Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Borůvka1990 Bylo to je a bude…na tomto se nic nezmění…ale ruku na srdce myslím že každý někdy někoho pomluvil nebo zalhal…někdo to dělá víc někdo min…
JO já to chápu. Ale jednoduše - tchyni nezmění, tak jediné, co může, je se tomu zasmát. A bude jí líp. Tak to prostě funguje. Když budu naštvaná na celý svět, líp mi nebude. A všimly jste si někdy, že když máte dobrou náladu a cítíte se fajn, je to vidět i na obličeji? Člověk je jaksi hezčí? je to vidět i v zrcadle!
@inkakřivák většina věcí nejde vyřešit tím, že se tomu zasměješ a jdeš dál. Lidská psychika na to není postavená. Kdyby to šlo, dělal by to každý a pořád a nebyly by starosti…
@inkakřivák píše:
@Emno No pokud někdo potřebuje skutečně adrenalin, mám jednoduchou radu. Vrhněte se na živnostničení v ČR! To je panečku něco, kam se hrabe fingovaný únos nebo sjezd ledovce. Nikdy, skutečně nikdy nevíte, co bude zítra.
Jinak s tebou většinou souhlasím, ale když někdo podnikat nechce, neumí, nechápe a všechno mu vadí, tak ať se dá zaměstnat. Dneska je práce dost (alespoň se to říká). Podnikat a furt si na to stěžovat - má to smysl?
@Emno píše:
@inkakřivák většina věcí nejde vyřešit tím, že se tomu zasměješ a jdeš dál. Lidská psychika na to není postavená. Kdyby to šlo, dělal by to každý a pořád a nebyly by starosti…
Vždyť ono to přeci jde, ale jen proto, že máme právě tu prapodivnou lidskou psychiku, tak si myslíme, že ne. ![]()
Někteří lidé to i umí. Když jeden ťunťa, vnímaje se jako mocipán, nedávno vyhrožoval druhému, že ho zašlape do země, ten co se měl bát, mračit se a brečet, dostal pomalu záchvat smíchu.
@vjerunqa píše:
@Borůvka1990 Ahoj, spíš bych se zaměřila na sebe. Proč mi to tak vadí? Proč se mě to tolik dotýká? Proč mě to trápí? Lidi nezměníš. Můžeš změnit jen sebe
@ulice píše:
Taky se mě to dotýká. Vadí mi, jak se k sobě lidi chovají. Vadí mi celkové klima, které signalizuje, že to jde celé tak trochu do „kopru.“ Obdivuji a tiše závidím těm, kteří to dokážou nevidět. Vadí mi to, protože tady jednou nechám děti, které čeká celý život. ![]()
Moc takových lidí kolem nemám ani nepotkávám, podle mě jsou lidé vcelku milí, slušní a přející. Naopak - často se s nikým cizím zasmějeme, pokecáme (a tím nemyslím drby
).
Neříkám, že neexistují i ti druzí, ale že by mě to nějak štvalo nebo flustrovalo, tak to vůbec. Žij a nech žít ![]()
@Kobliha51 píše:
Jinak s tebou většinou souhlasím, ale když někdo podnikat nechce, neumí, nechápe a všechno mu vadí, tak ať se dá zaměstnat. Dneska je práce dost (alespoň se to říká). Podnikat a furt si na to stěžovat - má to smysl?
N hele, tak jinak - víš jakej to je adrenalín, když odvedeš zakázku, na které děláš třeba půl roku a ted přemýšlíš - zaplatí, nezaplatí? protože půl roku jsi bez příjmu a stá chce své? A do toho se ti ohlásí kontrola třeba z bezbečnosti práce, hygieny a berňáku? To není stálé stěžování si, to je konstatování faktu. A navíc - v našich daňových zákonech a předpisech už tápou i daňaři, neřkuli živnostníci. Asi tak. To není o tom nechtít, neumět, nerozumnět - to je prostě skutečnost. neustálé změny zákonů, vyhlášek, předpisů - a ne k lepšímu. Víš kolikrát za poslední roky už došlo ke změnám stavebního zákona třeba? A že ani stavební úřady nevědí kolikrát, jak co řešit? A když nedostanou vysvětlení, nefungují: Jo, to je adrenalin.
Máš zaměstnance, nemáš třeba zrovna zakázku a lidi brblou, že dostanou jen základ. Seženeš zakázku, šibeniční termín, ale hurá práce, a lidi brblou, že budou muset dělat přesčasy. Co na tom, že dostanou zaplaceno. A nakonec se klidně hodí marod a ty se posečkuj třeba. To je realita podnikání v malém.
@Emno píše:
@inkakřivák většina věcí nejde vyřešit tím, že se tomu zasměješ a jdeš dál. Lidská psychika na to není postavená. Kdyby to šlo, dělal by to každý a pořád a nebyly by starosti…
Ale jo, jde to. Musí to člověk chtít. Musíš si uvědomit v tu chvíli jedno - život je moc krátký na to, abych ho promrhávala zlobou na takové blbiny. zasměju se a jdu dál. Ne? Máme přece vůli, nejsme jen uzlík emocí.
Jo život je fakt těžkej. No a víš jak, oni lidi děsně rádi dávají zálohy. A není se jim co divit, když se třeba spálí. Celkově je to poněkud na obě strany - vezmeš si zálohu, uděláš práci, předáš - a zákazník zmizí. A o soudech mi raději nic nepovídej. No a přežila jsem to 25 let, tak něco o tom adrenalinu vím. A jsem ráda, že to mám za sebou a jsem v důchodu.