Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Abych to dobře pochopila a nevedlo to k nějakému nepochopení: vadí tí, že s Tebou nechce už děti, nebo Ti vadí, že by měl rád a miloval svá vnoučtata místo Va¨šich společných detí? Nebo obojí? Já jsem mělastaršího partnera o 18 let a teď je ode mě náš „tatka“ o 10 let a vždy jsem si, ještě před zamilováním
zjistila krom jiného od něj jednu věc - a to, jestli chce děti, protože jsem věděla, že je to pro mě důležité a že mi na tom opravdu záleží, protže děti chci a miluju a vím, že on už děti má a může je nechctít.To byla jedna z mých priorot. A ty jsi přece musela vědět, že je nechce, nebo jsi to doteď netušila? (jak jste spolu dlouho?) Nemůžeš ho k tomu nutit, to by bylo hotové peklo a vztahy s rodinou by se možná ještě víc vyostřili. Jak to udělat aby ti to nevadilo? Tady je každá rada drahá, to si musíš srovnat samam v sobě, je to jen a jen jeho volba a ty jsi ta, co se buď podřídí, nebo si to vymrčí, ale ta cena může být vysoká, tak si uvědom, jestli není lepší se radovat z toho co máte, 2 děti už máš, tak se věnuj jim a zaměř se na ně. navíc, já ho docela chápu, nevím, kolik je Tobě, ale je pochopitelné, že nechce jít na maturitní ples jako 70ti letý stařík, nebude na to dítě mít tolik síly, ani duševní ani fyziocké a vnouče se dá v klidu za hodinku vrátit, dítě ne. Jestli by to nebylo naopak zlé jen a jen pro Tebe a ty bys pak litovala, žes to tolik chtěla. Nevím, snad si z toho mého zmatku něco vezmeš a trošku jsem pomohla. Chápu Tě ale plně, to mi věř ![]()
Holka zlatá tohle sis měla uvědomit už když jste spolu začli. Jako můj táta se stal ve 47 letech dědečkem a pochybuju, že by byl nadšený mít doma mimčo pořád. Však ty taky jednou budeš mít vnoučata ne? Tak každý budete poprdění z těch svých.
Já bych radila si o otm promluvit a zkusit si najít cestu k jeho dětem
Kalla1412 děkuji za milý a pravdivý názor. Co se týče začátku, tak když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají…asi takový byl i ten náš
, takže na začátku byly kecy o tom, jak by si druhé dítě vychutnal..atd. a po pěti letech obrátil. Asi je nutno si také přiznat, že z mé strany se jedná tak trochu o žárlivost, protože mi vadí jak to je se vztahy v naší rodině, kdy jeho dcera má co chce a co nechce to nemusí a protože „nechce“ chodit za tatínkem domů, tak on dodnes chodí domů za ní…atd.,a pokud byť jen jediným slovem naznačím, že se mi něco nelíbí a týká se to právě jeho dcery tak je zle, je hádka. A mně už to přestává bavit, vadí mi jak je měkký vůči své dceři a jak nedokáže v ničem říct ne, ale opravdu v ničem
. Do toho se mnou nechce dítě a o to víc mne to štve.
Kamarádka má o 22 let staršího přítele. Ona má dítě z prvního manželství a on dospělou dceru. Také nechtěl o díteti slyšet, ale ona moc chtěla (32 let, on 52). Věděla, že čím déle bude čekat, tím se sníží šance na početí. Několikrát s ním o tom mluvila až po několikáte řekl, tak teda jo! Pořídili si holčičku a nedávno se jim narodila holčička druhá.
Sama osobně se vůbec divím, že do toho šli, vzhledem k jejich finanční situaci. Vzít si ji nechce, tak kdo ví, jak to pak bude.
Co naopak řeší teď je fakt, že je na vše sama, on v práci, pak u PC, nikam nechodí, protože on už má rád svůj klid a má kamarádka by chtěla občas mezi lidi. Jejich vztah už není to, co bývalo a jí to velmi ubíjí. Děti má velmi rád, ale nevěnuje se jim. Je unavený a mrzutý.
Tak memu manzelovi je 47 let a mame 3 deti a neprejeme si oba nic jineho nez jeste jedno mimco, ale bohuzel se nedari. Tak myslim, ze chteni nechteni dalsiho ditete v tomto veku je zcela individualni! A taky nevim jestli ti vic vadi, ze s teou nechce dite nebo vztah tvuj jeho deti , v podstate na ne zarlis a chtela by jsi s nim nejake silne pouto, coz dite samozrejme je. Jak se stim vyrovnat, myslim, ze reseni by bylo opravdu nejak najit cestu k jeho detem, ale chapu, ze to nemusi byt jednoduche. Taky nevime jestli on byl v dobe vaseho seznameni volny nebo jeste ve vztahu s matkou deti?
Holka zlatá. anonymní…jak to tak pročítám, myslím, že by se vůbec nic nezměnilo, i kdyby jste měli své dítě. To (teď ještě potenciální) dědečkovský vztah nezmění. S tím, že jeho rodina je stále , podle toho jak píšeš, prioritní, se buď smíříš nebo půjdeš o dům dál, protože jinak šťastná-štastni nebudete. Taky jsem si kdysi dávno něčím podobným prošla a … nesmířila se. A dneska jsem šťastná někde jinde s někým jiným. Ale neber to jako nějaký návod pro tebe.
kačka 25 - byl volný,ale závislý na své dceři. Dítě má jen jedno. Zrovna včera jsem udělala mikulášské balíčky pro všechny děti, takže i pro jeho dceru a řekla jsem mu, ať jí zavolá, ať se u nás pro to staví a že jí zvu na svařák, který jsem včera dělala… No jak myslíte, že to dopadlo? Vůbec jí nepozval, prý dopřevu ví, že by nepřišla a řekl jí, že jí dnes ten balíček přinese domů
.
tak jsem si to myslela správně, že to bude tou dcerou
a chápu Tě,protože to ale každý vidíte jinou optikou, jen tak se o nezmění. Na druhou stranu, ohrožuje Vás to i jinak, než že tě to šte? Ohrožuje Vás to existenčně? dělá dluhy, nechává se živit tak, že na to nemáte? Pokud ne a jen tzv. vymrčuje, nezbývá nic jiného, než to skousnout a přestat se proti ní stavět, jinak to bude dle mého ještě horší. Ber to tak, je to jeho jediné dítě, k tomu dcera a je jasné, že ji rozmazluje, chlapi ty své holčičky hýčkají vždycky. To, že se Ti to nelíbí je mi jasný.To, že mu na ni nesmíš šáhnout je ale taky svým způsobem problém, jsi jeho žena a on by měl Tvou kritiku umět přijmout. Co to zkusit z jiného kraje? Jiným tónem, způsobem, tak, abys vztah meni ním-tebou-jí třeba i napravila.Pak třeba přestaneš cítit potřebu nahrdit mu jedno dítě jiným, třeba je zakopaný pes tady a ne v tikotu bihodin
Třeba To ona ělá vísemnéně Tobě naschvál a je to jen tím, že to mezi Vámi není vyříkané.
to je riziko starších partnerů a jak tu kdosi píše, tyhle věci se zjišťují ještě před spol. soužitím. Asi se už prostě na dítě necítí, takže si myslím, že se stím musíš smířit. Já kdybych měla děti odrostlé, tak bych do dalšího taky už znovu nešla.
Holma píše:
Kamarádka má o 22 let staršího přítele. Ona má dítě z prvního manželství a on dospělou dceru. Také nechtěl o díteti slyšet, ale ona moc chtěla (32 let, on 52). Věděla, že čím déle bude čekat, tím se sníží šance na početí. Několikrát s ním o tom mluvila až po několikáte řekl, tak teda jo! Pořídili si holčičku a nedávno se jim narodila holčička druhá.Sama osobně se vůbec divím, že do toho šli, vzhledem k jejich finanční situaci. Vzít si ji nechce, tak kdo ví, jak to pak bude.
Co naopak řeší teď je fakt, že je na vše sama, on v práci, pak u PC, nikam nechodí, protože on už má rád svůj klid a má kamarádka by chtěla občas mezi lidi. Jejich vztah už není to, co bývalo a jí to velmi ubíjí. Děti má velmi rád, ale nevěnuje se jim. Je unavený a mrzutý.
hezky jsi to napsala, to je tay další věc, že když už by do toho šel, jestli by to nebylo pro Tebe spíš za trest ![]()
Kalla1412 - já ale nemám co napravovat, protože já jsem nic neudělala? Teda nejsem si vědoma. S jehou dcerou jsme se nikdy nestýkali,protože ona to nechtěla, není v tom nic jiného, nic jsme si neudělaly, jen to, že ona to prostě nechce. To bych za hlavu dokázala hodit, nutit jí nebudu. Já sice také budu jednou mít vnoučata, ale tak jako dělá rozdíly mezi dětma tak je bude dělat i mezi vnoučaty a já toužím po rodině, která bude dělat věci společně…, tenhle styl mi nic neříká, mám na mysli to, že on se svou dcerou a vnoučaty všechno sám beze mně a naopak. To přeci není rodina jak má být?
Já ho docela chápu .Když oba máte děti a jemu je 47 a nectí se na dítě.Ostatní se poddá časem.Záleží asi na lidech.Jak se ke všemu postaví.každopádně si to mohla čekat vyřešit než jste se dali dohromady.
Dědi máte ,tak si užívejte jeden druhého a posléze vnoučat.Je to paráda si užít rozmalit a vrátit. ![]()
Holka zlatá tohle sis měla uvědomit už když jste spolu začli. Jako můj táta se stal ve 47 letech dědečkem a pochybuju, že by byl nadšený mít doma mimčo pořád. Však ty taky jednou
V podstatě žárlíš, a lásku partnera k dceři chceš přebít jeho láskou k vlastnímu vašemu společnému dítěti. Chápu tě, asi bych jednala stejně. Já jsem byla v situaci dcery a s novou partnerkou jsem vztahy taky nechtěla navazovat. Dneska příjde s otcem na kafe, ale to je vše. Jinak buď se s tím smíříš, nebo se na něj vykašli, protože to se potáhne pořád. Pořád budeš porovnávat dceru, svoje děti, vyčítá se, je to složité, ale ten kdo se nad toto nedokáže povznést, asi by do takového vztahu jít neměl, protože se bude celý život trápit. A věř, že až mu dcera nadělí vnoučata, bude to ještě horší.
Zdravím, prosím o názory na toto: mám staršího přítele, který má skoro dospělou dceru, ale se mnou už dítě nechce, žádné společné nemáme, pouze já mám z předchozího manželství dvě děti. Jde o to, že je pro mne nepřijatelná představa toho, že přítel (47) už dítě nechce, ale jednou bude poprděnej ze svých vnoučat a protože k nám jeho dcera nemá zájem chodit, se mnou se nestýká, tak všechno jde mimo mně. Jednou jí zřejmě půjde i na svatbu beze mně…atd. Ale problém kvůli kterému píšu je ten, že jeho děti vůbec neberou, má své koníčky a představa mimina ho jen dokáže naštvat. A já si nedokážu představit, že unesu jednou to, až si bude s láskou užívat svoje vnoučata (to mu najednou děti vadit nebudou) a mně ta představa strašně zžírá a já vím, že to je jen proto, že nechce už dítě
Co mám dělat, jak si to v srovnat, aby mi to nevadilo? Co byste dělali na mém místě?