Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
kackakrteckova píše:
Opravdu se divím, že ženy, které otěhotní snadno odsuzují IVF.
Redukce plodu ze zdravotního hlediska je zcela léčebný zásah, stejně jako třeba zástava krvácení, které momentálně život neohrožuje, ale pokud by se neudělal zákrok, tak by k ohrožení vedlo.Pokud se díváte na IVF jako na zásah přírody a hraní na boha, pak je vlastně vývoj celé medicíny zásah do přírody a hraní na boha. Je úplně jedno, zda při léčbě léčíte příčinu nebo jen symptomy, sice léčba příčiny je vždy lepší, ale i léčba symptomů je často jediným možným řešením.
Celá medicína od prvopočátku amputací, císařských řezů, transfůzí, pitev, transplantací, léčby nádorů, léčby infekcí pomocí ATB..... to vše je zásah proti přírodě. Pokaždé vlastně zasahujeme přírodě a smrtce do řemesla, ale na řadu těchto zásahů již bereme jako samozřejmost a umřít dnes na anginu je skoro vzácné a většinou pozdě zaléčené onemocnění nebo nespolupracující pacient. Řada z vás co zde odmítají IVF jako zásach do přírody by se mělo zamyslet zda nežijí svůj vlastní život právě díky pokrokům medicíny, které berou jako samozřejmost a bez kterých by třeba už nežili nebo byli vážně postiženi.
Je lehké odsuzovat a nemyslet.
Jsem ráda, že medicína je tak daleko, že dokáže léčit řadu příčin a symptomů nemocí včetně možnosti IVF. Bez léků proti běžným bakteriálním infekcím, bez paralenu, bez léků na štítnou žlázu atd. bych asi tady už nebyla a bez IVF bych nenosila nyní v bříšku naše milovaná dvojčátka.
Zkuste holky myslet a ne soudit.
Presne tak, hezky napsane.. Ja mam teda mimi prirozene a dekuju za to osudu (na boha neveřím
) nicmene je presne receno ze pred x lety bylo neco nemyslitelneho a nemoralniho udelat pitvu na mrtvem cloveku, aby se poznala anatomie cloveka.. a kazdym pokrokem se prolamuji tabu a vzdycky se najde nekdo konzervativni, ktery ma to stesti ze zrona lecbu nepotrebuje a odsoudi to jako nemoralni…
Davdan píše:
Mně by zajímaly OPRAVDOVÉ vnitřní pocity žen, které redukci podstoupily. Ne přibarvené, ale opravdové - jak se pak cítily a jestli by do toho šly znovu.
Protože my, co jsme to nezažily (ne ivf, ale redukci), to je jako bavit se o suchym z nosu.
To bude asi případ od případu.
eva valoi píše:Davdan píše:To bude asi případ od případu.
Mně by zajímaly OPRAVDOVÉ vnitřní pocity žen, které redukci podstoupily. Ne přibarvené, ale opravdové - jak se pak cítily a jestli by do toho šly znovu.
Protože my, co jsme to nezažily (ne ivf, ale redukci), to je jako bavit se o suchym z nosu.
A taky málokterá žena by se uměla úplně otevřít a přiznat si celou pravdu… Je to jako s potratama - raději se snaží na to nemyslet, zapomenout…
Taky jsem si to přečetla a bylo mi na nic. Nikdy nezapomenu na to,jak jsem před třemi lety přišla o první miminko (cca 6.tt) a pak s hrůzou čekala,jestli se to při dalším těhotenství nebude opakovat (na štěstí ne). Co já bych dala za to,abych měla dvojčata.Ona mohla mít zdravý děti a nechala se jich dobrovolně zbavit…¨
teď odpovídám na ten dotaz z poradny ohledně ovlivnění početí dvojčat,aby nevznikly nejasnosti
Příspěvek upraven 23.08.11 v 22:48
Davdan píše:
Mně by zajímaly OPRAVDOVÉ vnitřní pocity žen, které redukci podstoupily. Ne přibarvené, ale opravdové - jak se pak cítily a jestli by do toho šly znovu.
Protože my, co jsme to nezažily (ne ivf, ale redukci), to je jako bavit se o suchym z nosu.
Davdan,
psala jsem jako anonymní příspěvek na straně 8. Ještě jsem redukci nepodstoupila, ale v případě dalšího IVF před tuto volbu budu možná postavena. Byla jsem tedy i u prvního otěhotnění, ale tam naštěstí příroda rozhodla za mě. Pokud by tak neučinila znovu, budu muset rozhodnout já. S ohledem na svůj zdravotní stav, s ohledem na mé žijící dítě. Ještě v té situaci nejsem a jen při pomyšlení na ni, jsem psychicky doslova v pr..li.
nejohrší, co se mi honí hlavou je, že by se uchytilo jedno embryo a potom se rozdělilo a měla bych jednovječná dvojčata. Pak bych stála před volbou vše anebo nic. Vše by ale bylo takové riziko, že bych do toho nemohla jít.
Půl roku teď v sobě neřeším nic jiného, než zda vůbec další IVF podsoupit. Ten stres z toho, že se bych se musela rozhodovat a zda bych pak se svým rozhodnutím dokázala žít, je tak silný, že už i ovlivňuje můj normální život.
A naprosto souhlasím s kackakrteckova, lépe bych to nenapsala.
No když se bavíme o bohu a věcech mezi nebem a zemí
Zažila jsem několikrát, že po redukci ,,zdravých" dvojčat ve 12 t.t., se ve 20.týdnu na ultrazvuku objevila u toho ,,vybraného" dvojčete velice závažná vada, takže se ukončovalo těhotentsví. Tak mě by taky moc zajímalo, jak těm ženám po tom bylo.
Taky jsem si to přečetla a bylo mi na nic. Nikdy nezapomenu na to,jak jsem před třemi lety přišla o první miminko (cca 6.tt) a pak s hrůzou čekala,jestli se to při dalším těhotenství nebude opakovat (na štěstí ne). Co já bych dala za to,abych měla dvojčata.Ona mohla mít zdravý děti a nechala se jich dobrovolně zbavit…
to byla reakce na ten dotaz,jak ovlivnit početí dvojčat,aby nevznikly nejasnosti.
Příspěvek upraven 23.08.11 v 22:49
Redukce ze zdravotních důvodů má určitě záchraný smysl pro maminku a alespoň jedno deťátko.
Redukce z vlastních důvodů je vlastně cílený potrat a to si musí odůvodnit každá žena, která ho podstupuje sama. Někdy to dělá pro ni z pochopitelných důvodů, nekdy to dělá úmyslně bez rozmýšlení. Někdy toho lituje a nikdy se s tím nesmíří, někdy naopak nad tím mávne rukou a jde se dál. Je to osobní věc každé ženy a pokud je inteligentní tak je to zálěžitost obou partnerů.
Do hlav oněch žen nevidíme a proto nesoudíme.
Sumaya píše:Temaho píše:Sumaya píše:Nešla! A podle mě teda nemůžeš srovnávat záchranu života s um. oplodněním.
Temaho a Mmonico..To se vám to mluví, když už máte dítě, ale co byste dělaly, kdyby pro vás byla jediná šance, jak mít dítě, jít na um. oplodnění? Neříkejte, že byste nešly.Umělé oplodnění mi nepříjde kontroverzní. Klonování ano, ale ne umělé oplodnění.
Když ženská nemůže otěhotnět, tak je někde určitě zdravotní problém a mělo by se jí nějak pomoct. Ty spermie a vajíka přece nejsou umělé ne?Mmonico, psala jsi, že nejsme bohové a že nad přírodou zvítězit nejde. Proč se teda sakra chirurgové na sálech snaží zachránit lidské životy? Proč to nenechají na přírodě? Nemocnému se špatným srdcem dají do těla bypass. Ale proč do něj řežou, příroda by si s tím poradila ne?
Jinak kdyby bylo um. oplodnění tak kontroverzní, jak píšete, tak by to nebylo snad povolené ani v přísně náboženské Saudské Arábii, kde se to v centrech reprodukce jen hemží.
Příspěvek upraven 23.08.11 v 19:30
Jen opakuji, že to neodsuzuji, ale můj postoj k tomu je takový jak píšu.Ve skutečnosti je to hodně podobné (dobře, nemusí jít o záchranu života, ale pokus o prodloužení života). Ale chtěla jsem to napsat z pohledu medicíny obecně a to je tak..že každému zdravotnímu problému by se mělo pomoct, ať už je to transplantace ledviny nebo pomoc při vzniku nového života. Když ženská příjde o oba vejcovody, tak jediné řešení je um. oplodnění a nic kontroverzního v tom opravdu nevidím.
To bychom asi za několik desítek, stovek let vyhynuli, kdyby neexistovala centra asis. reprodukce.
Myslím, že plodnost je rok od roku horší.
Tak s tím musím souhlasit.
Tak tem chytrolinkam, co maji 2 - 3 deti bez problemu, a IVF tu pak odzuzuji, bych velmi rada dala spoustu zvirecich jmen. Ale snad jen toto-
plati i v tomto pripade aplikace : SYTY HLADOVEMU NEVERI. ![]()
Chtela bych Vas, mile damy, videt, copak byste rikaly, kdyby jste prave Vy nemohly leta otehotnet. Zkuste se nad tim, prosim, schvalne zamyslet, tedy ty z Vas, co nemate uplne dute hlavy a jste toho schopny ![]()
mmonica píše:
holky ja vas tu nechci presvedcovat o sve pravde
ja jenom rekla muj nazor k tematu,tak bych uvitala trosku tolerance
Já tu prve vůbec nechtěla psát, ale toto mě dost zaráží…Prosíš o toleranci…Fajn, mezi slušnýma lidma to tak chodí. Ale taky je mezi slušnýma lidma na místě jistá dávka empatie…Ty máš na to názor takovej, nikdo to ho nebere. Ale zrovna v tomhle případě si myslím, že by sis o tom mohla radši povídat s kamarádkama u čaje. Protože to, co tu píšete, musí být pro ty ženy, co nemůžou otěhotnět (ač je to to jediné, po čem v životě touží) tak strašně zraňující! Opravdu mi hlava nebere tu potřebu to tady ventilovat…
dvojmatka píše:ivuska.h píše:dvojmatka píše:Ale pochop, že plastika prsou se nedotýká nikoho jiného, než té ženské. Kdežto při IVF obvykle dojde k úmyslnému usmrcení nadbytečných embryí (vím, že be vždy, ale např. když někdo nechce ta dobrá zmrazit nebo se dělá preimplantační diagnostika). V tom je ten rozdíl.eva valoi píše:dvojmatka píše:To se ale řeší u psychiatra.ivuska.h píše:chtít scpáchat sebevraždu neohrožuje na životě?? hmmmmdvojmatka píše:Ty asi moc nečteš, co jsem ti psala, že? Srovnávat nepolodnost s nemocí, která tě ohrožuje na fyzickém zdraví či dokonce životě, je mimo.
předpokládám, že všechny ty přírodní ženy, co jsou proti nechodí s dětma k doktorovi, aby je léčil a doma je prolejvaj bylinkama a nechávaj to na přírodě…ono to přece má nějakou skrytou příčinu, že zrovna na mé dítě pán bůh seslal tu ošklivou nemoc a tak nechám přírodu, aby si s tím poradila, ne???fajn…vykašleme se na vše, co lidi vymysleli, netransplantujme, neberme penicilin, neočkujme, zahoďme občanky, vraťme se na stromy a nechme vše na přírodě, abychom nááááhodou nedělali něco proti ní!!!
a že někdo na IVF nejde protože se mu příčí? jeho volba…nechte mi tu mojí! nemyslím si, že jsem nemorální a jsem dokonce věřící…ale já prostě ten zázrak chtěla prožít! adoptovat dítě jsem se taky nebránila…ale aspoň jednou jsem chtěla tu krásu, mít v sobě rostoucí život prožít!!! a asi stejně jako se ptá člověk s rakovinou „proč zrovna já? já přece chci žít a být šťastnej jako ostatní“ tak i já se ptávala si říkala, že bych strašně chtělamít ten obrovskej buben a na něm ty krásný boule…jsem tolik špatná????????
ano a ten doporučí si co nejdřív pořídit dítě…
nevím…dělají se plastický operace ženám, který maj psychický problémy ze svých prsou…já to nezažila a přesto neodsuzuju a věřím, že to může život udělat hnusným a proto je chápu…trochu pochopení od matek bychom i my co to nemáme tak lehký možná taky zasloužily!jenže to je skoro jakobychom řešili to, že při transplantaci se z jiného těla vyjme zdravej orgán a já musím pohřbít svýho rozřezanýho příbuznýho bez srdce!!!
já žádný embryo do výlevky schválně neposlala…ale matka příroda jich z mého lůna do záchoda poslala pár…
No řešit srdce mrtvého dárce, jako jestli mu nebude chybět, to už je trošku za hranicí mého vnímání…
Evo, Davdan, jestli vás zajímá můj opravdový vnitřní pocit, tak si přečtěte ten článek, co mám v profilu. Předpokládám, že zrovna vy dvě odsuzujete jakoukoliv redukci… nicméně, nemyslím, že by mé pocity (natož ve 20. týdnu) byly shodné s pocity holek, které v tom cca 12. týdnu z vlastního rozhodnutí na redukci jdou… myslím, že většina těch, co se takhle rozhodne, nad tím prostě nijak hluboce neuvažuje, netrápí se tím až tolik, časem to přestane řešit…, prostě mají pocit, že to není tak hrozné.
Mně osobně je to líto pořád, ale udělala bych to znova. Ale nikdy na to nezapomenu, a ponesu to s sebou.
Anonymní: z toho, co píšeš, mám pocit, že jdi do ivf, ale jen s jedním… vím, šance je menší, ale budeš víc psychicky v pohodně, než kdybys nechala dát dvě, a to taky může mít na úspěch vliv… navíc redukce je riziková, v podstatě by se ti tím vyrovnaly šance… a nad myšlenkou jednovajek se radši nepozastavuj - je jich fakt málo… (a redukce jde udělat i tam, o tom se moc neví, ale jde to, ale to fakt nemá cenu řešit).
Belča píše:
Tak tem chytrolinkam, co maji 2 - 3 deti bez problemu, a IVF tu pak odzuzuji, bych velmi rada dala spoustu zvirecich jmen. Ale snad jen toto-plati i v tomto pripade aplikace : SYTY HLADOVEMU NEVERI.
Chtela bych Vas, mile damy, videt, copak byste rikaly, kdyby jste prave Vy nemohly leta otehotnet. Zkuste se nad tim, prosim, schvalne zamyslet, tedy ty z Vas, co nemate uplne dute hlavy a jste toho schopny
pozor…tyhle dámy by si adoptovaly a smířily by se s tím, že přirozeně to nejde a nešly by do toho, protože se jim to příčí…přeci!!!!
![]()
Co blbneš, Belčo, ony by se přece šly starat o opuštěné děti do SOS vesniček… ![]()
Jinak - až se tady objeví nějaká 40 letá žena, která řekne, joo, 10 let se snažím o dítě, moc ho chci, ale na IVF jsem nikdy nebyla a nepůjdu, protože je to proti mým morálním zásadám, pak budu brát její názor jako relevantní. Zatím nikoho takového neznám, a že znám neplodných hromadu. Všechno ostatní jsou jen velkopanské rady.
A k té redukci - zase neznám nikoho, kdo by podstoupil redukci dvojčat jen tak z plezíru, že je nechce. Možná takové případy jsou, to nevylučuji, ale je to zcela marginální, proto si myslím, že tahle diskuze je úplně zbytečná. Věřte, že 99% žen, kterým se IVF zadaří s dvojčatama, je vřele uvítá.
Příspěvek upraven 23.08.11 v 23:07