Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Tak moc dekuju za “podporu”. Nemyslim si, ze bych potrebovala prasky, nemam problem jit treba nakoupit, zatim co mimco hlida nekdo pred obchodem, pujcim i na pochovani. Klidne ho z rukou odlozim. A napomenula jsem jednou, kdyz ho pokladali a nepodepreli hlavicku, pardon, ale mesicni dite ji samo neudrzi a drzet ho “v podpazi” s vyvracenou hlavickou mi tedy prijde lehce pres caru. Nekolikrat jsem pozvala na prochazku, ale semnou proste nepujdou. Bud bezeme, nebo vubec. To je to, co mi prijde divne a z ceho jsem nervozni. Bud ji jde o pritomnost miminka a tudiz to prekousne, ze jdu taky, nebo at nechodi vubec. Prochazka s kocarem je moje kazdodenni rutina a nechci byt zavrena cely den doma. To mam jako poslat tchyni s kocarem a sama jit na prochazku jinam?
A zkusit se domluvit, jak píšu v předchozím příspěvku? Sednout si, vysvětlit partnerově mamince své pocity? To by nepomohlo?
@Anonymní píše:
Ahoj vsichni, na tohle tema je tu sice hodne prispevku, ale zadny co by mi nejak pomohl tak to zkusim znovu zalozit. Nevim odkud zacit, snad to podam srozumitelne. Bydlim s pritelem ve dvougeneracnim dome, takze s tchanovci. Nikdy jsem s nimi nemela problem, myslim ze jsme meli dobry vztah. Ted se nam narodilo mimi, ma cerstve 2 mesice a zacala tahanice. Porad si zvykam, ze jsem mama a tak se nechci od maleho hnout pokud to neni opravdu nutne (lekar atp), jenze tchyne “chce hlidat”. Maly je zlaty, krasne spinka, prdiky ho netrapi, takze vse stiham a vyspana taky jsem. Kdyz ji pozvu na prochazku, ze jdeme, tak “ma spoustu jine prace”, ona by sla jedine sama beze me a to ja nechci. To same kdyz si s malym doma hrajeme, tak za nami neprijde. Pritel je samozrejme na strane maminky a snazi se me psychickym natlakem donutit, z cehoz mivam navaly paniky. Snazila jsem se vysvetlit, ze se jeste necitim na to, byt od maleho pryc, ale nepomohlo. Vcera jsem pres zed zaslechla jak si tchyne pritelovi zase stezuje, ze maleho nedam na hlidani a jak se kvuli tomu citi hrozne, ale nikoho nezajima jak je mne. A jako bonus jsem se nedavno od jedne pribuzne dozvedela, ze ji “nekdo rikal ze mam malo mleka (kojim) a ze maly porad rve hlady”.Jak byste postupovali vy? Mam chut se sbalit a odjet k rodicum aspon na tyden at z tohohle pekla vypadnu.
Ahojky, hlavu vzhůru! Ty jsi maminka a to miminko je tvé, takže když nechceš, aby ho tchyně hlídala, tak ji ho prostě nedávej a na řeči nějakých zoufalců nedej! Nedivím se ti, že ho nechceš dávat na hlídání. Já mimčo ze začátku taky nikomu „nepujcovala“. Neviděla jsem důvod. A tím spíš u tebe, ktera hlídání nepotřebuje a vše zvládá sama. Vůbec se tím netrap. Užívej si mimca a na tchyni hazej bobka. A přítele uklidni a řekni mu, že tchyně bude moct hlídat až bude mimčo větší…
No, máš syna, až jednou budeš chtít povozit kočár a snacha ti bude chtít stát věčně za zadkem, protože si zjevně bude myslet, že si nesvéprávná a nedokážeš povozit na hodinu kočár, možná ti to dojde.
To není o tom, že musíš denně sedět doma, tchyne nejspíš ani denně vozit nechce, ale jednou dvakrát za týden na hoďku, vážně nevidím problém. Ono to chce v tom životě taky občas udělat nějakej kompromis a nebrat to tak, že já jsem matka a kdo je víc. ![]()
@warita no, dvouměsíční miminko je fakt ještě malé a nechtít ho nikomu dávat… tak to mi přijde naprosto normální
a dororucovat zakladatelce AD?
Tvl mám tu záchvat smichu ![]()
@Anonymní píše:
Ahojky, hlavu vzhůru! Ty jsi maminka a to miminko je tvé, takže když nechceš, aby ho tchyně hlídala, tak ji ho prostě nedávej a na řeči nějakých zoufalců nedej! Nedivím se ti, že ho nechceš dávat na hlídání. Já mimčo ze začátku taky nikomu „nepujcovala“. Neviděla jsem důvod. A tím spíš u tebe, ktera hlídání nepotřebuje a vše zvládá sama. Vůbec se tím netrap. Užívej si mimca a na tchyni hazej bobka. A přítele uklidni a řekni mu, že tchyně bude moct hlídat až bude mimčo větší…
Ty si teda hrdinka co.
to teda nevím, kde je zde důvod pro anonym a kdo je tím pádem větší zoufalec.
@Netopýr1 Tak díky zkušenosti, kterou zakladatelka má s tím, že nechce tchyni dítě půjčovat, je zde velká pravděpodobnost, že po své snaše to samé chtít nebude… A mateřství není o kompromisu a natož o kompromisu vůči tchyni ![]()
@Netopýr1 sorry nechápu proč se mi udělal anonym, když ostatní příspěvky anonymní nemam…zřejmě omyl. Tak. Teď víš kdo jsem. A??? co s tím jako budeš delat?!? No vidíš. Nic. Je to absolutně jedno, pokud mi teda nezačnes posílat nějaké urážlivé zprávy… Takze neres anonymy. Chtělo by to méně agresivity člověče. Klidek ![]()
@lichylichozrout kdo je agresivní prosimtě? Ty si tady začala psát o nějakých zoufalcich a tvl… Ty si teda věříš, že bych ti jako měla psát SZ.
život je o kompromisu, třeba jednou bude zase ona chtít něco po tchýni. Ale to je zřejmé nad tvoje chápání. ![]()
@Monchichik no a právě si myslím, že je to prostě taková určitá panická hysterie té maminky..
Já se přiznám, že u druhého jsem měla taky větší strachu prvního a nevím, proč, ale klidně to přiznám, protože i když mi nikdo nevozil, tak i tak napíšu, že to bylo moje vnitřní něco..
A taky můžu říct, že prarodiče měli a mají jiný vztah ke staršímu, co vozili, jak k druhému.. Nikdy to nedali najevo, nikoh neupřednosnují, ale prostě to jde poznat, že mají k mladšímu blíž, že ho víc znají, víc si rozumí..
Ja si totiž myslím, že taková ta určitá panika, nepřejde.. Ted je moc malé- i když dva měsíce až tak malé neni, pak zase bude strach z příkmy, aby nesnědlo navíc piškot, potom, bude chodit, to samé, aby náhodou, někde babičce nevběhlo, potom jídla, zase hlídat ne, co kdyby babička dala něco sladkého a tak to plyne ten život, že pak zjistíte, že dítěti je 5, 6 půjde do školy a prostě určité věci co mohlo s thcýní dělat, tak…
ale každý nech si to nastaví podle sebe
Příspěvek upraven 14.02.20 v 21:42
@Anonymní píše:
Tak moc dekuju za “podporu”. Nemyslim si, ze bych potrebovala prasky, nemam problem jit treba nakoupit, zatim co mimco hlida nekdo pred obchodem, pujcim i na pochovani. Klidne ho z rukou odlozim. A napomenula jsem jednou, kdyz ho pokladali a nepodepreli hlavicku, pardon, ale mesicni dite ji samo neudrzi a drzet ho “v podpazi” s vyvracenou hlavickou mi tedy prijde lehce pres caru. Nekolikrat jsem pozvala na prochazku, ale semnou proste nepujdou. Bud bezeme, nebo vubec. To je to, co mi prijde divne a z ceho jsem nervozni. Bud ji jde o pritomnost miminka a tudiz to prekousne, ze jdu taky, nebo at nechodi vubec. Prochazka s kocarem je moje kazdodenni rutina a nechci byt zavrena cely den doma. To mam jako poslat tchyni s kocarem a sama jit na prochazku jinam?
Jasně že prášky nepotřebuješ
nic si z takových příspěvků nedelej
zřejmě tu má někdo vnoučata, ale nikdo jim je nechce pujcovat
fakt, dělej jak to cítíš ty. Nechceš být bez mimca a dávat ho na hlídání, nedávej… Ono se to časem bude měnit, uvidíš. A Ta úzkost, kterou cítíš při představě že budeš bez mimca, byť jen na hodinku, je takhle na začátku normální… Takze jak jsem psala, za mě bych tchyni mimčo nedávala. Užívej mateřství! Pa ![]()
To dite je stejne partnerove jako tvoje, takze ma pravo rict, jak to chce ona domluvit se…dat babicce vnouce na vozeni do kocarku je bezna prirozena vec..stari rodice jsou ve vyvoji ditete hodne dulezity…
@romik0013 píše:
To dite je stejne partnerove jako tvoje, takze ma pravo rict, jak to chce ona domluvit se…dat babicce vnouce na vozeni do kocarku je bezna prirozena vec..stari rodice jsou ve vyvoji ditete hodne dulezity…
Prirozena vec? Jakoze prazena davala pratchyni vozit pradite do kocaru? ![]()
@lichylichozrout píše:
@warita no, dvouměsíční miminko je fakt ještě malé a nechtít ho nikomu dávat… tak to mi přijde naprosto normálnía dororucovat zakladatelce AD?
Tvl mám tu záchvat smichu
Vzdyt ho nechce na tyden, chce pochovat, nebo vzit ven do kocaru. Na to je 2m miminko velke az az. Jestli zakladatelku chytabpri te predstave panika, je neco hodne spatne. Normalni je, ze rodina dite pochova a matka z toho nedela 3. svetovou. Nevim proc by nemohla dite na chvilku dat z ruky. Za mne to na ty AD je.
@warita píše:
Vzdyt ho nechce na tyden, chce pochovat, nebo vzit ven do kocaru. Na to je 2m miminko velke az az. Jestli zakladatelku chytabpri te predstave panika, je neco hodne spatne. Normalni je, ze rodina dite pochova a matka z toho nedela 3. svetovou. Nevim proc by nemohla dite na chvilku dat z ruky. Za mne to na ty AD je.
No vetsi nesmysl jsem jeste necetla. Tak kojici matka ma do sebe tlacit AD, protoze tchyne chce byt s jejim 2mesicnim miminkem sama. Pry je 2mesicni miminko velke az az.
No to urcite. 2mesicni miminko patri k matce, a kdyz ta ho nechce odevzdat, nikdo ji k tomu nemuze nutit.
Navic tchyne, co si koupi umele mleko a zrejme ceka na prvni prilezitost, jak ho do meho ditete v me nepritomnosti dostat, nema mou duveru.
Ja bych byla neoblomna. Kdyz chce videt tchyne vnuka, at si ho uzije v me pritomnosti, kdyz ji moje pritomnost rusi, ma smulu a muze si ty AD zobat tak maximalne ona. A pokud to nepochopi a bude se za to v budocnu mstit nehlidanim, jak tu tim nektere vyhrozuji, je za me na hlavu padla a neni to potom zadna skoda.
Tak moc dekuju za “podporu”. Nemyslim si, ze bych potrebovala prasky, nemam problem jit treba nakoupit, zatim co mimco hlida nekdo pred obchodem, pujcim i na pochovani. Klidne ho z rukou odlozim. A napomenula jsem jednou, kdyz ho pokladali a nepodepreli hlavicku, pardon, ale mesicni dite ji samo neudrzi a drzet ho “v podpazi” s vyvracenou hlavickou mi tedy prijde lehce pres caru. Nekolikrat jsem pozvala na prochazku, ale semnou proste nepujdou. Bud bezeme, nebo vubec. To je to, co mi prijde divne a z ceho jsem nervozni. Bud ji jde o pritomnost miminka a tudiz to prekousne, ze jdu taky, nebo at nechodi vubec. Prochazka s kocarem je moje kazdodenni rutina a nechci byt zavrena cely den doma. To mam jako poslat tchyni s kocarem a sama jit na prochazku jinam?