Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Syn se chce ženit.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.6.20 10:28
@Nattx píše:
@terien
Ale to já chápu. Ale prostě bych mu neřekla, že je chyba na její straně. Není. Ona si může třeba abstinovat do konce života. Že on si ji chce vzít, aby s ní mohl pýýchat je jeho věc, je snad svéprávný.požehnala bych jim, řekla, že dostanou svatební dar, nějaké drobné love do začátku a tím moje starání se končí.Příspěvek upraven 16.06.20 v 10:16
Tak to máš hodně pokroucený vztah s vlastním dětem, když by ti bylo jedno, že se ženou do problémů. Normální je, chtít toho děti uchránit a ne jim dát požehnání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.20 10:42
@Anonymní píše:
Ahoj všem maminkám i tatínkům, vím, že mi tady asi nepomůžete, ale jsem hrozně zoufalá ani spát nemohu a musím se z toho alespoň vypsat. Důvod je obsažen už v nadpisu. Jde o našeho čerstvě plnoletého syna, poslední, čtvrté dítě, které se nám chce ženit. Důvod se může zdát směšný a sice chce mít sex se svojí přítelkyní s kterou chodí dva roky. Ona je totiž ze silně věřící rodiny a odmítá s ním spat před svatbou. Já jsem z toho úplně v šoku. Celé ty dva roky jsem ani netušila, že holka je z věřící rodiny. Syn nám to neřekl. Bylo mi zvláštní, že u nás nikdy nepřespala a to ani v době, kdy jsme s manželem byli na dovolené k třicátému výročí svatby. Byl doma sám a dovolili jsme mu to, přesto tu měl kamaráda ne přítelkyni. Dále s námi nikdy nejela na chatu na víkend, syn nikdy nejel za její rodinou a zkrátka vídali se jen ve všední dny po škole. O prázdniny max přijela na otočku. Když byly v jeho věku starší děti, normálně přespávály u svých partnerů a naopak. Když spolu byli déle, poznali jsme i jejich rodinu. Nikdy jsme jim v tomhle nebránili, samozřejmě od nějakých 16 let a podmínkou bylo, že spolu pár měsíců budou randit a nebude to každý týden někdo jiný. Oba naši starší synové žijí v s první láskou. Jeden má už dvě děti a je ženatý a druhý má několik let stálého(prvního) partnera s kterým žije a jsou od loňska v registrovaném partnerství. Dcera příští rok dostuduje vysokou školu a od sedmnácti let je se stejným klukem, předním měla pár měsíců jednoho, s ním to nevyšlo a od té doby má také stálého přítele, její druhý vztah. Proto mi vztah našeho benjamínka přišel zvláštní, ale myslela jsem, že má jen přísné rodiče, kteří jí to nedovolí, ono nám to tak bylo i od syna podáváno. Tak jsem to pak dále neřešila, holka mi byla sympatická, slušná, tak jsem neměla důvod jí nějak odsuzovat a vždy jsme jí s mužem rádi viděli, když se stavila na návštěvu po škole. Slečna studuje v našem městě a je zde na internátě, jinak žije přes 100 kilometrů daleko. Před koronavirem se ale rozešli. Syn byl z toho úplně zoufalý, je do ní zamilovaný. Byl jak tělo bez duše a až po několika týdnech jsme se konečně dozvěděli co se stalo. Předtím nám jen říkal, že jí ublížil, že vše pokazil, ale nic konkrétního. Jednou to z něho už konečně chlap dostal. Rozešli se prý proto, protože byl na ní naštvaný, že spolu ještě nespali a přemluvil ji alespoň k něčemu, ne konkrétně k sexu, ale prý alespoň něco proběhlo, co, to neřekl ani jsme se nevyptávali. Jen řekl, že byl nahý jen on a když ji začal svlékat, tak se urazila a dala mu facku, že nedržel dohodu, pohádali se a rozešli. Snažili jsme se mu vysvětlit, že on za nic nemůže, že je to prostě zdravý, mladý kluk a že si určitě najde jinou holku se kterou budou ve všem za jedno. Už mi přišlo, že se pomalu dává po více jak dvou měsících dohromady, jenže ozvala se slečna, natlačila mu do hlavy, jak ho miluje a přišla s krásným řešením, svatbou. Prý o tom už řekla rodičům, oni ho rádi poznají, ale musí lhát, že se seznámili až teď. Mladej nelenil a jel se s kytkou představit a požádat jejich dceru o ruku. Jenom trochu při tom všem zapomněl na nás. Já s tím prostě nesouhlasím, manžel to nese ještě hůře, všichni mu to rozmlouváme, ať jsou to sourozenci, kamarádi, ale on je úplně mimo. Vůbec nevím jak si to jako představují. Mají ještě rok školu, nikdy spolu nežili a nebyli spolu nikdy déle než pár hodin po škole, nemůžou se znát, ale budou se brát. Navrhli jsme jim, že když slečna odejde z intru, že u nás může bydlet. Máme dům, žilo nás tu šest, teď jsme tu jen tři, dcera jezdí jen na víkendy a je tu o prázdniny, jinak žije a studuje v jiném městě. Kluci jezdí už jen na návštěvy, takže by se dalo jim tu zařídit takový menší byteček, kde by měli soukromí nahoře v podkroví, je tam i koupelna. Ale oni ne, slečna nemůže, musí být svatba. Syn dokola plácá, že jsme se taky brali v 18,ano, ale bylo nám o půl roku více, žili jsme spolu těch půl roku, měli jsme školu a byla jsem těhotná. Dříve to tak bylo, nebrali jsme se proto že jsme se spolu chtěli vyspat. Jenže on to nechce pochopit a nedá si říct. Já se toho strašně bojím a jsem bezradná. Nenapadá vás něco jak jim tuto šílenost rozmluvit?
Nezávidím.
Nicméně, vše jsem nečetla, třeba to tu i padlo.
Rozhodně bych se sešla na neutralní půdě s jejími rodiči. A probrala to. A vůbec bych nebra jako podraz na syna probrat pravdu, jak dlouho se znají a vlastně neznají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.20 10:42
@sagina Já tím rok doma myslela, že by poslední rok školy zůstal doma a pak by šli na vysokou, ovšem museli bychom souhlasit se svatbou a ta by se začala zařizovat, po svatbě by šla bydlet k nám. My tohle zavrhli, dali jsme jim možnost, společně bydlet u nás, ale, že do maturity nechceme o svatbě slyšet. Aby si spolu vyzkoušeli žít, něco si užili, vše si promysleli a pak by viděli. Jenže to slečna zavrhla. Oni spolu v životě nebyli na zábavě, ona je na víkendy doma, nikde spolu nebyli, nic si neužili, neznají se, jsou každý jiný. My jsme také měli svatbu brzy, ale měli jsme stejné názory a ty dva roky chození od šestnácti do osmnácti jsme řádili a vyblbli se. To byli časy. To bych přála i synovi, vždyť on si nic neužil chudák a chce svatbu. I ten sex, co když jim to nebude vyhovovat? My jsme hodně benevolentní, ostatní děti si tu pubertu užili, měli jsme dohodu, že když to bude bez exesů, budou se chránit a studovat, vše jsme jim dovolili, mohli se vzájemně poznat, něco si užít i když ještě byli studenti. Nikomu jsme nemluvili do vztahu, kromě prvotního šoku u druhorozeného syna, ale to byla chvilka, vše jsme si v říkali, manžel se klukům omluvil a udělal by pro ně první poslední. Určitě se u nás nic neřeší agresí, snažíme se s oběma mluvit v klidu, ale už jsme v koncích. Jde nám o dobro syna a vidíme, že se řítí do průšvihu. Jediné co manžel nedává, je setkání s její rodinou, to ano to neustál a chyba je, že se o nich nepekne vyjadřuje před synem, bojí se o něj a je toho na nás moc.
- Citovat
- Upravit
16.6.20 10:49
@Anonymní píše:
@sagina Já tím rok doma myslela, že by poslední rok školy zůstal doma a pak by šli na vysokou, ovšem museli bychom souhlasit se svatbou a ta by se začala zařizovat, po svatbě by šla bydlet k nám. My tohle zavrhli, dali jsme jim možnost, společně bydlet u nás, ale, že do maturity nechceme o svatbě slyšet. Aby si spolu vyzkoušeli žít, něco si užili, vše si promysleli a pak by viděli. Jenže to slečna zavrhla. Oni spolu v životě nebyli na zábavě, ona je na víkendy doma, nikde spolu nebyli, nic si neužili, neznají se, jsou každý jiný. My jsme také měli svatbu brzy, ale měli jsme stejné názory a ty dva roky chození od šestnácti do osmnácti jsme řádili a vyblbli se. To byli časy. To bych přála i synovi, vždyť on si nic neužil chudák a chce svatbu. I ten sex, co když jim to nebude vyhovovat? My jsme hodně benevolentní, ostatní děti si tu pubertu užili, měli jsme dohodu, že když to bude bez exesů, budou se chránit a studovat, vše jsme jim dovolili, mohli se vzájemně poznat, něco si užít i když ještě byli studenti. Nikomu jsme nemluvili do vztahu, kromě prvotního šoku u druhorozeného syna, ale to byla chvilka, vše jsme si v říkali, manžel se klukům omluvil a udělal by pro ně první poslední. Určitě se u nás nic neřeší agresí, snažíme se s oběma mluvit v klidu, ale už jsme v koncích. Jde nám o dobro syna a vidíme, že se řítí do průšvihu. Jediné co manžel nedává, je setkání s její rodinou, to ano to neustál a chyba je, že se o nich nepekne vyjadřuje před synem, bojí se o něj a je toho na nás moc.
Vy už jste se potkali?
Jinak..naprosto tě chápu.
Pokud jsou až tak hluboce věřící..co otázka antikoncepce? Ta projde?
Svatbu zakázat nemůžete, bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.20 10:50
@Anonymní píše:
Já se nechci dotknout nikoho z věřících, mě se ta holka zhnusila, hlavně proto, že má radši víru a je ovlivněna od rodičů (nemůže za to), než syna. To mi nikdo nevymluví, kdyby to tak nebylo tak mu dá a je pokoj. Říkal nám, že ležel vedle ní nahý a jí nemohl ani svléknout, to už za mě o něčem vypovídá. Kdyby ho tak milovala, tak víra jde stranou. Jenže on to nevidí. Nemůže jim to klapat prostě.
Je jí 18. Samozřejmě, že je ovlivněna hlavně rodinou. Víra je v takových rodinách součástí života a tohle může být bráno jako zkouška pokušením-hreseni.
Já bych navrhla zasnoubeni-ať koupí z brigády pořádný prstýnek a domluví se na ročních zasnubach se svatbou po maturitě. To je rok odklad a čas na rozmyšlenou a hlavně seznámení celé rodiny- i s jeho gay bratrem. Podle toho co píšeš o své rodině, tak se zamilovavate vážně a „navždy“. Pokud byl doteď rozumný, tak bych mu ji nijak nerozmlouvala. Může se to obrátit proti vám a on s ní může opravdu zůstat navždy. Azyl a bydleni bych jim nenabizela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.20 10:55
@Nattx píše:
@terien
Ne, jen se nemám potřebu někomu motat do života.
Nemotala bych se, kdyby byl uz osamostatnely a dokazal sam uzivit sebe i manzelku. Ne ze je budu mit doma na krku ja 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.20 10:56
@Nattx píše:
@terien
Ale to já chápu. Ale prostě bych mu neřekla, že je chyba na její straně. Není. Ona si může třeba abstinovat do konce života. Že on si ji chce vzít, aby s ní mohl pýýchat je jeho věc, je snad svéprávný.
Nechceme si vzít na triko, že jsme souhlasili s tím, že si celkem reálně může zničit život. A ne jen on, ale i případná budoucí vnoučata. Co když ho to přestane bavit, což je dost reálné, jde mu jen o to mít sex, není věřící, vůbec neví, plácá jen co slyší od slečny. Bude třeba už otec, rozvede se, bude platit alimenty, utečou mu nejhezčí roky, naše vnoučata budou bez otce a mohla bych pokračovat. Ne tohle podporovat nemůžu. Z žádnému dětí do života nekecáme, ani do výchovy vnoučat, vždy jsme nechali vše na nich, ale toto nemůžu s čistým svědomím, je to moje dítě a jestli si zničí život, nezabráním tomu, ale ne s mým svědomím. Jsme už prarodiče a vnoučata milujeme, nedovedu si představit, že by něco takového museli prožívat. Oni se k sobě nrhodo6, nedopadne to dobře a když odhlednu od syna, který si za to bude moci sám, co ty chudáci děti, kteří si to nevyberou?
- Citovat
- Upravit
16.6.20 11:00
@Nattx píše:
@terien
Ne, jen se nemám potřebu někomu motat do života.
Někomu, to jako vlastním dětem? 
a to já zas mám, obzvlášť, když vidím, že to, co plánují je od základu špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.20 11:01
Dodatek
A ať začnou chodit na manželskou přípravu - trva půl roku.
Svatba by byla určitě v kostele, musí se nechat pokrtit- to je další hodina týdně s katechetou a teorie víry, bude mít dost prostoru probrat s nastávající, může zjistit, že ho to nebere.
předmanželská příprava s dobrým Knězem by mu mohla pomoct utridit si priority. Ale nesmí to být žádný bigotni magor nebo benevolentni ovečka, jen opravdový pastýř. Nejlépe se poptat v okolí věřících známých. Možná j to spíš rozmluvi a bude platit i na slečnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.20 11:03
@Anonymní píše:
@sagina Já tím rok doma myslela, že by poslední rok školy zůstal doma a pak by šli na vysokou, ovšem museli bychom souhlasit se svatbou a ta by se začala zařizovat, po svatbě by šla bydlet k nám. My tohle zavrhli, dali jsme jim možnost, společně bydlet u nás, ale, že do maturity nechceme o svatbě slyšet. Aby si spolu vyzkoušeli žít, něco si užili, vše si promysleli a pak by viděli. Jenže to slečna zavrhla. Oni spolu v životě nebyli na zábavě, ona je na víkendy doma, nikde spolu nebyli, nic si neužili, neznají se, jsou každý jiný. My jsme také měli svatbu brzy, ale měli jsme stejné názory a ty dva roky chození od šestnácti do osmnácti jsme řádili a vyblbli se. To byli časy. To bych přála i synovi, vždyť on si nic neužil chudák a chce svatbu. I ten sex, co když jim to nebude vyhovovat? My jsme hodně benevolentní, ostatní děti si tu pubertu užili, měli jsme dohodu, že když to bude bez exesů, budou se chránit a studovat, vše jsme jim dovolili, mohli se vzájemně poznat, něco si užít i když ještě byli studenti. Nikomu jsme nemluvili do vztahu, kromě prvotního šoku u druhorozeného syna, ale to byla chvilka, vše jsme si v říkali, manžel se klukům omluvil a udělal by pro ně první poslední. Určitě se u nás nic neřeší agresí, snažíme se s oběma mluvit v klidu, ale už jsme v koncích. Jde nám o dobro syna a vidíme, že se řítí do průšvihu. Jediné co manžel nedává, je setkání s její rodinou, to ano to neustál a chyba je, že se o nich nepekne vyjadřuje před synem, bojí se o něj a je toho na nás moc.
To, co jste jim nabídli je velice rozumný kompromis
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.20 11:05
@řehořice, už tu bylo řečeno, že stačí jen jeden z partnerů, aby byl pokřtěný. Já sem dávala odkaz na stránky ŘKC, kde to bylo i uvedeno. Jenže stejně nevíme, co to má být za církev. Tam to mohou mít jinak. Jinak bych očekávala nátlak ze strany manželky a její rodiny na pokřtění syna (manžela) a výchova dětí v církevním duchu beru jako samozřejmostí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.20 11:08
@Hořec píše:
@řehořice, už tu bylo řečeno, že stačí jen jeden z partnerů, aby byl pokřtěný. Já sem dávala odkaz na stránky ŘKC, kde to bylo i uvedeno. Jenže stejně nevíme, co to má být za církev. Tam to mohou mít jinak. Jinak bych očekávala nátlak ze strany manželky a její rodiny na pokřtění syna (manžela) a výchova dětí v církevním duchu beru jako samozřejmostí.
Pokud to bere tak vážně i s nahotou, tak nepochybuji, že bude chtít rodina i křest.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.20 11:09
@Anonymní píše:
Já se nechci dotknout nikoho z věřících, mě se ta holka zhnusila, hlavně proto, že má radši víru a je ovlivněna od rodičů (nemůže za to), než syna. To mi nikdo nevymluví, kdyby to tak nebylo tak mu dá a je pokoj. Říkal nám, že ležel vedle ní nahý a jí nemohl ani svléknout, to už za mě o něčem vypovídá. Kdyby ho tak milovala, tak víra jde stranou. Jenže on to nevidí. Nemůže jim to klapat prostě.
Já nevěřím, že syn takhle otevřene mluví o průběhu sexu s mámou a tátou nad nedělním obědem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.20 11:09
Já samozřejmě nemám nic proti věřícím, každého volba.
Docela mě ale udivuje, že i v dnešní době to funguje takto..sex po svatbě.
Docela mi tu chybí taková ta touha, chtíč..jak to napsat..zkrátka, dopadne tak, že po svatbě bude sex jen za úcel početí a kdo ví, jestli…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
