Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně a moje dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.10.13 10:46
Ahoj - vzpomněla jsem si u tvého příspěvku na svou tchyni tak před 10-15 lety.Byla mistryní v hovorech se mnou přes mé (i jen několikaměsíční) děti stylem Ta máma je ale hloupá, nebo Co to ta máma zase vymyslela…Byla jsem mlaďoučká, z té generace, o které píšeš, takže jsem byla zticha a skřípala zuby.Ani nevím, kdy přesně to přešlo. Jestli věkem, když jsem vystudovala, když jsem prošla s dětmi peklem, nebo když umřel děda a já jsem jí s dětmi chodila dělat společnost…Nevyhrotila jsem to nikdy, jsem docela ráda. Dnes se mnou jedná řekla bych s úctou, vykám jí dodnes a i to mi vyhovuje. Dcery jsou už velké, mají babičku samozřejmě rády, ale jsou velmi ve střehu kdykoli by babička měla i jen náznaky říci něco proti rodičům. Z toho důvodu si myslím, že je to tak, jak to mělo být - alespoň pro mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anna766
13.10.13 20:18
@zuzukobylka píše:
Ty jo tak to je docela drsný, nechat si platit za to, že ti 6× v měsící vyzvedne malou ze školky…Neřeknu, kdyby ti jí hlídala celé dny a ty chodila při rodičáku do práce, ale takhle je to teda síla. Co na to říká tvuj partner? A to si o ty peníze normálně sama řekla?
Tak to je síla. Jéá malou vnučku hlídám denně, když je dcera ve škole, na brigádě a tak. Není den, abych s malou nebyla několik hodin. Dcera teda u nás bydlí. Nenapadlo by mě chtít po ní peníze za hlídání 
myslím že by se nedoplatila. 
- Citovat
- Upravit
ikyki
13.10.13 20:44
HOlky díky nakoply jste mě k tomu řešit to, jinak mi hrábne…
- Citovat
- Upravit
ŠmoulinaA
13.10.13 23:16
@ikyki Ahoj ono je lepší to nějak řešit než mít pak nervy v pytli. Mám taky tchýni na palici, řeším jen prkotiny viz. oblečení, že mám malou moc nevlečenou apod. a ne důležité věcy a došlo to tak daleko, že tchýni nesnáším a nejlepší na jejích návštěváh je odjezd a lepší už to nikdy nebude.
- Citovat
- Upravit
14.10.13 01:18
@zuzukobylka píše:
Ty jo tak to je docela drsný, nechat si platit za to, že ti 6× v měsící vyzvedne malou ze školky…Neřeknu, kdyby ti jí hlídala celé dny a ty chodila při rodičáku do práce, ale takhle je to teda síla. Co na to říká tvuj partner? A to si o ty peníze normálně sama řekla?
no ona se ozve jedině, když potřebuje peníze, ale už je nesplácí, takže jí je už nechceme dávat jen tak „zadarmo“ ale aspoň za to vyzvedávání 
Možná někomu přijde hnusný, proč bysme nemohli dávat tchýni peníze jen tak, ale kdyby alespoň sse stále nezadlužovala…je to složitý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.13 01:21
@palapa píše:
Kdyz to tak ctu. Jsem opravdu rada, ze bydlime od obou rodicu daleko.
@Mjau tak najdi spis nejakou holcinu na vyzvedavani, ono to tchyni dojde
to jsme si mysleli taky, ale je to s ní čím dál horší, právě uvažujeme o někom na vyzvednutí, nebo si vezmu v práci jen 3/4 úvazku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.13 01:28
@Anna766 píše:
Tak to je síla. Jéá malou vnučku hlídám denně, když je dcera ve škole, na brigádě a tak. Není den, abych s malou nebyla několik hodin. Dcera teda u nás bydlí. Nenapadlo by mě chtít po ní peníze za hlídání
no to jsou právě ty extrémy 
mám také takovou kamarádku, už je babičkou a je pro ní odměnou, když může malou hlídat. Také bydlí společně (jen 3 holky) a má velký strach, že jí jednou odejdou a zůstane sama S malou je víc, než její prac. maminka a už teď trpí, když jedou někam na víkend. Ale to je holt život…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anna766
15.10.13 11:14
@Mjau píše:
no to jsou právě ty extrémy
Taky na to myslím, co bude až se jednou odstěhujou. Taky mám strach že umřu steskem. Já teda mám ještě 11letého syna, takže samota nehrozí. Jsme na sebe ale s malou fixované. Už ted-je jí 8 měs.-malá trpí víc, když jsem pryč já, když není maminka, nese to bez problémů. 
- Citovat
- Upravit
AnonymV
15.10.13 15:05
Anna766
Chtěla bych Vás požádat o radu z titulu dobře fungující babičky. Je mi jasné, že dcera většinou dá hlídat dítě bez problému své mamince než tchýní. Ale já jsem od začátku vycházela s tchýní dobře. Jako kamarádky (teď mám pocit, že tento vztah je nejhorší).Jakmile se narodil syn, jejich první vnouče, začal být problém. Pořád mi vnucovali pomoc, i když jsem říkala, že jakmile budu potřebovat, tak si řeknu. Ale každnou návštěvu bylo to samé. Už mě to fakt lezlo na nervy, není mi 5, abych si neuměla říct. Všechno pořád řešili, jestli něco neřekli špatně před druhou babičkou, jestli u nás nejsou moc dlouho, jestli malýmu nedáváme studenou vodu, když nám u koupání brečí. Když škytá, tak ho musí rychli vzít, aby se neudusil a mnoho takových keců, které jsem fakt nepotřebovala na začátku péče o mé první dítě slyšet. Vše vyústilo v to, že jsem to nevydržela a s tchýní si promluvila o tom, že to moc přehánějí a že malým žijou, i když je to naše dítě. A že když budu potřebovat hlídat, tak si řeknu. Ale to neznamená, že nemůže předem zavolat a domluvit se, že se vezme kočárek nebo bude u nás déle, aby si malýho užila. Rozbrečela se s tím, že má z toho stejný pocit, že se na něj fixli a že je jí to líto, ale je ráda, že jsem jí to řekla. Strašně se mi ulevilo a myslela jsem, že vše už bude dobrý. Ona se ale bohužel celý měsíc neukázala a už je to půl roku a ani jednou si neřekla o kočárek. Místo toho u všech v okolí vykládá, jak ji nepotřebuji a že ji nechcí dávat malýho na hlídání a že se k nám bojí chodit kvůli mě. Teď o víkendu jsme byli na společném výletě. Bylo mi jasné, že chce vzít kočárek, ale neřekla si o něj. Ale když jsem pustila rukojeť, hned ji bezeslova chytla (to je jako mi mi někdo šáhl při řízení na volant). Zeptala jsem se jí, jestli chce vízt, že stačí říct a kočárek jsem jí nechala. Tím svým chováním ve mě pěstuje vůči ní averzi a hlavně jí just nechci malýho dávat a už vůbec k ní nemám důvěru, aby ho mohla hlídat sama. Jaký na to jako druhá strana máte názor? je to normální nebo dělám něco špatné? díky moc za pomoc a omlouvám se za délku
- Citovat
- Upravit
15.10.13 20:47
@AnonymV píše:
Anna766
Chtěla bych Vás požádat o radu z titulu dobře fungující babičky. Je mi jasné, že dcera většinou dá hlídat dítě bez problému své mamince než tchýní. Ale já jsem od začátku vycházela s tchýní dobře. Jako kamarádky (teď mám pocit, že tento vztah je nejhorší).Jakmile se narodil syn, jejich první vnouče, začal být problém. Pořád mi vnucovali pomoc, i když jsem říkala, že jakmile budu potřebovat, tak si řeknu. Ale každnou návštěvu bylo to samé. Už mě to fakt lezlo na nervy, není mi 5, abych si neuměla říct. Všechno pořád řešili, jestli něco neřekli špatně před druhou babičkou, jestli u nás nejsou moc dlouho, jestli malýmu nedáváme studenou vodu, když nám u koupání brečí. Když škytá, tak ho musí rychli vzít, aby se neudusil a mnoho takových keců, které jsem fakt nepotřebovala na začátku péče o mé první dítě slyšet. Vše vyústilo v to, že jsem to nevydržela a s tchýní si promluvila o tom, že to moc přehánějí a že malým žijou, i když je to naše dítě. A že když budu potřebovat hlídat, tak si řeknu. Ale to neznamená, že nemůže předem zavolat a domluvit se, že se vezme kočárek nebo bude u nás déle, aby si malýho užila. Rozbrečela se s tím, že má z toho stejný pocit, že se na něj fixli a že je jí to líto, ale je ráda, že jsem jí to řekla. Strašně se mi ulevilo a myslela jsem, že vše už bude dobrý. Ona se ale bohužel celý měsíc neukázala a už je to půl roku a ani jednou si neřekla o kočárek. Místo toho u všech v okolí vykládá, jak ji nepotřebuji a že ji nechcí dávat malýho na hlídání a že se k nám bojí chodit kvůli mě. Teď o víkendu jsme byli na společném výletě. Bylo mi jasné, že chce vzít kočárek, ale neřekla si o něj. Ale když jsem pustila rukojeť, hned ji bezeslova chytla (to je jako mi mi někdo šáhl při řízení na volant). Zeptala jsem se jí, jestli chce vízt, že stačí říct a kočárek jsem jí nechala. Tím svým chováním ve mě pěstuje vůči ní averzi a hlavně jí just nechci malýho dávat a už vůbec k ní nemám důvěru, aby ho mohla hlídat sama. Jaký na to jako druhá strana máte názor? je to normální nebo dělám něco špatné? díky moc za pomoc a omlouvám se za délku
Ráda bych pomohla, ale nevím 
U nás je situace daná tím, že dcera bydlí s námi, chodí denně do školy. Malá je skutečně víc se mnou, než s maminkou. Tchyně, dle toho co tu čtu, má malýho ráda. Ale zároven je raněná tím, že byla odsunuta, ona to tak zřejmě vidí. Já moji dceru pořád podporuji v tom, že matka je ona, to je důležité! Třeba i v takových drobnostech jako je oblečení. Co malé připraví, tojí obleču. Domlouváme se společně na tom, co malá bude jíst atd.
Já z toho co popisuješ, chápu vás obě. Tobě vadí, že se ti vnucují, i když to zvládáš. Tchyně je zklamaná, cítí se asi zbytečná, odstrčená. Možná by bylo řešení, sednout si, znovu si promluvit. Najít kompromis. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.13 21:36
@Anna766 
Tak takhle by se měly chovat všechny tchyně a maminy. Tímto dceři dáváš jistotu, že matka je ona, a to je strašně důležité, pokud se o vnučku staráš hodně ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.13 22:04
@AnonymV píše:
Anna766
Chtěla bych Vás požádat o radu z titulu dobře fungující babičky. Je mi jasné, že dcera většinou dá hlídat dítě bez problému své mamince než tchýní. Ale já jsem od začátku vycházela s tchýní dobře. Jako kamarádky (teď mám pocit, že tento vztah je nejhorší).Jakmile se narodil syn, jejich první vnouče, začal být problém. Pořád mi vnucovali pomoc, i když jsem říkala, že jakmile budu potřebovat, tak si řeknu. Ale každnou návštěvu bylo to samé. Už mě to fakt lezlo na nervy, není mi 5, abych si neuměla říct. Všechno pořád řešili, jestli něco neřekli špatně před druhou babičkou, jestli u nás nejsou moc dlouho, jestli malýmu nedáváme studenou vodu, když nám u koupání brečí. Když škytá, tak ho musí rychli vzít, aby se neudusil a mnoho takových keců, které jsem fakt nepotřebovala na začátku péče o mé první dítě slyšet. Vše vyústilo v to, že jsem to nevydržela a s tchýní si promluvila o tom, že to moc přehánějí a že malým žijou, i když je to naše dítě. A že když budu potřebovat hlídat, tak si řeknu. Ale to neznamená, že nemůže předem zavolat a domluvit se, že se vezme kočárek nebo bude u nás déle, aby si malýho užila. Rozbrečela se s tím, že má z toho stejný pocit, že se na něj fixli a že je jí to líto, ale je ráda, že jsem jí to řekla. Strašně se mi ulevilo a myslela jsem, že vše už bude dobrý. Ona se ale bohužel celý měsíc neukázala a už je to půl roku a ani jednou si neřekla o kočárek. Místo toho u všech v okolí vykládá, jak ji nepotřebuji a že ji nechcí dávat malýho na hlídání a že se k nám bojí chodit kvůli mě. Teď o víkendu jsme byli na společném výletě. Bylo mi jasné, že chce vzít kočárek, ale neřekla si o něj. Ale když jsem pustila rukojeť, hned ji bezeslova chytla (to je jako mi mi někdo šáhl při řízení na volant). Zeptala jsem se jí, jestli chce vízt, že stačí říct a kočárek jsem jí nechala. Tím svým chováním ve mě pěstuje vůči ní averzi a hlavně jí just nechci malýho dávat a už vůbec k ní nemám důvěru, aby ho mohla hlídat sama. Jaký na to jako druhá strana máte názor? je to normální nebo dělám něco špatné? díky moc za pomoc a omlouvám se za délku
Já ti řeknu svůj názor jako babička-tchyně.
Mám pocit, že tvoje tchyně se snaží dělat všechno dobře, ale nějak se jí to nedaří. Snaží se ti pomoci - špatně, nepomáhá - špatně. To, že ventiluje svoje pocity je nepříjemné, ale normální. Když se jí někdo zeptá „tak co malý, to jste z něj asi úplně poprdění“ nejspíš jí prostě ujede „no, víš, snacha o moji pomoc moc nestojí“.
Víš, ty můžeš mít pocit, žes jí v klidu řekla, že se moc vnucuje. 'Ona ten hovor třeba vnímá jinak…
A co tvůj partner? jemu není divné, že k vám máma nechodí?
Je partner jedináček? Budou mít vnoučata jen od vás, nebo je naděje na jiná? Pokud má partner sestru, tak se tchyně uklidní, až bude mít „svoje“ vnoučata od dcery. To je prostě jiné, než se snažit udržet smír se snachou. To jsou často nervy na obou stranách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.13 22:09
Já teda musím říct, že mně moc pomohlo se do tchýně vcítit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.13 22:38
@dani24687 píše:
Já teda musím říct, že mně moc pomohlo se do tchýně vcítit.
To věřím, ale ne každý to dokáže. Na to musí být povaha, která to umí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ikyki
16.10.13 08:26
@dani24687 píše:
Já teda musím říct, že mně moc pomohlo se do tchýně vcítit.
Já jsem se snažila taky do ní vcítit…a proto jsem povolila vše co jsem povolila, jenže ona toho začala využívat a přestala mě respektovat ona mě bere jako vnučku a tam je problém, nejsem vnučka, jsem manželka jeho syna, matka své dcery…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
