
Možná nemá za lubem nic. Třeba si v tvé přítomnosti ani nemůže vnouče v klidu pochovat. Tipuji, že vše dělá špatně a v tom se necítí dobře nikdo. Přijde mi zvláštní, že dítě nesvěříš ani tatínkovi…
A pro tchýni je to první vnouče? Říkáte, že Vás nikdo nechápe, ale máte i Vy snahu pochopit tchýni? Je babička, stejná rodina, je to krev její krve i když ho neodnosila, odnosila otce Vašeho dítěte.
Z vlastní zkušenosti vím, jak mou mámu bralo, když můj vztah měl krizi, že by mohla vidět svého jediného vnoučka třeba jednou za měsíc, když je zvyklá ho vídat každý víkend, hrát si sním, učit ho v kuchyni, nebo třeba projet se na kole, jít do lesa…
@Anonymní píše:
@warita ale ano at si pochovaji, at vezou kocar prosim, nemusim ho mit porad v naruci, jedine co chci je, aby si s nim parkrat hrali v me pritomnosti nez jim ho sverim solo
aha, tak to jo… a v tom je problem? Tak poslat tchyni na vysetreni, hehe
A proč by měli novorozence a kojence vsichni tahat? Moje tchýně zapomněla, jak se mimino chová. Bohužel na to fyzicky nemá, těší se, že si malého pochova, ale nepochova.
@elinka90 píše:
Prijdes mi hystericka. Myslim, ze kazda jsme byla nervozni, kdyz jsme dite davaly poprve nekonu vozit, ale je to potreba. Z toho co pises bych se k tobe jako tchyne taky moc nehrnula, kdyz mas extra ochranitelsky pudy. Jestli ji stojis vecne za zadkem, tak ji to muze lezt krkem. Nejdriv jsi psala, ze pred miminkem jste nemeli problem a ted o ni nenapises jedine dobre slovo.
taky to tak vidím, že se jí nechce poslouchat co vše dělá špatně, nebo koukat na obličej snachy, která se tváří všelijak i když nepromluví. Porodila minimálně otce toho dítěte a úspěšně vychovala, takže o tom, jak s miminkem určitě taky něco ví…
Já tě jdu podpořit, chápu tyhle pocity, zvlášt po tom, co jsi doplnila příspěvek o další podrobnosti. Tchýně sice vychovala tvého muže, ale ty můžeš spoustu věcí chtít a cítit jinak. Já se na to dívám jak z pohledu snachy, tak z pohledu potencionální tchýně - mám mezi dětmi větší věkový rozdíl. Vždy panuje větší důvěra ke své matce, pokud jsou dobré vztahy, než ke tcýni, To je úplně přirozené. Věřím, že moje dcera mi svoje dítě svěří bez obav a mojí snaše taky nebudu po chuti. No a co, vždyt je to normální. Se svým mladším synem jsem tchyni také miminko nesvěřila, ale měla jsem k tomu několik důvodů. Přestože se ona stará o tři děti svojí dcery. Já byla jak na trní i když jel manžel poprvé sám s kočárkem na nákup. Ale ne že bych nedůvěřovala jemu, prostě mi vadilo, že nemám pod kontrolou tu situaci, kdyby ho srazilo auto, dostal infartk, co s tím miminkem bude, když já u toho nebudu
Ano, hormony v šestinedělí dokážou svoje. Tchyni nesvěřím na hlídání ani ted syna na delší dobu, i když mu už jsou 4 roky. Vím, že mě za to nesnáší, ale je mi to celkem jedno, mám k tomu svoje důvodu, stručně shrnuto: nedůvěřuju jí na základě několika událostí, které bych já s dítětem řešila jinak. neříkám líp, prostě jinak. větší problém vidím v tom, že nemáš podporu manžela, tam by to chtělo v klidu si promluvit a vysvětlit mu tvoje důvody. Na týden bych neodjížděla, miminko má obvykle rádo svoje prostřědí a hlavně: ty jsi nic neprovedla, tak proč bys utíkala a vztahy by to nejspíš ještě zhoršilo.
@welovefashion píše:
no to ona se chce asi chlubit pořádKoukej Máňo jak už nám malá vyrostla a jak už se směje…pak přijdou vlásky zuby a bůhví co ještě… Pamatuji si, jak jsem přišla k mámě do práce a už na chodbě mi dítě všichni okoukali v kočáře, pak jí máma vzala do ruky a ještě jí byla ukazovat kolegyním v patře a vzadu na chodbě
A pokaždý když tam přijdu tak okukujou a máma se vnoučaty ráda chlubí…
to mas dobry, ono to cloveka jako matku potesi. U moji mamy v praci to je takove divne. Jednou jsem tam byla s malou na navsteve a mama na kolegyne, at se podivaji, ze to je jeji prvni vnucka a ty mury sotva zvedly zrak od PC. Ja z toho byla spatna a mama mi to vysvetlovala, ze maji vsichni hodne prace, at si to neberu osobne.
U prvního dítěte jsem taky nepůjčovala, dokonce jsem tu tenkrát taky zakládala diskuzi. Poprvé se byla hlídat asi na roce a půl, a to jen na chvíli. Potom jsme pomalu začali dvě hodinky, odpoledne.. na noc byla poprvé ve třech letech, až chtěla sama. Dnes jezdí k babičkám úplně v pohodě. Jsem ráda, že jsem tenkrát nic neuspěchala.
Teď mám druhé dítě, a toho jsem nechala hlídat na chvíli už v šestinedělí
neboj, jsi prvorodička a máš na návaly hormonů právo.
@Cenarius píše:
Se máte díky tomu, že máte hodné dítě. Mít to naopak, tak ráda pošlete tchýni s kočárem, abyste se vyspala. Ale přijde mi to na palici ji neposlat s kočárem samotnou na procházku. To ani přítel nesmí být se synem sám?
A nebo taky nepošle. ![]()
@Russet píše:
Ze začátku jsem taky miminko nechtěla nikomu dát. Vozit kočárek na hodinku a já spala, jsem tchýňku nechala asi po měsíci nebo možná déle. Jinak jsem drandila samozřejmě denně. Neodháněj babi, co chce hlídat. Pokud není alkoholička nebo nějak dítěti nebezpečná. Což asi není, že?
Hele, já na tyhle argumenty vůbec neslyším. Nemusí být alkoholička aby se stalo neštěstí. Stačí, když už bude pomalejší, když neodhadne nebezpečí situace (horký hrnek s kafem, hrnec s polívkou), prostě ty situace, kdy my máme oči na stopkách, protože pro nás matky je to denodenní samozřejmost, ale u občasného hlídání už spoustu věcí člověk zapomněl nebo nedomyslel. moje tchýně jak už jsem psala hlídá běžně svoje vnoučata od dcery. Když nastala situace, že hlídala mého ročního syna, kdy já byla v nemocnici a manžel na služební cestě, zvorala to tak, že se naštvu ještě dneska, když si na to vzpomenu a věřím, že ta situace by pro spoustu matek i tchýní tak strašná nebyla, ale pro mě byla.
@warita cizí děti občas nikoho nezajímají, tak to prostě je. Každý se zajímá o svoje…
Buď ráda, že chce hlídat a že někoho takového vůbec máš. Já jsem se taky takhle strašně bála (mé mamince pujčovat), pak zemřela a strašně si to teď vyčítám..Hlavně zatím vozí jen kočárek a kouká na mimčo, nejaka dalsí starost převážně odpadá. Ani se ji nedivim, ze nechce hlídat v tvoji přítomnosti, myslím si, že si ten typ matky,,co dělá všechno správně,,(neber to zle, ja se za takovou matku taky považuju, ale pak se ty lidi bojí to miminko i podržet, aby to nebylo špatně).
A později, až bude běhat jak z divokých vajec, budeš ráda za pohlídání, ale hlavně se budeš bát ještě víc, protože vozit kočárek a lítat za dvouletým raubířem je uplně rozdíl ![]()